Gilbert Keith Chesterton citáty

anglická, 1874 - 1936

Citáty (204)

Jsou jen dva hříchy proti naději – troufalost a zoufalství.


Každá nová filosofie propaguje jen nějakou starou neřest.


Každá válka začíná protiútokem.


Každé manželství je jakousi divokou rovnováhou a v každém případě je tu kompromis stejně jedinečný jako výstřednost.


Každý člověk solidní náboženské tradice rozumí dvěma věcem – svobodě a poslušnosti. První znamená, že ví, kdo je, druhá, že ví, komu důvěřovat.


Každý člověk, kterému záleží jen na jedné věci, je nebezpečný.


Každý může být krutý, ale nejperspektivnější sklon ke krutosti má celá ta bezbarvá a lhostejná tlupa nedouků a řemeslných slouhů, kteří jsou dle dnešních praktik prohlašováni za neomylné nositele pokroku: policajtů, doktorů, detektivů, inspektorů, učitelů atd.


Kdysi lidé zpívali sborem kolem stolu; dnes zpívá jeden sólo, a to z toho důvodu, že dovede zpívat lépe. Bude-li vědecká civilizace takto pokračovat - což je pravděpodobné - brzy jen jeden jediný člověk se bude smát, a to proto, protože to bude umět líp než ostatní.


Když Kristus v onom symbolickém okamžiku založil svou velkou společnost, nerozhodl se ani pro brilantního Pavla, ani pro mystika Jana, ale zvolil si vykrucovače, zbabělce a snoba.


Když lidé napadají církev za hříchy světa, zapomínají, že jich má svět (což je ta druhá lidská realita) daleko víc. Církev byla někdy krutá, svět ovšem ještě víc. Církev občas plánovala spiknutí, svět nedělal nic jiného. Církev je někdy pověrčivá, ale nikdy nemůže být tak pověrčivá jako svět, je-li ponechán sám sobě.


Když svět podléhá špatnostem, dokazuje tím, že má církev pravdu. Ona totiž nemá pravdu proto, že její děti nehřeší, ale právě proto, že hřeší.


Klasikem nazýváme spisovatele, které můžeme chválit, aniž bychom ho četli.


Klasikem nazýváme spisovatele, kterého můžeme chválit, aniž bychom ho četli.


Kosmická filosofie nemůže být šita na míru jednomu člověku, kosmická filosofie musí být šita na míru kosmu. Člověk nemůže mít soukromé náboženství, tak jako nemůže vlastnit slunce a měsíc.


Křesťanské uspokojení je tak nečekané, protože dokonale naplňuje pradávný instinkt pro správnou polohu. Víra zasahuje člověka gigantickou radostí, která veškerý smutek odsouvá jako zanedbatelnou věc někam na okraj života. Klenba nad námi už není hluchá; mlčení už není krutým mlčením nekonečného a bezcílného vesmíru. Je to spíš dočasné a soucitné ticho nemocničního pokoje. Možná že nám je povolena jenom milosrdná komedie, protože zběsilá energie Božích sil by nás rozmetala. Slzy snášíme snadněji; lehkovážnost andělů by však byla nad naše síly.


Křesťanství nebylo vyzkoušeno a shledáno nedostatečným - křesťanství bylo shledáno těžkým a ponecháno nevyzkoušeným.


Křesťanství zasáhlo prudce jako meč. Oddělilo totiž provinění od provinilce. Provinilci musíme odpouštět, provinění prominout nesmíme.


Láska hrdiny je strašnější než nenávist tyrana.


Láska je oveľa väčšie a oveľa odvážnejšie dobrodružstvo ako plavba okolo sveta.


Láska je paradox. Znamená jistě jedno z dvojího - odpouštět neodpustitelné nebo milovat lidi nehodné lásky.


Lidé jsou velmi skeptičtí - nevěří ničemu s výjimkou pomluv.


Lidé, kteří čtou hodně na ulici, čtou zřejmě málo doma.


Lidská existence je příběh, jenž může skončit všelijak. V dobrodružném románu, což je křesťanský vynález, lidožrouti sice hrdinu nesnědí, napětí však vyžaduje, aby ho sníst mohli. Hrdina musí být takříkajíc jedlý. Křesťanská morálka neříká, že člověk ztratí svou duši, ale že si musí dávat pozor, protože by ji ztratit mohl. Člověk není zatracen, člověk může jen ztratit sám sebe.


Lidský rozum má volnost zničit sama sebe.


Lidstvo produkuje optimisty, když přestalo produkovat šťastné lidi.


Malý kruh je stejně nekonečný jako velký ...


Máme dvě možnosti, jak s ním naložit. Přirozený a elegantní impuls nám velí, abychom ho praštili do nosu, pokud ovšem máme skrupule (morální nebo fyzické), nezbývá nám než užít sílu neméně divošskou a solidní, jako je rána pěstí, totiž rána rozumu.


Materialista je člověk, který ztratil hlavu. Duchař je člověk, který ztratil tělo.


Materialisté a šílenci nemívají pochybnosti.


Meditace je vytržení, bez ohledu na to, zda jde o křesťanskou meditaci, která má předmět, nebo o východní, která medituje nad ničím.