Reakce na kritiku S. T. Joshiho na literární dílo Stephena Kinga

blog

31.01.2016 v 17:33 / tomas2002 (696 views)
Reakce na kritiku S. T. Joshiho na literární dílo Stephena Kinga
„Úvodem chci říci, že nepatřím do Kingovy „sekty“ uctívačů jeho prací, ale S. T. Joshiho slova mne nenechala chladným...“

Úvodem: Kdo S. T. Joshi vlastně je?
Celým jménem Sunand Tryambak Joshi je indický literární kritik, který je znám především jako největší odborník na dílo Howarda Phillipse Lovecrafta a zasloužil se literárnímu světu tím, že dal dohromady H. P. Lovecraftovu poezii, zachránil několik spisů, napsal jeho biografii a dal dohromady několik sborníků tzv. “Lovecrafotvského hororu“. V česku vyšly zatím dva – Černá křídla Cthulhu I, a Černá křídla Cthulhu II.
Joshi píše literární kritiky už přes dvacet let a nutno říci, že si jeho prací velice vážím, osobně k tomuto člověku chovám velkou úctu, neboť ve většině případů opravdu ví, o čem mluví a o čem píše. Proč jsem naspal ve většině? Do nedávna jsem jej bral za sečtělého člověka, dokud jsem si nepřečetl jeho kritiku na literární dílo Stephena Kinga. Nutno ještě jednou podotknout, že opravdu nepatřím do Kingovy „sekty“ uctívačů jeho příběhů a jeho jména a nutno podotknout, že věřím, že někdo může mít jiný názor – tímhle článkem se ale pokusím poukázat na to, že Joshiho kritika není tak zcela objektivní a opodstatněná, jak sám Joshi říká. Nyní ale již k tématu…

Úvod do problematiky – Joshiho Kritika
Když jsem se pustil do čtení kritiky, nevycházel jsem z údivu. Joshiho texty mívám velice rád, neboť velice často – jak říkáme my Češi – uhodí hřebíček na hlavičku. Nyní ale, troufám si říci, „střelil hodně vedle“.
Joshi začal kritku Kingova díla v prvních třech bodech o tom, proč si myslí, že je King dnes tak slavný:

1) Filmové adaptace jeho knih byly velice povedené, ačkoli samotné knihy ani tak už ne.
2) Marketing jeho vydavatelů byl natolik silný, že si King získal jméno a poté byl „protlačen“ na přední pulty každého knihkupectví.
3) Rok, kdy King začal publikovat své povídky – údajně v době, kdy hororová próza byla velice oblíbená a tudíž jeho tvorba nebyla potlačována originalitou, nýbrž komercí.

Rád bych nyní probral bod po bodu a pokusil se jej srovnat s reálnou situací okolo autora – popřípadě dodat ještě pár Joshiho poznámek, kterými alibizoval svou kritiku.

„Filmové adaptace jeho knih byly velice povedené, ačkoli samotné knihy ani tak už ne.“
Vzhledem k oblíbenosti filmových adaptací knih Stephena Kinga, se dalo čekat, že na toto téma někdo narazí. Filmy podle Kingových knih jsou opravu velice oblíbené, namátkou mohu vyjmenovat: Vykoupení z věznice Shwasank, Zelená míle, To, Nadaný žák, Trávnikář apod.

Jak je ale možné, že většina z těchto knih, ještě předtím, než byly zfilmovány, byly hodnoceny tak vysokými literárními cenami jako je: National Book Award nebo Cena Augusta Derletha či Edgar Allan Poe Award?
Příznivec Joshiho kritiky by zajisté odpověděl druhým pilířem, ale i ten je, důkazem alibismu „umíněného anti-fanouška“. Nemluvě o tom, že o oblíbenosti v soutěži Ceny Augusta Derletha rozhodovali lidé (UPOZORŇUJI: Ještě před filmovou adaptací dané knihy) a v soutěži National Book Adward o tom rozhodovali literární kapacity, jako je namátkou například Deborah Needlemanová redaktora The New York Times.

Joshiho nechuť ke Kingovi se však ještě stupňuje, když začíná kritizovat děj Kingových příběhů. Joshi tvrdí, že Kingovy práce nenesou ani špetku originality, vše je spíše vykradené z příběhů dekadentní upadající Evropy, či z příběhu starého Londýna. King údajně vykradl nápady starých mistrů (čímž, dle mého názoru, narážel právě na Lovecrafta) a udělal z nich „zrůdy 21. století“.
Dal jsem si tu práci a dohledával jsem si souvislosti knihy „Nadaný žák“ se souvislostmi – či stejnými rysy, jakéhokoli autora, který psal předtím. Netvrdím, že výsledek je stoprocentní, ale eliminuje nepravdivost následujícího tvrzení. (Nadaný žák – shrnutí děje: Jedná se o mladého chlapce, který se začne bavit se staříkem ze sousedství, o kterém zjistí, že je to bývalý hledaný nacista. Začne jej vydírat v zámince, že mu starý pán musí vylíčit vše, co dělali židům – jak jim to dělali a není ušetřen detailů. Ba naopak – chlapec je vyžaduje. A jak už to bývá – když člověk podá ruku zlu, veze se to s ním – chlapce povídání poznamená a začne sám „jistým způsobem experimentovat“.)
Je mi jasné, že nemohu prohledat každou knížku na světě a najít stejné rysy – ale v základu se jedná o opravdu originální příběh a neznám příběh žádného literárního mága – který by měl něco podobného – aby se dalo tvrdit, že to King od něj „obšlehl“. (Nehledal jsem sám – samozřejmě.) Dále také nutno podotknout – že nám z neznámého důvodu Joshi neuváděl autory, od kterých to měl King údajně plagiovat.

Těmihle slovy bych uzavřel vyvrácení prvního bodu.

„Marketing jeho vydavatelů byl natolik silný, že si King získal jméno a poté byl „protlačen“ na přední pulty každého knihkupectví.“
Tento argument je zajisté velice závažný a vzhledem ke Kingovu jménu se člověk musí opravdu hodně zamyslet, zdali na tom nebude něco pravdy.
Jak sám dokazuje autor, i on se na tom zamýšlel, a proto se rozhodl napsat sedm knih pod pseudonymem „Richard Bachman“. Je možné, že samotného Stephena Kinga tlačilo svědomí, či chtěl zkrátka vyzkoušet, zdali se jeho literatura týká opravdu už jen marketingu a nikoli umění a kvality či stojí-li jeho literatura ještě za to.
S přísným zákazem o informování veřejnosti a jakékoli propagaci, začal vydávat knihy pod pseudonymem „Richard Bachnam“ a pro nás (a Joshiho jistě také) velké překvapení – knihy se v průběhu dvou měsíců dostaly na vrcholy žebříčků nejprodávanějších knih. O to víc zarážející na tom je to, že když se Joshi v časopise „Modern Weird Magazine“ zmiňoval o Bachmanových knihách – vyjadřoval se o nich docela pochvalně. Až na jednu knihu, která údajně působila „Kingovsky“. (Menší osobní narážka – zajímal by mne výraz jeho obličeje poté, co King pustil do světa informaci o tom, že se jedná o jeho pseudonym.)

Tímhle argumentem a poněkud silným pilířem bych chtěl uzavřít druhý bod, týkající se Kingova marketingu a Joshiho objektivnosti.

„Rok, kdy King začal publikovat své povídky – údajně v době, kdy hororová próza byla velice oblíbená a tudíž jeho tvorba nebyla potlačována originalitou, nýbrž komercí.“
Jak je známo, King vydal první knihu Carrie roku 1974, kdy se kniha uchytila. Ano, byla to době, kdy v Americe „frčely“ první hrůzostrašné děsivé příběhy, jako např. „Psycho“ apod. King však pojal svou tvorbu velice originálně a Carrie nebyla zdaleka první práce, kterou napsal – a která se věnovala hororu. Ještě daleko před Carrie napsal několik prací do studentského časopisu na své škole a na internet psal krátká pojednání o hrůzostrašné literatuře.
Sám potom, jak řekl, se začal o horor zajímat v době, kdy našel Lovecraftovy spisy zaprášené na půdě v krabici u své tety a začal si je číst. Tehdy si začal psát povídky již jako malý chlapec, které potom publikoval na internetových stránkách. Nechci hledat další středohory pro útok na Joshiho kritiku, ale vzhledem k tomu, že existují hmatatelné důkazy o tom, že King psal již v šestnácti (kdy se asi těžko jako teenager zajímal o komerci hrůzostrašné literatury ve světě), myslím si, že Joshiho argument, vnímající Kingovu tvorbu jako výstřelek pro originalitu, je neopodstatněný.

V bodech uvedených výše jsem se snažil shrnout fakta, dojmy a alespoň trošku přiblížit problematiku tohoto tématu. Jak jsem řekl, k S. T. Joshimu mám obrovskou úctu, neboť je to muž, který se zasloužil mnoha pracemi a byl za to i náležitě literárně oceněn, ale jak se říká u nás v Česku: „I mistr tesař se někdy utne.“, troufám si říci, že tohle byl jeden z těch případů.
Nemohu samozřejmě nikomu vnucovat názor na Kingovu tvorbu a věřím, že se najde spousty lidí, kteří se mnou nebudou souhlasit nebo kteří zkrátka budou souhlasit s Joshim – přesto jsem si ale dovolil zkritizovat tuto práci a vyjádřit kousek svého „já“ a ukázat tím, že i „kritik nemusí být neomylný“.

Pro úplnost uvádím zdroje: New Weird Tales Magazine, bakalářské práce z katedry literatury Českých a Anglických univerzit, web Stephena Kinga a fóra ohledně Joshiho a Kinga.

Děkuji za pozornost,
Tomáš Fiurášek

Komentáře (9)

LordSnape
01.02.2016

Nechci nijak snižovat tvůj elaborát, ale podle mě je ten text už zbytečný asi jako zdejší diskuze King vs. Barker.

tomas2002
31.01.2016

Kuzzie: V pořádku. Souhlasím s Vašimi slovy. Děkuji za vyjádření.

Kuzzie
31.01.2016

King sam vsude rika a odkazuje se na spoustu autoru a konkretnich del,ktere ho ovlivnily. To,ze se necim inspirujete , neznamena,ze jste plagiator. A az nejakej grafoman napise takovy mnozstvi knih,aby vsechny byly skrz na skrz originalni a poutavy se vsim vsudy, tak se pred nim hluboce uklonim.

Kdyby lecjakej prumernej autor pouzil Kinguv motiv ve svy knizce a byl propagovan jak by chtel,nebylo by mu to nic platny,jelikoz King tezi dle me hlavne ze sveho vyborneho vypravecstvi,coz dela jeho knizky ctivymi.

Ackoliv je povazovan za autora hororu,vetsina z jeho del vubec klasickym hororem neni.Je to jen slovickareni novinaru a lidi,co od nej v zivote precetli max jednu povidku.

I kdyby se proslavil kvuli nahode a byl mohutne protezovan kymkoliv,nijak to kvalitu jeho del nesnizuje.

A krome nekolika malo dobrych adaptaci jeho knih, je k mani rada prumernych az tezce podprumernych filmu ci serialu,ktere jeho dilo naopak degraduji.

Osobne povazuju za vrchol jeho tvorby treba serii Temna vez ci Pod kupoli,ale opravdu moc se mi libila i povidka Telo,kde se skoro nic nedeje a presto jsem to hltala,protoze King umi.

A patrim do jeho fanklubu,ale zkratka a dobre jenom proto, ze me jeho knihy hrozne bavi bez ohledu na cokoliv.

Omlouvam se za divny projev bez interpunkce,na mobilu mi to jde tezce.

tomas2002
31.01.2016

Paulett199: Máte pravdu, jedná se o můj omyl. Nepsal to na internet ale do časopisu. Měl jsem v tom kvantu informací maličko zmatek, protože jsem si to načítal poměrně dlouho, než jsem mohl udělat nějaký závěr.
Noir: Myslím, že tato kritika vyšla v časopise "New Weird Tales Magazine" roku 2010 tuším. K tomu časopisu jsem se dostal díky rodinným známostem v Anglii - nyní jej ale u sebe nemám, takže netuším, které je to vydání. Kontaktuji ale svou rodinu a jakmile mi odepíší - dám Vám vědět. :-)
Jako poznámku k formulaci věty "objektivní kritiky Joshiho" děkuji za vyjádření. Ale co jsem četl, Joshi svou kritiku začínal slovy: "Pokusím se objektivně shrnout hlavní pilíře Kingova úspěchu". O Zelené míli (pokud vím) se vůbec pozitivně nezmiňoval, takže jsem nyní zmatený..., alespoň jsem si to nenapsal vůbec do poznámek, když jsem dával dohromady tenhle článek, takže se podívám a dám ještě vědět.
PS: Pro úplnost jsem dopsal zdroje do článku.

noir
31.01.2016

Můžu se zeptat, kde tahle Joshiho kritika Kinga vyšla? Nebo něco ke zdroji... to je myslím docela důležitý prvek, ale v té úvaze o tom nic není.

A věta "Joshiho kritika není tak zcela objektivní a opodstatněná, jak sám Joshi říká."... To myslím není šťastná formulace. Co jsem od něj četl, tak vždycky zdůrazňuje, že píše subjektivně a vyjadřuje čistě jen svoje názory; servítky si nebere, to ano...

Kinga obvykle cupuje (ale ne vždy, oceňuje třeba Zelenou míli), a já osobně s tím taky mnohdy nesouhlasím, ale je zábavné a podnětné ho číst (viz třeba Unutterable Horror: A History of Supernatural Fiction (2012).

Paulett199
31.01.2016

Velmi pochybuji,že ještě před Carrie psal King krátká pojednání na internet-v té době internet nebyl,ale jinak souhlasím. Joshiho neznám,Kinga miluju :-)

LordSnape
31.01.2016

Nevím, proč tě to ale tak rozčiluje, když u nás Joshiho zná jen pár lidí od fochu. Jeho slova tady nemohou mít takovou váhu, protože King je tu všeobecně brán "za krále hororů", což je hlavně dáno tím, že spousta vynikajících autorů hororů zde nevychází.

tomas2002
31.01.2016

LordSnape: Ano, souhlasím. Ve většině případů se nejedná o horory nýbrž o psychologické thrillery. Nutno ovšem podotknout, že některé "poctivé hororové flágy" na svém kontě má, jako je například "To", "Prokletí Salemu", "Řbitov zvířátek" apod. Ale je jasné, že se jedná o záležitost hlavně individuální, takže se to nedá objektivně posoudit.
Každopádně, souhlasím s tvrzením, že je dost možné, že Joshiho to opravdu štve. Jinak si nedokáži vysvětlit ten dětinský alibismus, který použil ve své kritice.
Pro vysvětlení k hádce: Joshi ve své kritice ani nenarážel na to, že King je "nehororový" ale že píše amatérsky, mnohdy nelogicky, nemá originální nápady ale jen vykrádá ostatní autory a z toho těží. To je dle mého názoru nesmysl protože King má opravdu spousty originálních nápadů. A "Kingiáda"? Ta je myslím opodstatněná hlavně atmosférou jeho děl. Ale stojím si stále za první větou článku.

1