Zamyšlení knižního recenzenta

blog

02.06.2016 v 07:47 / JanH (507 views)
Zamyšlení knižního recenzenta
Občas se mi při psaní recenzí stává, že jsem konfrontován s oslavnými ódami a všeobecným nadšením, které se na určitou knihu snášejí ze všech stran, přičemž já mám na ni názor úplně jiný, resp. považuji ji za literární brak či kýč. Co v takovém případě dělat? Řeším to tak, že prostě napíšu, co si myslím, v naději, že snad není trestným činem mít odlišný než většinový názor. Některým nakladatelstvím moje kritické recenze nevadí a dál mi posílají recenzní výtisky, jiné se mnou ukončují spolupráci. Neberu to nijak tragicky, spíše se ptám, zda je mou povinností psát toliko kladná hodnocení. Pak by totiž podle mne ztratilo recenzování svůj smysl a o všech knihách by se dalo napsat ono obvyklé „... byla opravdu super a dostala mě! Ze začátku mi sice chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale potom děj pěkně ubíhal a nemohla jsem se odtrhnout! Ta knížka se čte jedním dechem, má spád a závěr je nesmírně dojemný. Při četbě jsem se často smála, nejednou ale i plakala a s hlavní hrdinkou prožívala všechny její radosti i smutky. Z četby jsem si odnesla jeden moc důležitý poznatek pro život, že nejkrásnějším lidským citem je láska! Tato krásná kniha určitě nadchne i vás! Děkuji Janě Novákové z nakladatelství Veverka za poskytnutí recenzního výtisku a věřím, že jsem ji svou recenzí nezklamala!"
Zvláštní situace nastává, když mám kritické výhrady ke knize, která obdržela nějaké literární ocenění. Tam už přestává legrace a mnohdy jsem dokonce podezírán z toho, že negativní recenze píši proto, že se chci mermomocí odlišovat od oficiálních názorů a tím na sebe strhávat pozornost. Nevím sice, proč bych měl něco takového dělat, ale opravdu jsem se s podobnými obviněními setkal.
To, co jsem dosud napsal, je však pouze úvod k jednomu recenznímu „případu“, který mě přesvědčil o tom, že je asi opravdu nejrozumnější psát tak, jak mi „narostl zobák“. O co šlo?
Ta kniha dostala hned dvě tzv. prestižní literární ceny, zaštítěné jmény slavných spisovatelů. Jistě si řeknete, že tady přece už porota nemůže jen tak střílet od boku a ocenit dílo, které si to nezaslouží, no ne? Tak přesně toto jsem si myslel taky, ovšem čím déle jsem onu knihu četl, tím více se mi stávalo zřejmějším, že tu něco nehraje. Snažil jsem se v tom chaotickém textu najít něco pozitivního, oceněníhodného, ale vše marno – nic jsem nenacházel. Třeba se to v druhé polovině zlepší, říkal jsem si – no, nezlepšilo. Tak snad aspoň konec bude dobrý – nebyl...
Co teď? Kniha se všem líbí, jsou jí nadšení, recenzenti ji vynášejí do nebes, navíc jsou tu ty dvě ceny – a já teď mám napsat, že je to blbost? Jak budu vypadat? Jako... ano, přesně tak!
A tak jsem si sedl a napsal, jak na mě ta knížka zapůsobila. Prostě tak, jak jsem to cítil. Nadpis zněl: „Literární kýč ověnčený literárními cenami!"
To nakladatelství bylo solidní, spolupráci se mnou neukončilo, čemuž jsem se dost divil. Nic to ovšem nezměnilo na mém nepříjemném pocitu, jak se mohl takový blábol všem ostatním recenzentům tak líbit! Až jednou...
Na jistém literárním webu jsem narazil na recenzi „své“ knihy, která mne zaujala tím, že byla evidentně napsána někým, kdo u četby – a následného recenzování – přemýšlí. Pročítám ji a říkám si, že konečně je tu recenzent (v tomto případě tedy recenzentka), co mi mluví z duše! Ta dívčina se nedala opít rohlíkem sborového chvalozpěvu a popsala tu slátaninu úplně přesně! A tady... co to...?
„Vzhledem k tomu, že román vyšel česky již na jaře letošního roku (a dva roky poté, co si odnesl zmíněné německé literární ceny), je možné zaznamenat i v českém tisku více ohlasů. Většinou se pohybují od vyzdvihování mnohočetnosti pohledů na osud jedné ženy a přitakávají tak oficiální anotaci, ale najdeme i kritický hlas Jana Hofírka, jenž hodnotu románu zpochybňuje a přirovnává jej ke kýči pro nedostatečnou vypovídací hodnotu o současné společnosti. S tímto názorem se myslím lze ztotožnit.“
Takže – už nejsem sám! Už mi nikdo nemůže předhazovat, že když se nějaká knížka všem líbí (a navíc dostala cenu), tak zkrátka musí být dobrá, i když se to někomu nelíbí! Díky, neznámá recenzentko – především tedy za krásný pocit, že ta moje recenze možná nebyla úplně blbá, když se našel někdo, komu se líbila...

Komentáře (13)

tsal
22.06.2016

aspik83: Svoboda nakladatelství odmítnou vám poslat recenzák nijak neomezuje vaši svobodu napsat na knihu negativní recenzi. Prostě si ji seženete jinde (třeba z knihovny). Nemluvě o tom, že nakladatelství, které blbě snáší kritiku, si samo dělá negativní reklamu a časem by mohlo zaznamenat, že nikdo nechce recenzovat ani jeho dobré kusy.

aspik83
22.06.2016

Souhlasím, nejsem sice profi recenzent, ale připadá mi, že jdu také hodně proti proudu. Například Harryho Pottera miluje půl světa a já to mám za stupidní dílo. To samé 50 odstínů. To je u mě kniha hodna spláchnutí do záchodu (asi jediná). Nemám rád hluboké myšlenky, ani Bůh ví co objevného. Líbí se mi scifi s rychlým dějem, drsným hrdinou a tak... Proto si vybírám recenzenty, kterým se líbí to samé a jejich příspěvky sleduji. Co ale nechápu, přímo se nestačím divit, je vydírání vydavatelství typu, že pokud recenze nebude růžová, duhová a úžasná, máš útrum... Opravdu nám ta svoboda jde do... Jednou zjistíme, že Orwell byl ještě kurwa optimista...

daniel1313
18.06.2016

Myslím si , že by mně to ani nebavilo dělat něco , co nechci a co nechce moje srdce a duše , a mít vlastní názor na knihu si nedám vzít i když půjdu proti všem .
Je to takové , že dnešní doba si vychovává lidi kteří se bojí říci svůj vlastní názor , že by se třeba
někomu zprotivili a nedej Bože za své názory nějak trpěli . Je velmi zajímavé , že je to všechno v člověku a jeho výchově . Ale , včera jsem slyšel zajímavý názor , že svoboda Českého národa
a slova u nás skončila po prohrané bitvě u Lipan ... a já o tom raději neuvažuji , zda je to pravda a nebo není ...

LordSnape
06.06.2016

Dělal jsem 8 let hudební publicistiku a vždy jsem psal podle sebe. Nikdo mi nic nediktoval i když se našlo pár kapel a manažerů, kteří mi poté vyhrožovali...

Literární a potažmo i hudební ceny dnes už svoji váhu výrazně ztratily. Stačí se podívat na výsledky české akademie fantasy, sci-fi a hororu.

nokid
05.06.2016

Jasně, piš jak Kiš! Ten si taky nenechal nic nabulíkovat...

tsal
03.06.2016

Lector: Já tedy zase článek chápu jako zamyšlení nad problematikou odlišného názoru na knihu než má většina, přístup nakladatelství nevnímám jako základ, spíše jako dodatek. Proto moje reakce.

Lector
03.06.2016

»tsal: Víte, já tu zmínku o zakoupených výtiscích a nezávislosti napsal, protože to řešil autor blogu a nevyznělo to tak úplně jako marginální téma. Ale jinak je mi vcelku jedno, kdo jaké knihy recenzuje a proč.
Pokud se týká odezvy čtenářů, netřeba mi to nijak zvlášť osvětlovat. Protože jsem sem několik recenzí vložil (a protože sem poměrně často přispívám kontroverzními názory), vím, o čem je řeč. A vím také, že zmíněná recenze tady na DK nebyla rozcupována, na rozdíl od jiné autorovy nedávné recenze (a i tam byly hlasy 50 : 50).
Nevím, proč se v této souvislosti hovoří o "problému". Přijde mi to opět paradoxní v souvislosti s tématem politické korektnosti, které je na pozadí toho všeho "humbuku".
Pokud napíši recenzi nebo jakýkoliv názor na cokoliv a uvedu to do veřejného prostoru, pak dávám najevo, že to chci sdílet a vystavit to obdivnému halasu či naopak nespokojeném mručení. Obojí je legitimní a obojí musím jako autor sdělení respektovat přinejmenším proto, že to byl můj vlastní nápad a moje svobodné rozhodnutí.
Mohu se s případnými oponenty pustit do polemiky, pokud jsou oponenti kultivovaní a diskutují k věci. Nebo nediskutuji, ale pak mi přijde poněkud žinantní tvrdit o těch druhých, že nemají vkus, zatímco já jsem světlonošem.
To je vše.
Na tu inkriminovanou recenzi si vzpomínám, před rokem jsem ji četl. A dospěl k závěru, že tu knihu číst nemusím. Autorovi recenze jsem uvěřil, pochopil jsem, o čem píše. A paradoxně se nikdo nezabývá podobným neuchopitelným vlivem recenzí a komentářů ke knihám. Nikdo nezmíní, že na základě těch recenzí se třeba desítky lidí rozhodují a nechají se autorem názoru ovlivnit. Za to se tu většinou vždy řeší jen to dotčené ego.

tsal
03.06.2016

Lector: Vlastní výtisk vám leda umožní "osvobodit" se od nakladatele. Jenže zrovna tam je tlak nejmenší. Buď bude spokojen a pošle vám další recenzák, nebo nebude spokojen a nepošle vám ho. Tím celá věc končí. Není to smluvní vztah a zaslání recenzního výtisku recenzenta zavazuje jen k tomu, aby napsal recenzi. Jakoukoliv.
Největší problém vnímám právě ve čtenářích recenze, kterým je v zásadě jedno, jak autor ke knize přišel. Buď budou spokojení, nebo vás rozcupují na základě svých vlastních teorií, které nemá cenu jim vyvracet. Flamy pod recenzí nikdy nevyvolává nakladatel ale dav. A tam vás vlastní investice do knihy zkrátka nespasí.

1