Ilja Bart citáty

Bart, Julius Bartošek · pseudonymy

česká, 1910 - 1973

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (14)

„… zřejmě pochyboval na chvíli o mé osobě a o nebezpečí, které pro říši představuje – a toto jeho zaváhání bylo pro mě velmi důležité. Zřejmě toho ví velmi málo a všechno buduje na podezření a zastrašování. Současně jsem pochopil již ten první den v Pečkově paláci, že na tupé gestapácké mozky, nahrazující nedostatek myšlení, invence a fantazie ranami a mučením – že na ně platí geniální metoda Švejkova: naivní ochota a odvádění pozornosti na úplně vedlejší věci. (Na gestapu)“

„A tak byl člověk zbaven hojivého účinku práce, všeléku na všechny lidské bolesti. Všechny myšlenky, obavy a úzkosti se mu vracely jako bumerangy do hlavy a jeho mozek stále kroužil v jednom bludném kruhu jako mozek šílenců. Lze si jistě představit, s jakou chtivostí a lačností se vězňové chytali každé příležitosti, aby protrhli tuto strašnou šeď ubíjející zahálky, vyprostili myšlenky alespoň na chvíli ze slepého kruhu a zabili čas. Jednou za týden takovou příležitostí byl úklid cely a mytí podlahy. (Na gestapu)“

„A život běžel dál svou nádhernou a krutou setrvačností, dál, dál, nepřetržitě dál. Valí se vpřed širokým nezadržitelným proudek, a jestli tebe nebude, jestli tebe odečtou ze života, není to nic víc, než když kapička hučícího veletoku vyšplíchne na břeh nebo na skalisko a vypaří se na slunečním žáru. Proud se povalí s hukotem kupředu, stále kupředu….(Na gestapu)“

„Být ve vězení kamarádem hlavního konkaře bylo něco podobného, jako být v civilním životě osobním přítelem ministra. (Na gestapu)“

„Hlupáci! Kdo chce spáchat sebevraždu, má v cele řadu příležitostí to učinit i oficiálním vězeňským inventářem. (Na gestapu)“

„Kdyby tak den měl padesát hodin nebo kdyby člověk neměl tu protivnou, paďourskou vlastnost, že musí každou noc spát! (Na gestapu)“

„Nejchytřejší, nejbystřejší hlava v Kostufře - Kurt Konrad. Velmi vzdělaný, všeobecně i marxisticky; kdosi o něm prohlásil, že je naším největším znalcem Hegela. Věřil bych tomu. Každý jeho článek v tisku, každý jeho projev v Kostufře přinášely nějaký nový pohled, ,objev' !“

„Nemusíš se urážet pro pravdu. (Na gestapu)“

„Při této mé první degradaci z občana ve vězně, kdy mi odnímali jeden předmět za druhým – jsem si s údivem uvědomoval, jakou spoustu kapes a kapsiček má náš civilní oděv a jakou spoustu předmětů vyžaduje náš normální každodenní život. (Na gestapu)“

„Smích, i ve chvíli nervového přepětí, je nakažlivý. (Na gestapu)“

„Šťastní jeskynní lidé. Oni na sebe navlékali medvědí a sobolí kožichy a pak vybíhali ze svých jeskyní na lov do volné přírody. Ale my hned po ránu jsme odívali svá vychrtlá děla do ušpiněných, zmačkaných uniforem a za hulákání probodávajícího bubínky jsme byli hnáni – ne do volné přírody – ale na apelplac!... (Na gestapu)“

„Vyprávění každého vězně má svůj osobitý, neopakovatelný charakter. Ať sám sebe stylizuje jakkoli – nakonec se přece jen odhalí až do kosti. O to se ostatně postarají otázky spoluvězňů, pronikavější než všechny křížové výslechy. Vězňova touha vyslovovat své myšlenky a vzpomínky a zpovídat se v nekonečných týdnech vazby je stejně akutní a nepřekonatelná, jako touha jeho spoluvězňů naslouchat jeho vyprávění a zpovědím. (Na gestapu)“

„Za prvé: práce na lačný žaludek je nezdravá. Za druhé: je zvlášť škodlivá proto, že je to práce pro Němce. Za třetí: je to práce odporná, a proto je nutno užívat ji po lékárenských lžičkách. Za čtvrté: naší občanskou a vlasteneckou povinností je ji sabotovat. (Na gestapu)“

„Život ve vězení je stálým loučením. Stálým trháním hlubokých lidských vztahů, stálým citovým krvácením. Ale cožpak to platí jen pro vězení? Cožpak není jediným nepřetržitým loučením celý náš lidský život? (Na gestapu)“