Povinná četba - nepovinné utrpení

Povinná četba - nepovinné utrpení
V poslední době a většinu svého studentského a dávno minulého času, slýchám nářky na povinnou četbu. Vynucené školní čtení, které nikdo neměl rád, knihy tohoto druhu bral do rukou s odporem v drtivé většině v knihovnách (kdo by to,proboha!!!, kupoval) a navíc na sobě měla stará vydání hnusné ilustrace, nebo raději vůbec žádné. Ohmatané knihy léty páchly a jejich obsah byl odpuzující už od většinou chybějící anotace.

Kentus. Tvl. Vcg.

Příběhy v nich byly těžko pochopitelné, nudné, suché a pro důchodce. Po přečtení první strany se člověku chtělo raději zemřít než pokračovat a začal raději hledat filmovou verzi, která sice byla taky z minulého režimu, ale dala se trpět cca hodinu a půl a ne mnoho a mnoho hodin.

Učiteli to stačilo a nám taky. Do konce života.

Tak vznikají averze. Má výborná kamarádka a léta již více než to, získala odpor k románu mistra Hemingwaye Komu zvoní hrana. Stačil k tomu popis jakési uličky lemované cepy a kniha letěla do kouta pokoje, odkud putovala jen zpět na polici v knihovně a čekala na dalšího nešťastníka se seznamem četby.

U mě to byl Ken Kesey a jeho román se zdravotní sestrou s láskou k lobotomii. Nečetla jsem to s odporem, ale s hrůzou a přísahala si, že tuto knihu ani jiné autorovo dílo v životě nevezmu do ruky.

Dnes čtu literaturu o dost brutálnějšího rázu a steskům na krvavost a oplzlost některých knih se směju. Přece to k tomu patří.

A přeci už bych se do prostředí temného blázince mezi dobře rozehranou partii citů, lokální moci a demonstraci síly s nevratnými následky vrátit nedokázala.

Pokud není čtenář zralý na určitý druh knih a četbu vůbec, funguje seznam povinné četby a chování některých učitelů literatury jako standardní hodina tělesné výchovy na základní škole. To, co by nás i bavilo a bylo by nám prospěšné, se nám zhnusí na upocených čtyřicet pět minut bez významu a ve volném čase se k tomu nikdy nechceme vracet.

Abychom v dospělosti utráceli za hubnutí a cvičení ve fitness. Paradox.

Mnoho moderních děl se inspiruje právě i touto zapomenutou literaturu za trest, často jsou stejné myšlenky překládány stravitelněji a populárněji.

Sama za sebe. Měla jsem dle jiných neskutečné štěstí, učitelka literatury na základní škole svému předmětu rozuměla a její přísnost a vášeň pro knihy mě nakazila. Na tu dámu vzpomínám ráda dodnes, díky ní jsem schopná zde psát, chápat text a vytahovat z něj myšlenky a předkládat je dále. Povinná četba jako taková u ní prakticky nebyla a mnoho bylo v rámci dobrovolnosti každého žáka. Se strašidelným seznamem přišel až náš profesor na střední škole a tehdy se začaly dít věci...

Někteří z nás objevili taje erotické literatury, pro mnoho spolužáků byl Dekameron jasná volba. Sice často jediná, ale dobře. Pak antika. To taky ušlo, nebylo to hlavně tlusté.

Já si zamilovala 19. a 20.století. Arbes, Čapek, W+W a Arnošt Lustig a mnoho a mnoho dalších.

Jasně, Olbracht, Kundera a spol. šli mimo mě, ale bez povinné četby bych se nikam dál nedostala a právě Karla Čapka jsem objevila mezi těmi nechutně páchnoucími knihami.

Na rovinu, hodně staré, moc ohmatané a mnohokrát polité knihy ve veřejných knihovnách smrdí, už zkrátka ztratily ten lesk knižní vůně, to se stává. Nechci nic paušalizovat.

Ale na určitou literaturu musí člověk vyzrát.

Je super číst si na prvním stupni Malého prince. Neměla jsem z toho nic. Babičku jsem číst odmítla. Vím jen, že Viktorka ječela u splavu. To mi do života stačí. A tak můžu pokračovat dál.

Úkolem školy je seznámit dítě s knihami, historií a světem, jakým byl i skrze stránky, ale pokud začneme do dítěte cpát více, než chápe a snese, automaticky se začne bránit a odmítat to.

To není rozmazlenost. To je reflex. A ten mnohým bohužel vydržel do dnešních dnů.

Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou ke mně přišla v pravý čas a zápal pro literaturu druhé světové války už nikdy nevyhasl. Malého prince jsem si našla později sama a konečně pochopila, že to není jen komiks o pošukovi, co se nudí, tak otravuje jiné týpky na planetách. V deseti to prostě nepobereš. Tak můžu pokračovat dál.

Každý má svůj příběh k povinné četbě, některé kladné, většinou plné odporu.

Systém není nastaven příliš správně a pro každého je vhodné něco jiného, na druhou stranu nelze brát každé dítě samostatně a hledět na jeho potřeby. Je to o kompromisu. Kompromisu v každém z nás.

Buď tomu dám šanci, nebo už se dopředu zabejčím a bude to tak pořád.

Mně se povedlo se odbejčit a knihy, jaké by klidně mohly být na seznamu povinné četby, mám v knihovně a nevadí mi je číst.

Zkusila jsem kompromis a příběh se mi zalíbil.

Bez povinné četby bychom nikdy nezjistili, co nás baví a i když je takový seznam divných knih pro mnoho z nás beznadějně zkostnatělý, najdou se učitelé, kteří hledají cesty a zkouší dát dětem šanci najít cestu ke knihám i bez protáčení očí u žlutých stránek pokrytým příběhem, k jakému ještě neměli šanci dospět.

Díky všem takovým za to a přeji jim úspěšnou cestu.

A co vy a povinná četba? Byl to trest nebo šance objevit něco nového?

autor: katy238 · 10. července v 20:48 · přečteno 516x

Komentáře (64)

Gwendelína
18. září

Pěkný den. Článek mi mluví z duše. Děti nelze paušalizovat. Ale na druhou stranu - z vlastní zkušenosti víme, že na určitá díla opravdu musí člověk "uzrát". Na základní škole to šlo, četla jsem více než ostatní a to pro výuku stačilo. A na střední škole jsme pak museli přečíst ke každé maturitní otázce alespoň jednu knihu a přehled předkládat. No, to by asi také tak moc nevadilo. Hlavní ale bylo, že paní profesorka nám většinu děl dopodrobna převyprávěla, tak člověk před čtením věděl, do čeho jde. To je, myslím, dobře. Knih bylo spousta, každý si vybral. A nyní? Sama si kupuji a v knihovně jsem vyhledávala klasická díla. A bylo to proto, že jsem si je chtěla přečíst. Tak se stalo, že jak zmiňuje autorka, jsem si přečetla Malého prince mnohem později, bylo mi třicet, a bylo to první seznámení s touto knihou. A bylo to skvělé rande. Malý princ není kniha pro děti, stejně jako Babička, Růže pro Algernon, povídky Raye Bradburyho a tak bych mohla pokračovat. Abych to shrnula - jsem zastáncem názoru, aby dítě vědělo, že to je, možná ještě aby trochu vědělo, o čem to je, a pokud je mu to určeno, dílo si samo najde a přečte později, třeba až bude dospělé. Nebo prostě někdy. Nebo nikdy. A sami učitelé by si měli vzpomenout, kdy to bylo, kdy zmiňované dílo četli a opravdu pochopili. Možná, že to ani nebude tak dávno:-)

Sayuri-hime
31. července

Už jako malá jsem milovala četbu. Četla jsem pořád. Pohádky, fantastickou literaturu, dobrodružné romány aj. Bohužel na střední škole jsem narazila na profesorku, která mou vášeň ke knihám na dobrých pár let zabila. Nebylo to seznamem, ale jejím přístupem a dalšími okolnostmi. Vše zachránila příprava na maturitní zkoušku. Během jednoho týdne jsem doháněla povinnou literaturu a uvědomila jsem si, že mi knihy chybí, a tak jsem postupně doháněla ztracené roky. Nyní čtu, protože mě to baví, takže někdy přečtu i tři knihy za týden, a poté měsíc na knihy nesáhnu. Prostě dle nálady. Zařekla jsem se totiž, že budu číst, protože mě to baví, ne proto, abych si odškrtla položku na seznamu, jak je dnes běžné. Přijde mi, že se dnes čtenáři soustředí na to, aby měli načteno kvanta knih a pyšnili se tím, kolik toho přečetli, místo toho, aby si čtení užívali. A teď jsem dospěla do bodu, kdy se sama vracím ke klasice.

Lenka.Vílka
25. července

Tsal: a nebo máte češtinaře, co žere husitstvi a NO a je překvapený, že jeho žáci z toho nejsou nadšený tak, jako on (chodila jsem do 100% holčičí třídy) a tehdy mě moc mrzelo, že to nejzajímavější období (ano, tím myslím onu mezi válečnou poezii, na kterou jsem se těšila, a všude tak probíraj, jsme vzali rychlíkem). Je to tím, že vzpomínám na sebe. Já nenašla lásku ke knihám ve škole.
Ale pravdou je, že mě zajímá, jak to bude vypadat třeba za pět set let. Jsem realista. To už nikoho knihy zajímat nebudou. Buď budeme jeden propojený počítač nebo celý v černým, tak nám to bude jedno...

tsal
25. července

Lenka.Vílka: "To znamená, že čím dál budeme od přítomnosti, tím v seznamech bude víc knih, nebo se budou seškrtávat ty nejstarší, protože "jsou starý"?"
Současná literatura se imho zadává hlavně podle všeobecné oblíbenosti, aby se děti přitáhly ke čtení. Ono tam vlastně ani jinak moc selektovat nejde, protože kvalita a nestárnoucí stálice, které osloví lidi napříč časem nikoliv jen svou generaci, se poznají až po létech.
Jinak to ale chodí přesně tak, jak jste pospala. A nejen v literatuře. Vyhrabte si někde staré poznámky z češtiny nebo historie a porovnejte, kolik reálných let a kolik stran vám zabere starověk, kolik středověk, novověk a nakonec relativně současné dějiny. Zjistíte, že čím starší období, tím stručněji se bere. Meziválečná česká poezie vám sežere víc místa a bude v ní více děl než celé Národní obrození a to zase strčí do kapsy celé klasické období antiky. Je to věc, která se bude dít vždycky, protože naučit a aktivně využít lze jen určité množství vědomostí. A těžko můžeme očekávat, že se počet těchto vědomostí bude zvyšovat s počtem generací autorů a historických událostí ;)

siena
25. července

tsal, na to abych se cítila dotčeně, bych musela vládnout schopností chápat text...Takhle jen díky za kompliment s tou sečtělostí:-)

tsal
25. července

Siena: Je velký rozdíl mezi prohlášením: "Nevyberu si v seznamu tohle a tohle, protože mi to nic neříká," a prohlášením: "Měli by to ze seznamu vyškrtnout, protože mi to nic neříká." Proto také nemusím obhajovat vyřazení Karla Čapka, protože ho vyřadit nechci. Jen ho nechci osobně číst. Do povinné četby ale patří. Co si myslím o povinné četbě jako všeobecném konceptu na ZŠ a SŠ je odlišné téma, které s jednotlivými autory nesouvisí.
Také si nějak neuvědomuji, že bych zpochybňovala uživatelčinu sečtělost či inteligenci. Jen jsem upozornila na její !možnou! předpojatost, která vede ke zjednodušování celého žánru. Ale chápu, že tyto nuance vám unikají. Je fascinující, jak sečtělí lidé často nejsou schopni pochopit psaný text (a ano, tohle je mířeno na vás, tak se klidně ciťte dotčeně ;))

Hraboshka
25. července

Teď se ze seznamu vybírá, je to jen omezeno obdobím (ne moc, jedna kategorie je do 18. století, pak snad do 19., pak 20. a 21. zvlášť my a svět).
A na žánru podle mě vůbec nezáleží... U každého najdeme brak i kvalitu. Když je kniha dobrá a dobře napsaná, tak je mi jedno, jestli je to historický román, fantasy nebo detektivka. (Jasně, některé žánry jsou tak nějak víc „brakové“, ale stejně.)

Lenka.Vílka
25. července

Alianor: my jsme měli tohle: cokoliv od... Jméno spisovatele a vyber si cokoli. Nevím, jak to je teď (ale přes deset let zpátky je dost, třeba se toho hodně změnilo). Tak se stalo, že po třech zkusených knihách od Jiráska jsem to vzdala (nudný mekaní v každý z nich) a nestydím se za to. Ale je pravda, že vyhazovat se nemusí. Když má jeden fištrón, lze debatovat i o knize, kterou nečetl :) a všichni jsou spokojený.

Alienor
25. července

Predpokladám, že teraz je to tak, že sa dá zo skupiny odporúčaných kníh vybrať. Ako som už napísala, je v poriadku, ak si nevyberiem knihy o ktoré momentálne nemám záujem, ale prečo ich kvôli mojej averzii vyhadzovať zo zoznamu?

Lenka.Vílka
25. července

Alienor: já poctivě četla (protože jsme s deníkem mohly pracovat během ústní části maturity...máš okno? Jukni do desek vedle sebe) a co nešlo a nedala jsem, jsem přiznala jako nečtené (ale je pravda, že většinu těch knih jsem přečetla pár let potom). Jenom mě fascinuje, jaké knihy jsou tam dnes přidávány. To znamená, že čím dál budeme od přítomnosti, tím v seznamech bude víc knih, nebo se budou seškrtávat ty nejstarší, protože "jsou starý"? To je myšlenka, která mě děsí. Ano, je spousta současných děl, které jsou kultovní a místo si tam zaslouží, ale na úkor jakých knih? Až jich tam bude tolik, že by vycházela jedna kniha na měsíc (plus to, co chci číst ve volném čase), tak by to na jednoho člověka asi bylo moc...

Alienor
25. července

My tiež nie a tiež žijem. Ale tie knihy boli pre niečo vybrané, takže je minimálne zaujímavé si ich prečítať.

Lenka.Vílka
25. července

No, my jsme fantasy v četbě neměli a nepřipadám si o něco okradena. Ale v tom případě by tam už mohl být zástupce úplně každého žánru. Aby vznikl ten slavný obecný průřez, protože jinak by děcka byla zmatená a nevěděla co číst. (Jako ironie, kapiš?) Ale potom by jim z toho počtu knih asi houklo.

Alienor
25. července

Jana17 - Nerozumiem, prečo fantastika nie. Je to žáner ako každý iný a aj tam sú diela hodné všeobecnej znalosti. Iste, keď žáner nemusím, knihu si nevyberiem, ale vyhádzať kvôli tomu z povinnej literatúry všetky fantastické knihy je zvláštne.

siena
25. července

Jano17, zrovna jsem Vám chtěla napsat, že to nejspíš "schytáte", protože to opravdu není zde názor populární. No, byla jsem pomalá...

tsal, slečna může být předpojatá, ale také nemusí. Ale i kdyby byla, nemyslím si, že by byla méně intelektuální, méně sečtělá, než ti, kteří tento žánr staví nad všechny žánry. Jestli jsem dobře pochopila, nyní existují seznamy, z kterých si studenti mohou vybrat určité knihy. Zkuste se na to podívat tak, že si zkrátka vybrala a bude vybírat, stejně, jako činí ostatní. Jako je pro Vás nepřijatelný Karel Čapek, pro jiné to zase mohou být jiní autoři. Kdybych Vás chytila za slovo, docela by mě zajímalo, jak byste obhájila jeho vyřazení...

tsal
25. července

Jana17: O HP bychom se mohly dohadovat dlouho, Zaklínač prosím, ale zajímalo by mě, jak byste si obhájila vyřazení Tolkiena, jehož propracovanost a úroveň psaní vynikají i mezi klasiky. A to není názor fanouška. Čichám ve vzduchu předpojatost vůči fantastice. Snad ji vztahujete i na Homérovy eposy či Lermontova Démona ;)

Jana17
25. července

Podle mě je povinná četba důležitá. Měli bychom znát aspoň nějaká klasická literární díla. Většinou jsou to knihy, které v určitém směru předběhly svoji dobu a také se z nich můžeme něco naučit. Také zastávám názor, že knihy jako HP,Pán prsstenů a Zaklínač by tam neměly co dělat. My máme v povinné četbě asi 70 knih, včetně jednoho Hobbita a toho rozhodně číst nehodlám. Povinnou četbu vidím jako jednu z mála příležitostí jak donutit mladé lidi (včetně mě) klasickou literaturu opravdu přečíst. Nic si nenalhávám, většina mých spolužáků to stejně neudělá... Ale já už mám za sebou Lakomce, Farmu zvířat, Krysaře, Malého prince, O myších a lidech a dokonce i Bídníky (žádná zkrácená verze, hezky celé). Jsem opravdu ráda,že jsem si tyto knihy přečetla, konečně. A musím říct, že se mi všechny opravdu moc líbily. Jsou to klenoty.

katy238
17. července

Ráda bych vám všem poděkovala za plodnou diskusi i zajímavé příspěvky. Pozitivní názor mě potěší a negativní donutí se zamyslet. Mějte se všichni krásně :-)

barus1526
14. července

V naší povinné četbě je Harry Potter, Pán Prstenů nebo i Zaklínač, takže žádné nářky u nás na škole většinou neslýchávám. :D

Falquar
14. července

Vivienne, díky, je hezký vidět, že existujou i jiní lidi, kterým povinná četba nikdy nevadila, ba naopak. :-) Sice jsem ji nikdy nebrala jako výzvu, zdroj inspirace to ale rozhodně byl - některých titulů bych se tím pohrabáčem nedotkla dodnes (Babička, příklad za všechny), některých jsem se dotkla a ještě se mi o nich občas zdají ošklivé sny (Nikola Šuhaj loupežník zkrátka potřebuje onačejší čtenáře než dvanáctileté usmrkance), ovšem to byly spíš výjimky; většinou jsem měla při výběru šťastnou ruku a čtení mě bavilo.
Možná za to trochu mohlo i to, že u nás na škole se povinné říkalo "doporučená". :D

Vivienne
14. července

Já osobně brala povinnou četbu jako výzvu. Čtení jsem už tehdy milovala, ale držela jsem se svého osvědčeného žánru a nerozvíjela se. Díky tomuto seznamu jsem poznala širší spektrum knih, přečetla si tituly, kterých bych se jinak nedotkla ani pohrabáčem. Některé autory jsem si zamilovala tolik, že jsem od nich přečetla více než jen onu jednu povinnou knihu, u jiných jsem horko těžko přečetla jeden titul a řekla si, že tudy cesta momentálně nevede.

Scathia
13. července

Hodně se v tom textu vidím... sice jsem moc ráda četla už od mala, ale k povinné četbě jsem měla dlouhodobě odpor. Četla jsem toho hromadu, ale to, co mi nakázali ve škole to ani náhodou. Teď zpětně objevuji úžasná díla, naprosto jsem propadla Čapkovi.... Ano, musí se k tomu dozrát. A pokud mluvíme o povinné četbě, řešením pro mě je nenutit nic konkrétního, jen zadat obecná témata nebo období, ať si v tom lidé najdou to svoje, co je osloví.

Lector
13. července

»Marthas: Věcná poznámka týkající závěru Vaší zprávy. Přisvojila jste si moji identitu a poněkud nešťastná volba gramatického pádu způsobila, že jste se "podepsala" jako Lector. V takovém případě doporučuji použít vokativu. Smysl slov je pak nezaměnitelný.
PS: Slovo "labilní" je zcela na místě. Jak jinak si lze vysvětlit situaci, kdy člověk mnoho let po absolvování školní docházky je traumatizován nějakými školními povinnostmi?
To, že toto slovo má pro Vás osobně podobu rudého hadru, je mi sice líto, ale já ho použil ve veřejné diskusi, nikoliv v osobním dialogu. Vaše podrážděná reakce jen ilustruje, kam až jsme schopni zajít v dovolávání se tzv. korektnosti. Zdá se, že bych měl častěji přispívat do diskusí na DK. Je to třeba nějak vyvážit.
Na mne opravdu nemůžete narážet, neboť toto slovo ve svých příspěvcích zde používám opravdu zřídka. V tomto ohledu jsou moje projevy poměrně stabilní. :-)

Marthas
13. července

To Lector: Já a šťastný den?.-) Jen jsem si troufla upozornit, že se mi nezdá právě vhodné, to takto použít.
To nadužívání slov v dnešní době, jako labilní, nevyrovnaný nebo schizofrenní situace (samozřejmě nenarážím jen na vás) je opravdu nechutné.
Myslím, že nejlépe udělám, když nebudu v diskusi pokračovat, a nechám ostatní, ať se tu klidně vzájemně oplivávají místo mne.
Mějte se, Lector

Lector
13. července

»Marthas: Asi jste při psaní svého posledního komentáře neměla šťastný den. Ve svém komentáři jsem Vaše osobní problémy, ať už jsou jakéhokoliv rázu, nekomentoval. Potřebujete-li tady na ně opakovaně upozorňovat, je to Vaše věc. Já se osobním věcem ve veřejných diskusích vyhýbám.
Slovo "labilní" jsem zvolil záměrně a myslím, že je na místě. Zdá se, že pro Vás má osobní negativní konotaci, ale k tomu opět mohu dodat, že můj příspěvek není formulován tak, aby se věnoval Vašim osobním dispozicím. Přeji příjemný večer.

Erilenne
13. července

Povinnou četbu považuji za přínosnou, a to z více hledisek. Studentům dnes chybí forma vedení, jsou neukotvení v rámci celého roztříštěného systému. Návrh a možnost výběru z literárního fondu, prověřeného časem, je pozitivní způsob jak vštípit, alespoň částečně, disciplínu.
Čtení jako proces prohlubuje u studentů principy etymologie a následně i zákony jednoduché kauzality, a už proto nelze v povinné četbě vidět žádnou formu nátlaku, naopak je to projev toho, že v osnovách literatury ještě pořád existují intence vštípit dětem povědomí, znalosti a kontext literatury, zvlášť české.

Marthas
13. července

To lector,boxas: Hm, přede mnou slovo "labilní" radši v této diskusi příště nevolte, je to dost podpásovka a přijde mi to jako výsměch. A problémy s měkkým a tvrdým y jsem neměla vždy, to ten počítač, když to cvakám na něm, přestanu si uvědomovat pravopis, i když podle vás je to asi hloupá výmluva. A podle vás je asi největší horor být hlupákem na DK, jak bláhové. Řeknu vám, jsou mnohem horší věci, než když někdo neumí pravopis, každý člověk se jich může dočkat. Zajímalo by mě, kdybych napsala, že musím na operaci, též by vám to přišlo vtipné.-) Samozřejmě v souvislosti s maturou, protože já místo na maturitu mimo jiné šla na operaci.
Jako není každému dána šťastná rodina ( výmluva, že), tak mu nemusí být dán schopný mozek a nebo ještě spíše mozek, který správně funguje. (chemicky)
Ale toto je asi spíše pouze můj problém, a čekat od lidí, že to pochopí je bláhovost. Podle mne stejná jako škatulkování, na klasickou hodnotnou literaturu a odpad komerce. Pokud vám není dáno, tak vás ani sebelepší literatura nepozvedne, na požadovanou úroveň, aby se o vás dalo hovořit jako o inteligentovi.
A některým dáno je a mozek si zk..... hulením trávy, tak co.
Ostatně jsem nikde nenapsala, že bych se složila kvůli povinné četbě.-)
Jinak souhlasím s Hraboshka, je spousta žáků, co vůbec neotevřou povinnou četbu a odmaturují ale ti tu pravděpodobně nejsou, aby se s tím pochlubili, hlavně proto, že každý holt pokud je knihomol musí zbožňovat i povinnou literaturu.-) A to je smutné.

babicka_amalka
13. července

no, nevím - jsem už postarší ročník a v době mé školní docházky ty seznamy rozhodně nebyly žádná hitparáda; přesto mi nikdy nevadila, přečetla jsem to všechno a mnohé i s velkým potěšením; mám často dojem, že ošklíbat se nad povinnou četbou (tehdy i teď) je spíš snahou být "in" či obavou, že kdyby dotyčný dostatečně nenadával, byl by "tlupou" ostrakizován;

Atuin
13. července

Naprosto souhlasím s Lectorem, vystihl to zcela přesně.

Lector
12. července

Diskuse o povinné četbě mě baví. Tedy do jisté míry - zrovna, když mám náladu se na něco takového podívat. A dnes mám a dokonce mám náladu si odpůrce povinné četby popíchnout a vyprovokovat k sérii reakcí.
Nářky nad povinnou četbou považuji za alibismus. Musím se nějak ospravedlnit, musím to, že nečtu Steinbecka, Vančuru nebo Němcovou, na někoho svést. Chápu, že to řeší středoškoláci, kteří tím právě procházejí. Oni by měli rádi volný čas a místo toho musí číst nějakou trapárnu. Navíc jim to někdo předepisuje. Galeje. Nechápu, že to tu řeší lidé mnoho let po absolutoriu. Opravdu jste tak labilní, že Vaši "motivaci" číst ovlivnila povinná četba? Předpokládám, že se pak vyhýbáte i příkladům s dvoucifernými sčítanci...
Pokud někdo rád čte, nepříjemné období povinné četby podle mne vždy nějak překoná.
Buď rádi čtete a knihy máte rádi nebo ne! Ostatní je vata. Od té doby, kdy nějaký Sumer vzal dřevěnou tyčinku a začal vytlačovat první znaky do hliněných tabulek byly napsány statisíce, možná milióny knih. A Vy řešíte, že si pět z nich nemůžete přečíst, protože Vám je úchylný učitel vnucoval (za hrst bonbonů).
Je mi přes padesát. O povinné četbê, kterou nám nutili na ZŠ i SŠ, většina diskutujících ani netuší, že existuje. Ani v nejmenším mě to nepoznamenalo. Vím, že si asi nikdy nepřečtu Jiráska. No, a co? Vždyť je tolik jiných výborných autorů a knih. A soudružce profesorce Jelínkové nepotřebuji do smrti vyčítat, že nás nutila číst Pujmanovou.
Jinak se mi líbí příspěvek Boxas.

Hraboshka
12. července

boxas: K tomu bych měla jen jednu poznámku, a sice že maturant nemusí těch dvacet knih přečíst, a často to taky neudělá - všechno se dá stáhnout... Je hodně těch, co odmaturovali z knihy, kterou ani neotevřeli. A tím se dost lidí taky chlubí. Rozhodně neříkám, že to je dobře, ale prostě to tak je.