Šťastné, špatné a otevřené konce

blog

26.04.2016 v 18:21 / any333 (883 views)
Šťastné, špatné a otevřené konce
Co pro čtenáře znamená konec? Většinou rozuzlení, objasnění některých věcí, až do poslední stránky skrytých či výbuch akce.

V jaké atmosféře však bude?
Šťastné, smutné nebo něco mezi?

Šťastný konec: Vše dobře dopadne, tedy, neměl by zemřít hlavní hrdina, zloduši jsou poraženi.

Špatný konec: Hlavní hrdina se obětuje pro ostatní, zlo jen o fous nevyhraje.

Otevřený konec: Zde autor nechal čitateli volnost, může si vybrat, jak příběh skončí.

Zkušenost čtenáře: Pozor ale na několika dílné ságy! Takto jsem se nechala napálit smutným koncem, který byl ve skutečnosti dobrý. Jen si autorka chtěla nechat překvapení na další knihu.

Jaký konec preferujete vy?

Komentáře (14)

KateChatt
18.05.2016

Spíš ty smutné nebo otevřené konce. Nevím proč, ale ty šťastný se mi nelíbí. Nevadí mi, když to je šťastný a zároveň smutný konec (např. pro většinu je to Happyend, ale pro milence je to smutný konec, nebo tak nějak). U těch otevřených mě sice štve, že se nedozvím co se bude dít dál, ale zato mě to napíná a mám důvod koupit si další díly.

colis.72
17.05.2016

Když dočtu fakt napínavou knihu a zjistím že má víceméně otevřený konec, tak se hrozně naštvu! :D Furt musím myslet na to, jak to dopadlo nejen pro hlavního hrdinu ale i pro ostatní, ale po nějakém čase si uvědomím, že jsem vlastně ráda, protože si představí svůj konec, který se by se mi líbil. Jde o to, že autor se nemůže zavděčit každému, někdy je prostě lepší nechat děj nedokončený. Ale jen můj osobní názor...

Maghtnire
17.05.2016

Souhlasím s SBH, že otevřené konce jsou nejhorším možným počinem, jaký kdy mohl autor udělat. To už budu radši, když vytvoří totální slátaninu, ale bude mít aspoň konec. Co se týče dobrých a špatných konců, to je jedno. Důležitější je řídit se svým srdcem a pocity, stejně tak mít myšlenku. Bohužel teď ta otázka, zda se tím autor opravdu řídí.

SBH
13.05.2016

Mé oblíbené téma. Takže - otevřené konce jsou nejhorším zločinem lidstva, přebije je pouze vynález jaderné bomby. Vždy lze děj nějak ukončit, takže vyšumění do ztracena považuji za neschopnost autora se rozhodnout. A takový nemá nárok své myšlenky publikovat. Nejsem ochotná tento prohřešek tolerovat ani v románech na pokračování. Vrcholným příkladem je závěr Mechanického anděla, který končí otázkou.
O špatných koncích si myslím taky svoje. Lidé se pořád odvolávají na to, že v životě jsou špatné konce běžné, což ale není docela pravda. Může se všechno včetně vás hroutit, ale život jde dál, celou situaci je potřeba nějak vyřešit a vždy je naděje, že bude líp. V knize ale na poslední stránce příběh končí tak definitivně, jak to ve skutečnosti vůbec není možné. Nacpat tudíž před konec vesmíru té dané knihy ještě beznaděj a tragická úmrtí vlastně odporuje základnímu nastavení reality a lidské psychiky. Navíc považuji povraždění hrdinů autorem za velmi laciný prostředek pro emocionální zacloumání čtenářem. Představte si, že by Romeo a Julie nezemřeli, a Montekové a Kapuleti se přesto museli usmířit. Will by se s tím musel podstatně víc natrápit, psychologie postav by musela být mnohem propracovanější, na druhou stranu rozhodování by bylo ovlivněno víc posunem názorů než osudovou nevyhnutelností.
Co se týče šťastných konců, jednoznačně ano, ale... Právě příkladem bezduchých happy endů je můj milovaný Shakespeare. Zběsilé závěrečné spárování všech postav například ve Večeru tříkrálovém či v Mnoho povyku pro nic považuji za nejvíce komickou věc jeho her. V tragédiích musí všichni zemřít, v komediích se povdávat - cože?!?! A tím jsou tragédie jako hodnotnější?
Opravdový happy end pro mě znamená naděje a světlo ve tmách. V životě, v knihách, ve filmech. Všude. A za to se přimlouvám.

Rup
05.05.2016

A co takto: Hrdinové stojící v obětí, s čely vzdorně mračnými a pěstmi hrdinsky vztyčenými, hledí planoucím zrakem ke světlým zítřkům.
To je dobrý nebo špatný konec? Pro mě strašný.

Aingeal
03.05.2016

Mám ráda šťastné i špatné konce, ovšem s tím, že ten daný konec musí dávat smysl, pasovat k zápletce a zároveň nám dát podnět k přemýšlení po dočtení knihy :). Možná jsem trochu náročná, ale právě ty konce člověka jako čtenáře ovlivní nejvíc... stejně jako ovlivní, jak na tu knihu budeme vzpomínat. Za mě tedy vše, jen ne otevřené konce!

Jakahol
02.05.2016

Nesnáším happyendy. Takové ty přeslazené. Jasně že chci, aby kniha dopadla dobře ale když pak dočtu knihu a končí takovým tím slaďoučkým koncem, jsem zklamaná. Miluju konce, kdy knihu dočítám skoro s otevřenou pusou. Prostě nečekané. Nebo když skoro brečím. Sice je to smutné, ale máte z toho potom zážitek.

bamba
29.04.2016

ešte môže byť moment, že dočítate v noci knihu a tá končí vetou - 2. diel - Imperializmus, najvyššie štádium kapitalizmu. To je myslím najhorší koniec - kedy si myslíte, že to končí a ono to má ešte jeden diel a noc je krátka.Stáva sa občas pri učebniciach.

1