Retro ohlédnutí za Stmíváním

blog

26.02.2015 v 17:49 / Lenka.Vílka (630 views)
Retro ohlédnutí za Stmíváním
Už jsem vyrostla ze svých hloupých myšlenek a neodsuzuji podle prvního pohledu. To je důvod, proč jsem se rozhodla pro tohle retro ohlédnutí za fenoménem zvaným: Twilight.

(Dále následuje výlev mých emocí, které lze přeskočit.)

S knihou jsem se poprvé seznámila, když vyšel třetí díl. Zatmění. Pamatuji, že jsem si knihu prohlédla a líbila se mi už bez toho, abych jí vůbec otevřela. Ano, obal prodává. Zajímalo mě, proč jsem o téhle sérii do té doby neslyšela. Asi proto, že jsem už nebyla v pubertě, a protože byly první dva díly absolutně rozebrané. Nakonec jsem se začetla do toho, co bylo po ruce a uznávám, nebyla to špatná kniha. Proto jsem si v knihovně půjčila první díl. V té době ani na jeden díl nebyl pořadník a měli pouze jeden kousek (to byly tři měsíce před filmem-pak byl pořadník dlouhý a navýšili i počet kusů). Do té doby jsem moc podobných knih nečetla, a proto jsem tak nějak zavírala oči před těmi naivními věcmi a hloupými momenty, které se podle mě v knize vyskytovaly. Jako celek to nebylo až tak špatné a knihu jsem přečetla docela rychle. Druhý díl jsem četla hned poté a taky mě nezklamal. Jenže ten třetí byl kamenem úrazu. Knihu jsem měla doma 90 dní (maximální doba půjčení bez pokuty) a skoro celou jsem ji otráveně dočetla poslední večer před vrácením. Možná se mi před pár měsíci ten nápad série líbil, ale první dvě knihy mě asi unavily tak moc, že se mi do dalšího čtení prostě nechtělo. Ale zvládla jsem to a nakonec se pustila do dílu posledního. Přiznám se-nedočteno. V polovině jsem knihu odložila a nechtěla mít s autorkou už nic společného (ani Hostitel se mi nelíbil).

Překvapilo mě to velké haló, které následovalo po prvním filmu. To si snad každý pamatuje. Všichni šíleli, na každém rohu a v každém obchodě merch, který má podporovat něco, co zrovna letí. To jsou věci, které mě odrazovali ještě víc. Nenašla jsem odvahu ten poslední díl dočíst. V té době začaly vycházet všechny ty další série, kterými se chtěla vydavatelství přiživit na téhle vlně. Neříkám, že všechno stálo za houby (ba naopak). Spousta knih se tak dostala do mainstreamu a český čtenář si zároveň mohl přečíst klidně patnáct let staré knihy, které u nás doposud nevyšly (do této kategorie řadím i tuhle velkou trojku Vampire Diaries, True Blood a Blood Ties, které měly to štěstí, že se jupíci za oceánem rozhodli tuhle vlnu využít jinak.). Díky tomu se ukázalo, že pokud se člověk probere všemi těmi knihami, najde i dobré a kvalitní kousky. Proto se mi věčné přirovnávání ke Stmívání nezdá logické, ale nemohu proti tomu nic udělat. Uvedu dostatečný příklad za všechny (ale předem se omlouvám. Už si nepamatuji, jaká kniha byla porovnána, ale to nemá vliv. A bohužel se to neděje jenom v tomhle případě, ale i s jinými knihami, které u nás vychází poprvé dlouhou dobu po původním anglickém vydání.). Když někdo do diskuze na internetu (já vim – internet, diskuse) napíše větu: Ta inspirace Stephanií Mayer je zřetelná celou knihu. Vtipné, protože ta daná kniha vyšla deset let před Stmíváním. Asi jako kdyby mi bylo líto, že série Stmívání nevyšla dřív. Když jsem byla mladší. Možná bych jí ocenila víc. Ano, stále vycházejí knihy na podobném schématu (jak s upíry, tak s jinými nadpřirozenostmi). Jenže ty na mě (v dnešním meřítku) působí propracovaněji a reálněji. Takže jedno velké plus tahle série určitě má. Meyer šla svým směrem. Vytvořila si svůj vlastní svět, kde upíři působí jinak než od jiných autorů. Což může někomu drnkat na nervy a někdo brát jako inovaci. Kus od kusu.

(Nyní končí vylévání srdce. Ale i tak to lze přeskočit.)

Rozhodla jsem se dát sérii ještě jednu šanci. Podívat se na ní s odstupem a možná i nadhledem. A možná tohle dobrodružství skončí tím, že konečně dočtu Rozbřesk. Ještě to bude napínavé. Nezabývám se dějem. Každý ví, o co tady jde. Jedná se o postřehy.

1. STMÍVÁNÍ
- Každý mě chce, ale já to nevím, protože nevěřím tomu, že by někdo chtěl tak nezajímavou holku. Ale tak krásně vonim!
- Nemůžu s tebou být, přesto na tebe házím štěněčí oči, jako kdybych byl snad nějaký špinavý…FUJ!, ani to slovo nedokážu vyslovit nahlas.
- Stále nevěřím, že jsem krásná. Přesto mě chce ten, ten a vlastně dokonce i tamten.
- Hle, támhle je můj princ na bílém koni zvaném Merces Benz Turbo Diesel.
- Tak trochu pohádka. Protože v téhle knížce se vyskytuje mnou tak oblíbený paradox. Hrdinka se seznámí s nadpřirozenem. Ale všechno se řeší mou oblíbenou poučkou: pokud to co víš o upírech, je z knih, filmů nebo internetu, nevíš nic.
- Trocha napětí, trochu chci tě-nemůžu tě chtít, romantika a doufání…
- Nevím, kde ta móda vznikla. Asi se tak autorce lépe vymačkávají pocity z duše, když píše v první osobě. Proto je to kniha víc o poznávání a pocitech, něž nějaká akčňárna a celou dobu se drží mantinelů žánru. Přesto je fascinující, že o knize nelze jednoznačně říct, pro jakou věkovou kategorii je určena. Byla z ní nadšená moje čtyřicetiletá kolegyně z práce, stejně jako desetiletý klučina (byla jsem toho svědkem v autobuse).
- Před šesti lety bych hodnotila 75%. Teď bych šla dolů. Děj je podle mě naprosto banální a skoro o ničem. Jestli se mi něco ale líbí, je to rozhodně rozepsání charakterů postav. Autorka mohla napsat pouze 300 stran na úkor charakterů, ale to by byla škoda.
-Jak to vidím v roce 2015? 60%.
-V roce 2015 jsem to neflákala. Knihu jsem vážně přečetla znovu.

(Ve třech bodech jsem si naprosto jistá. Zaprvé, Edward je upír. Zadruhé, část jeho osobnosti -a já nevěděla, jak silná je ta část- žízní po mé krvi. A zatřetí, jsem do něj bezvýhradně a neovladatelně zamilovaná.)

- No kdo, by do toho i přes tohle nešel?!

2. NOVÝ MĚSÍC
- Nechám tě jít, abys byla v bezpečí.
- A potom následuje ta divná část sebetrýznění. A taky část, kdy autorka dá lidi dohromady na principu: když jsou dva dostatečnou dobu stále spolu, tak se do sebe zamilují (přestože ona truchlí po lásce svého života a on by jí vlastně taky mohl ublížit).
- Líbil se mi popis vztahů a principů ve smečce. Skoro to na mě působilo, že si s tím autorka vyhrála víc než s upíry v první knize a to mě bavilo číst víc.
- Potom telenovelové nedorozumění a pohádkové zakončení. Doják! Od té doby mě kniha nebavila (včetně závěrečného výlevu citů Belly a Edwarda a finálového hovoru Bermudského trojúhelníku).
-Tehdy 85% (druhý díl mě bavil víc než první).
-Dnes 65%. Opět čteno znovu.

(Kvůli tomuhle klukovi jsem plakala, až jsem z toho usnula. Jeho hrubé odmítnutí vyrazilo bolestivou novou díru do toho, co mi zbylo z hrudi. Nechal po sobě novou noční můru, jako infekci v ráně - urážku po zranění. A teď tady stál v mém pokoji a culil se na mě, jako kdyby se nic nestalo. A co hůř, i když byl jeho příchod hlučný a podivný, připomněl mi doby, kdy se ke mně Edward vkrádal v noci oknem. A ten, kdo mi to připomínal, zlomyslně dloubal do nezhojených ran.)

3. ZATMĚNÍ
-Jsem člověk, který si pamatuje blbosti místo podstatných detailů. Pokud čtu knihu a baví mě, nedělá mi problémy si ji vybavit i po delší době. Bohužel to je i tak u těch, co mě moc nebraly. Jenže Zatmění si pro mě vytvořilo svojí vlastní kategorii. Ani ťuk. Já si z té knihy nepamatuji vůbec nic. Vím určitě, že jsem viděla i film, ale ani tam nic. První dvě knihy jsem si pamatovala, takže teoreticky jsem je nemusela číst kvůli tomuhle experimentu. Chtěla jsem zjistit, jestli jsem se názorem někam posunula od minulého čtení. Rozhodně jsem se posunout musela, když z posledního čtení Zatmění mám jenom myšlenkovou černou díru.
-Absolutní blbost. Chápu, proč jsem to tehdy skoro nezvládla dočíst. A nechápu, jak jsem to zvládla teď. Asi jsem nechtěla zoufalá skončit po druhém díle.
-Kdyby nebylo Bermudského trojúhelníku (přestože všichni stejně ví, jak to dopadne), nic dalšího by mě nenutilo číst a i to byla nuda. Celé to byla nuda.
-Zatmění tehdy-raději nehodnoceno.
Rok 2015-40 % (ze soucitu a částečné nostalgie).

(Chtěla jsem najít nějaký citát jako u předchozích knih, ale nenašla jsem žádný dostatečně vhodný plk. Jedině, že bych opsala celou knihu.)

4. ROZBŘESK
-Tenhle rozjetý vlak jede do stanice Konečná a to je dobře, protože víc bych nesnesla.
-Zkoušela jsem to. Chtěla jsem i k tomuhle dílu napsat něco hezkého. Nebylo co. Ani jsem jsem nenašla žádný ten citátek, protože nebylo z čeho vybírat.
-Hodnocení tehdy: nedočetla jsem, raději nehodnoceno.
-Rok 2015: je spousta horších knih, ale to neznamená, že budu hodná: 30%

Asi je to věkem. Asi je to člověkem. Asi je to mým (v určitých ohledech) náročným já (já už přečetla takových blbostí, ale tohle?). Přesto se nehodlám stydět, že to vidím takhle. Myslím, že jsou knihy, které člověk čte v určitém období svého života. Aby se cítil lépe. Aby mu ten zážitek dal určité naplnění, po kterém tak zoufale touží a tyhle stránky mu pomohou vyrovnat ty drobnosti v našem těle, které jsou vlastně tak strašně důležité. U spousty knih, které jsem četla (třeba i hodně pozitivně hodnotila) si nedovedu představit, že z nich budu za pár let stejně na větvi jako v té době, kdy jsem je četla poprvé. Proto je málo knih, které jsem ochotná přečíst znovu (včetně těch, které mám ve své knihovně). Tuhle sérii už nikdy znovu nebudu číst. Rozhodně nepatří mezi tři věci, které si sebou vezmu na opuštěný ostrov. Stmívání bych přirovnala ke sledování mtv. Chvíli hrají dobře, potom hůř, ale stejně nepřepnete v naději, že v dalších minutách budou zase hrát dobře. Občas to vyjde. Ale občas ne.

Komentáře (5)

Sharys
05.03.2015

Ja si nedávno taky udělala takový opáčko twilightu,ale menší teda. Když jsem dřív viděla filmy i četla celou seirie tak jo líbilo se mi to,ale chybělo mi tam něco/nějaká ta "šťáva" a tu jsme objevila v True blood o kterým se právě říkalo jak je tam vidět inspirace Meyerovou, což není právě pravda,jelikož TB tu bylo asi tak těch 10let před Twilight. No,ale zpět k tomu mému opáčku, nečetla jsme znova celou sérii,ale dala jsem šanci novele napsané k románu Zatmění a to Krátký druhý život Bree Tannerové a tam ta chybějící "šťáva" trochu byla, dokonce si myslím, že kdyby to nepsala právě pro cílovou skupinku teen holek, tak by to dokázala mnohem líp. Takže opravdu si myslím, že to jestli se líbí či nelíbí bude ovlivňovat věk. Takže knížky doma zůstavají pro dceru až bude teen :)

Lenka.Vílka
02.03.2015

Bea-trix: zaklad je presne v tehle vete: kdybych poprve cetla jako mladsi, uprimne verim, ze by me to bralo vic. Proto nevim, jestli je dobre nebo neni, ze se to nestalo. Ale jinak jsem rada, ze tobe (i jinym) se serie libila (prestoze u me nevyhrava). Tak zahorkla nejsem... :-)

Bea-trix
02.03.2015

Já s tebou musím nesouhlasit. Tuhle ságu jsem si zamilovala. Možná za pár let změním názor, ale zatím to v plánu nemám, i když tvé postřehy rozhodně stojí za promyšlení. Stejnou knihu prostě vnímá každý člověk trošku jinak.

Lenka.Vílka
28.02.2015

Ajrad1981:rozhodla jsem se tak kvuli svemu klidu v dusi. Muceni to sice bylo, ale za ten klid z pocitu, ze jsem nic nevynechala, to stalo...;-)

Ajrad1981
28.02.2015

Obdivuji. Filmy jsem sice dokázala dát tři (na čtvrtý bych už fakt neměla), ale knížku jen jednu - abych ji srovnala s filmem. Nezaujala mě o nic víc - takže ádié, Twilight!