Vlčí stíny

blog

12.09.2015 v 08:33 / Cynthia (343 views)
Vlčí stíny
Vlčí stíny
Zatímco stíny ožívají, já tu jen tak sedím a upřeně hledím na měsíc v úplňku. Taky se nemám čeho bát- jsem nesmrtelný. A i kdybych mohl zemřít, seděl bych tu dál. Na světě jsem zatím neviděl nic hezčího, než rybník obehnaný hustým lesem a osvícený měsíčním svitem.
Sem tam větrem zašustí křoví nebo v rákosí poposkočí žába.Tyhle zvuky mě dokáží uklidnit. Z rovnováhy mě vyvádí teprve hlasité zavytí. Rozumím tomu. To vyl můj bratr. Varování přichází směrem od vysoké skály. Upřeně se na ni dívám, abych postřehl bratrovy pohyby. Stojí na zadních- symbol nebezpečí. Přikrčuji se a pohledem pročesávám celé okolí rybníka. Každý vlk je obdařen jednou lepší schopností, než těmi ostatními. Já jsem dostal perfektní zrak, takže mi nedělá nejmenší problém vidět v takovém šeru. Takový dar je hodně obvyklý, takže jako jeden z mála dokážu komunikovat s ostatními beze slov. Vlci, se kterýma jsem to zkoušel tvrdí, že jim můj hlas zní v hlavě jako jejich myšlenky.
"Ahoj." ozývá se ženský hlas, a já se instinktivně otáčím za zvukem vysokého pozdravu. Žena, přesněji řečeno dívka stojí na jedné z nejvyšších větví. Seskakuje dolů. Normální člověk by si zlomil nohy, ona však ladně doskakuje na zem, která se od jejího dopadu ani nehla. Napadá mě, jestli jich tady není plný les. Ne, že bych se jich bál jako všichni ostatní, pouze mi není příjemná přítomnost stínů, které se naše rasa snaží vymýtit.
Přestože je průhledná, jasně vidím její rysy jako ještě nikdy u žádného ze stínů.
"Čau." nasazuji neutrální tón.
"Je zajímavé tě sledovat." Ona mě sledovala? Jsem nepředstavitenlě rád, že mi dal bratr znamení.
"Ty jsi mě sledovala? Jak dlouho?" Odpověď mi doslova vyráží dech. Oči mám beztak stažené do úzkých štěrbin. "Sleduju tě už druhým týdnem. To tě to ještě neomrzelo sem chodit každý den?"
"Zdá se, že ne. A proč už dávno nejsem taky stín? Jsi snad milosrdná? Jako jedna z mála?" Pro mě existuje pouze jedna jediná možnost, jak se změnit v stín, protože jsem nesmrtelný. A sice, že mi někdo z mrtvých musí vysát veškerou krev. Pro obyčejné smrtelné lidi je to o dost jednodušší. Stačí, když jejich smrt zaviní. Množí se hlavně kvůli krvi, ale taky chtějí jednou ovládnout svět. Poslední dobou jich výrazně ubývá díky nám, vlkům.
"Ty to ještě pořád nechápeš?" Jsem rád, že se mrtví neumí usmívat ani mračit. Vlastně neovládají mimiku. Pořád mají ve tváři ten samý výraz.Tahle by mě jediným pohledem probodla. Zdá se, že vysvětlení se už nedočkám.
Neumím vraždit tak chladnokrevně, jako všichni vlci, takže se dávám na odchod. Kdyby mi chtěla jakkoliv ublížit, vycítím to díky mému šestému smyslu, otočím se a přeměním se do mé vlčí podoby. Zdá se ale, že i ona je na tom podobně. Chce být jiná. Nechce ovládnout celý svět, o což se vlastně snažíme i my. Jenže my bychom pak nezměnili všechny lidi. Zůstali bysme žít odděleně, jako tomu bylo až doteď. Kdyby existovala pouze jedna z těchto dvou ras a lidi, neměli bychom co dělat. Neměli bychom žádné poslání, za které je třeba položit i život. Na zemi by byla nuda. Ale taky by mohli žít pouze stíny. Celý svět by se od základů změnil. Nezůstal by jediný člověk. Temnota by se společně s nocí přesunula do všech koutů světa.
Moc toužím po tom, se otočit, abych ji viděl. Až se na mě vyřítí s vytasenýma zubama, bude pozdě. Překonávám se, a jdu hlouběji do lesa. Pocit neklidu ale přetrvává až do doby, kdy stojím před naším domem. Ruka mi leží na klice. V okně pozoruju bratra s otcem, jak sedí u stolu, protahují se, a čekají, než jim matka přinese snídani. Vlci jsou výhradně noční tvorové. Už jsem ale slyšel o pár rodinách, které si kvůli životu mezi lidmi zvykly na lidský režim.
Znovu potlačuju nutkání se vrátit. Konečně mi dochází význam jejich slov. A je načase, abych si uvědomil, že ji vlastně mám rád.

THE END

Komentáře (4)

zuzana13
16.09.2015

Pěkný,

Cynthia
12.09.2015

Děkuji. Jak jsem již psala, víc se dozvíš na www.trueself9.webnode.cz

Peter.Melon
12.09.2015

Zajímavé a pěkné dílko.

Cynthia
12.09.2015

Více najdete zde: http://trueself9.webnode.cz/