Přírodovědec, který jedl všechno

blog

11.03.2013 v 18:19 / HTO (1060 views)
Přírodovědec, který jedl všechno

Reverend a profesor William Buckland byl anglický geolog a paleontolog, autor prvního vědeckého popisu dinosaura. Narodil v Axminsteru 12. března 1784. Zájem o geologii se v něm probudil během procházek s otcem, při nichž začal sbírat amonity z devonských lomů. V roce 1801 dostal stipendium, které mu umožnilo studium na koleji Corpus Christi na Oxfordu. Zde navštěvoval mimo jiné přednášky o mineralogii; doktorát získal v roce 1808. O pět let později začal tamtéž mineralogii sám přednášet a za dalších pět let byl zvolen členem Královské společnosti. Hojně cestoval, sbíral fosílie a udržoval kontakty s jinými vědci, jako byl například Georges Cuvier. Dosáhl úspěchů v kariéře jak vědecké (prezidentem Londýnské geologické společnosti byl zvolen v roce 1824), tak církevní (byl děkanem ve Westminsteru).

Jeho popis megalosaura z roku 1824 je vůbec prvním vědeckým popisem dinosaura, ačkoliv fosílie tohoto druhu byly známy už dlouhou dobu: Robert Plot vyobrazil dolní konec stehenní kosti už roku 1676; další nálezy pocházejí z let 1699, 1758 a 1763, kdy Richard Brooks popsal Plotův nález pod jménem Scrotum humanum, šourek lidský


, kteréžto jméno je dnes pro svůj význam považováno za tzv. nomen oblitum – avšak právě pro tento svůj význam je dodnes připomínáno, a ačkoliv Gideon Mantell psal o jiném dinosaurovi, iguanodonovi, již dva roky před Bucklandem; popsal jej však teprve roku 1825.

Buckland byl vynikající vědec. Jeho znalosti a názory ovšem vedly k několika kontroverzím: v Palermu k nelibosti věřících správně určil jisté svaté ostatky jako kosti z kozy; v jedné katedrále olízl z podlahy údajnou krev světce, aby vzápětí konstatoval, že se jedná o netopýří moč (odkud věděl, jak chutná, opravdu nemám tušení), a omylům: slavná Červená dáma z Pavilandu, kterou prohlásil za prostitutku náležející k římskému táboru, se později ukázala být mužem zemřelým před zhruba 18 000 lety a dodnes zůstává nejstarším lidským pozůstatkem nalezeným v Británii).

Kromě svých úspěchů proslul i svou výstředností. Jeho dům byl plný sbírek, mezi něž patřilo i mnoho živých zvířat včetně medvěda a šakala (jiné zdroje udávají hyenu); během jednoho interview jej novinář téměř neslyšel, protože šakal lovil pod pohovkou morčata; na deštníku měl nápis Ukradeno profesoru Bucklandovi; jeho záliba ve výzkumech vedla k tomu, že se pokusil „projíst Noemovou archou“: ku svačině se u Bucklandů podávaly syrové myši na chlebech s máslem… Nejméně mu chutnal krtek, ale jen do té doby než okusil bzučivky. Snědl dokonce nabalzamované srdce Ludvíka XVI. ukradené z Francie během Francouzské revoluce, prohlásiv: „Okusil jsem mnohé věci, ale srdce krále doposud ne“. Z hrobu básníka Bena Jonsona zase ukradl jeho patní kost. Inu, ne nadarmo naň vzpomínal bývalý student:

– He paced like a Franciscan preacher up and down behind a long showcase … He had in his hand a huge hyena’s skull. He suddenly dashed down the steps – rushed skull in hand at the first undergraduate on the front bench and shouted "What rules the world?" The youth, terrified, answered not a word. He rushed then on to me, pointing the hyena full in my face – "What rules the world?" "Haven’t an idea", I said. "The stomach, sir!", he cried "rules the world. The great ones eat the less, the less the lesser still!"

Jako františkánský kazatel měřil prostor za výstavkou dlouhými kroky, drže v ruce lebku hyeny. Najednou seběhl ze schodů, prudce nastrčil lebku před prvního studenta v přední řadě a zvolal: „Co vládne světu?“ Zděšený mladík ze sebe nedostal ani slovo. Buckland přiskočil ke mně, namířil mi lebku do obličeje: „Co vládne světu?“ – „Nemám tušení,“ odpověděl jsem. „Žaludek, pane!“, zvolal profesor, „žaludek vládne světu! Velcí požírají malé, malí požírají ještě menší!“

Se svou ženou Mary Morlandovou, která mu pomáhala ve výzkumech, měl devět dětí, z nichž pět se dožilo dospělosti; jeho syn Frank se sám stal vynikajícím přírodovědcem (a také známým excentrikem). Právě obrázek Franka, který jsem tu včera zahlédl na obálce jedné knihy, mě inspiroval k tomuto článku; o Williamu Bucklandovi se samozřejmě také píše v mnoha knihách, snad nejsnadněji dostupné jsou Záhada dinosaurů nebo třeba Lovci dinosaurů.

Jeho hlavním dílem je kniha Reliquiæ Diluvianæ, or, Observations on the Organic Remains attesting the Action of a Universal Deluge (1823). Dále napsal například dílo Geology and Mineralogy considered with reference to Natural Theology.

V roce 1849 se u něj bohužel projevila neznámá nemoc, která zničila jeho intelektuální schopnosti a do jeho smrti (zemřel 14. srpna 1856) z něj udělala trosku. Místo pro jeho hrob bylo vybráno dopředu; když se nicméně dali hrobníci do práce, pod svrchní vrstvou hlíny objevili blok jurského vápence, takže k vyhloubení hrobu musely být použity výbušniny. Vzhledem k tomu, že Buckland znal Whatleyho báseň na svou počest:

Kam uložíme našeho profesora,
aby jeho kosti odpočívaly v pokoji?

Vytesáme-li mu kamennou hrobku,

zvedne se a kameny rozbije

a prozkoumá každou vrstvu, každou žílu

vždyť pod zemí je ve svém živlu.


,
je možné, že se jednalo o jeho poslední žertík. Na jeho náhrobním kameni stojí napsáno „Použil síly svého intelektu k větší cti a slávě Boží.“

Další velcí britští vědci, jako například Richard Owen, dosáhli do výšin proto, že stáli na ramenou gigantů jako byl William Buckland.


Komentáře (4)

HTO
13.03.2013

Jsem amatérský kryptozoolog a nadšenec ještě z dob předpřevratových. Mým největším úspěchem na tomto poli je potykání si s Karlem Shukerem; objevem nového zvířete či nějakou smělou hypotézou zatím sloužiti nemohu.

LordSnape
13.03.2013

A co říkáte na kryptozoologii? :-)

HTO
12.03.2013

Rádo se stalo. Je to můj oblíbenec už drahně let, a tak spatřiv tu Franka, vzpomněl jsem si na tyhle informace. Musím říct, že s tou částí o jezení všeho možného jsem u kamaráda, s nímž jsme seděli ob dům v pizzerii a jedli, tehdy moc velký úspěch nezaznamenal. – Nové seriály jsou báječné, dostávám je od kamaráda ornitologa, ale větší radost jsem měl z DVD Karla Zemana, musím přiznat: to je svět, v němž jsem vyrostl.

Gnomo
12.03.2013

Zmiňovaný Buckland musel být i tak trochu "čaroděj", jak by ho možná nazvali v dřívějších dobách... :-) Sám rád čtu knihy do kterých paleontologie ať už přímo, nebo nepřímo zasahuje a nemusí to být vždy jen 100% vědeckého rázu. Také rád listuji v dinosauřích encyklopediích a sleduji nové seriály o těchto monstrech. Naposledy mě zaujal "Planet Dinosaur" myslím, že to bylo od BBS. Tady však již odbočuji od knih a zbývá říct díky za příspěvek, který rozšířil mé obzory…