Jan Otčenášek citáty

česká, 1924 - 1979

Citáty (11)

A dech se zastaví. Mne nejvíce děsí, že nebudu moci dýchat. Když je mi někdy těžko, tak si říkám: Ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat... nadechnout zhluboka, vzduch, cítíš? A myslet si při tom: Dýchám, dýchám, ještě dýchám... jsem boháč..


A tam kdesi jsou myšlenky bez konce jako lesy bez cest. Romeo, Julie a tma


Ale co zmůžeš proti světu,když už jej staří tak beznadějějně zpackali? Vletěls do něho bez vlastní viny. Vybral by sis onačejší,ale nikdo se neptal.


Ale nemohla jsem odejít. Nemohla. Mám tě ráda. Jsi nějak pořád ve mně. I když myslím na jiné věci. I když se mi stýská. Jsi ve mně stále, pod tím vším. Nikdy bych nevěřila, že může být na světe něco takového. Všechno na tobě mám ráda a toužím po tvých rukou, aby ses mě dotýkal, po tvém dechu.. (Romeo, Julie a tma)


Co když v tomhle století už téměř neexistuje velká láska, ničivá žárlivost, nenávist, žádná z těch mohutných vášní, jimiž žili a hynuli hrdinové starých románů a her, ale jen módní stresy, neurózy, a nejistoty, co když všechno zdrobnělo, vybledlo v blekotání motorů, zplacatělo?


Cosi zmotaného, zpackaného je v tom našem osvíceném století.


Jen hlupci nebo lidé se souchotinářskou pamětí jsou naklonění bláhově považovat mládí za jednoznačně rajský věk v životě člověka- pěkně děkuji za takový rajský věk!


Jisté věci by měly být za jistých okolností včas zničeny, myslím tím třeba milostné dopisy, drobné dárky, deníky nebo svatební fotografie- prostě všechno to, co přežilo vztah mezi dvěma lidmi a změnilo se tak v němou připomínku citového krachu nebo v doličný předmět obžaloby.


Každá láska má své dějiny. I když docela krátké. Jakési dějiny v kostce. Má čas růstu a zralosti. Má slunečná návrší, strmé pády. Své deště a sněhy.


Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek.


Ve slunci vypadá i hřbitov veseleji. (Když v ráji pršelo)