PROČ NEBUDU UKLÍZET PODLE METODY KONMARI

blog

07.09.2016 v 08:39 / Ajrad1981 (7301 views)
PROČ NEBUDU UKLÍZET PODLE METODY KONMARI
(Nevím, jestli se v případě tohoto typu knih dá mluvit o spoilerech, nicméně pro jistotu upozorňuji, že v článku cituji a popisuji některé pasáže, abych tím budoucí čtenáře neokradla o překvapení ;-))

Nedávno se mi do ruky dostala kniha o tom, jak efektivně uklidit, od Marie Kondo. Půjčila jsem si ji na víkend od kolegy, protože mám kapku, no dobře, dost velký problém s udržováním pořádku. Jen na prolistování, zda má cenu shánět ji v knihkupectví, mohlo by to být užitečné čtení, ale tak nějak se mi do toho nechtělo bez rozmyslu investovat.

Doma jsem začala knihou listovat. Nemohla jsem se nezastavit u části o knihách - a po jejím přečtení jsem usoudila, že tuhle metodu úklidu bych rozhodně nedodržela, takže bych stejně nedokázala uklidit podle jejích představ, a dál jsem už ani v listování nepokračovala. Ta ženská, teda autorka, sice tvrdí, že má ráda knihy, ale podle mého kecá, nebo si neumí představit, co to znamená mít opravdu rád knihy. (Ona má ráda úklid, je jím úplně posedlá, mnohem víc než já knihami, to se dalo poznat už jen z toho letmého přelétnutí několika stran.) Já také říkám, že mám ráda knihy, a právě proto nemůžu postupovat podle jejích rad. Ale o tom dále.

První krok, který klienty nutí udělat, je vyrovnat všechny knihy na podlahu. Fajn, to je reálné u lidí, co mají všechny knihy v knihovně, mně pořádná knihovna chybí, tak je mám porůznu, ty zatím nečtené dokonce v krabicích, takže jenom sehnat je na jednu hromadu by mi zabralo dost času. Ale dalo by se. Pak že je musíme „probudit“, abychom se snáz rozhodovali, kterou si ponechat (tohle bude nějaká východní filozofie, mně poněkud cizí). Následně máme brát knihu po knize do ruky, abychom při doteku mohli poznat, zda nám kniha přináší či nepřináší radost. A tohle je úplná blbost. Jednak jsem citlivá asi jak dubový poleno (nebo si to možná jen myslím, protože nejsem zvyklá pocity pitvat a řešit), ale hlavně: mně každá kniha přináší radost už jen tím, že existuje, pokud ji rovnou vlastním, tak tím víc a ještě víc, pokud je to můj žánr, oblíbený autor nebo pokud se mi prostě líbila. Takže každá kniha, kterou vlastním, mi přináší radost – i ty zatím nepřečtené, kdy se můžu těšit na příběh – podle tohoto kritéria bych mohla vyhodit tak leda staré učebnice, které jsem mimochodem už dávno odnesla do antikvariátu (o způsobech, jak se zbavovat knih, se tady taky vedla nejedna diskuze, o tom se tady rozepisovat nebudu, ani o tom, zda je antikvariát opravdu dobrá varianta).

Další část byla o knihách, které jsme ještě nečetli. Prý je máme rovnou vyhodit, protože nejvhodnější doba na přečtení knížky je hned po té, co si ji přinesu domů. Další blbost. Tady se ovšem rozcházím s jejími klienty už jen v tom základním tvrzení. Neříkám: „Možná si je jednou přečtu“, ale tvrdím: „Jednou si je přečtu“. Třeba nedávno jsem přečetla knížku, kterou jsem si koupila dobře před deseti lety, takže tady je špatně už ta základní myšlenka, protože já ty knihy opravdu čtu (pravda, v podstatně menší míře než kupuji nové, ale tady mám chybně nastavený „čtenářský plán“ – není to úplně výstižné označení, ale lepší mě nenapadlo – a na příští rok si zadám jiný, který bude spočívat právě ve čtení „domácích“ knih, a to by bylo, aby nebylo!).

Dále máme vyřadit knihy, které jsme sice četli, ale víme, že už je podruhé číst nebudeme. Ale já to nevím. Navíc to dost koliduje s tou „radostí“. Dám příklad: Zlodějka knih. Ta kniha je skvělá, mám velké potěšení z toho, že jsem ji četla, že ji mám, že si ji kdykoliv můžu přečíst znova, přestože netuším, jestli to někdy udělám. A takových knížek mám mnohem víc. Neříkám, že bych se s nějakou z knih nedokázala rozloučit, to se postupně učím a pár už jsem jich poslala dál do oběhu, ale v takové míře, jakou si představuje autorka, bych to fakt nezvládla.

Jedna její rada mě fakt nadzvedla. Prý: „Pouze tím, že se knihy zbavíte, poznáte, jak vážně vás dané téma zaujalo. Pokud vám bude její ztráta vadit natolik, že si zatoužíte pořídit nový výtisk, pak si ho pořiďte“. Do háje, copak kradu, abych vyhazovala knihy a pak si ty samé kupovala znovu?! Ona si to možná dovolit může, z mého pohledu je to naprosto neúčelné a zbytečné vyhazování finančních prostředků. Tady u mě paní skončila z padesáti procent a po přečtení poslední části o knihách skončila úplně.

Ta poslední část se týkala knih, které si člověk chce nechat, taková síň slávy. Ona ji prý udržuje na nějakých 30 svazcích, což je pro mě nepředstavitelně malý počet. Ale to není důvod, proč u mě skončila. Popisuje, jak hledala metodu, jak se bez lítosti rozloučit s knihami, které je poskytovaly jen částečné potěšení, kde se jí např. líbila jen nějaká myšlenka (nevím, jakou čte literaturu, ale já knihy čtu a kupuji kvůli příběhům, ne kvůli tomu, abych v nich hledala zajímavé myšlenky – i když samozřejmě kolikrát nějakou najdu, ale hlavní důvod, proč čtu, to tedy opravdu není). Chtěla si uchovat aspoň ty myšlenky (než přišla na to, že to je blbost), tak zkoušela výpisky, kopírování, a když se jí tyto dvě metody neosvědčily, tak stránky s danou myšlenkou prostě vytrhla a schovala si je.

COPAK TOHLE UDĚLÁ ČLOVĚK, KTERÝ MÁ RÁD KNIHY?! Tím tu knížku absolutně znehodnotí a může ji, teda ten zbytek, akorát hodit do popelnice, okrade tím další lidi o možnost si knihu přečíst, ale hlavně tu knížku vlastně zabije!! V nějaké dřívější kapitole jsem při tom prolistovávání zahlédla moudro, že se máme laskavě chovat k ponožkám, ale ničit knihy jí evidentně nevadilo!

Paní autorka se tady sama usvědčila ze lži, nemůže mít ráda knihy, když se k nim dokázala chovat takhle. Z principu se nebudu řídit radami někoho, kdo lže, to radši budu mít doma i nadále chaos a nepořádek. A to jsem naštěstí nikde nezahlédla radu ohledně způsobu, jakým se těch vyřazených věcí (tedy samozřejmě i knih) zbavit, ale všude psala o pytlích s odpadem, bez zmínky o třídění, tudíž si velké iluze nedělám.

Takže se kniha hned v pondělí vrátila ke svému majiteli, mnou nečtená a z velké části ani neprolistovaná. Ať žije nepořádek! ;-)

Komentáře (23)

a.mi
31.08.2018

Díky, díky, díky. Přesně tohle jsem potřebovala. Zjistit, že si tuto knihu nemám kupovat, neb jste úplně přesně popsala, co by vadilo i mě. Když si nějakou věc pořizuji, dělám to s tím, že ji využiju. Možná ne hned, ale časem určitě. Takže ve výsledku vyhodím minimum, protože každý "krám", který mám mě ve správný čas dokáže udělat šťastnou. A knížek mám nejvíc. Když po přečtení usoudím, že ji už číst nebudu, odnesu ji na nádraží do knihovny na cesty a pošlu ji dál. Rozhodně netrhám, rozčiluje mě i tchyně, která si v knihách podtrhává. Jistě jsou to její knihy... Ale knihu tím zabije pro použití někým dalším. A teď jsem se začetla do knihy, kterou jsem vzápětí odložila, že jsem na ni zatím příliš mladá a plná energie, ale v důchodu se mi bude líbit. Takže jsem ráda za tento váš názor, mě osobně moc pomohl v tom, že nevyhodím peníze za další krám, který bych pak vyhazovala a radši si za ušetřené penízky koupím nějakou hezkou milou knížku s prima příběhem, která už se mi nevejde do knihovny, ale udělá mi radost. A o to jde.

nell2977
30.07.2018

Nechci kritizovat autorku článku, ani se jí dotknout, sama jsem knihomol jak Brno, tuhle jsem si koupila 10 knížek (Shakespeara) jen, abych je měla doma, kdybych si na ně udělala v nejbližších pěti letech čas, ovšem jsem toho názoru, že metodu Konmari chápeme zcela odlišně.

Základní princip je ponechat si věci, které nás činí šťastnými.

Začněte šatníkem, v pohodě vycházíte věci, o kterých víte, že tam léta visí a poctivě sbírají prach, pokračujete dál a dál svým obydlím, dostanete se ke knížkám a?
Vytřídíme to, o čem jste si jistí, že nepotřebujete. (Podobně funguje i minimalismus, ne?) Pokud vím, že mám doma 4 leporela, dám je těhotné kamarádce, sestřenici, která má malého špunta, nebo třeba do poličky na nádraží jako novou „cestovní“ knihu. Totéž udělám s výtisky, které mi nepřináší radost.

Tím pádem, když vám přináší radost každičká z vašich 500+ knih, utřídíte je (abecedně, podle oblíbenosti, žánru, jak jen chcete) a dáte zpět do knihovny.

Co se týče nečtených knih, je pochopitelné, že nemáme všichni čas hned po nákupu je přelouskat, ale funguje to v podstatě podobně. Budu knihu číst? Nechám si ji. Nebudu? Pošlu ji dál. Nevím, jestli budu? Začnu číst hned. Baví mě? Dočtu ji. Nebaví? Pošlu ji dál.
Je to vcelku jednoduché.

Obzvláště pokud je Vám 18+ a doma máte knihy pro děti, nebo věkovou kategorii 10-15, typu Klub tygrů, série Fallen atd.
Koneckonců, příběh znáte nazpaměť, v dnešní době internetů jde všechno stáhnout, nebo máte známé a příbuzné, kteří výtisk mohou zužitkovat.

Jestliže jste ale vyloženě syslič neochotný pustit knihu z domu, kupte si pár boxů v ikei, nebo využijte krabici od bojleru a knihy, které z rozmaru doma chcete, ale reálně budete číst znovu za 10 let, naskládejte dovnitř, zavřete a na papír napište, co se uvnitř skrývá za poklady. Ten připevněte ke krabici / k boxu a všechno to odneste na půdu, do sklepa, nebo strčte kamkoli jinam, kde nebude zavazet.

Poslední rozhořčení bylo o vytrhávání stránek. Jen pro info, dvouletý synovec to dělá taky – a stejně ho pustím přes práh znovu a znovu. To, že autorka stranu s myšlenkou vytrhne, neznamená, že i když se s ní jakožto zatvrzelý knihomol neztotožňujete, musíte to udělat taky. Je to její způsob, přestože vcelku kacířský.
Ale myšlenka je dobrá. Pokud z celé knihy mám užitek jen z jediné části a zbytek mne nečiní šťastnou, nechám si jen danou část.
Když nechcete poškodit knihu, můžete si ji okopírovat, ne?

Obecně by tahle knížka měla sloužit podobně, jako kuchařka. Pokud čtenář není kreativní, celý život vaří stejné věci ze stejných surovin. Jestliže ovšem kreativní je, pak mu kniha slouží jen jako inspirace...

Takže nesuďme knihu podle obalu a buďme kreativní :-)

Brigancia
18.03.2018

Noo. Dělat recenzi na knihu, kterou někdo ani nečetl, je vskutku přínosné ... :-D
Takový přístup, je základním principem šíření pomluv a domněnek.

Lenka.Vílka
01.02.2018

Raksa.A: doufám, že váš komentář je ironie :D já to ke svému poslednímu odstavci komentáře totiž napsala ;)
Po přečtení všech komentářů mě vyděsila vyřčená informace, že selekce jednoho tématu z knihy by mohla odradit případné čtenáře knihyhako celku, protože vyznívá negativně. Pokud vaše reakce nebyla též ironie (v textu a s tím, že nejsme profesionální spisovatelé se to blbě poznává, že jo?), doporučuji přečíst si článek a všechny komentáře znovu a pořádně...

Raksa.A
01.02.2018

Lenka.Vílka, to by byla krása, kdyby všichni psali jen samou chválu. To chceš říci, že všechno, co kdy vyšlo, bylo úžasné?
Víš, i negativní hodnocení je přínosné - jen ten někdo musí napsat proč. A rozhodně mě ke koupi knihy nenaláká sebesilnější óda, která by se skládala jen z obdivných výkřiků, a nebyl by tam jediný důvod proč.

Lenka.Vílka
01.02.2018

Rozhodla jsem se reagovat kvůli větě v komentáři pode mnou ("Přijde mi trochu jako blbost odsuzovat knihu jen kvůli jedné věci..." atd.) To mě v nových komentářích zaujalo, rozklikla jsem a teprve potom jsem se dozvěděla, o co jde. Článek jsem si teda hned přečetla. Není to recenze knihy, tak proč nevybrat jenom tu jednu věc, když je to tady web o knihách....
Nebudu si tady hrát na mistra propra, ale doma mám pořádek v jediné věci. V knihovně a knihách. Proto asi taky nesnáším, když vyjde nová kniha a já to musím zase celé předělávat. Takže občas se stane, že je všude bordel jako v tanku, ale kde je jaká kniha vím přesně (a není to tím, že mám čtyři na nočním stolku. Ok? Mám jich víc a noční stolek nemám...). Mám spoustu starých knih, které bych nikdy nevyhodila. Nikdy je nebudu číst, jsou po prarodičích, ale co já jednou vím...Místo toho stojí jedna hromádka poslušně z jedné strany gauče a druhá z druhé. Svázané provázkem. Epes odkládátko na skleničku a na lampičku.
Paní v knize asi není líto vyhazovat věci. Ale pokud zastáváte filosofii, že se má nejdřív přemýšlet nad druhým využitím, než se věc vyhodí, tohle není metoda pro vás (jsou všechny ostatní rady taky tak radikální?!). Nebo pokud milujete knihy i přes fakt, že třeba svému účelu nikdy nedojdou. To je raději dejte do bazaru nebo někomu zadarmo.

Moc se mi líbil komentáře katy238: "Kdyby tohle udělal s nádobím nebo něčím jiným, tak možná bych oko přihmouřila, ale tímto se pro mě stal zločincem nehodným překročit ještě někdy práh mého domu."
Mám to stejně :D

Tahle část je ironie. Ale raději to napíšu, jo? Ať je to jasné všem...
Navrhuji zakázat záporné, negativní nebo nechápave komentáře a myšlenky u knih. Proč? Mohlo by to někoho odradit. Pište jenom vy, kterým se to líbilo? Kapiš? Ať třeba někdo není ovlivněn a knihu si akorát nekoupí. To by byla škoda, ne?

Lucky011
01.02.2018

Ja knihu necetla, uvazuji o tom. Ale prijde mi trochu jako blbost odsuzovat knihu jen kvuli jedne veci, kdyz by tam mohli byt i dobre tipy na neco jineho. A hlavne si myslim, ze to s temi knihami neni cilene na knihomoly jako jsme my, co knihy sysli, cichaji k nim, kochaji se jimi atd...Vsak to pravidlo pro trideni je, zda nam ta vec prinasi radost. Rekla bych ze je to cilene spis pro lidi, co ty knihy doma maji ale moc naruzivi ctenari nejsou, maji je bud ze je zdedili, nebo je dostavaji, ale nic moc pro ne neznameji, tudiz jsou to zbytecnosti ktere doma maji a nejsou schopni je vyhodit. A to je smyslem tohoto uklidu, ne? :) Co jsem tak cetla o teto knize tak ano, je radikalni, ale prece jen to chce brat s rezervou. Me treba zaujaly tipy na skladani obleceni.

Dorian
23.11.2016

Já podobnou metodu vyzkoušel, i když bez trhání stránek samozřejmě. A zbavil jsem tak 50% knihovny. Naštěstí nejsem knižní fetišista ani netrpím Diogénovým syndromem, takže téměř po roce mi žádná z těch knih nechybí. Naštěstí se mi podařilo většinu z nich rozdat nebo prodat.

Jinak teprve ta očista knihovny pro mě byla impulsem začít více nakupovat literaturu která mě skutečně zajímá a chci ji mít doma.

1