Vědecké pojetí čarodějnic (přednáška)

blog

04.12.2011 v 19:47 / vsemerad (955 views)
Vědecké pojetí čarodějnic (přednáška)
Vědecké pojetí čarodějnic





     




Přednáška na Avalcon 2001 Chotěboř




      




     
Na úvod taková zvláštní otázka - znáte “Cargo efekt”?


     
Pro ty, kdo nevědí oč jde: tak nazývali Američané na tichomořských
ostrovech za II. světové války vysílačky domorodců, houfně vyráběné
z různých bedýnek a plechovek od piva a Coca-coly. Domorodci si totiž
všimli, že Američané vysílačkami přivolávají zásobovací letadla plná
různých dobrot (a občas jim nějaké hodí). Měli dobře odposlouchaná magická slova, kde se často vyskytovalo slovo “Cargo” (zásilka), takže - pilně letadla přivolávali. A když nepřilétala, postavili si i vlastní letadla v dobré víře, že tím pravé ptáky hojnosti jednoho krásného dne přece jen přivolají.

 
Cargo efekt - domorodá maketa letadla.

      
Tento jev si dobře zapamatujte. Je obecnější než čekáte a neomezuje se na tichomoří.


     
Základní otázka zní: Může na čarování něco být? A když ano, pak co?


     
Vědecký skepticismus mi brání přijmout jako fakt, že pouhé zvukové
vlnění může mít takový vliv na hmotu, jaký čarování má, či mělo. Na
druhé straně – není dobré tyto jevy šmahem odmítnout prostým tvrzením,
že odporují vědě a tudíž neexistují.
Francouzská akademie věd se kdysi proslavila (a zesměšnila)
kategorickým soudem: “Kameny v nebi nejsou, tudíž z nebe nepadají!”
Mohlo by se stát, že se časem objeví vysvětlení, které z kategorického
tvrzení udělá frašku. Ve vědě by to nebylo poprvé a posledním případem,
o kterém vím, byla Americká psychiatrická asociace, která vědeckou pravdu ještě v roce 1972 odhlasovala (!) poměrem 75 % : 25 %.


     
Připomněl bych zde sci-fi Čestmíra Vejdělka “Návrat z ráje”, kde se
odehrávaly jevy, velice připomínající čarování. Obyvatelé světa Lucie si
prostě něco přáli – a všechno se jim splnilo. Pro toho, kdo nevěděl, že
za tím vězí dálkové syntezátory hmoty celoplanetárního superpočítače Bena,
to vypadalo dost magicky. Potřebovali k tomu ovšem ovládací prvek -
nenápadnou vysílačku v podobě černého čtverce, který aktivovali
stisknutím a vyslovením příkazu. Samozřejmě že to technicky založené
pozemšťany nezmátlo a hned byli doma.

     
Ještě rafinovaněji to vypadá v románu “Fulgiu, svět šedé magie”, kde
byly podobné vysílačky vytvořeny geneticky přímo v mozku místních
obyvatel coby nenápadná pecička nervové hmoty a na první pohled nebylo
patrné, jak vlastně čarují. Zejména když schopnost ovládat tuto “sílu”
mělo jen malé procento obyvatel.


     
Přímo se tedy vnucuje myšlenka – nejde v případě čarování u nás na Zemi
o podobné pozůstatky vzpomínek na návštěvu mimozemšťanů s podobnými
vymoženostmi?


     
Nelze na tomto místě nevzpomenout na světově proslulého propagátora
a stoupence myšlenky návštěvy z vesmíru, Dänikena. Domnívám se, že
Däniken byl na správné stopě, bohužel podléhal i mnoha falešným. Mezi
ně počítám jeho zoufalé pokusy o dokazování existence a provozování
raketových kosmických plavidel a stop po nich na všech možných
i nemožných místech. Na druhou stranu měl veliké zásluhy na pátrání po
mimozemšťanech – shromáždil množství cenných dat a památek na “bohy
z vesmíru”. Jen se obávám, že jeho přílišné soustředění na rakety,
vzdálený vesmír a v neposlední řadě i na laskavost těchto bohů byly
jeho největší omyly.

     
Nehledě na to je možné přijmout pracovní hypotézu, že v minulosti
pobývali na Zemi vyspělí tvorové, zabývající se zde jakousi činností,
možná jejím průzkumem? Na rozdíl od Dänikena nevěřím, že oplývali
primitivními raketami, předpokládám u nich dokonalejší aparáty. Můžeme
tedy pominout problematické důkazy existence jejich raketové techniky.
Otázku jejich příchodu i zmizení nebudu rozebírat, zájemce odkážu na
svou vlastní knihu “Čtvrtá Země”. Podotýkám jen, že návštěvníky
nenazývám stejně jako Däniken “laskavými bohy z dalekého vesmíru”, ale
mnohem příznačněji “ďábly z nepříjemně blízkého pekla” – ale to je
námět na jinou diskusi. Ať tak či onak se zdá, že se jejich návštěva
odehrála již v pravěku dějin a není tedy dostatečně podchycena už
proto, že lidstvo tehdy neznalo písmo.



     
Důležitý pro nás (a především pro existenci čarodějnic) může být
předpoklad, že tito tvorové disponovali technikou pro tehdejší
domorodce Země nepochopitelnou. Ostatně, kdo se odváží tvrdit, že by
dnes pro nás pochopitelná byla, je podle mě nemístný optimista.



     
Co se ale dělo po jejich odchodu?



     
Bohužel, většina lidských aktivit na tomto poli spadá pod Cargo-efekt:
lidé do omrzení opakovali slova odposlechnutá od návštěvníků v domnění,
že budou fungovat. Samozřejmě, kdyby tomu tak nebylo, jistě by na to ve
shodě s I.P.Pavlovem brzy zapomněli. To se ale nestalo. Z toho můžeme
odvodit důležitý poznatek – lidé při těchto pokusech občas úspěšní byli!
To ovšem znamená, (důležité!) že nám zde návštěvníci zřejmě zanechali
část svého zařízení v chodu. Jistě ne pro náš plezír, ale především pro
svůj prospěch. Mohli k tomu ale používat zacvičenou lidskou obsluhu.
I opice se naučí telefonovat, natož skoro stejně zvědaví, ale k tomuto
účelu přece jen vhodnější lidé.



     
Proberme si (aspoň zběžně), co se za obvyklými čarodějnými praktikami může skrývat.



     Čarovné prsteny, spony a jiné šperky.

     Povšimněte si v televizi nenápadných, často jen černých
šperků, které mají hlasatelé i jejich vyslýchaní hosté na oděvu.
Uvědomte si, že mikrofon v prstenu není už dnes nic mimořádného. Jde
jen o to, k čemu je použit. Může to být čistě odposlechová štěnice, jak
je také známe z televize. Pokud je jakýmkoliv způsobem napojen na
počítač, můžeme jeho pomocí počítač řídit a to bez dotyku ruky. Je-li
počítač vmontován do číslicově řízeného stroje, můžeme s ním vykonat
i spoustu mechanické práce – a opět zdánlivě bez námahy. Jistě teď
správně pochopíme nutností otáčet prstenem na prstě – někdy se vyplácí
silné prostředky před použitím zapnout a pak ihned vypínat. Poměrně
okázalé kroucení prstenem může mít za úkol odvést pozornost od menší,
nenápadné páčky. Vstup povelů může být i zaheslovaný, případně vázaný
na hlas oprávněné osoby, takže nebude poslouchat nikoho jiného.
Představte si, že se tak silný prostředek, jako například meč krále
Bruncvíka, dostane do rukou neoprávněné osoby, která vykřikne klíčový
příkaz: “Všem nepřátelům země České hlavy dolů!” – a na světě zůstane
nepatrná hrstka domorodců na Madagaskaru, kteří o Čechách ani nevědí,
takže nemohou být nepřáteli, možná i pár Čechů, kteří to s vlastí myslí
upřímně (česká vláda by nejspíš zmizela jako první a to do posledního
muže či ženy). Možná by se jim pak na skoroprázdném světě líbilo -
žádní nepřátelé, žádné daně...



     Skleněné koule, stříbrné misky a čarovné studánky

     Ukazují jevy buď vzdálené, nebo jakousi aproximaci do
budoucnosti. Nemusím snad připomínat, do čeho všeho se dá vmontovat
malá obrazovka.



     Čarodějné knihy

     Dělíme je na dvě skupiny. První jsou manuály k aparátům, které
zde po odchodu návštěvníků zůstaly. Na rozdíl od našich knih mohou být
vybaveny příslušnou komunikací – například ekvivalentem mikrofonů.
Integrovat help do ovládacích prvků není pouze vymožeností počítačů
naší doby. Druhá skupina jsou knihy sepsané později lidmi. Tyto kopie
ovšem spadají pod heslo Cargo-efekt a podobná falsa se vyskytují
i u ostatních artefaktů po návštěvnících.



     Čarodějné svitky

     Jde asi o totéž co u knih, s rozdílem menšího rozsahu
a trvanlivosti. Zvláštním případem jsou svitky na jedno použití, které
po splnění funkce buď zmizí, nebo se aspoň znehodnotí. Vzpomeňte si ale
na seriál, kde hrdina dostává instrukce pomocí walkmanu, ze kterého se
hned poté začne kouřit. Tuším, že jde o cosi podobného – motivem je
nejspíš utajení.



     Čarovné zbraně, především meče

     Jsou velice častým artefaktem. Bylo by jistě málo prozíravé
ponechat v cizím světě drahé zařízení a nestarat se o jeho zabezpečení,
zejména když víme o existenci drzých opic s obrovskou vynalézavostí co
do zlomyslného ničení. Drahá zařízení musela být jistě vybavena
programy sebezáchovy, ale obsluha mohla ze znalostí místních poměrů
přesněji odhadnout nutnost zásahu. Jistě dostala i cosi jako kodex nutné sebeobrany, případně pravidla ohledně likvidace překážek, ohrožujících zařízení i jejich obsluhu.
Bylo jistě vhodné přizpůsobit se místním poměrům. Zdejší obyvatelé byli
zvyklí používat různé nože, ve větším provedení meče. Návštěvníci
převzali formu, ale značně vylepšili účinky. Zdařilé rekonstrukce
vidíme v seriálu Star wars - ačkoliv zde zobrazené měly zvýšenou
rekombinaci iontů na povrchu, projevující se světélkováním. Správně
seřízený meč nesmí tolik emitovat (svítit), jinak vzhledem ke škodlivým
emisím neprojde STK. (Jiná věc je, že se na to v nouzi nehledí – jak
ostatně často vidíme na vracích našich silnic.)



     Čarovné zbroje, především štíty a pancíře

     Patří rovněž do obranných prostředků, proto o nich platí totéž
co o mečích. Až na malý detail – silně emitující zbroj působí na těle
popáleniny, každý majitel je tedy více zainteresován na jejich údržbě
a zbroj proto zásadně nesvítí. Pokud ano, buďme si jistí, že
jde o zbroj ukradenou domorodcem, který s ní neumí zacházet. Popisy
činů těchto hrdinů často končí slovy: žili šťastně až do smrti...
přičemž nebývá dodáváno, kdy ta smrt nastala (tuším, že zpravidla do
dvou měsíců po ozáření).



     Čarovné pláště

     Jsou samostatnou kapitolou. Samozřejmě vás ihned napadne, že
jde o obdobu skafandrů, ale k tomu by je lidé jistě nepotřebovali. Vtip
je v tom, že domorodec obvykle nepostřehne, co se skutečně děje. Soudí,
že když se čaroděj prudce zahalí do pláště, tento plášť způsobí jeho
neviditelnost. Omyl! Pozornější postřehne, že čaroděj při tom pronáší
jakési zaklínadlo. Přihořívá, ale pokud jde o plášť, samá voda. Znalec
Star treku je ovšem doma, jakmile rozpozná obsah toho zaklínadla:
“Enterprise! Aktivujte teleporty!” Následuje samozřejmě zmizení dotyčné
osoby. Opět tedy příklad cargo-efektu, kdy se domorodci v určování
významu odpozorovaných detailů spletli a úplně pominuli skutečnost.



     Čarovné hudební nástroje

     Poněkud zvláštní skupina artefaktů. Slouží různému účelu,
mnohdy nejasnému. Povšimněme si ale dálkového ovládání zámků aut.
Vydává při zamknutí i odemknutí auta tóny, které s vlastní funkcí
nesouvisejí. Podobně je nejasný popis houslisty, který hrou na housle
chránil hrad proti Žižkovi a jeho vojskům – popis je značně kusý, ale
víme, že unaven dlouhotrvající hrou opomněl chránit sám sebe, jeden
z husitských střelců ho zastřelil a osud hradu zpečetil. Housle ovšem
podlehly zkáze, takže jejich zkoumání nepřipadá v úvahu. Jinou
kapitolou je psychorezonanční ovládání vůle člověka – očarování.
Vzpomeňme si ale na frekvenci 7 Hz, zvanou drůbeží smrt - tón
této frekvence spolehlivě zabíjí slepice. Drastické použití na lidech
najdeme v ruských záznamech pod heslem “Slavík loupežník”. Tento
čaroděj používal hvizdu, zabíjejícího lidi, k jejich olupování -
očividně už mu nic jiného nefungovalo. Známe i ne tak drsné způsoby
použití – například boj proti drzým krysám, ovšem víme, že zesílení
účinku může být nebezpečné i lidem. Jinou kapitolou je zde ještě
jemnější feromonový účinek – získání lásky čarovnými houslemi.



     Čarovné pokrmy a nápoje

     Zde bych byl obzvláště opatrný v úsudcích. Například je známý
případ kouzelnice Kirké, která z Odysseovy družiny nadělala prasata.
Není to ale nic divného ani nepochopitelného – prostě je pohostila
a přehnala dávkování drogy. Měla ale smůlu, protože Odysseus podezřelý
pokrm nejedl a tím této známé uspávačce její úmysly překazil. Jiná
verze, uvedená v pověsti Odysseia, tvrdí, že Odysseus očarovaný pokrm
jedl, ale byl chráněn jiným kouzlem, takže jeho účinkům odolal. Ani na
tom není nic neobvyklého. Stačí si uvědomit, že narkoman musí dávky
drogy stále zvyšovat a množství, které by nováčka zabilo, je pro
zkušeného feťáka ještě nedostatečné. (Podle toho by byl Odysseus větší
prase než jeho posádka, což je ale velmi pravděpodobné).

     Čarovné pokrmy a nápoje známe dodnes, ať se jim říká
etylalkohol, hašiš, heroin, LSD nebo lysohlávky. Nad proměnou lidí
v prasata se už ani nepozastavujeme.



     Sedmimílové boty

     ...a další mechanické dopravní prostředky rovněž známe z mnoha
rekonstrukcí v různých filmech. Doporučuji zejména Star trek, kde je
jedna z postav používá k procházkám po horách, kdežto jiní členové téže
posádky zarputile po stejných horách sportovně šplhají.



     Čarodějní pomocníci

     Dostatečně známé jsou zvířecí podoby průzkumných sond, různé
čarovné kočky, sovy a hadi. Samozřejmě by bylo možné průzkumné roboty
ponechat v holé, řekněme průmyslové podobě, ale ta by domorodcům, tedy
nám, připadala příliš odporná, hmyzoidní a tudíž hodná rány kyjem. Zato
tence mňoukající a lísající se kočička svádí spíše k pohlazení
a podrbání za ušima a pokud vám přitom odebírá vzorek krve, svedete to
na drápky. Méně dokonalá bývají maskování jako ryby. Každého jistě
napadne, že mluvící ryba je trochu silné kafe, ale mezi námi, ani
návštěvníci nebyli neomylní a jako mimikry mohli použít i formy života
jako na potvoru právě u nás neznámé – a nemusí jít jen o mluvící ryby.
Jsou ale zaznamenané případy velikých, těžkých robotů, jejichž vzezření
nebylo maskováno vůbec – nejznámější je asi Golem.


     Některá zvířata jsou používána jako dopravní prostředky, za
všechny vzpomeňme na okřídleného koně. Musíte si uvědomit, že křídla
jsou nejspíš pouhou kamufláží a jejich pomocí tento dopravní prostředek
ve skutečnosti nelétá – jen si zkuste představit let devítikřídlého
koně pomocí aerodynamiky, když nemá křídla symetricky – na jedné straně
4, na druhé 5, podle mě by měl zatáčet. Očití svědci ale tvrdí, že
létal přímo a s mocnou silou. Ačkoliv - i to je vlastně možné.
Vzpomeňme si na Douglas 2,5! Opět musím odbočit s vysvětlením.



          

Za II. Světové války došlo na tichomořských ostrovech k zoufalému útoku
Japonců na americké pozice, přičemž Američané museli po nějakou dobu
ustupovat. Do nebezpečné blízkosti fronty se dostalo i jejich letiště,
navíc krátce předtím úspěšně vybombardované. Jak víte, letci bez
letadel jsou bezbranní tvorové a nezbývalo jim než zmizet stůj co stůj.
Potíž byla, že jedinému částečně zachovalému dopravnímu letounu Douglas
DC 2 chybělo pravé křídlo. Na zemi ale ležela spousta trosek, mezi nimi
i zbytky Douglasu DC 3 s nepoškozeným pravým křídlem, bohužel o půl
metru delším a o jeden a půl čtverečního metru větší plochy. Nouze ale
naučila Dalibora housti a američtí mechanici se pod dojmem neustále se
blížícího dunění japonských polních kanónů rozhodli improvizovat. Nás
Čechy, mistry improvizací, by něco takového nepřekvapilo, ale když toto
letadlo, navíc přeplněné uprchlíky, s jedním křídlem větším než druhým
přistálo na letišti daleko odtud, chodili ten div obdivovat mechanici
a piloti i ze značně vzdáleného okolí a nazvali ten hybrid Douglas DC 2 a půl.




     Tvrzení, že se za našich předků čarovalo, může být tedy
podložené zapomenutými artefakty návštěvníků. Zapomenutými úmyslně pod
dohledem vyškolených osob z řad domorodců. Co měly za účel, je dosud
tajemství, ale i kdybychom se omezili na nejjednodušší funkci – další
sledování dějů na Zemi a předávání audiovizuálních informací kamsi i po jejich odchodu, bylo by tím jistě mnohé vysvětleno.



     Osud těchto zařízení mohl být různý. Dá se očekávat, že byla
značně trvanlivá, ale jistě se opotřebovávala a občas se rozpadla nebo
byla zničena. Zmíněná vyškolená osoba, požívající značné úcty ostatních
domorodců, v takovém případě pravděpodobně nefunkčnost svěřeného
zařízení zatajovala, aby dál budila respekt, který jí zaručoval
bezpečí. Málokdo si totiž troufal ohrožovat čaroděje či čarodějnici,
chráněné kouzly. Obavy z čarodějnic bývaly velice pragmatické – kdo
jste viděli Indiana Jonese dobývat ztracenou archu, jistě si vzpomenete
na naivního domorodce, který na něho vytáhl meč a těšil se, že ho
zabije, či aspoň zastraší. Jones klidně vytáhl revolver a se slovy “jdi
do pr***” domorodce odpráskl. Domorodci asi mívali dříve před čaroději
větší respekt a není divu, že si takovou kuráž velice dobře rozmýšleli.
Jakmile ale zjistili, že čaroděj už jenom blufuje a jeho kouzla jsou
mrtvá, obvykle si tu kuráž dodali, takže mnoho čarodějů skončilo
neslavně. (Zejména čarodějnice napadala myšlenka na útěk příliš pozdě).
Chytřejší čarodějové dokázali blufovat i dlouho po skončení životnosti
svěřeného zařízení, volili k tomu ovšem odchod do ústraní, lesů a na
zapomenutá místa, kam noha domorodce zamířila zřídka a odkud každý
raději rychle utekl, aby nemusel sám na sobě ověřovat, zda čarodějova
kouzla přece jen nefungují.



     Věnuji se teď trochu osobnostem čarodějů a čarodějnic, tedy osobám zaškoleným do obsluhy mimozemské techniky.

     Jak se dá očekávat, výcvik takových osob býval pro mimozemskou
civilizaci značně nákladný – cvičitelé, školitelé či lektoři určitě
požadovali příplatky za nebezpečné prostředí, přinejmenším za práci
v zápachu (uvědomme si, že lidská hygiena je poměrně novodobý výmysl).
Zaškoleným osobám bylo svěřováno zařízení nemalé hodnoty, proto se
vyplatilo postarat se o vyšší životnost i těchto draze pořízených
obslužných osob. Pro ně to ovšem skýtalo další nezanedbatelné výhody.
Už tím, že mívali zpravidla geneticky vyšší životnost než ostatní lidé
– záznamy poukazují na čaroděje staré tisíce let, případně tak staré,
že si ani sami svůj věk nepamatují – viz výraz žil tam od nepaměti.
Bývalo to asi povolání lukrativní. Čarodějové nemívali všední starosti
obyčejných lidí, nemuseli se honit po lese za večeří, měli ji
zajištěnou jinak. Můžeme se domnívat, že část jejich stravy byla
syntetizovaná podle mimozemských receptur, což těmto zaškoleným osobám
zcela jistě nevadilo, i když se osobám nezasvěceným takové jídlo
hnusilo, připomínajíc cosi ohavného. Míním pokrmy v podobě pečených
hadích ocásků, žab, much a jedovatých hub. Nicméně materiální
zabezpečení čarodějů budilo u ostatních lidí závist tím větší, čím byl
život čarodějů okázalejší.


     Staré záznamy hovoří i o učednících, kteří se dokázali do
přízně čarodějů vloudit pod záminkou, že jim na stará kolena jejich
službu ulehčí. Podotýkám, že stará kolena nemusela být fikcí,
neboť i pětisetletý jarý čaroděj byl obvykle starší než nejstarší kmeti
mezi lidmi. Za ochotou čarodějů přijímat učedníky se ovšem může skrývat
i obyčejná a pochopitelná lidská lenost. Lenochy čaroděje mohla zlákat
možnost přesunout část povinností na někoho jiného. Nemuselo se jim to
ale vyplatit. Když učedník dosáhl dojmu, že již svého mistra překonal
a postavil se proti němu. Mohl být i úspěšný, neboť si mohl vyčíhat
okamžik, kdy bude jeho mistr v oslabení, například ve spánku, takže
není vyloučeno, že ho zlikvidoval. Obvykle pak díky své nevyškolenosti
svěřené zařízení znehodnotil úplně. Většinou ale úspěšný nebyl, jen
donutil svého mistra uplatnit paragraf likvidace překážek, ohrožujících zařízení i jejich obsluhu.
Občas docházelo ke kompromisům, kdy dostatečně inteligentní učedník
včas pochopil, že se proti mistrovi postavit nesmí, je-li mu život
milý, ale situaci řešil útěkem s přivlastněnými kouzly svého mistra,
což pro původního čaroděje znamenalo nepříjemnosti. Zkuste v nějaké
pustině ukradnout automobilistovi ovladač od zámků zamčeného auta.
Jistě pochopíte, proč čarodějové takové zloděje úporně pronásledovali.



     Zbývá mi otázka, co je s čaroději a čarodějnicemi v současné
době. Domnívám se, že i dnes se mezi námi najdou školené osoby, znalé
obsluhy artefaktů návštěvníků, nedá se vyloučit, že část těchto
artefaktů bude navzdory úctyhodnému věku funkčních. Bude jich však
jistě jen zlomek. Domnívám se, že úbytek originálních, tj. mimozemskými
návštěvníky vycvičených čarodějů i jejich zařízení sleduje jako mnoho
jiných přírodních jevů křivku exponenciálního poklesu. Většina dnešních
čarodějů buď manipuluje s pouhými troskami artefaktů (čili prostě
blufuje), nebo má k dispozici jen falsa (využívá cargo-efekt).
Nezasvěcení lidé, kteří se s takovými čaroději dostanou do styku, je
ale dodnes tajně obdivují. Někteří se pokoušejí do tohoto klanu
proniknout, aby získali jeho výhody. Většinou se ale naučí jen pečlivě
kopírovat vnější podobu artefaktů a přesně naučenými slovy a rituály
vzývat zmíněné bedýnky a plechovky od piva v naději, že tím přivolají
ptáky hojnosti. Od takových podvodníků se o původním obsahu pojmu
čaroděj (čarodějka) nic nedozvíte, i kdyby oplývali kdovíjak
cizokrajnými termíny. Raději se jim vyhněte, zbytečně ztrácíte čas.
Narazit na pravého nefalšovaného čaroděje má v dnešní době stejnou
reálnou pravděpodobnost, jako zakopnout na rušné ulici o pohozený
kufřík s milionem dolarů v neoznačených bankovkách. Nicméně – obě ty
pravděpodobnosti nejsou identicky nulové, takže se dobře rozhlížejte,
můžete mít štěstí. Nebo smůlu, podle okolností - je totiž otázka, zda
si čarodějové po velice špatných zkušenostech připouštějí k tělu
učedníky. Původní čarodějové, kteří ještě pamatují ďábly, budou spíš
patřit k těm zdravě nedůvěřivým, kteří vám těžko nabídnou studijní
pobyt ve svém příbytku. Spíše ve vás budou vidět potenciální ohrožení
a pak – Bůh s vámi!


      






Komentáře (3)

Woro
05.12.2011

Děkuji za zajímavý článek a v poslední době snad nejlepší nalákání k přečtení knih.
Takováhle témata mě vždy dostávala do varu - v tom nejlepším slova smyslu.

Navíc je to tuším poprvé (své paměti ovšem moc nevěřím, a tak je dost možné, že už jsem to někdy slyšel, ne-li vícekrát) co slyším o Cargo efektu, a musím přiznat, že se mi pojem i význam dost, dost líbí:)

vincek1
05.12.2011

Nevím jestli jsem ve správné rubrice, ale článek mě zaujal a vyprovokoval k napsání této poznámky. Pracoval jsem jako servisní technik a tím pádem jsem prakticky denně cestoval po různých firmách a institucích. Při té příležitosti jsem se seznamoval se spostou lidí různého vzdělání a zaměření. Dost tomu napomohlo, že jsem od přírody ukecaný a tím pádem jsem neměl problém se bavit na prakticky jakékoliv téma. Jsem blíženec a toto znamení se mimo jiné vyznačuje tím, že "vím hodně ale do hloubky nic".
Při jedné cestě, po opravě zařízení jsem se během testu dal do řeči s paní, která toto zařízení obsluhovala. Vyprávěla mi, že se schází se skupinou lidí zajímajících se o magii. Vysvětlovala mi různé pojmy a rozdíly mezi bílou a černou magií, většinu jsem již zapomněl, ale utkvělo mi toto vyprávění. Jednoho večera se prý dostala do zvláštního stavu, kdy jakoby se vznášela nad svým tělem. Dokonce popisovala jak letěla nad městem kde bydlela a co bylo zvláštní při letu nad domem, kde bydlela její sestra, nahlédla dovnitř a druhý den jí popsala co viděla. Vzhledem k tomu, že jsem uvedenou paní znal tak jsem tomu uvěřil. Později mi říkala o podobných zážitcích, ale tento byl nejpodivnější. To je můj zážitek a omlouvám se za mluvnici, protože z č.j jsem měl za 3. Docela mě to zaujalo a pamatuji si to dodnes i když je to již asi 25 let.

pajonek
04.12.2011

Pane Václave, Vy zde na Databázi? To mám radost, opravdovou radost. Když se mi dostala do rukou kniha od jakéhosi Václava Semeráda - Čtvrtá říše dlouho jsem váhal co s tím , ale protože mám rád alternativní historii /vynikající Novotného Valhala - a světově proslulé dílo Harryho Turtledova "Světoválka a další kousky od téhož autora/ , tak jsem přece jen příliš dlouho neváhal a tahle kniha z Autobusu byla doslova a do písmena přejeta Pendolínem. Je to už pár roků, dlouhé chvíle jsem potom trávil na vašem webíku a četl až jsem na sebe neviděl. Tímto Vám děkuji za příjemné chvíle strávené nad vašimi knihami. Starý a vysloužilý knihovník Pajonek