Gabriel García Márquez citáty

kolumbijská, 1927 - 2014

Citáty (56)

Po půlnoci mi bylo do pláče. Nespal jsem ani vteřinu, ale ani jsem se o to nepokoušel. Se stejnou nadějí, s jakou jsem odpoledne doufal, že uvidím na obzoru letadla, jsem tu noc před svítáním vyhlížel lodní světla. (Zpověď trosečníka)


Před několika dny jsem pomýšlel na to, že se připoutám k prámu. Devátou noc jsem to měl udělat, ale neměl jsem sílu se zvednou a hledat úvazková lana. Nedokázal jsem myslet. Poprvé za devět dní jsem si neuvědomoval svou situaci. Ve stavu, v jakém jsem byl, je zázrak, že mě vlny nespláchly do hlubiny. (Zpověď trosečníka)


Při hledání ztracených věcí jsou ustálené návyky jen na obtíž, a proto bývá tak těžké je najít.


Ptají se mě, jaký je to pocit být hrdina. Nikdy nevím, co na to říct. Co se mě týče, cítím se stejně jako dřív. Nezměnil jsem se ani zvnějšku, ani zevnitř. Spáleniny od slunce už mě nebolí. Rána na koleně se zajizvila. Jsem zase Luis Alejandro Velasco. A to mi stačí. (Zpověď trosečníka)


Řekl bych, že starý mariňák, který se plavil křížem krážem po světě, dokáže podle pohybu lodi poznat, na kterém je moři. Zkušenost z moře, kde jsem si odbyl námořnický křest mi napověděla, že jsme v Karibiku. (Zpověď trosečníka)


Sex slouží člověku pro útěchu, když v sobě nemá dost lásky.


Skalpel je nejpádnějším důkazem fiaska lékařské vědy.


Slaboši nikdy nevkročí do království lásky, neboť je to království nelaskavé a drsné.


Smrt nemá smysl pro legraci.


Snadno se řekne, že po pěti dnech hladovění dokáže člověk sníst cokoli. Patlanice peří a teplé krve, páchnoucí rybinou a prašivinou, se mu hnusí, aťsi je sebevíc hladový. (Zpověď trosečníka)


Snažil jsem se dostat na hladinu. Vteřinu, dvě, tři jsem plaval vzhůru. Pořád jsem plaval vzhůru. Docházel mi vzduch. Dusil jsem se. Pokoušel jsem se zachytit nákladu, ale náklad už tam nebyl. Kolem už nebylo nic. Kdy jsem se dostal na hladinu, neviděl jsem okolo sebe nic než moře. O vteřinu později se nějakých sto metrů ode mě vynořila z vln naše loď. Ze všech stran z ní crčela voda jako z ponorky. Teprve teď mi došlo, že jsem spadl do vody. (Zpověď trosečníka)


Staří lidé mezi starými lidmi jsou méně staří.


Umřít je daleko těžší, než člověk myslí.


V den, kdy lidé pojedou v první třídě a literatura v nákladním vagónu, bude se světem nadobro konec. (Sto roků samoty)


V jednu chvíli mi připadalo, že to zimou dál nevydržím, a začal jsem dělat cviky, abych se zahřál. Ale nešlo to. Cítil jsem se hrozně slabý. Musel jsem se pevně chytit bortu, aby mě silné vlnobití neshodilo do vody. Hlavu jsem si podpíral tím pahýlem vesla, co mi uhryzl žralok. (Zpověď trosečníka)


V kapsách jsem měl jenom klíčky od své skříňky na torpédoborci a tři reklamní kartičky z jednoho obchodu v Mobile, které mi tam dali, když jsem šel jednou v lednu s Mary Adresovou nakupovat. Poněvadž jsem neměl co na práci, začal jsem si ty kartičky číst, abych si nějak ukrátil čas, než pro mě přijdou. (Zpověď trosečníka)


V krku jsem měl sucho. Dýchalo se mi stále hůř. Nic kolem sebe jsem nevnímal, jenom jsem zíral na obzor, když tu najednou, nevěda proč, jsem prudce vyskočil a skulil se doprostřed prámu. Pomalu, jako by slídila po kořisti, se podél bortu šinula žraločí ploutev. (Zpověď trosečníka)


V srdci je víc kamrlíků než v bordelu. (Láska za časů cholery)


V té době konečně pochopil, že tajemství spokojeného stáří nespočívá v ničem jiném než v čestné dohodě se samotou.


Vesluj sem, špekoune! (Zpověď trosečníka)


Všichni přátelé jsou zkurvysyni.


Vyšetřením zjistil, že pacient nemá horečku ani bolesti a že nepociťuje žádné určité obtíže, kromě výrazné potřeby umřít. Stačilo, aby nejprve chlapci a poté i jeho matce položil pár záludných otázek, a znovu si potvrdil, že láska i cholera se projevují stejně. (Láska za časů cholery)


Vždycky je třeba být na straně mrtvého. Kronika ohlášené smrti


Ženy ... se oddávají výhradně mužům rozhodného ducha, poněvadž pouze ti jim mohou poskytnout kýžený pocit jistoty, bez něhož žádná ženská nedokáže čelit životu.


Život je to nejlepší, co se vynalezlo. (Plukovníkovi nemá kdo psát)


Život je vlastně jen souvislý sled šanci zůstat naživu. (zlá hodina)