Cornelia Funke citáty

německá, 1958

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (9)

„,,Jsou pravdy, které naplní srdce zoufalstvím až po okraj, pravdy, o kterých se člověku nechce mluvit pokud nemá v záloze něco, co proti zoufalství postaví kousek naděje.´´ (Inkoustové srdce)“

„,,Knihy musejí být těžké, protože je v nich celý svět.´´ (Inkoustové srdce)“

„,,Smrt umrtví všechno, rozum, srdce a především fantazii.´´ (Inkoustové srdce)“

„Když si vezmeš na cestu knížku, stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí jen otevřít a ty budeš zase tam, kde sis z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla... Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách.“

„Knihy byly jediným místem, kde existoval soucit, útěcha, štěstí a láska. Knihy měly rády každého, kdo je otevřel, rozdávaly pocit bezpečí a přátelství a nic za to nepožadovaly, nikdy, ani když se s nimi zacházelo špatně.“

„Meggie přejela rukou po deskách, jak to dělávala vždycky, než nějakou knihu otevřela. Odkoukala to od Moa. Tento pohyb si pamatovala od chvíle, kdy dokázala vnímat - otec vzal do ruky knihu, přejel něžně po deskách dlaní a pak ji otevřel, jako by otevíral krabici, která je plná vzácných lahůdek. Samozřejmě se občas stalo, že za deskami čekalo zklamání; pak knížku zlostně zaklapl - bylo to jako trest za nedodržený slib. Ale Inkoustové srdce k takovým knihám nepatřilo. Špatné příběhy se neprobouzejí k životu.“

„Není to zvláštní, o kolik knížky ztloustnou, když je člověk čte víckrát? Jako by pokaždé zůstalo něco přilepené mezi stránkami. Pocity, myšlenky, zvuky, vůně... A když pak po mnoha letech v té knize zas listuješ, objevíš v ni sebe samu, o něco mladší, tak nějak jinou, jako by tě ta kniha zachovala jako vylisovaný květ, cizí a důvěrně známou zároveň. (Inkoustová krev)“

„Nie, umieranie nemôže byť ľahké. Človek stráca čo miluje. To je smrť. Tu i tam.“

„Vteřinová ručička Fenogliových kuchyňských hodin ukrajovala čas na bolestně jemné plátky, než Mo konečně odpověděl. (Inkoustové srdce)“