Ráčil vám zpohodlnět mozek?

blog

10.02.2014 v 17:44 / kob (1073 views)
Ráčil vám zpohodlnět mozek?
Přečetli jste kdysi klidně tři tlusté romány za měsíc a dnes tak maximálně časopis? Není čas? Raději se podíváte na film, než louskat písmenka? Když přece jen sáhnete po knize, rozbíhají se vám myšlenky a nejste schopni se na čtení soustředit?

Zlenivěl vám mozek, a čím déle bude bez čtení, tím hůře se k němu bude vracet. Je to třeba jako s cizím jazykem, kterým jste dlouho nemluvili. Čtení je však to nejlepší, co můžeme své hlavě dopřát, aby dobře fungovala. Pomáhá uchovávat mozkové buňky a dokonce vytvářet nové. Obzvláště ve věku, kdy začínají tyto buňky pomaličku ubývat, je čtení tou nejlepší mozkovou gymnastikou. Pasivní sledování televize tuhle činnost rozhodně nenahradí.

Představte si, co všechno se musí v naší hlavě odehrát, když začneme číst knihu. Oči vidí nějaké znaky, které se musí převést do písmen, do slov a vět, pochopit jejich význam a současně si představit i vizuálně to, co čteme. Promítáme si takový svůj vlastní film. To má najednou mozek honičku. Když si pustíme film v televizi, udělal už tohle všechno za nás někdo jiný a naše hlávka si dopřává oddech. Někdy to potřebujeme, ale určitě ne večer co večer.

Čtení není žádný závod, abychom se předháněli v tom, kolik kdo přečte knih. Chce to mít své vlastní tempo, aby člověk vklouzl do příběhu a mohl ho prožívat. Proto nejsem zastáncem rychločtení. To mi připadá dobré například pro bezvýznamné e-maily. S rychločtenáři se občas setkáváme i na našem blogu. Takový člověk přeletí článek, zpravidla ho nemá čas pochopit, ale zato má potřebu připojit svou mimoňskou reakci do diskuse. Běžný čtenář má tempo 150 – 300 slov za minutu, hranice rychločtení je údajně těsně pod pěti sty slovy. Druhým extrémem jsou lidé, kteří i potichu čtou tak, jako kdyby někomu předčítali. Vlastně si v duchu deklamují, čtou hrozně pomalu a nedaří se jim dobře soustředit na text.

Všechno se však dá natrénovat. Kdo není zvyklý číst, určitě nebude začínat antickou literaturou, ale sáhne například po napínavé detektivce. Je důležité vyčlenit si třeba hodinu jen na čtení, posadit se někde v klidu a hlavně nepřemýšlet nad tím, že zrovna teď by se měla zalévat zahrada nebo vytírat podlaha. Když se naučíte soustředit aspoň chvíli jen na knihu, uvidíte, jak vás dokáže vtáhnout do děje a budete tak zvědaví, jak je to dál, že se budete těšit na každou chvíli, kterou si na čtení najdete. Kdo rád čte, určitě zná i ten chvilkový pocit smutku, když dojdete na poslední stránku a máte se s krásnou knihou rozloučit. Když už však máte nachystanou další v pořadí, za chvíli začne zase nové dobrodružství.

Mívám většinou rozečtené tři knihy současně. Jednu v obýváku, když mám na čtení víc času, jednu na nočním stolku na příjemné usínání a jedna tenčí je určena do vlaku a MHD. Moje okolí to většinou nechápe, ale já jim vysvětluji, že je to v podstatě stejné, jako když sledují v televizi seriály – taky mají přehled, co je v Ulici, Ordinaci i Obchoďáku a neplete se jim to. Většinou.

V poslední době si knížky pečlivě vybírám, protože mi najednou došlo, že už rozhodně nestihnu v životě přečíst všechno, co bych chtěla. Uvědomila jsem si to před pár lety v knihovně a můžu vám říct, že to byla pěkná depka.

Komentáře (4)

rusalka123
01.03.2014

Děkuji za článek, který mě přiměl zjistit, jak rychle čtu. Otevřela jsem si tři jiné články, které jsem nečetla, našla na mobilu stopky a dala jsem se do čtení. Když jsem dočetla, zkopírovala jsem text do wordu, který mi prozradil počet slov a pak už jsem jen počítala. Z prvního článku - jednoznačně nejdelšího mi vyšlo asi 151 slov za minutu. Druhej výpočet byl 210 slov za minutu. Třetí článek byl myslím nejpřesnější, protože nebyl zamýšlecí, ale byl to příběh, takže se mi povedlo ho přečíst, aniž bych myslela na to, že měřím čas - u prvního jsem se bála, abych to kvůli tomu nepřelítla třeba moc rychle, a tak jsem zřejmě četla pomaleji, než normálně. Třetí článek mi prozradil asi 205 slov za minutu... Tak jsem ráda, že jsem někde uprostřed. A byl to zajímavý výzkum.:-)

Pavelpi
16.02.2014

Četl jsem od malička,protože mě k tomu rodiče vedli a mě se to líbiloVydrželo mi to až do průmyslovky,kde jsem asi dva roky knihu nevzal do ruky.Ale ve třeťáku jsem měl na češtinu profesora Křivance,který nás vedl ke čtení.Dokázal totiž i z knihy,kterou bych normálně nečetl udělat takovou kovbojku,že jsem šel a přečetl jsem jí.
Od té doby čtu neustále a myslím,že čím silnější kniha je,tím je to lepší,protože je tam toho víc.Moje děti moc nečtou,ale mám malinkou vnučku,kterou od malinka se snažím vést ke knihám.Snad se to povede a pak dostane mojí knihovnu,až jí už nebudu potřebovat.

WEIL
15.02.2014

Tak já měl víc fází čtenářské vášně.

Dětství, kdy mě bylo čteno.
Pak štěstí na dobrou učitelku, (ale předtím několik špatných, a potom taky, takže to byla výjimka), co skvěle vyprávěla a naváděla nás na čtení.
Následně, po čase, mi hoch diktoval zajímavé knihy, a přes ně jsem se dostával k těm nejzajímavějším o člověku, a o životě, a o humoru.

Dneska už mě máloco překvapí, a už mám ty hlavní zážitky za sebou. Bohužel. Už jsem si ty autory, a stěžejní díla pročetl, a už jsem je nasál.

Je ale hromada autorů, co píší, hůře, či jen opakují to co už bylo mockrát napsáno, a ti mě nezaujmou. Už mám jen pocit, že jsem to někde četl, že už to odněkud znám, a často i vím, odkud.

Navíc je dneska - i na DK je to evidentní - cesta zpět, k pohádkám, ala fantasy a rádoby sci-fiction, ale vše už je vyčerpané, jen se stále v různých variantách opakuje.
ale zase jsou zde začátečníci, věční začátečníci, nebo jak se dříve dávalo razítko - návrat nežádoucí, tak i u nich bych napsal - vědomosti a chování - nemožné dosáhnout, jde jen o krocení zlé zvěře, jak říkal jeden můj oblíbený učitel.

Kniha, která mě nepoučí, která mě nic nedává, ta mě nezaujme. A jdu hlavně po člověku, poznání člověka, tedy i sebe, a možností života.

aneleh18
12.02.2014

Naprosto se s Vámi ztotožňuji a myslím, že není třeba další komentář. Jsem také vášnivá čtenářka a nemůžu pochopit, že někdo dokáže říci jako argument proč si nepřečte knihu, kerá mne nadcha - " To je na mne moc tlustý !"
Potom nezbývá, než toho dotyčného jen politovat, že neokusí ty emoce, které tak trefně popisujete ve svém článku. Ale nezoufejme - jsem na těchto stránkách jen pár dní a velice příjemně mne překvapilo, kolik "čtoucích" je kolem nás.