Sci-fi není jen o vesmírných lodích, robotech a ufounech

blog

03.12.2011 v 22:48 / paulhunter (8921 views)
Sci-fi není jen o vesmírných lodích, robotech a ufounech
Kdysi dávno, v předaleké galaxii...
Většinou, když se začne mluvit o žánru science fiction mezi nezasvěcenci, vyvolává to rozpačité reakce. První, co se takovým lidem vybaví, jsou střílečky vesmírných lodí s všudypřítomnými výbuchy a smrtícími lasery, na hlavu postavené vynálezy - teleporty a stroje času, které nikdy nemohou být reálné, donekonečna omílané vtipy o mimozemšťanech, přilétajících na Zemi, aby zde prováděli nechutné pokusy na lidech, "Metriks", který se může líbit jen několika málo jedincům v drogovém opojení, nebo stupidní americké katastrofické filmy, ve kterých se bojuje proti emzákům, Godzillám, dobám ledovým, smrtícím virům, jen aby se pak na konci mohli všichni poplácat po ramenou a povědět si, jak jsou hrdí, že žijí v USA a mají tak statečného pana prezidenta, US Army a sebe samotné. 

Ano, science fiction nemá zrovna nejlepší status - jakožto literární žánr bývá často považován (společně třeba s fantasy) za nižší formu. Tento fakt navíc podporují nejrůznější fámy:

1. Pokud nejste vědci, odborníci či podivíni a nemáte v rukou logaritmické pravítko, nemůže ze science fiction pochopit ani zbla.

2. Autoři science fiction jsou depresivní a nesmírně uzavření jedinci, kteří se bojí překročit práh vlastního domu. Odmítají realitu a ponořují se do svých smyšlených světů, které staví nad ten skutečný.

3. Čtenáři a fanoušci science fiction jsou neplodní a neschopní pro život.

4. Science fiction je braková literatura, která se čte maximálně tak na záchodě a při zhasnutém světle.
 
5. Obálky sci-fi knih patří k těm nejošklivějším ze všech.
Ne, to byl vtip. Ty obálky jsou opravdu odpudivé a nereprezentativní. Samozřejmě by se dalo namítnout, že každý žánr nabízí přehršel ošklivých
obálek, ale myslím si, že žádný netrpí tolik, jako zrovna sci-fi. Ale posuďte sami: 

 (Pozn.: To, že jsem zde uvedl dvě obálky z nakladatelství Baronet, není náhoda).

Teď by se někdo mohl ohradit: "Ale když to jsou staré obálky, dřív nic lepšího nebylo." Ano, obálky jsou to zajisté staré, ovšem já zde prezentuji i dvě ze současné doby - pokud se tedy rok 2007 nebo nedejbože (pardon - nedej"vědče") rok 2002 neřadí do té dávné minulosti, o které je řeč.
Na druhou stranu by někdo mohl říci, že se mu výše uvedené obálky líbí, ale to otázka vkusu.

4.33.777.66.7777.22.2.222.55Nyní si uveďme, proč sci-fi rozhodně nezavrhovat a neodsuzovat:

1. Příběhy překračují stávající hranice, posouvají člověka / lidstvo do zcela nových a dříve nepoznananých situací. Sci-fi prvky proto notně nebývají nosným pilířem příběhů, ale slouží spíše jako jejich kulisa.

2. Představivost a fantazie jsou testovány na maximum.

3. Science fiction je především o prognózách vývoje lidstva. Nejedná se proto vždy o přehnané předpoklady - v mnohých případech už došlo ke spojení literární "budoucnosti" s naší "současností".

4. Samotný žánr nabízí obrovský počet podžánnrů a nelze proto říci, že by se týkal pouze jednoho tématu. S podžánry, mezi které patří například antiutopie, utopie, space opera, kyberpunk, steampunk, hard a soft science fiction, apokalyptická a post-apokalyptická sci-fi (...), má velký potenciál oslovit nové čtenáře.

5. Už jste se někdy ocitli na palubě vesmírné lodi a putovali vesmírem? Pokud ne, máte jedinečnou příležitost, třeba díky románům Arthura C. Clarka, které vám tuto zkušenost zprostředkují.

Vlastní zkušenostUž odmala mě fascinoval vesmír, a proto jsem coby malý špunt hltal encyklopedie a s nadšením pozoroval (společně s dědou) noční oblohu, třeba několik hodin v noci - zabalený do jeho kabátu a v rukou třímající dalekohled. (Jedna z věcí, která mě fascinuje: Zvuk planety Jupiter ).
Mou první sci-fi knihou, kterou jsem kdy četl, byla Na kometě od Julese Verna. Bylo to v době, kdy jsem chodil zhruba do páté třídy na základní škole a já si ještě teď živě vybavuju, jak mi doma řekli, že si mám vybrat něco lehčího na čtení. Ale co naplat, když si nedáte říct - Na kometě mě fascinovalo natolik, že jsem se vrhnul na další verneovky. Po nich nastalo dlouhé období, kdy jsem  nečetl vůbec, až potom Den Trifidů, který dle mého názoru patří do jedné z nejpřístupnějších a nečtenějších knih v rámci žánru. Skutečný zájem o tuto literaturu odstartovalo až "nepatrné" dílo Arthura C. Clarka - Měsíční prach (na Vysoké škole), který byl následován vlnou dalších.
Pokud se nyní podíváte na mou knihovnu, 80 % všech knih se řadí do
fantastiky, ovšem neznamená to, že bych zanedbaval nebo nečetl i jiné
žánry. Jen mě některé fascinují více než jiné.

Jak začítPokud jste ještě žádné dílo science fiction nečetli, pro start bych doporučoval knihu, která figurovala i v mých počátcích - tedy Den Trifidů od Johna Wyndhama. Ta je zaměřena především na vykreslení psychologie postav a neobsahuje tak velké množství fantaskních prvků. Navíc je všeobecně velice dobře hodnocená a pro začátečníky ideální volbou. Pokud se ale nechcete pouštět do románu, je dobré si vyzkoušet na kratších pracích - povídkách, zda-li vás tento žánr osloví. Nebo můžete sáhnout po libovolné knize z nabídky v další kapitole.

Knižní tipyV následujícím seznamu knižních titulů jsem vybral pouze ty, které jsem osobně četl a zároveň jsou považovány za klasiky žánru.

Arhur C. Clarke
- Vesmírná odysea - nestárnoucí klenot žánru, který je znám i díky Kubrickově filmovému ztvárnění
- Setkání s Rámou - právě v tomto románu se přesvědčíte, co dokáže lidská představivost - autorova i ta vaše

Daniel Keyes
- Růže pro Algernon - román v deníkové formě o vědeckém pokusu se změnou lidské inteligence. Autor se nejprve proslavil stejnojmennou povídkou a poté rozepsal dílo do románové podoby. 

Anthony Burgess
- Mechanický pomeranč - Lze potlačit v člověku sklony k násilí? Slavný Burgessův román, zfilmován S. Kubrickem, odpovídá na tuto a mnoho dalších otázek o člověku.

Frank Herbert
- Duna - naprostý kult žánru, ověnčený mnoha literárními cenami

Brian W. Aldiss
- Nonstop - román z prostředí vesmírné lodi, která pro své "obyvatele" skrývá více tajemství, než by se zdálo

George Orwell
- 1984 - sociální science fiction, vystupující proti totalitní společnosti. Nejznámnější antiutopické dílo vůbec.

Ray Bradbury
- 451 stupňů Fahrenheita - antiutopické dílo, popisující společnost, ve kterém jsou zakázány knihy a individuální myšlení

Herbert G. Wells
- Stroj času - nestárnoucí klasika o cestování v čase z roku 1895 od jednoho z "otců" science fiction

Isaac Asimov
- Já, robot - povídková sbírka s tématikou robotů. Jsou zde demonstrovány slavné tři zákony robotiky.

a samozřejmě musím taktéž doporučit díla Julese Verna, skutečného pionýra žánru, který se čte už po mnoho generací.

Další oblíbené titulyJe mi opravdu líto, že tu nejde vyjmenovat všechny významné autory a jejich díla, ale s některými doposud nemám žádnou zkušenost (Robert A. Heinlein,...), nebo jen minimální (bratři Strugačtí, Isaac Asimov...), anebo mě příliš neoslovili (Orson C. Card). I přesto bych si zde dovolil vyjmenovat pár dalších děl, které řadím ke svým oblíbeným: Svět podle prota / Na světelném paprsku (Gene Brewer), Koule (Michael Crichton), Zpěv drozda (Walter S. Tevis), Cesta (Cormac McCarthy), Kaleidoskop (Ray Bradbury), Temný obraz, Planeta, která neexistovala, Blade Runner (Philip K. Dick), Neuromancer (William Gibson), Nepřemožitelný (Stanisłav Lem), Planeta opic (Pierre Boulle), Umírat v nitru (Robert Silverberg), Kantos Hyperionu (Dan Simmons), Running Man (Stephen King), R.U.R. (Karel Čapek) a mnoho dalších...

Pár shluků písmen na konec"Jediným způsobem, jak zjistit meze možného, je odvážit se alespoň malý kousek za hranice nemožného."
řekl sir Arthur Charles Clarke (1917 - 2008), který nebyl jen spisovatelem sciece fiction, ale také vědcem (řada patentů), vynálezcem (geostacionární telekomunikační družice) a prorokem, který díky svým činům dokázal posunout hranice nemožného opět o kousek dál.


Komentáře (13)

gladya
21.06.2015

Hezký článek. Pravda, nejsem z těch, koho by bylo potřeba agitovat pro sci-fi. Jeden z mých oblíbenců S. Lem napsal „Dobré knihy říkají pravdu, i když jsou o věcech, které nikdy neexistovaly a nikdy existovat nebudou.“

Všechny rekvizity jako jsou vesmírné lodě, emzáci , roboti, stroj času , pohyb hyperprostorem jsou jen kulisy. Jde o to, jestli je do těch kulis zasazen kvalitní příběh s nějakou myšlenkou. Všechno, co se odehrává kdesi dávno nebo kdesi v budoucnu v předaleké galaxii může být brak i kvalitní literatura. To platí o sci-fi stejně jako o jiných žánrech.

A upřímně, když je v brakové literatuře použito trochu fantazie, je to alespoň zábavné.

rusalka123
02.06.2014

Musím se přiznat, že jsem přesně ten sci-fi neznalec, který má tendenci tento žánr odsuzovat. A přitom miluju svět fantazie. Obávám se však, že v jiné formě, reálné. Protože na fantazírování nemusí člověk nutně potřebovat jen nereálný svět. Fantazii vlastně člověk - jak autor, tak čtenář - rozvíjí v úplně každé smyšlené knize a nemusí se kvůli tomu utíkat do světa vymyšleného. Já jsem navíc vždycky měla divný vztah k nadpřirozenu toho druhu, když například byl v knize hrdinou normální člověk, ale byly do toho zakomponovány i postavy nereálné. Pokud se někdy v knize objevilo něco, co do sci-fi nebo nějakého nadpřirozena trochu zabýhalo, byť to ten žánr nebyl, vždycky jsem si lámala hlavu tak dlouho, až jsem vymyslela nějaké uspokojivé vysvětlení, jak by se to člověku doopravdy mohlo stát...

tyzik.cejka
18.07.2013

přesně sci-fi sci-fi sc-fi

Daxie L. Jesus
14.03.2013

Sci-fi sc-fi sci-fi!!!

vpadysak
24.07.2012

Pekný článok. Pokladám sa za fanúšika Sci-fi, vlastne som sa doteraz pokladal. Pretože keď hore vidím, koľko kníh som ešte nečítal, berú ma mrákoty :-) . Na druhú stranu ďakujem za inšpiráciu... Na komete bola aj moja prvá kniha, Vedecko-fantasticka (Ved-fa?), ale záujem o hlboký vesmír v literatúre sa u mňa prebudil pri komixe v českom časopise ABC. Komix sa volal Galaxie a som zvedavý, či si z vás niekto ešte naň spomenie. To že je sci-fi brakovou a okrajovou literatúrou som si nikdy neuvedomil, a ani ju za takú nepokladám.
Možno snáď v minulosti, alebo aj dnes?, trošku tendenčnou podľa potreby propagandy, ale tomu sa asi nevyhne žiadna oblasť, nielen literatúry.

kivera
15.04.2012

Moc pěkný článek. Já jsem postižená láskou ke sci-fi už od doby, co jsem začala číst. Trochu netypicky mě ke sci-fi knížkám přivedla moje maminka. Táta sci-fi nikdy nečetl a považuje je většinou za blbost. Mou první knížkou byly Signály z Měsíce, což byla tendenční slátanina, ale tehdy jsem z ní byla naprosto unešená. Postupně jsem se propracovávala ke knížkám a autorům, kteří tehdy byly na trhu - Lem , Strugačtí, Clarke, a povídkám, kterých vycházelo poměrně dost v antologiích. Kdo by si nevzpomněl na pověstné knižní čtvrtky a fronty na knížky. Po revoluci se na nás vyvalil přehršel sci-fi a fantasy knížek, takže jsem nakupovala a nakupovala...
Je fakt, že příznivci sci-fi jsou často bráni okolím jako přinejmenším podivíni čtoucí brakovou literaturu. Potýkala jsem se s tím ve svém okolí i v práci: "No jó, ty už zase čteš tu svou sci-fi, co na těch fantasmagoriích vidíš?" nebo "Skifi, co to je?"
Já bych k autorům také přidala např. Wyndhama, Harrisona, Heinleina, Pohla nebo Zelaznyho.

ponorka
27.12.2011

Myslím, že sci-fi literatura ve všeobecnosti není literaturou úpadkovou, takové je jen její určité procento. Vidím její funkci v předjímání technických vynálezů a problémů, které takové objevy s sebou mohou přinést. Ona vlastně předem řeší společenské, etické a technické důsledky něčeho, co se v blízké budoucnosti může stát realitou. Typickým (a velmi starým) příkladem je třeba takový Jules Verne - stačí jen vzpomenout na jeho Ocelové město, zmíněný byl už Karel Čapek - Krakatit nebo R.U.R. Tím se dobrá sci-fi liší od fantasy literatury, která je spíš jen únikem a zábavou. Mnohé ze sci-fi vizí se už také splnily.

asam
06.12.2011

Velmi výstižný článek, který mě zaujal. Nejsem zrovna fanda tohoto žánru, ale jak jsi vystihl není to jen o vesmírných střílečkách. Ty právě já nemusím.Ale přece Čapek - Krakatit a dokonce i S.Čech - Výlet pana Broučka na Měsíc - tedy naše klasika je vlastně taky sci-fi. a fantasy to je přece lidová tvořivost - mýty ,báje, pověsti, pohádky, všude,kde se setkáváme s nadpřirozenými bytostmi. Jak by to někdo mohl považovat za literární žánr nižšího významu?

1