Úvaha takříkajíc novoroční

blog

12.12.2012 v 13:14 / nokid (1185 views)
Úvaha takříkajíc novoroční
Je mi líto, když čtu stesky mnohých uživatelů o tom, jak je někdo podvedl při prodeji knih. Poslední dobou se to nějak rozmohlo... Ale myslím, že dotyčným nepoctivcům stejně takto získané knihy nepomůžou. Kdyby totiž okradli někoho o peníze - tak ty jsou anonymní, ztratí se v domácím rozpočtu a stejně budou rychle utraceny. Kdežto kniha je živý předmět, ne anonymní, už to přímo vidím, jak náš vykuk jde kolem knihovny a najednou slyší:
"Hej, tady jsem! To jsem já, ta nezaplacená - víš, ta kterou jsi sprostě ukradl a přitom sis myslel jak jsi na to vyzrál...ale já ti nedám pokoj, stále se ti budu připomínat kdykoliv se na mě podíváš - zloději, zloději, zloději!"
Směšné? No nemyslete si. Ono to totiž není všechno!
Jako jeden z důvodů mého ateismu je i to, že nevěřím v boží mlýny. Tyhle by totiž mlely hrozně pomalu. Ale přesvědčil jsem se o existenci něčeho jiného, totiž karmické rovnováhy. Ono cokoliv, co uděláte dobrého i špatného, vrátí se vám zpět, často i v zesílené formě. A většinou brzy.
Povím vám takový příběh.

Byla-nebyla, kdysi jedna škola.
Ale nešlo jen tak o obyčejnou školu, byla totiž integrovaná se školou zvláštní (dnes praktická), no prostě do ní chodili žáci zdraví spolu s postiženými. A v jedné třídě se sešli hned dva takoví. Kromě nich tam chodil i jeden žák, říkejme mu třeba R., který v mladistvém nerozumu shledal tyhle dva postižené jako výborné terče svojí pochybné zábavy. A tak je ponižoval, všemožně se jim posmíval, dělal jim naschvály a nezřídka i fyzicky napadl. Prostě šikana jako z učebnic. Měl to o to snadnější, že je ve všech ohledech výrazně převyšoval; zcela bez učení dostával dvojky i jedničky, výbornou fyzickou kondici ještě posiloval sportem a ve volném čase býval pro své originální nápady, volen vůdcem klukovských part. Že na něj letěla i spousta holek, je zcela logické.
Pak se ale věci změnily - a netrvalo to ani tak dlouho.
Po vyjití ze základky byl žák R. vyloučen kvůli malichernosti ze SŠ a nahnán do učiliště, kde panovaly docela jiné poměry. Nikdy nezapadl, neboť jediným středobodem jeho nových spolužáků se stala hospoda. On byl jediný z ročníku, který v 16ti letech ještě nekouřil a nepil, kromě toho měl jako koníčka fotografování a četbu knih (!). Budete se divit, ale začal být pomalu, ale jistě šikanován...tedy ocitl se přesně na tom samém místě, které jen o pár let dříve přisoudil svým obětem.
Neuvěřitelné, že?
Ale přesto je to pravda. A odkud tohle všechno vím? Inu, onen žák R. jsem byl já sám.
Teď se asi divíte, proč vám tohle všechno říkám - když je jisté, že tímhle svoji popularitu nezvýším... Samozřejmě. Ale ve skutečnosti není tak těžké tohle přiznat před vámi, jako sám před sebou. Trvalo mi snad desítky let, nežli jsem to dokázal. A to nejen uvědomit si vlastní chybu - ale rovněž za ni přijmout onen trest, který mě postihnul. Jakmile se mi toto podařilo, spadlo ze mně doslova jakési závaží a dokázal jsem věci vidět poněkud jinak - ne nadarmo se říká, že nejsilnější je ten kdo dokáže zvítězit sám nad sebou. Začal jsem totiž více uvažovat o souvislostech a přišel na zákony karmické rovnováhy. Nebyl to totiž zdaleka jen můj případ a nebyl jediný.
Když jsem se rozhlížel okolo sebe, našel jsem doslova desítky takových, analogických mému. Třeba když jeden příbuzný navštěvoval mého pradědečka, upoutaného tehdy na lůžko, nosil s sebou tabulku čokolády, ze které měl ve zvyku během rozhovoru ukusovat. Ubohému stařečkovi bylo vidět lítost v očích, ale nikdy od něj nedostal ani malý kousek... Později, když náš jedlík čokolády sám dožíval v ústavu, odkázán na pomoc druhých, úpěnlivě prosil svého vlastního bratra aby mu donesl byť jen malou čokoládovou tyčinku... A co myslíte? Nedočkal se jí nikdy. A jeho bratr mi později oznámil, že by to stejně nemělo cenu, když bylo jasné že se už domů nevrátí.
Karmický kruh se uzavřel dokonale.

Myslím že tenhle malý výčet postačí k tomu, co jsem chtěl vyjádřit. Je jisté, že kromě černého svědomí neplatiče postihne totéž, co provedli vám - také je někdo okrade! Vím sice, že je to slabá útěcha tomu, kdo právě zjistil že byl podveden a vzteky šilhá po něčem, co by popadl a nejraději se za podvodníkem vydal ho tím pěkně majznout po kebuli. Já to taky nemyslím jako útěchu. Slabý hořekuje, silný jedná. A v tomto případě bylo přece řečeno, jak. Máme-li už jistotu, že dotyčný nezaplatil úmyslně, očerníme mu hodnocení záporným bodem. Pokud je jeho/její adresa v nějaké zapadlé vísce s málo obyvateli, je efektivní uvést v diskuzním fóru i křestní jméno toho kdo nás zklamal. Tam se všichni jak-tak znají a může mít tak dodatečnou ostudu. Co se týče větších měst, přimlouval bych se i za uvedení iniciály příjmení (ale ne plného jména ani adresy, to by mohlo být zneužitelné!), např.takto: "Petr M. z Prahy 5 mi dosud nezaplatil za objednanou zásilku v hodnotě ... Kč. Pozor na něj." To pro případ změny nicku, která je snadná - změna fyzické adresy už není.
A celé by se to mohlo umísťovat do samostatného fóra, dejme tomu s názvem: "Bazar - černá listina neplatičů". Dotyčný/á pak může přemýšlet nad tím, zdali to stálo za to.

Z dosavadního, co jsem tu uvedl vyplývá jisté řešení situace, kdy okradený poslal knihu. Napadá mě ještě jisté vylepšení: Ozdobte ji ještě před odesláním otiskem ex-libris na titulní stránce, aby tak i při každém otevření měl zlodějíček na očích, komu skutečně patří... (Pozapomenuté umění ex.libris spočívá ve vlastnictví orig. razítka zpravidla z obrázkem a zmíněným sloganem. Ještě i dnes na webu nabízí minimálně několik firem výrobu na klíč včetně návrhu. Pokud bych si nechal vyrobit nějaké já, byl by vlevo obrázek z mého nicku, pak nápis "Ex-Libris Nokid, uživatel DK".) U finan.částky je situace jiná, podle mého není opodstatněné posílat ji předem; osobně jsem udělal jen jednu vyjímku, jednalo se (i s poštovným) o cca 46,- Kč a přišel mi víceméně sešit až do domovní schránky, takže jsem nemusel pro balík znova na poštu. Ano, když dostanete jen číslo konta - a neznáte jméno ani adresu, je riziko dvojnásobné! Proto to raději nedělejte, zboží ať jde první a částka druhá. I já, když prodávám, posílám první. A to i v případě když je list dotyčného "nepopsaný" - někdo jej přece musí vyzkoušet a nelze se pořád spoléhat na druhé!
Závěrem bych k této otázce chtěl říct, že jakkoliv nás takové jednání bolí, škody v knižním světě nebývají velké a hlavně: Jsou jen materiálního rázu! Když chceme nějakou knihu prodat, je jasné že jsme ji už oželeli a smířili se s její ztrátou. Nechci nikoho strašit, ale většinu z nás čekají větší ztráty - přitom ty, vyjádřitelné penězi nejsou nikdy fatální.
Ještě doznívající metanolová causa nás přesvědčuje o snadnosti, s jakou může člověk přijít o nejcennější smysl - zrak - anebo přímo o život.
A čím jsem starší, tím spíše si uvědomuji, jak opravdový kapitál mám v tom, že se probudím v relativním zdraví, kdy vstanu bez cizí pomoci, že mi slouží všechny smysly a zdravý rozum, že mohu bydlet, ve starém sice ale zachovalém vlastním domě v oblasti, kde nezuří válka a kde mě neohrožuje žádná povodeň, ani války gangů. Že jsem pánem svého osudu a přesvědčil jsem se už o tom, že čím více pozitivního do okolního světa vložím - tím více se mi stejného vrátí zpět.

Milí uživatelé DK - spojenými silami jsme vybudovali velmi efektivní platformu pro záznamy, vyhledávání a recenzování našich oblíbených knih. Slouží nám rovněž k výměně, koupi a prodeji knih, jakožto k pořádání srazů, o nichž se - snad jednomyslně - vyjadřujeme s velkou pochvalou. Čtení není jen pouhý koníček. Rozšiřuje obzory a při správné volbě napomáhá i osobnostnímu růstu. Silná osobnost se nezabývá příliš malichernostmi. Jedná s ostatními tak, jak chce aby oni jednali s ní. Není zdravé žít v neustálém strachu, obavách a podezřívání. Jestli mě někdo přesto zklame, dám mu vale a varuji před ním i ostatní... Ale nedovolím mu/jí ovládnout moji mysl tak, aby ji zaneřádil/a negativními myšlenkami.
A věřte mi - od doby, kdy jsem se otevřel pozitivnímu a začal považovat ostatní za převážně dobré, jsem se zklamal jen málokdy. Většina lidí není zlých. Nahlížejte na to jako já a život se zlepší, věřte mi.
A to je asi moje největší novoroční přání...

Komentáře (5)

tyzik.cejka
08.09.2013

ano noklidovo čtení je úžasné

HankaOr
29.12.2012

Krásný text.
Škoda, že ti tví dva spolužáci z integrované školy nemají možnost vidět, kam jsi se posunul.
V každém případě - je příjemné číst, že je něco takového možné. Že vždy je naděje - že se můžeme zlepšit.

Taky věřím na karmickou rovnováhu. Pevně.
Když na mne prodavačka hledí jako na mimoně, proč se vracím od dveří, vrátit pár drobných, co mi dala omylem navíc - vím proč to dělám. Kdybych si ty peníze nechala, štěstí by mi nepřinesly.

Zásadně nepřeju nic zlého ani těm, co by si zasloužili.
Přesně, jak píšeš - negativní myšlenky zaneřádí mysl - a přitahují další. Jako by jim tím dal člověk na sebe spojení.
Tady jsem - a jsem online.

Já věřím, že sama nemusím dělat nic.
Pokud někdo zaslouží - nemusím na něj nic přivolávat. On si už sám "objednal" - svými činy.

Samozřejmě, že chybu můžeme udělat každý.
Ale důležité je - co uděláme pak.

Vybral jsi bezva téma pro novoroční úvahu.. připojuju se!
Ať nám to všem jde v roce 2013 zas o kousek líp..

nokid
14.12.2012

No, já tedy mám se zdejším bazarem jenom dobré zkušenosti - hodně jsem toho sehnal a něco i prodal. A bylo by toho víc, kdyby někteří překonali svoji nedůvěru ve smyslu, v jakém zde píšu.

WEIL
12.12.2012

Osobně trochu nechápu, že někdo - při cenách dnešní pošty - prodává knihy, které nikdo nechce ani v antikvariátu, tak touhle cestou.

Já bych do toho nešel.

I když pokud bych byl hodně mladý, tak možná jo.

Napsal jsi to celý ale podle mého gusta.

asam
12.12.2012

Mluvíš mi z duše. Takhle pěkně bych to nenapsala. I já jsem se setkala s podvodníky, kteří mě okradli. Hrozila jsem v duchu pomstou spílala a svolávala na ně hromy, blesky. Ale co naplat. Sama jsem velice opatrná na své věci. Nemám moc na rozhazování a tak si všeho více vážím a těžko se smiřuji s tím, že jsem byla podvedena. Život však jde dál a zdraví je priorita. Proč si zadělávat na žaludeční vředy. Však on na to jednou doplatí. A nemyslím si, že mu ukradená kniha udělá radost.
Díky za pěkné novoroční přání.