Epikúros citáty

řecká, -341 - -270

Citáty (22)

Ani kdo je mlád, ať neváhá oddávat se filosofii, ani je-li kdo stár, ať neochabuje v jejím pěstování; neboť nikdo není ani nezralý, ani přezrálý k tomu aby pečoval o zdraví své duše. Říká-li někdo, že pro něho ještě nepřišel čas k filosofování, nebo že už pominul, podobá se tomu, kdo říká, že pro něho ještě není čas na blaženost, nebo už není. Proto má pěstovat filosofii mladý i starý, tento, aby stárna zůstával mlád dobrými skutky v příjemných vzpomínkách na minulost, onen, aby zároveň mlád i stár pro nebojácnost před budoucností. Je tedy třeba pečovat o to, co působí blaženost, neboť máme-li ji, máme všechno, a nemáme-li ji, děláme všechno, abychom ji měli…


Bez důvěry není přátelství.


Bláhové je prosit bohy za to, co si člověk může opatřit sám.


Bolest není ani nesnesitelná, ani věčná, jestliže si totiž připomeneš její meze a nebudeš-li si ji v duchu zveličovat.


Budeš-li žít podle přírody, nebudeš nikdy chudý. Jestliže však chceš žít podle svých představ, nebudeš nikdy bohatý.


Člověk člověku je nejnavštěvovanějším divadlem.


Člověk je vážen a nevážen nejen podle toho, co dělá, nýbrž i podle toho, co chce.


Chceš-li, aby lidé byli šťastní, nezahrnuj je dary, ale zbav je nějaké touhy.


Je bůh ochotný zabránit zlému, ale neschopen toho? Pak není všemocný. Je schopen, ale neochotný? Pak je škodolibý. Je jak schopný, tak ochotný? Pak, odkud se bere zlo? Je jak neschopný, tak neochotný? Pak proč ho nazývati bohem?


Je třeba si uvědomit, že dlouhý a krátký výklad směřují k témuž cíli.


Jsme-li, není smrti, je-li smrt, nejsme.


Největším ziskem na soběstačnosti je svoboda.


Nekažme si to, co máme, touhou po tom, co nemáme. Uvažme, že i to, co máme nyní, bylo kdysi předmětem naší touhy.


Neklid duše neodstraňuje a pravou radost nezpůsobí ani sebevětší bohatství, ani úcta obecného množství, ani nic, co by souviselo s bezmeznými žádostmi.


Nemůžeme žít bez strachu, budíme-li sami strach.


Nevděčnost duše způsobuje, že lidská bytost touží do nekonečna po rozmanitosti ve způsobu života.


Nízká duše se ve štěstí nadýmá a v neštěstí je zničena.


Odmyslíš-li si pohled, tělesné obcování a vzájemný styk, je veta po milostném citu.


Smrt se nás netýká; neboť to, co se rozplynulo, není účastno smyslového vnímání, a co není účastno smyslového vnímání, to se nás netýká.


Toho všeho počátkem a vůbec největším dobrem rozumnost, proto má větší cenu než sama filosofie. Z ní totiž pocházejí všechny ostatní ctnosti, ježto ona nás učí, že nelze žít slastně, nežijeme-li rozumně, krásně a spravedlivě, ani že nelze žít rozumně, krásně a spravedlivě, nežijeme-li slastně.


Uctíváním moudrého člověka je velkým ziskem pro ty, kteří ho uctívají.


Žádná slast není sama o sobě zlem, ale důsledky, které působí některé slasti, přinášejí s sebou zmatky mnohokrát větší, než jsou tyto slasti.