Cormac McCarthy citáty

americká, 1933 - 2023

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (56)

„Nejde o to, jestli víš, kde jsi. Jde o to, že si myslíš, že už tam jsi a že sis nepřinesla nic s sebou. O ty tvoje plány na novej život. Nebo něčí jiný, to je fuk. Nikdy nemůžeš začít novej život. O to jde. Každej krok se, kterej uděláš, už je napořád. Nemůžeš ho vzít zpátky. Ani kousek z něj. Chápeš, jak to myslím?“ — Tahle země není pro starý

„Nemyslím, že existuje něco jako plodné nebo neplodné tvůrčí období. To je jen váš dojem z toho, co vyjde tiskem. Váš nejrušnější den třeba může být, když budete pozorovat mravence, jak přenášejí drobky chleba. Jednou se kdosi zeptal prozaičky Flannery O’Connorové, proč začala psát, a ona odpověděla: „Protože mi to šlo.“ Řekl bych, že je to dobrá odpověď. Pokud vám něco jde a jste v tom dobrý, tak vám to ani nedá moc práce. A ještě: když si povídáte se starými lidmi, kteří prožili dlouhý a pěkný život, polovina z nich vám řekne: „Nejdůležitější věc je, že jsem měl v životě vždycky kliku.“ A když to posloucháte, víte, že vám nelžou. Čímž se nijak nesnižuje jejich talent ani dovednosti. Ty můžete mít, a přesto v životě neuspějete.“

„Nemyslím, že se dobrotě můžete naučit. Pokud jste ponecháni napospas světu, abyste se v něm naučili dobru, budete mít problém. Ale čas od času mi lidé říkají, že můj syn je úžasné dítě. A já jim odpovídám, že John mě natolik morálně převyšuje, že mi přijde pošetilé jej neustále napomínat. Ale něco dělat musím – jsem přece jeho otec. Z dítěte nemůžete udělat někoho, kým ve skutečnosti není. Ale ať už v něm dřímá cokoliv, zcela jistě to v něm můžete zadusit. Stačí být krutý a necitelný a i toho nejlepšího člověka úplně zničíte.“

„Nesejde na tom, co lidé o válce soudí, prohlásil soudce. Válka přetrvává. Stejně dobře byste se mohli lidí tázat, co si myslí o kameni. Válka tu byla vždy. Než přišel člověk na svět, válka už na něj čekala. Nejvyšší řemeslo čekalo na nejzdatnějšího vyznavače. Tak tomu bylo, a tak tomu bude. Právě tak, a nejinak. (Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě)“

„Nic raněnýho nešplhá do kopce, řekl. Tak to prostě na světě nechodí.“

„Nikdo tu nechce být, a nikdo nechce odsud. (str. 111)“ — Cesta

„Nikdy nevíš před jakou ještě větší smůlou tě ta tvoje smůla zachránila.“

„Otázka: Jak se liší, co nikdy nebude, od toho, co nikdy nebylo? (str. 27)“ — Cesta

„Pamatuj si, že co si dáš do hlavy, tam už zůstane napořád, řekl. Měl by ses nad tím zamyslet. (str. 14)“ — Cesta

„Povídky mě vůbec nezajímají. Pokud vám proces psaní nezabere léta života a nedovede vás málem k sebevraždě, nemá podle mého moc cenu se tím zabývat.“

„Říkal si, že každá vybavená vzpomínka páchá jisté násilí na tom, čeho se týká. (str. 87)“ — Cesta

„Říkal si, že každá vybavená vzpomínka páchá jisté násilí na tom, čeho se týká. Jako mejdanová hra. Mysli si slovo a šeptem ho pošli dál. Je lepší být skoupý na slovo: i když vzpomínku pozměníš, realita je pořád jen jedna. (str. 87)“ — Cesta

„S posledním jedincem zanikne věc jako taková. (Cesta)“

„S režisérem Dickem Pearcem jsme před nějakými třiceti lety natočili v Severní Karolíně společnými silami jeden film a už tehdy jsem si říkal: „Tedy, to je peklo! Kdo by se tímhle chtěl živit!“ To si radši po probuzení dám kafe, trochu se projdu, chvilku si čtu a pak si sednu, naťukám do počítače pár slov a koukám se z okna.“

„Šlapali po mrtvém světě jako krysy v kole.“ — Cesta

„Třeba při záhubě světa konečně bude vidět, jak vlastně byl udělaný. Oceány, hory. Tíživá antipodívaná na zanikající věci. Nekonečná pustina, podmáčená a chladně prastará. Ticho. (str. 177)“ — Cesta

„V šedém světle vyšel ven, zůstal stát a na okamžik spatřil absolutní pravdu světa. Zdědili planetu, která se bez ustání otáčí kolem své osy. Nesmiřitelná temnota. Slepí psi slunce na zběsilém útěku. Drtivá nicota černého vesmíru. (str. 87)“ — Cesta

„Vstal a vykročil ke světlům města. Přílivová jezírka zářila v temných skalách jako tavící pícky a z nich se škrábali ven světélkující krabi. Když procházel pásmem slanomilné trávy, ohlédl se. Kůň se doposud ani nehnul. Ve vlnách mžikalo světlo z jakési lodi. Hříbě stálo se skloněnou hlavou naproti koni a kůň se stále díval do dálky, za hranice lidského vědění, tam, kde se topí hvězdy a kde velryby převážejí své ohromné duše přes černé bezešvé moře. (Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě)“

„Vše vznešené a krásné, co si člověk bere k srdci, pochází z bolesti. (str. 40)“ — Cesta

„Vše vznešené a krásné, co si člověk bere k srdci, pochází z bolesti. Zrodilo se to ze žalu a popela. (Cesta)“

„Vypůjčený čas a vypůjčený svět a vypůjčené oči, aby se nad ním mohlo plakat. (str. 87)“ — Cesta

„Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si, co chceš zapomenout. (str. 15)“ — Cesta

„Zase už plakal. A co ten kluk? vzlykal. Co ten malej kluk?“ — Cesta

„Zdědili planetu, která se bez ustání otáčí kolem své osy. Vypůjčený čas a vypůjčený svět a vypůjčené oči, aby se nad tím mohlo plakat. (Cesta)“

„Zlý časy dělaj zlí lidi. Viděl sem tolik lidský podlosti, až se sám sebe ptám, proč Bůh nezhasne slunko a nejde pryč. (Vnější tma)“

„Žádné seznamy, co je třeba udělat. Den šťastný sám o sobě. Právě tato hodina. Další už nebude. Další je právě teď. (str. 40)“ — Cesta