Prokop Chocholoušek – Zdeněk a Miláda

Prokop Chocholoušek – Zdeněk a Miláda


Neuvěřitelně legrační divadelní hra, kterou napsal Prokop Chocholoušek (1819, Sedlec u Sedlčan – 1864, Nadějkov u Sedlčan). V roce 1848 vydal knihu „Kocourkov, čili pamětihodnosti převelikého města Kocourkova a obyvatelů jeho". Objevil ji Ivan Wernisch a publikoval ji ve druhém díle svého vynikajícího edičního počinu, knize "Píseň o nosu : Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní. Z jiné historie novočeské literatury (od počátků až do roku 1948)" – kniha vyšla v roce 2005 a je stále k sehnání a stojí za to. Přál bych vám, abyste si tuhle hru poslechli v přednesu Ivana Wernische, jako se to poštěstilo mně na FF MU před sedmi lety…

Zdeněk a Miláda
anebo: Dlouho a strašlivě pronásledovaná, často dotíraná, někdy bezmála kleslá, ale konečně přece s bubny a troubami vítězně na světlo vyšlá a hodně triumfující nevinnost,
aneb: Kdybych jen ještě ňáký titul věděl!

Osoby (z kterých ale mnohé na jeviště nepřijdou):
Všudybyl Rykokandromandragorar, čarodějník v nejlepších letech.
Alamelopilofrlina, čarodějnice v květu svého stáří.
Mordar, také jeden čarodějník.
Myškožilina, zas čarodějnice.
Zdeněk, zamilovaný rytíř, někdy zakletý.
Miláda, neví se dobře, kdo ona je.
Vzteklice, zakuklenci, koně a jiné osoby.
Jeden slon. Několik regimentů těžké kavalerie. Rozličných
kovadlin. Jedna muzikalní a jedna raubířská banda. 1000 čistě umytých dětí v bílých šatech.



Dějství první.
/Scéna první.

Čarodějníci a čarodějnice v palácu křišťálovém z bezové šťávy.
Všichni lízají na sloupech a začnou se potit. Zbor s jakýmkoli textem; neboť obecenstvo nerozumí beztoho ani slova ze zborů. Všichni odejdou.

Scéna druhá.

Nic není vidět. Opona spadne. Konec dějství prvního.

Dějství druhé.
Scéna první.

Krajina představuje les, jejžto pro samé stromy ani vidět není. Je
slyšeti silné blýskání, a je vidět jak vichr silně duje. Vzadu se objeví Miláda prostovlasá, dva zakuklenci ji pronásledujou; ona skáče s jednoho stromu na druhý, zakuklenci za ní; Miláda slábne; jeden ze zakuklenců ji chopí za vlasy, Miláda chce utect, zakuklenec jí vytrhne všechny vlasy.

První zakuklenec. To je jenom paruka!
Miláda. Ha – proklatě! (omdlí.)
Druhý zakuklenec (dá jí přes hubu). Zde máš!
Miláda. To je víc nežli žádám. (Je slyšeti tichý hlas, který je ale hodně velký.)
První zakuklenec. Co je to?
Druhý zakuklenec. Poslouchejme! (Každý vyleze na strom.)


Scéna druhá.

Předešlí. Zdeněk.

Zdeněk přichází v poutnickém šatě, rozerván a smutný, poněvadž již šest neděl teplou lžíci v žaludku neměl; klekne, modlí se tak dlouho, jak se mu líbí, a pak zase vstane. Miláda leží v prostřed jeviště, ale on ji nesmí vidět.

Zdeněk. Miládo! Miládo! Kde tě najdu?! 53 let jsem tě již neviděl. Mám sobě zoufat?
Jeden zakuklenec spadne ze stromu a zláme vaz. Modrý oheň. Opona spadne.

Dějství třetí.
Scéna první.

Ten samý les. Zdeněk vstoupí prostředními dveřmi. Miláda ještě leží na prvním místě.
Zdeněk. Ha! Tu jsem!
Miláda. Achach! achach!
Zdeněk. Kdo to zde běduje?
Miláda. Já!
Zdeněk. S kým mám tu čest?
Miláda. Nevěrný jinochu! Neznáš mě více?
Zdeněk. Jseš to ty, má 63-letá milenko?
Miláda. Ach, nač mně to pamatuješ? (Přestávka 3 a půl minuty dlouhá.) Pane Zděňku, jak se račte míti?
Zdeněk. Děkuju pěkně! Musí býti dobře; až bude líp. (Oba odejdou.)

Scéna druhá.
Tanec se skupeními, provozován od divé zvěře lesní. Přestávka. Opona spadne.

Dějství čtvrté.
Scéna první.

Pustá krajina. Mrzne; v dálce je vidět, jak několik zbrojnošů zmrzne. Obecenstvo pláče. Zdeněk a Miláda, za ruce se vedouce, vystoupějí.

Zdeněk. Mně není jak se patří na nic – já jsem tak hloupý v hlavě.
Miláda. Ba ano!
Zdeněk. To mě bolí.
Miláda. Co?
Zdeněk. Že říkáš ano. (Zdeněk dostane zimnici.)
Miláda. Bohové! Vy nás přísně zkoušíte?

Scéna druhá.
Předešlí. Vévoda vystoupí s nesčíslným komonstvem.

Vévoda. Ponížený služebník. Nenechte se vytrhovat.
Zdeněk. Vy byste mi také byl pravý k tomu! (On se třese zimou a zmizí.)
Miláda. Já jdu za tebou, Milenče! (Pláče hlasitě a odejde.)
Vévoda. Já půjdu spat.
(Několik komorníků ho donese do pokoje dvěma postranními a jedněmi prostředními dveřmi. Vévoda se drobet stydí, položí se do postele a pak po obou stranách odejde. Opona spadne pomalu, ale s citem.)


Dějství páté.
Scéna první.
Les, tma, hrůza. Zdeněk a Miláda sedějí na jednom kmenu, ona kouří tabák, on zívá. Z houští vystoupí starec s vousy a v nankinových spodkách. Zdeněk a Miláda odstoupějí do zadu.

Starec. Strašlivá událost!
Zdeněk (se vyřítí ku předu). Co se sběhlo?
Starec (s velikou důstojností). Co nestálo.
Miláda. Grobiáne!
Starec. Kdo mě volá? Ha! Já jsem poznán! (Zapíchne se.)
Zdeněk. Ha! Nyní je mi dobře! (Umře hladem.)
Čarodějníci a čarodějnice přinášejí vévodu a okazujou mu ty tři mrtvoly. Kterýkoli čarodějník praví: „Vidíš tuto ovoce svých duchaprázdných činů?" Vzteklice roztrhají vévodu; na to následuje potopa, svět pomalu zhyne; opona spadne lhostejně.




(1848)


autor: HTO · 22.08.2012 v 17:03 · přečteno 1427x

Komentáře (10)

HTO
18.09.2012

To mě těší, děkuji.

WEIL
18.09.2012

Líbí se mi tyhle texty.
Jsou pro mě důkazem, že tihle lidi se uměli bavit, dělat si legraci i s vznešených záležitostí. A mě je tenhle způsob myšlení, a psaní blízký, takže jsem si i na tomhle pochutnal.

HTO
31.08.2012

Nightlybirde, mezi NRA (dnešním Moravským náměstím) a hotelem Continental postavili těšně před převratem veliký Dům ovoce a zeleniny, v němž po revoluci tápavě pobýval výprodej vojenských přebytků, poté chvíli výprodej knih (Obratník Raka na podlaze), od té doby je tam banka. Vedle ní je místo parkoviště už několik let hnusný parkovací dům, do nějž se prý (sám neřídím) vinou špatně vyprojektaných zatáček nevejdou velká auta, a v jeho přízemí je tuším jakási kavárna, nová a lesklá, mne příliš nelákající – chodil jsem okolo do Exoticu, jednoho z našich krásných zverimexů.

nightlybird
30.08.2012

Slza se mi tlačí do oka. Jednak kvůli Mrkvičkovo takřkajmenovci : "To dosáh' kdosi žití břeh...." a pak kvůli mé oblíbené....
Dostal jsem nápad, vygůglil jsem si to na mapě (docela pracně) a zjistil jsem truchlivou skutečnost . Místo příjemné jednopatrové budovy se tyčí jakési skleněné monstrum, ve kterém je Priority Café a jakýsi parking. Tam bych si asi moc nepomeditoval. a asi ani nepopil - nechutnalo by mi. No nic, takový je už života běh a za půlstoletí se hodně změní nejen v Brně. To to letí...

HTO
29.08.2012

Magor to možná četl, nightlybirde, ta knížka vyšla už před sedmi lety. Ale tou vráno mi připomněls slavné verše o sejčkovi: „Když sejček sedl na ořech / a uhu k hvězdám letělo...“

Myslíš-li Univerzitní knihovnu na rohu u Moravského náměstí, knihovna je přestěhovaná do krásné nové budovy – tedy Moravská zemská knihovna; o Staré kafírně nevím, ale někoho se zeptám. Já sám tam nebyl už přes tři roky. Každopádně v centru žádný nový mrakodrap není.

nightlybird
27.08.2012

Co k tomu dodat - snad jen citace přísloví: "Vrána ke vráně.... atd". Ty, IW an a Chocholoušek by jste si mohli podat ruce (přes propast věků). Číst to Magor, tak by ržál jak palomino v říji. "A jakpak by se mělo asi tak říkat téhle vykutálené trojici, když mně říkaj magor!?", děl by pohoršeně.
No jó, co taky čekat od brňáků. A to jsem si myslel, že je Wernisch seriozní básník a on zatím ve volných chvílích tropí tohle!!

Apropó, stojí ještě naproti univerzitce na rohu Stará kafírna, oblíbené to mé místo, ve kterém jsem se oddával studiu a meditacím? Nebo mi ji v rámci akce Za Brno větší a světovější zbořili a postavili tam místo ní nějaký mrakodrap? Nebyl jsem tam už drahně let.

HTO
25.08.2012

Díky moc. Tohle je z Wernischovy antologie na jeho přímé doporučení. Tam jsou neskutečné poklady. – S Chocholouškem mne to také napadlo.

Alix
24.08.2012

Musela jsem to přečíst dvakrát, než jsem se vzpamatovala. Kde to bereš? Je to úžasné! Nechci urazit pana Chocholouška, budiž mu země lehká, ale to jméno fakt sedí, nic ve zlém! Skvělé!