Colm Tóibín citáty

irská, 1955

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (4)

„A já věděla, že na žádnou otázku nedostanu přímočarou odpověď. Zase jsem byla ve světě bláznů, uhýbačů, nespokojenců, koktalů, všichni teď byli hysteričtí a rozrušením skoro zadýchaní ještě dřív, než promluvili. A povšimla jsem si, že uvnitř téhle skupiny jsou nějaké hodnostní hierarchie, například muži, kteří mluvili a druzí jim naslouchali, anebo ti, v jejichž přítomnosti nastávalo ticho, anebo kteří sedali v čele stolu, anebo po libosti přehlíželi mě i mou společnici a kteří si poroučeli jídlo od ostatních žen, jež pelášily z místnosti a zase do ní jako přikrčená, poslušná zvířata. (Mariina závěť, str. 85)“

„A podivné také bylo, že moje boty, které se nehodily do takové tlačenice a do takového horka a které mě pořád bolestivě dřely, se mi občas vnutily do myšlenek a to mi připadalo jako rozptýlení od všeho, co se doopravdy děje. (Mariina závěť, str. 93)“

„V těch hodinách se stalo tolik věcí, kolik samy měly vteřin. Od pocitu, že bych mohla něco udělat, jsem se dostala až k jistotě, že nic udělat nemůžu. Už mě nerozptylovaly ty nejchladnější myšlenky, myšlenky na to, že pokud se tohle neděje mně, vždyť mě nekřižují, já neumírám, pak se to vlastně nemůže dít vůbec. (Mariina závěť, str. 102)“

„Vládne tam obrovitá, vše zahlazující tma, anebo je tam světlo? Jsou tam duše vědomé, anebo tam panují sny, nebo hluboký spánek? Zní tam hlasy, anebo vládne prostý klid, anebo se ozývají nějaké jiné zvuky, třeba odkapávání vody, nebo vzdechy, nebo ozvěny? Poznal tam někoho? Potkal tam svou matku, kterou jsme všichni milovali? A vzpomněl si na nás, když se potuloval po tom místě, kde byl? Byla tam krev nebo bolest? Byla to krajina vybledlých, matných barev, anebo rudá pustina s útesy nebo s lesy, anebo s pouštěmi, případně se vše halící mlhou? Bál se tam někdo? Touží se tam vrátit? (Mariina závěť, str. 55)“