Reklama

blog

21.08.2014 v 00:45 / Tajnůstkář (613 views)
Reklama
Jo, to se tu nemá.
Tak snad trochu jinak.
Tak zvolme trochu jiný název článku:
Jak dostat právě tu svou knihu lidem pod kůži?
Někde se musí začít. Nejlépe snad na začátku.
Vezmu pero do ruky. Jo, jo to už léta neplatí. Když nejste profík, tak si vystačíte s Wordem a později nějakým tím volným převaděčem do Pdf. I přesto to na konci může vypadat jako profesionální kniha. Tak jak na to?
Nemá cenu začít psát jen proto, aby z vás byl spisovatel. Ono to v průběhu psaní stejně přeskočí do pocitu, ať všichni koukají, že dokážu psát, ale začátek musí být o tom, že máte v hlavě myšlenku, kterou je potřeba sdělit ostatním. Něco o tom napsal pan Hrabal, jako že je to ve vás jako v koze a prostě to musí ven. Nosil jsem takovou myšlenku léta, často chtěla ven, ale když jsem začal psát, tak po stránce, dvou, třech už nějak nebylo o čem. Někde to mělo chybu.
Věřte , nevěřte na tu mou chybu jsem přišel. Přišel jsem na to, že když tak trochu nepřítomně přemýšlím, ať ve dne když se zastavím, či večer v posteli, o tom jak ten děj probíhá(l) a člověk si to několikrát opakuje, piluje, tak když jsem sednut k počítači, tak to najednou psát šlo. Psal jsem vlastně o tom, co už "dávno" znám a detaily o tom mám v hlavě.
A o té posteli to vemte s rozumem, stihnout se dá všechno.
Příběh se psal a piloval, piloval a psal. Nekonečná práce. Vřele doporučuji, to psát s nasazením (tedy žádná hala bala), aby to vyšlo z první, jinak se v tom nekonečném upravování textu utopíte. Případné nepovedené formulace vám pomůže najít ten, kdo vám bude opravovat chyby v textu. Jó, že česky umíte a měli jste jedničku z češtiny. Ha, ha, ha.
No dobrá, já měl většinou za čtyři, tak tu mou víc než stovku chyb to omlouvá. Bez korektora, nebo alespoň učitele češtiny (v mém případě) to opravdu nejde. On vám to žádný nakladatel bez korektury, kterou provede jeho člověk ani nevydá.
No, do teď to bylo hraní si ve volných chvílích a nestálo to ani kačku. Korektura, ta zadarmo není, ale jeden plat vám na ní bude stačit.
(Ha, kdo si všimnul, že tam mělo být "ni"), věřím, že všichni, ale já občas ne, i když to umím dobře oddůvodnit, nebo odůvodnit nebo před nebo čárku, nebo ne? No těžký boj ta čeština.
No já jsem ten plat za to nedal. Tak, aby to vůbec někdo vydal, alespoň jako e-knihu, tak jsem to musel vydat sám. To se lehko řekne, ale nakonec to zas tak těžké nebylo. Složíte korespondenčně zkoušku u Národní knihovny, skočíte si na živnosťák pro list pro vydavatelskou činnost, trošku s nimi pokorespondujete, aby vás začali brát vážně a můžete si založit své Nakladatelství. Tedy proč? No , abyste si to mohli vydat, přeci. Být skutečným vydavatelem, tedy mít na to papír, má skutečné výhody, ke kterým dojdeme, ale kvůli jednomu titulu by to byla fraška.
Já to pojal vážněji, a tak jsem titul vydal i s ISBN hned ve všech obvyklých e-formátech. Když se dobře poperete s validací, tak vám to vezme kdejaký e-shop včetně google play.
V tu chvíli můžete zajásat. "Už jsem spisovatel."
Tedy nikdo zatím neřekl jestli úspěšný nebo zhrzený. (tak sakra, má být před tím nebo čárka, nebo ne?) (Já myslím, že tam být měla, ale názory se různí.)
Někde jsem četl, že 97% spisovatelů (na celém světě) neprodá ani 500 knih. No, já tedy zatím také ne, ale o tom později.
Řekněme tedy, že zatím moc úspěšný ještě ne.
Tedy, kdo hledá, ten najde. Že co? No třeba, že si tu mou e-knihu vzal jeden e-shop jako hlavní knihu akční nabídky a ještě tam má k ní další nej.
Ale co si budem namlouvat, ani to nestačilo k tomu, aby to byl úspěšný titul. Jako e-knihu jsem jich desetkrát více dobrým lidem rozdal, než v shopech prodal.
Tak nějak asi nešlo o peníze, ale o tom také později.
Tak když už jsem ten vydavatel, tak jsem začal hledat cestičku, jak tu knihu dostat na papír. Musel jsem oželet barevné fotografie, kterými je e-kniha prošpikována.
Slyšel jsem dobrý názor: Je to trochu z historie, 50 let zpátky a tam se hodí spíše černobílá fota. No bezva, znáte to přísloví: Z nouze ctnost.
A tím mohl být tisk celé knihy za polovic. Tím jsme se dostali na cenu za výtisk, tedy v papírové podobě pro ješitného autora tak, tak přijatelnou.
Ono záleží o kolika kusech výtisků se budeme bavit. Nebudem se bavit o deseti knížkách pro nejbližší příbuzné, chceme být přeci ten úspěšný spisovatel. No zatím jsem taky neobstál ve zkoušce na úspěšného spisovatele. Zatím 330 kousků, ale víte jak se to říká, co není, může být. Tak jsem nějak přeskočil kapitolu, že když máte připravenou, hotovou knihu ve Wordu, převedenou do Pdf, tak si musíte najít tiskárnu, která vám to vytiskne. Tiskáren je mnoho. Můžu vám dát hraběcí radu. Najděte si jednu. Chcete-li radu ode mne, vemte si tu co já. Jsem s nimi spokojen.
Tak a máme doma 330 knížek. To je docela blbý. Tolik skříní nemám, abych je s nimi podložil. Tak bude dobrý jich část někam poslat. Do Armády spásy by je vzali, to jó, ale to jsem na mysli neměl, i když mě psaní a vydávání knih jako činnost Armády spásy připadá.
Zvolil jsem největšího distributora knih na trhu. Nebudeme přeci troškařit. Musím uznat, že když poznal, že jedná s "protřelým" vydavatelem knih, tak jednal velmi solidně a promptně objednal 200 knížek, tak trochu na zkoušku. Tím se opravdu dostala knížka do světa a octla se v novinkách.
Tady má článek předěl.
To vše dosud se odehrálo k tomu, abychom mohli začít přemýšlet, jak dostat právě tu svou knihu lidem pod kůži.
Tak jistě, nejlépe by byla vidět knížka v reklamě v televizi před hlavními zprávami nebo ještě lépe před znělkou Mistrovství čehokoli. No rychle jsem přibrzdil, když jsem shledal, že na jeden takový šot bych vydělával s dobrou výplatou celý rok. U levnějších zadání reklamy, třeba regionálně, klesá účinnost takové prezentace geometrickou řadou, takže když odmocníte nulu, tak jste, světe div se, opět na nule. Přes reklamu to je tedy neprůchodné. Pracovitý jako bleška jsem, ale taková celebrita, to už ne, tak za mě tu reklamu novináři také neodmakají tím, že si rádi udělají interwiev s někým známým. Někoho klepnout, abych se známým stal, to už tady sice bylo, ale když já s tchýní vycházím dobře. Dumám, dumám a nejúčinnější se jeví tou knihou zaplavit všechny pulty prodejen. Kdo není na pultě, jako by nebyl. No jo, to by ale museli mít vedoucí těch prodejen důvod právě tuto knihu objednat. Tak snad poznají, že to je nejlepší kniha, kterou kdy drželi v ruce, kdyby po ni sáhli. Nepoznají, i kdyby snad byla. Nové knihy vycházejí jak na běžícím pásu. Za posledních deset dnů přibylo novinek víc jak stovka. To by u té mé musel být nastražený granát, aby nešla přehlédnout. Neznámý autor, malé, nové vydavatelství, tak když toho vedoucího nekopne název knihy, tak si právem ani nevšimne. Tak šlo by nenápadně dělat na ty prodejny nátlak, chodit se na tu knížku obden ptát a ona by se na pultě časem objevila. Tedy v té jedné prodejně. No jo, ale když ono trochu větších prodejen s knihami je po Česku tisíce. Když navštívíte tři denně, tak se opět v již navštívené prodejně objevíte za rok nebo dva. Tak to abyste na to měli tým tisícovky lidí, kteří by to chodili za vás. Tak tudy cesta také nevede. Tak já ten článek snad nedopíšu. Čekám tu čekám, jestli nepůjde nějaký dobrý nápad okolo, že bych po něm skočil, ale asi čekám na nepravém místě, jako když Felix Holzmann hledal aluminiový klíček. Chtěl jsem napsat návod jak na to, ale když ten převratný nápad zatím nepřichází, tak vám z toho elegantně vyklouznu. Přidal jsem do názvu otazník a mám to vyřešeno. Pak, že neexistují jednoduchá řešení. Já na to své jednoduché řešení budu muset zatím čekat a ten čas vyplním korespondencí a telefonáty s těmi většími knihkupci a psaním takovýchto článků, či reklam, které vlastně reklamou nejsou, protože návod jak tu knížku najít Vám, jakoby naschvál, nedám. Tak chybí už jen věnování na druhé stránce a můžeme tu autogramiádu rozpustit.

Komentáře (0)