Gaston Leroux citáty

francouzská, 1868 - 1927

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (22)

„... Erika nemůže nic zadržet, ani Erik sám.“

„... miluje a není milován! Pozoroval zasmušilým pohledem žalostnou a chladnou cestu, bledou a mrtvou noc. Nic nebylo chladnější, nic nebylo mrtvější než jeho srdce ...“

„... škoda pro každého, kdo neslyšel Christinu Daaé v vroli Julie, kdo nepoznal její nelíčený půvab, nechvěl se za zvuků jejího nebeského hlasu a nepocítil, že jeho duše vzlétá s její duší nad hroby milenců z Verony ...“

„... v hudbě je jakási síla, působící, že přestane existovat všechen vnější svět a zůstanou jen tóny, které vám zasáhnou srdce.“

„... velmi krásná bytost má vždycky právo milovat nejhrůznějšího netvora ...“

„... Vy ho ovšem milujete! Váš strach, vaše hrůza, to všechno je také z lásky, a z té nejslastnější! Z takové, kterou si nepřiznáváme," dovozoval hořce. "Z takové lásky, při níž vám jde mráz po zádech, když na ni pomyslíte ...“

„Andělé jasní, andělé krásní, anděle, vyslyšte můj hlas: vemte mě do nebe, prosím vás! -Fantom opery“

„Bloudil osaměle mezi hroby a luštil nápisy. Sotva však obešel absidu, byl rázem upoután zářivým znamením květů, vydechujících na náhrobním granitu a spadajících až na bílou zem. Naplňovaly vůní celý tento ledový kout bretaňské zimy. Čarovné rudé růže jako by tu zrána vypučely ve sněhu. Byly kouskem života mezi mrtvými, protože smrt tu byla všude.“

„Člověk se nevrací, aby se dal zavřít do hrobu s mrtvolou, která ho miluje!“

„Člověk si v životě musí zvyknout na všechno. I na smrt.“

„Dvě černá péra na klobouku, černém jako saze, která tvořila obyčejně dva otazníky, se rázem změnila ve vykřičník. Klobouk sám se rozhoupal a málem spadl z rozbouřeného drdolu.“

„Fantom Opery existoval. Vůbec to nebyla, jak všichni dlouho věřili, jen inspirace umělců, pověra ředitelů a směšný výtvor vzrušených mozků slečen z baletního souboru, jejich matek, šatnářek a vrátné. Ano, existoval, byl to člověk z masa a kostí, ačkoliv vypadal jako skutečný fantom, to znamená jako stín.“

„Hlas bez těla se dal znovu do zpěvu a Roul opravdu ještě nikdy na světě neslyšel takový hlas, spojující v jednom okamžiku jedním dechem takové krajnosti: hlas co nejsvobodnější a bohatýrsky nádherný, co nejvítěznější, co nejjemnější v síle, co nejsilnější v jemnosti, a konečně co nejneodolatelněji triumfující. Dokonalé akcenty, zpívané mistrovsky, musely jistě při pouhém poslechu vzbuzovat vznešené pocity u smrtelníků, cítících, milujících a vnímajících hudbu. Byl v něm pokojný a čistý pramen harmonie, z něhož mohli věřící s plnou důvěrou nábožně pít - s jistotou, že pijí milost hudby.“

„I když tu není, mé uši jsou plné jeho výdehů... -Fantom opery“

„Jsem možná nediskrétní, ale jedině láska je schopna uskutečnit takový zázrak, tak ohromující proměnu. -Fantom Opery“

„Naučil se právě v jedné hodině lásce i nenávisti. Věděl, že miluje. Chtěl poznat toho, koho nenávidí.“

„Obklopoval je ohnivý jarní večer. Oblaka, která západ slunce právě oblékl do lehkého šatu ze zlata a purpuru, táhla svou vlečku zvolna nad mladou dvojicí.“

„Osud tě ke mně pojí bez návratu!...“

„Strhl jsem masku, abych nepřišel ani o jedinou z jejích slz... A ona neuprchla...! A ona neumřela! Zůstala naživu a plakala... na mne... se mnou... Plakali jsem společně...! -Fantom opery“

„Takhle ti nejnevinnější, zaskočení ve svém pokojném srdci, náhle blednou nebo se červenají pod ranou, jež je zasáhne, napřimují se nebo se hroutí, protestují nebo mlčí, když mají mluvit, nebo mluví, když by měli mlčet, nebo zůstávají klidní, když se mají potit, anebo se potí, když nemají - a vypadají pak najednou jako viníci.“

„Víte-li, že některý váš přítel je v nesnázích, nepokoušejte se ho nikdy utěšovat; řekne vám, že má utěšování ažaž; když se mu však přihodí něco radostného, střezte se mu blahopřát; pokládá své velké štěstí za tak přirozené, že se bude divit, proč mu o něm povídáte. -Fantom Opery“

„Zpívala dnes večer, aby shodila lustr! -Fantom opery“