Adolf Hitler citáty

rakouská, 1889 - 1945

Citáty (61)

„Bojovat mohu jen za to, co ctím, a ctít mohu jen to, co alespoň znám.“


„Člověk se pro hospodářství nikdy neobětuje, jinými slovy neumírá pro obchod, nýbrž pro ideály.“


„Jasný rozum se účelně projevuje zpravidla jen u normálních smrtelníků, zásadně se však ale ztrácí tehdy, jde-li o diplomaty.“


„Kromě svého stavitelského umění a občasné návštěvy Opery, utržené od úst, jsem měl pouze jediné přátele – knihy.“


„Maloval jsem, abych si vydělal na živobytí, a učil jsem se pro radost.“


„Politika je historické konání v přítomnosti.“


„Učit se dějepisu znamená hledat a nalézat ty síly, které jsou příčinou oněch působení, jež máme potom před očima jako dějinné události.“


Ak nemecký národ prehrá vojnu, tak sa preukázal ako slabší, a preto si nezaslúži žiť ďalej, nech je preto celkom vykynožený.


Ať už Starý zákon či Nový zákon – všechno je to jeden velký židovský švindl.


Být vůdcem znamená být schopný hýbat masami.


Celá výchova musí směřovat k tomu, aby mladý občan získal přesvědčení, že je ve všem ostatním národům nadřazený. Musí v tělesné síle a v zdatnoti najít převahu svou a celého národa.“


Copak je to zločin když si vezmete zpět něco o co vás připravili?


Človek ešte nikdy v ničom prírodu neprekonal, ale len sa pokúsil zachytiť alebo vyzdvihnúť ten či onen malý cíp jej ohromného bezbrehého rúcha večných záhad a tajomstiev. V skutočnosti nevynašiel pravdu, ale všetko len objavuje, prírodu neovláda, ale sa na základe poznatkov jednotlivých prírodných zákonov len stáva pánom nad inými živočíchmi, ktorým toto poznanie práve chýba.


Čtení není přece samoúčelné, nýbrž je to prostředek právě k tomuto cíli. Má v prvé řadě pomáhat naplnit rámec, který je každému dán jeho nadáním a schopnostmi; má tedy dodat nástroje a materiály, které člověk potřebuje ke svému životnímu povolání; a je zcela lhostejno, zda slouží jen primitivnímu výdělku, nebo představuje uspokojení vyššího určení; v druhé řadě ale má zprostředkovat všeobecný obraz světa. ... Kniha dostává ve všeobecném obrazu světa své místo jako kamínek mozaiky a tím pomáhá utvářet tento obraz v čtenářově hlavě.


Čtení není přece samoúčelné, nýbrž je to prostředek právě k tomuto cíli. Má v prvé řadě pomáhat naplnit rámec, který je každému dán jeho nadáním a schopnostmi; má tedy dodat nástroje a materiály, které člověk potřebuje ke svému životnímu povolání; a je zcela lhostejno, zda slouží jen primitivnímu výdělku, nebo představuje uspokojení vyššího určení; v druhé řadě ale má zprostředkovat všeobecný obraz světa. V obou případech je však nutné, aby bylo pořadí knih předáváno paměti k uchování. Kniha dostává ve všeobecném obrazu světa své místo jako kamínek mozaiky a tím pomáhá utvářet tento obraz v čtenářově hlavě.


Demokracia je utópia. Je úplne nevhodná. Nenájdete ju ani v priemysle, ani v armáde, takže je veľmi nepravdepodobné, že by ju šlo použiť v tak komplikovanej inštitúcii ako je štát.


Dokud je válka, nesvléknu uniformu. Kromě toho mám úplně bílá kolena, a to vypadá v krátkých kalhotách strašně. Ale po válce pověsím uniformu na hřebík, odstěhuji se sem a vládu ať převezme někdo jiný. Jako starý pán budu psát své vzpomínky, obklopím se duchaplnými, chytrými lidmi a nebudu přijímat žádné důstojníky.


Farárikovia nech si len kopú svoje hroby.


Hranice států tvoří lidé a lidé je taky mění. Svědčí to pouze o síle dobyvatelů a slabosti poražených, a jedině v této síle je právo.


Je štěstím pro stát, když lidi nepřemýšlejí.


Je to fantastický úspěch. Je tak obrovský, že jej přítomnost ani nemůže zhodnotit. Velikost a dosah tohoto úspěchu jsem si uvědomil, když jsem stál uprostřed českého opevňovacího systému betonových bunkrů. Teprve tam jsem jsem poznal, co to znamená dobýt téměř 2000 km opevnění bez jediného výstřelu. Propagandou postavenou do služeb naší myšlenky jsme tentokrát dobyli deset milionů lidí a území přes 100 000 km2. Je to ohromné.


Jednou mi zůstanou jen dva přátelé: Slečna Braunová a můj pes.


Jednou nastane doba, kdy na kazatelnách budou stát jen naprostí idioti, kteří budou kázat pro pár starých bab.


Kdo nezná Mnichov, nezná Německo a především nezná německé umění.


Kdokoliv, kdo je připraven učinit z národní otázky otázku svou vlastní do té míry, že nezná žádný vyšší ideál než blaho svého národa; kdokoliv, kdo porozuměl naší skvělé národní hymně „Deutschland über Alles“ v tom smyslu, že nic na světě nezastíní v jeho očích Německo, jeho lid a zemi – ten je socialistou.


Když jsme po Mnichovu mohli zkoumat československou vojenskou sílu zevnitř, velmi nás znepokojilo, co jsme viděli. Plán připravený československými generály byl hrozivý. Pochopil jsem, proč mě moji generálové žádali, abych se mírnil.


Když moudře promluvíte k davu, zatleská vám jen pár intelektuálů.


Kto nemá zmysel pre dejiny, je ako človek bez sluchu alebo bez tváre; žiť samozrejme môže aj tak, ale čo je to za život?


Len čo sa egoizmus stane modlou národa, začnú povoľovať väzby poriadku a ľudia v honbe za vlastným šťastím padajú z neba rovno do pekla.


Měsíce nás všechny sužuje problém, který nám kdysi nadělil versailleský diktát a který se stal nyní neúnosný svou zrůdností a prohnilostí. Gdaňsk je německé město. Koridor byl a je německý... Proto jsem se nyní rozhodl hovořit s Polskem stejnou řečí, jakou Polsko užívá po měsíce vůči nám... Polsko dnes v noci poprvé střílelo na našem vlastním území a použilo k tomu i regulérní vojáky. Od pěti hodin čtyřiceti minut opětujeme palbu. A od této doby se za bombu platí bombou.