Zhodnocení Čtenářské výzvy 2015

blog

31.12.2015 v 00:55 / Smiragl (351 views)
Zhodnocení Čtenářské výzvy 2015
Rok 2015 končí a je načase jej trochu zhodnotit. V tomto případě se zaměřím pouze na knihy, a to konkrétně na ne/splnění Čtenářské výzvy 2015. Rovnou se přiznám, že jsem to nezvládla.
Ačkoliv na kusy jsem přečetla za letošní rok knih o jednu víc, než bylo zapotřebí ke splnění výzvy, nepovedlo se mi splnit všechny kategorie. Konkrétně se jedná o kategorie „Kniha, která vyhrála Pullitzerovu cenu“, „Kniha z vašeho rodného města“ a „Zakázaná kniha“. Problém nebyl v tom, že bych si nemohla vybrat z množství vhodných knih, ale prostě jsem to nestihla. Jako knihu oceněnou Pullitzerem jsem měla nachystanou Milovanou od Toni Morrison, kterou si ale stejně přečtu, neb tuto autorku mám velice ráda. U knihy z mého rodného města jsem musela tento pojem trochu rozšířit, protože vím pouze o jedné knize, která se odehává v mé rodné více, a tu jsem samozřejmě četla už před lety. V Brně se toho odehrává o trochu víc. Nejprve jsem tedy sáhla po Brněnských židovkách od Nadi Horákové, ale autorčin styl mi natolik nevyhovoval, že po pár dnech trápení jsem knihu odložila a půjčila si detektivku od Stanislava Češky. Doufala jsem, že ji zvládnu přečíst během Vánoc, ale jednak mě svátky zaměstnaly trochu víc, než jsem čekala, a druhak mě ani tato kniha nijak zvlášť neoslovila. Zakázaných knih (resp. knih, které byly někdy někde zakázané) jsem přečetla už více, letos konkrétně Orwellovo 1984, které jsem ale nakonec dala do kategorie „Kniha, která se odehrává v budoucnosti“.

Ze začátku roku bylo plnění výzvy velice jednoduché – prostě jsem četla, na co jsem měla chuť a pak jsem tomu našla nějakou vhodnou kategorii. Zhruba v půlce roku jsem už musela vybírat knihy o něco pečlivěji. Protože si knížky hlavně půjčuju, tak jsem se trochu zapotila u knihy, která vyšla letos. Nakonec jsem narazila na Lizuchu od Lenky Juráčkové a byla jsem nadmíru spokojená. Ne příliš rozsáhlý, zato ale velice poetický příběh ve mně zanechal nesmazatelnou stopu.

Jelikož nejsem příliš fanda do sci-fi ani fantasy, tak mě od začátku děsily tři kategorie: „Kniha, která se odehrává v budoucnosti“ , „Kniha, ve které postavy nejsou lidé“ a „Kniha s kouzly“. První jsem vyřešila již výše zmíněným 1984 od George Orwella. O kvalitách tohoto díla jsem neměla pochybnosti, chtěla jsem si ji přečíst už dlouho, a tak jsem neváhala a rovnou si ji i zakoupila. Rozhodně toho nelituju, byl to přímo spektakulární zážitek. Ačkoliv se mi od strany 40 dělalo pravidelně špatně, čtení jsem si velmi užívala a nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. S druhou pro mě děsivou kategorií mi pomohl opět výborný George Orwell, a to svou Farmou zvířat.Tuto knihu hodnotím také velice kladně, byl to takový malý předkrm před 1984. A na knihu s kouzly jsem narazila víceméně náhodou, když jsem zjistila, že má oblíbená autorka Joanne Harris má nový román Broskve pro otce Francise. Jedná se o další volné pokračování Čokolády a stále si drží stejně dobrou úroveň jako první díl.

Díky výzvě jsem sáhla i po knihách, které jsem neměla v plánu číst, ale většinou jsem byla ráda, že jsem to udělala. Například jsem přečetla dvě hry od Karla Čapka (Věc Makropulos a Bílá nemoc) a překvapilo mě, jak jsou čtivé. Namotivovalo mě to, abych četla více děl nejen tohoto autora, ale obecně z literatury, o které jsme se učili ve škole. Příjemně mě také překvapily povídky od A.K. Tolstého Upíři na staré Rusi („Kniha napsaná před více než sto lety“). Jednak jsem netušila, že Lev Nikolajevič měl také literárně aktivního bratra, ale také se mi líbil duchařský styl těchto povídek – chvílemi mi trochu připomínaly tvorbu E.A. Poe.
Naopak mě dost zklamala Isabela od Colina Falconera („Kniha napsaná podle skutečných událostí“), na kterou jsem se těšila. Kvalita příběhů tohoto autora má značně sestupnou tendenci a popravdě mě to odradilo od jakýchkoliv jeho nových knih. Také mě příliš nenadchly povídky Škoda lásky Petra Šabacha („Kniha, jejíž autor má stejné iniciály jako vy“). Neoslovil mě ani obsah ani autorův styl. Kdyby se nejednalo o knihu z výzvy, odložila bych ji po pár stránkách.

Jsem ráda, že jsem se výzvy zúčastnila, přečetla jsem díky ní knížky, ke kterým bych se jinak hned tak nedostala a spousta z nich se mi líbila. Také mi to poskytlo obrázek o knihách, které čtu – je fajn vidět je takhle pohromadě na papíře, vědět, kolik jsem toho přečetla a jak se mi která kniha líbila. Z tohoto důvodu jsem si na příští rok pořídila čtenářský zápisník a hodlám pokračovat v zaznamenávání přečtených knih ručně i nadále. Nicméně se těším, až si přečtu nejen všechny knihy, které se mi za uplynulý rok objevily v knihovničce, ale také ty, na které si brousím zuby v knihovně. A ačkoliv jsem neměla v plánu účastnit se další výzvy i na rok 2016, pokud Databáze knih zveřejní výzvu jen o dvaceti kategoriích, myslím, že do toho opět půjdu.

Komentáře (2)

hannah2000
01.01.2016

Hezky napsané zhodnocení. Já jsem na tom podobně. Ačkoli se mi výzva 2015 líbila a zdála se realizovatelná, tak jsem ji nakonec splnit nedokázala. A to jsem vášnivý čtenář a knih jsem přečetla hodně. Ale bohužel jsem nedokázala napasovat knihy na některé body. Třeba kniha, která mě děsí. Mě děsí knihy plné násilí, třeba naplno popisující skutečné děsivé události. Tomu se vyhýbám, a ne proto, že bych o tom nechtěla slyšet a nezajímalo mě to. Ale já si při čtení chci, kromě jiného, odpočinout, do děje se chci začíst a s napětím čekat na rozuzlení, nebo prožít sladkou a jednoduchou romantiku, humornost a vtipnost povídek, ale hlavně si chci děj prožít. To ovlivňuje můj výběr.
Ale díky výzvě jsem si vybrala i pár knih, které bych asi dřív přeskočila. Třeba kniha autora, kterou napsal do svých 30 let. Já si vybrala knihu Do temnoty od Pavla Stehlíka. Úžasně napsaný vlastní příběh. Do knihy byl autor formou psaní hovorovým jazykem schopný nacpat tolik emocí. Přestože je to příběh vojáka, já knihu doslova hltala.
Kromě této jsem četla i spostu jiných zajímavých knih.
Takže za mne hodnocení Výzvy 2015 takovéto. Samotná výzva sice nesplněna do posledního bodu, ale hodně rozšířila mé čtenářské obzory. A to i díky komentářům ostatních čtenářů. A to je asi to, dle mého, nejdůležitější na celé Výzvě. Ačkoli jsme knihomolové a tím samotáři, začali jsme víc sledovat čtenáře okolo. Co když narazili na nějakou obzlášť zajímavou knihu, kterou já jsem přehlídla.

notburga
31.12.2015

Pěkné zhodnocení. Já nakonec výzvy stihla splnit, ale jen tak tak. Být čtenářem sci-fi a fantasy mi v tom hodně pomohlo, to nepopírám.
S autorem, který odpoví iniciálám mého jména jsem také měla problém a Legendu Emoke Od. J. Škvoreckého jsem dočetla s velkým sebezapřením. Nevyhovovalo mi asi nic - od námětu až po styl psaní (ale nechtělo se mi také podvádět s knihou Bob a Bobek, kterou jsem tak jako tak musela přečíst dětem).
Já jsem také moc ráda, že jsem se nakonec výzvy zúčastnila. A uvidíme, co přinese příští rok.