Clive Barker citáty

britská, 1952

Citáty (26)

...dosáhla oné fáze, jež je místem, kde silní ještě více sílí a a slabí hynou. Rozkoš je v ní bolestí a bolest rozkoší. A on takové místo znal dost dobře na to, aby mu říkal domov. Hellraiser


Ale inteligence bez lásky je k ničemu.


Ani při vaření kávy se nevyhnula menším problémům. Žádný úkol, kterého se Kirsty chopila, nebyl nikdy úplně jednoduchý. Stála v kuchyni, vařila vodu v rendlíku, který předtím asi čtvrt hodiny hledala, a uvažovala, že sem asi přece jen neměla chodit. Julia se na ni vždycky dívala tak divně, jako by jí vadilo, že se při porodu nezadusila. Hellraiser (dvě povídky)


Čarodějnice, udělej pro mě: najdi mi měsíc stvořený z touhy. Pak ho uřízni na tenký kousek, a až ho uřízneš, pověs ho vysoko nad dům mé milované, aby se mohla dnes v noci podívat a uvidět ho, a až ho uvidí, vzdychnout po mně, jako já vzdychám po ní, měsíc neměsíc. - Christopher Carrion


Dodávka dorazila po pětadvaceti minutách. Za tu půlhodinku se obě ženy dvakrát pokusily zapříst hovor. Vždycky marně. Měly jen málo společného. Roztomilá, krásná Julia, přitahující pohledy a polibky, a vedle ní Kirsty, dívka, jež podává ruku jak leklá ryba a jejíž oči byly tak jasné jako Juliiny, jenom když jí bylo do breku nebo se právě vyplakala. Hellraiser (dvě povídky)


Dokonale krásní jsou i dokonale šťastní, ne? Kirsty to vždycky připadalo úplně evidentní. Dnes však alkohol způsobil, že se zamyslela, jestli ji nezaslepovala závist. Možná je dokonalost jedním z projevů smutku. (Hellraiser)


Chtěl se povznášet svým chtíčem, místo aby kvůli němu cítil opovržení. Hellraiser


Jazyk není fašistický režim. Je proměnlivý a účinně vzdoruje všem pokusům stanovit pro něj pevná pravidla.


Jsem sám, to je pravda. Ale horší než samota jsou vzpomínky.


Jsi optimista, papoušku, a to by tě taky mohlo stát život. (Pidžin a Theresa)


Jsme svými vlastními hřbitovy; dřepíme mezi hroby lidí, jimiž jsme byli. Jsme-li zdraví, každý den je oslava, Den mrtvých, při němž vzdáváme díky za životy, jež jsme prožili, a jsme-li neurotičtí, dumáme a truchlíme a přejeme si, aby byla minulost stále přítomná.


Kdo jsme, abychom mohli určovat, co je normální?


Kirsty nesnášela večírky. Zmatek zastíraný úsměvy, strojené grimasy, a co hůř, konverzace. Neměla co říct k ničemu, co lidi v poslední době zajímalo, o tom byla dávno přesvědčená. Viděla už hodně zeskelnatělých pohledů, než aby si namlouvala, že je tomu jinak, a znala všechny prostředky, kterými se lidé vymaňovali ze společnosti hlupáků. Hellraiser (dvě povídky)


Mezi božskými bytostmi se najde nemálo těch, kdo s chutí vyvolávají drobná jatka, pokud jim mohou projít bez postihu. (Pidžin a Theresa)


Mohl být někomu vyměřen horší trest, než je představa bolesti bez naděje na úlevu? Hellraiser


Napadlo ho, že takto určitě vypadá umírání; ztráta drahocenných věcí a neschopnost zabránit jim zmizet. (Utkaný svět)


Nech si zdát o spaní. A probuď se celý. Imagika I.


Nechtěla nic, co jí mohl nabídnout, snad jen to, aby nebyl. Hellraiser


Není čeho se bát. Imagika I.


Nesním o ničem... a měním... se... v nic.


Ona nás zabije, protože nechce, aby z nás byli lidi. (Pidžin a Theresa)


Připomínala mu.... že patří do světa dětí, psů a pomerančových skrojků. Imagika I.


Schovávala jsem se sama před sebou. Vyháněla jsem z hlavy všechno, hlavně abych nic necítila. Ale citů v sobě mám hodně. A chci, abys to věděl. Imagika I.


Věřím, že čím víc mluvíš o smrti a temnotě, tím blíž ji přilákáš.


Vím, že jsem měl pověst snílka. Přátelil jsem se s vymyšlenými kamarády, miloval jsem příšery... (Posmrtný život)


Základní definicí zla je mýcení všeho, co se liší.