PROČ NEBUDU UKLÍZET PODLE METODY KONMARI

blog

07.09.2016 v 08:39 / Ajrad1981 (7415 views)
PROČ NEBUDU UKLÍZET PODLE METODY KONMARI
(Nevím, jestli se v případě tohoto typu knih dá mluvit o spoilerech, nicméně pro jistotu upozorňuji, že v článku cituji a popisuji některé pasáže, abych tím budoucí čtenáře neokradla o překvapení ;-))

Nedávno se mi do ruky dostala kniha o tom, jak efektivně uklidit, od Marie Kondo. Půjčila jsem si ji na víkend od kolegy, protože mám kapku, no dobře, dost velký problém s udržováním pořádku. Jen na prolistování, zda má cenu shánět ji v knihkupectví, mohlo by to být užitečné čtení, ale tak nějak se mi do toho nechtělo bez rozmyslu investovat.

Doma jsem začala knihou listovat. Nemohla jsem se nezastavit u části o knihách - a po jejím přečtení jsem usoudila, že tuhle metodu úklidu bych rozhodně nedodržela, takže bych stejně nedokázala uklidit podle jejích představ, a dál jsem už ani v listování nepokračovala. Ta ženská, teda autorka, sice tvrdí, že má ráda knihy, ale podle mého kecá, nebo si neumí představit, co to znamená mít opravdu rád knihy. (Ona má ráda úklid, je jím úplně posedlá, mnohem víc než já knihami, to se dalo poznat už jen z toho letmého přelétnutí několika stran.) Já také říkám, že mám ráda knihy, a právě proto nemůžu postupovat podle jejích rad. Ale o tom dále.

První krok, který klienty nutí udělat, je vyrovnat všechny knihy na podlahu. Fajn, to je reálné u lidí, co mají všechny knihy v knihovně, mně pořádná knihovna chybí, tak je mám porůznu, ty zatím nečtené dokonce v krabicích, takže jenom sehnat je na jednu hromadu by mi zabralo dost času. Ale dalo by se. Pak že je musíme „probudit“, abychom se snáz rozhodovali, kterou si ponechat (tohle bude nějaká východní filozofie, mně poněkud cizí). Následně máme brát knihu po knize do ruky, abychom při doteku mohli poznat, zda nám kniha přináší či nepřináší radost. A tohle je úplná blbost. Jednak jsem citlivá asi jak dubový poleno (nebo si to možná jen myslím, protože nejsem zvyklá pocity pitvat a řešit), ale hlavně: mně každá kniha přináší radost už jen tím, že existuje, pokud ji rovnou vlastním, tak tím víc a ještě víc, pokud je to můj žánr, oblíbený autor nebo pokud se mi prostě líbila. Takže každá kniha, kterou vlastním, mi přináší radost – i ty zatím nepřečtené, kdy se můžu těšit na příběh – podle tohoto kritéria bych mohla vyhodit tak leda staré učebnice, které jsem mimochodem už dávno odnesla do antikvariátu (o způsobech, jak se zbavovat knih, se tady taky vedla nejedna diskuze, o tom se tady rozepisovat nebudu, ani o tom, zda je antikvariát opravdu dobrá varianta).

Další část byla o knihách, které jsme ještě nečetli. Prý je máme rovnou vyhodit, protože nejvhodnější doba na přečtení knížky je hned po té, co si ji přinesu domů. Další blbost. Tady se ovšem rozcházím s jejími klienty už jen v tom základním tvrzení. Neříkám: „Možná si je jednou přečtu“, ale tvrdím: „Jednou si je přečtu“. Třeba nedávno jsem přečetla knížku, kterou jsem si koupila dobře před deseti lety, takže tady je špatně už ta základní myšlenka, protože já ty knihy opravdu čtu (pravda, v podstatně menší míře než kupuji nové, ale tady mám chybně nastavený „čtenářský plán“ – není to úplně výstižné označení, ale lepší mě nenapadlo – a na příští rok si zadám jiný, který bude spočívat právě ve čtení „domácích“ knih, a to by bylo, aby nebylo!).

Dále máme vyřadit knihy, které jsme sice četli, ale víme, že už je podruhé číst nebudeme. Ale já to nevím. Navíc to dost koliduje s tou „radostí“. Dám příklad: Zlodějka knih. Ta kniha je skvělá, mám velké potěšení z toho, že jsem ji četla, že ji mám, že si ji kdykoliv můžu přečíst znova, přestože netuším, jestli to někdy udělám. A takových knížek mám mnohem víc. Neříkám, že bych se s nějakou z knih nedokázala rozloučit, to se postupně učím a pár už jsem jich poslala dál do oběhu, ale v takové míře, jakou si představuje autorka, bych to fakt nezvládla.

Jedna její rada mě fakt nadzvedla. Prý: „Pouze tím, že se knihy zbavíte, poznáte, jak vážně vás dané téma zaujalo. Pokud vám bude její ztráta vadit natolik, že si zatoužíte pořídit nový výtisk, pak si ho pořiďte“. Do háje, copak kradu, abych vyhazovala knihy a pak si ty samé kupovala znovu?! Ona si to možná dovolit může, z mého pohledu je to naprosto neúčelné a zbytečné vyhazování finančních prostředků. Tady u mě paní skončila z padesáti procent a po přečtení poslední části o knihách skončila úplně.

Ta poslední část se týkala knih, které si člověk chce nechat, taková síň slávy. Ona ji prý udržuje na nějakých 30 svazcích, což je pro mě nepředstavitelně malý počet. Ale to není důvod, proč u mě skončila. Popisuje, jak hledala metodu, jak se bez lítosti rozloučit s knihami, které je poskytovaly jen částečné potěšení, kde se jí např. líbila jen nějaká myšlenka (nevím, jakou čte literaturu, ale já knihy čtu a kupuji kvůli příběhům, ne kvůli tomu, abych v nich hledala zajímavé myšlenky – i když samozřejmě kolikrát nějakou najdu, ale hlavní důvod, proč čtu, to tedy opravdu není). Chtěla si uchovat aspoň ty myšlenky (než přišla na to, že to je blbost), tak zkoušela výpisky, kopírování, a když se jí tyto dvě metody neosvědčily, tak stránky s danou myšlenkou prostě vytrhla a schovala si je.

COPAK TOHLE UDĚLÁ ČLOVĚK, KTERÝ MÁ RÁD KNIHY?! Tím tu knížku absolutně znehodnotí a může ji, teda ten zbytek, akorát hodit do popelnice, okrade tím další lidi o možnost si knihu přečíst, ale hlavně tu knížku vlastně zabije!! V nějaké dřívější kapitole jsem při tom prolistovávání zahlédla moudro, že se máme laskavě chovat k ponožkám, ale ničit knihy jí evidentně nevadilo!

Paní autorka se tady sama usvědčila ze lži, nemůže mít ráda knihy, když se k nim dokázala chovat takhle. Z principu se nebudu řídit radami někoho, kdo lže, to radši budu mít doma i nadále chaos a nepořádek. A to jsem naštěstí nikde nezahlédla radu ohledně způsobu, jakým se těch vyřazených věcí (tedy samozřejmě i knih) zbavit, ale všude psala o pytlích s odpadem, bez zmínky o třídění, tudíž si velké iluze nedělám.

Takže se kniha hned v pondělí vrátila ke svému majiteli, mnou nečtená a z velké části ani neprolistovaná. Ať žije nepořádek! ;-)

Komentáře (23)

sarka45
21.11.2016

Tuto knihu jsem četla a některé její pasáže o úklidu mi dokonce pomohly s radikální a racionální redukcí šatníku. Nekomentuji ovšem její pokyny pro skládání šatstva :-). Ovšem kapitolu o "úklidu" knih jsem s klidem přeskočila, protože máme doma naprosto skvělou obrovskou knihovnu díky mému tatínkovi, která čítá okolo (jistě to nevím, ještě to nikdo nepočítal) 4 tisíc knih a rozhodně je nehodlám vyhazovat. V Japonsku to patrně mají nastaveno jinak, nemají na knihy ani prostory ani čas, protože stále pracují, a pokud čtou, tak pouze literaturu faktu, kterou k něčemu potřebují. Je mi jich v tomto směru líto...

juliect
15.09.2016

ajrad - ona není blbě jen ta pasáž s knihami, ale celkově. Je to navíc zaměřeno na lidi žijící singl s řekněme stejnou náturou a tu jak víme nemůžeme mít stejnou všichni. navíc ji považuju za absolutně nepraktickou a docela nešikovnou ženu (když se kouknete na videa).

R.E.M.
15.09.2016

Quadin: To by každá recenze svým názorem musela učinit z hodnocené knihy nepoužitelný titul pro čtenáře, pokud by zrovna nebyla stoprocentně pozitivní a nadšeně jásající.

Ajrad poctivě napsala, které části knihy přečetla, a k těmto konkrétním myšlenkám, nápadům a radám autorky MK se vyjádřila. Samotný fakt, sdělený MK, že je ochotná trhat listy z knih,vyhazovat nepřečtené knihy, na jejichž čtení ještě nebyl čas, ponechat pouze 30 knih a ostatní vyexpedovat z domu, nemůže změnit žádná další informace. Tedy pokud by MK v jiné kapitole nenapsala, že její dřívější informace je nepravdivá nebo lživá.

Abych vyjádřila nelibost k radám ohledně knih, nepotřebuji znát o MK další údaje - je jedno, jest-li k ponožkám má vřelejší vztah než k prachovce, jaké je její číslo bot nebo kterou písničku má nejraději.

Ajrad1981
15.09.2016

Qadin: My dvě si asi opravdu nerozumíme :-D

Pojmem „kupička papírů v deskách“ bych označila tak možná projektové dokumentace staveb, těch mám plnou kancelář a věřte, že mezi nimi a knihami je hodně velký rozdíl. Kniha je pro mě příběh, případně soubor faktů, a tohle v nich primárně hledám, ale to jsem v článku napsala.
VADÍ mi přečíst jen část knihy, proto zásadně vše dočítám, i když mě to třeba nebaví, nicméně knihu od KonMari jsem NEČETLA. Byla jsem ve fázi rozhodování, zda si ji přečtu, jen jsem listovala. U románů si většinou vystačím s anotací, u tohohle typu knih je pro mě anotace málo, takže projdu obsah, názvy kapitol a zkusmo si přečtu část, která mě názvem zaujme, takhle to řeším u jakékoliv „nepříběhové“ knihy. A že mě tady zaujala část o knihách, co je na tom divného? Člověk, který má rád boty a vlastní jich 150 párů, by taky přednostně nakoukl do pasáže o botách. A stejně jako já odmítám vyhazovat knížky, on by měl problém vyhodit 120 párů bot. Jaký je v tom rozdíl?
Můj článek není recenze, neoznačuji knihu za brak, šmejd, něco, co absolutně nemá cenu číst. Je to nadsázka, psaná pro pobavení. A pokud někoho odradilo od přečtení této knihy jenom to, že mně se nelíbí jedna kapitola, no, tak v tom případě sorry, Marie Kondo. ;-)

Qadin
15.09.2016

Ajrad1981:
asi je to otázka přístupu, je pro Vás kniha soubor myšlenek, pocitů a poselství uspořádaných do slov, nebo kupička stránek v deskách? Pro Marii to první, pro Vás asi to druhé:) Vám nevadí přečíst si část knihy, jí zase nevadí část knihy vytrhnout. Vy svým článkem pro některé učiníte knihu nepoužitelné, ona svým trháním také:) Myslím, že jednáte podobně, jen vy k tomu přistupujete materialisticky a ona idealisticky:)
Ale taky to může být celé blbost, jen píšu myšlenky, které mě k tomu napadly.

reader.007
14.09.2016

Soudě dle popisovaných rad, byla kniha sepsána nikoliv proto, aby pomohla čtenářům s úklidem, ale aby obohatila autorku. Ježibaba! (pardon, to muselo ven). Trhat stránky z knížek kvůli citátům je nejhnusnější barbarství (no dobře, tak "jen" to knižní), o jakém jsem kdy slyšela. A ostatní rady, i když tu nejhorší předcházejí, už jsou jen hřebíčky do rakvičky literatury, ve které pokojně dřímou skvosty typu Destrukční deník a mnohé jiné.

Raksa.A: pravdu díš.

Ajrad1981
14.09.2016

Qadin: Účelem mého článku nebylo zkritizovat celou knihu, právě proto, že jsem ji po prolistování odmítla číst, ani navádět ostatní, aby ji kompletně zkritizovali.
Já kritizuji pouze pasáž o "úklidu" knih, kterou jsem jako jedinou pozorně přečetla. Ano, pokud se mi nějaká z mých knih nelíbí, pošlu ji dál do světa, nikde jsem neříkala, že si ji musím nechat. Ohrazovala jsem se zejména proti vyhazování nečtených knih jenom proto, že jsem na ně zatím neměla čas, nedala bych jim šanci mi udělat radost.
A druhá věc, nad kterou jsem se pozastavila, byla ta neslučitelnost dvou tvrzení: mám ráda knihy na jedné straně a klidně z nich vytrhám listy na straně druhé.

A za komentáře dalších uživatelů nenesu zodpovědnost :-D

Qadin
14.09.2016

Tak přátelé, co máte rádi knihy, překvapuje mě, že jste schopni nějakou knihu strhat, aniž byste si ji přečetli:) (myslím tím celou:)) a nedej bože pochopili,,,
Autorka nikdy netvrdila, že je musíte vyhodit, jen že je nemusíte mít doma, pokud Vám nedělají radost:) Pokud Vám všech Vašich tisíc a jeden svazek radost dělá, tak Vám poradí jak je skladovat :) a pokud Vám radost nedělají, tak je opravdu musíte mít v bytě? Myslím, že ne:)
a kdybyste si knihu opravdu přečetli, tak byste se dozvěděli, že sice autorka ráda dělala pořádek jako malá, a v dospělosti, než se tím začala živit, si to vůbec neuvědomovala a vzpomněla si na to až pak, kdyby psala knihu o čtení knih, určitě by tam byly příběhy jak milovala knihy a každou volnou chvíli se někde zašila, aby si mohla číst a její imaginární přátelé z knih ji pomáhali přežít osamělé dětství :)

Raksa.A
09.09.2016

Zůstaňte v klidu, ta baba (uklízecí autorka) je blázen. Já vám dám zdarma návod na úklid knihovny, který praktikuju vlastně beze změn už desítky let - i když jsem měla občas nejlepší úmysly to aspoň trochu změnit.
Stoupnu si před knihovnu, zahledím se na regály a je mi jasné, že by to chtělo trochu srovnat. Jelikož jsou místy dvěma řadami, musím je, jak případně uvedla autorka výše zmíněné knihy, začít vyndavat na podlahu. Malér je v tom, že po nějaké době objevím knihu, kterou jsem buď dlouho nečetla, nebo jsem se na ni chtěla z nějakého důvodu "podívat". A tak zůstávám sedět na podlaze mezi hromádkami knih, čtu tu svou nalezenou, a celý úklid končí tím, že ty hromádky, jak jsem je vyndala, vrátím zpátky....

nokid
08.09.2016

Taky souhlasím... Jelikož ale čtu převážně naučnou literaturu, postupuji takto:
Pokud se mi líbí celá kniha, snažím se ji sehnat do domácí knihovny (jestliže je jen půjčená).
Anebo když je pro mě zajímavých jen pár stránek, oxeroxuji to a na kopii červeně zatrhnu hlavní nosné myšlenky. Ovšem s evidencí takových kopií je martyrium; vládne mi v tom chaos...!

LilyGorch
07.09.2016

V případě tohoto článku naprosto souhlasím s jeho autorkou! ;o))

Ajrad1981
07.09.2016

To gladya: Nechybí nula. Taky jsem to číslo párkrát kontrolovala. Ale kolega, který tu knížku fakt přečetl, mě pak ještě ujistil, že KonMari ani prý nemá knihovnu a ty knížky má v polici ve skříni. Nebo v botníku? Teď si nejsem jistá, ale oboje je dost děsná představa.
A i pro mě je 300 knih málo :-)

gladya
07.09.2016

Četla jsem dobře, nechybí nula? Nemělo to být 300 knih místo 30? A i těch 300 je málo. Na úklid podle paní Kondo jsem se chystala, nedávno jsem si její knížku pořídila mám ji v plánu přečíst. Jestli jsou i ostatní rady takové jako u knížek, naložím s knížkou nejspíš přesně podle rady paní Kondo, zbavím se jí. Systému do úklidu potřebuju, ale ruce pryč od mých knížek.

R.E.M.
07.09.2016

Prolistovala jsem knihu, pročetla pár odstavců a s autorkou článku - Ajrad1981 souhlasím. Marii Kondo nepovažuji za člověka (podle jejích slov o knihách a rad) za milovnici knih ani za knihomolku. Spíš na mě působí jako uklízecí a vyhazovací "fanatik". Už jen informace, že MK se začala zajímat o úklid a nejlepší způsob uklízení už ve 4 letech mě zarazilo, stejně jako sdělení, že se celý život zabývá teorií vytváření a udržování pořádku a uklízením. No nevím, úklid je sice nutný,ale povýšit ho na (téměř) smysl života?

A nechat si jen 30 knih, vyhodit nepřečtené... tss, to tak.

katy238
07.09.2016

Krásný článek, mluvíte mi z duše. Jsem knižní křeček a je mi zle z představy nějakou knihu vyhodit, maximálně darovat někomu, koho žánr zajímá více, než mě. Nedávno jsem zjistila, že jedno hovedo si ode mně půjčilo dvě knížky a už se neobtěžovalo je vrátit a do očí mi tuto skutečnost popřelo. Ten člověk u mě skončil. Kdyby tohle udělal s nádobím nebo něčím jiným, tak možná bych oko přihmouřila, ale tímto se pro mě stal zločincem nehodným překročit ještě někdy práh mého domu. Knihy už nepůjčuji. Nikdy a nikomu. Ok, dvě výjimky mám, ale těm můžu věřit. O této knize jsem četla a části o knihách mě vyděsily také. Přišlo mi to jako barbarství. Asi budu raději žít v chaosu a nepořádku s vědomím, že se tak cítím dobře.

2