Jarmila Loukotková citáty

česká, 1923 - 2007

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (15)

„A já nechci jít ve stopách jiných lidí,já nechci kráčet po cestě,kterou jiní přede mnou vyšlapali,já chci svoji vlastní cestu,byť zcela uzounkou pěšinku,namáhavě proklestěnou trním a hložím,ale vlastní a docela novou.“

„Avšak koloběh věcí si s člověkem škodolibě hraje: dá mu, po čem prahl, ale ve zcela změněné a zpitvořené formě. (Navzdory básník zpívá)“

„Blesky zasahují jen nejvyšší stromy. (Není římského lidu)“

„Cesta z města k moři nebyla dlouhá. Co tam bylo na břehu škebliček! Bořil se bosýma nohama do písku, zadeček vysazoval na slunce a sbíral lastury. Nejvíce se mu líbily ty, které měly perleťový vnitřek. Našel-li takovou, posadil se do vyhřátého písku a celé hodiny se vydržel dívat na měňavé odstíny perleti. Otáčel mušlí v dlani a snažil se ji nakroutit tak, aby byly co nejmodřejší.Dlouhé odstíny měl také rád, ale do modrého se díval nejraději. Nemohl pochopit, jak je možné, že jedna a ta táž věc má několik barev najednou. Bál se vnitřku lastury dotknout, aby neporušil lesk. Při bedlivém pozorování mu obrazotvornost vybavila ve škebli celou mořskou hladinu, jak se vlní, tříští v pěnu, je zelená a modrá, modrá a stříbrná, zelená a zlatá, šplouchá a zvoní, je posypaná perlami pěny a perly jsou slzy mořských víl, moře jsou smaragdy a křišťály a sypou se jedny přes druhé, je to klenot ze safírů a zlata, je to klenot ze safírů a zlata, je to obrovská dravá ryba a pořád ukusuje z břehů. Je to... (Není římského lidu)“

„Člověk nemůže dosáhnout všeho, co vidí.“

„Člověk si vždycky najde nějaký důvod, aby mohl trpět.“

„Chtěl jsem, aby umírali s vědomím, že je lidská spravedlnost na světě. Sám umírám s vědomím, že není.“ — Bůh či ďábel

„Krása je pro ženu důležitá. Nejdůležitější. Chytrost je až na druhém místě, bohatství na třetím a počestnost na posledním. (Není římského lidu)“

„Lidé se spolu někdy potkávají.“

„Muž tisíckrát raději navštíví tu, která mu podá pořádnou večeři, než tu, která mu v slzách vyznává nejvřelejší city. (Není římského lidu)“

„Není právem člověka, aby na této zemi našel štěstí. Ale jest jeho povinností, aby je hledal. (Bůh či ďábel)“

„Nikdo neslyší jeho úpění.Ticho slova vsákne,do ticha se vejdou miliardy slov a zapadnou bez ohlasu,ani necinknou,ani nenechají kruhů na hladině,ticho je vzduchoprázdná věčnost.“

„Nikdy neodpovídej nepříznivému kritikovi, Buď má pravdu a zesměšníš se, anebo ji nemá, a zesměšňuje se sám. Ty k tomu jen moudře mlč. A piš dál. (Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří)“

„Peklo se lidem pro lidi znamenitě podařilo zařídit na zemi.Proč se lidé pro lidi ještě nepokusili napodobit na zemi také ráj?“

„Tolik lidí mávne pohrdavě rukou a utrousí: Spisovatelství není žádná práce, sedí se v teple a jen se vymejšlí, to by doved každej. Mne pouze udivuje, když je to tak snadné, pohodlné, výnosné a bezpracné, že to nikdo z těch rozumbradů nezkusí. Lehce by si, jak věří, žil; a jak by povznesl českou literaturu! (Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří)“