Povinná četba

blog

13.08.2013 v 11:13 / Arissenka (7627 views)
Povinná četba
Povinná četba? Co to v dnešní době je? Dovolím si poznamenat, že toto je téma u nás doma časté.Proto bych taky chtěla napsat tento článek.
Myslím si, že v dnešní době počítačů, televizí, mp3, mobilů a jiných vymožeností si (nejen) děti jen stěží vzpomenou na nějakou tu knížku. Přitom podle několika projektů, výzkumů a dalších bádání, je čtení docela důležité. Jednak doplňuje slovní zásobu, ale taky je pro vás obecně lepší pocit, když vidíte dítě u knížky než u počítače.
Ale ano vše, má své ale. I děti kteří nečtou se ke čtení dostanou chtíc nechtíc pomocí již zmiňované povinné četby, postrachu mnoha dětí. Nejen že většinou musí číst před spolužáky nebo i když to čte doma tak musí psát nebo říkat nějaký test, aby se zjistilo jestli to opravdu četl. Je to spíš trest, ne zábava pro dnešní děti, číst např. Honzíkovu cestu nebo O letadélku káněti, jojo doba se posunula. Dnešní děti nebaví číst takto staré knížky. A přitom je tak široký sortiment, ze kterého může škola vybírat, než to vloží do ruky nějakému dítěti. Protože jinak se to čtení dětem tolik zhnusí knížkami, kterým pomalu ani nerozumí a nebaví ho, pak už nebude číst, přestane ho to bavit a to jenom kvuli prosté věci povinné četbě.
Omluvám se, jestli to sem nepatří, ale berte to jako názor, který jsme neměla kam napsat. Budu ráda, když tu zanecháte nějaký komentář. Děkuji A.

Komentáře (30)

Arocrynn
13.05.2015

Zvláštní je, že povinná četba mne začala bavit, až když nebyla povinná. Také si pamatuji, že jsme na základní škole zpracovávali referáty z knížek dle vlastního výběru. Kdo chtěl, mohl jej vypracovat na tvrdý papír formátu A3 a doplnit i kresbou tématicky související s obsahem knihy. V zápatí referátu jsme měli za "úkol" najít něco zajímavého o spisovateli, nejlépe nějaký údaj, který nebyl uvedený v knize, kterou jsme četli. Kromě možnosti zlepšit si známky (vypracování referátu často znamenalo dostat jedničku) se referáty dávaly na nástěnku ve třídě a ty nejhezčí na nástěnku ve školní chodbě. Ta možnost "volby" libovolné knihy, možnost "vyhrát si" se vzhledem referátu (okrasné písmo, perokresby apod.) mne velice bavila. A ta radost z těch "jedniček zadarmo"! - V mých dětských očích my opravdu připadaly jako dárek - vždyť jsem si JEN přečetla knihu, kterou jsem chtěla, JEN napsala, o čem kniha byla, JEN vybrala, pro mne, nejzajímavější pasáž, JEN se podívala na život autora a JEN namalovala obrázek - a mne to skutečně bavilo...

TerkaM
17.12.2013

Některá povinná četba na středních školách není zrovna nejzajímavější, ale knihy pro děti mi přijdou zajímavé všechny :) ráda jsem četla Honzíkovu cestu nebo Rychlé šípy, ale holt už to současné děti nechtějí číst, protože jim to přijde nezajímavé a staré, což je škoda.. obrovská škoda, protože mnohé starší knihy jsou mnohdy lepší než ty novější :)

Raksa.A
15.12.2013

Mosím vzdát hold své učitelce češtiny na základní škole. Paní učitelko Boženo Husáková, dodnes na vás vzpomínám.
Taky jsme měli povinnou četbu. ALE! Existovalo cosi, co se jmenovalo referát. A to byla jakákoliv kniha, která vás zaujala, o které když jste napsali a zajímavě poreferovali, dostali jste jedničku jak hrom a mohli jste si vylepšit známku z literatury. Dodnes si pamatuju, že já referovala o Střečkovi od E.L.Vojničové a kamarádka o Krutém moři od Nicholase Montsarrata. Nejsem si úplně jistá, zda to byla četba vhodná pro šestou třídu, ale jedničku jsme dostaly obě.

rusalka123
20.10.2013

My máme ve škole ne povinnou, ale doporučenou četbu - ze seznamu knih si musím vybrat 5 a o nich pak udělat zápis. Ale já jsem za to víceméně ráda. Myslím si, že prostě jsou knihy, které by měl každý znát a když je znát nebude, je to spíš pro ostudu. Ale hlavně, jsou tam i knížky, který jsou SKVĚLÝ, nemůžu napsat jinak než důrazně velkým písmem. Například: Jana Eyrová; Muž, který sázel stromy; Quo vadis (četla jsem ho už dřív, než jsme měli v povinný četbě). Jana Eyrová a Quo vadis jsou moje nejoblíbenější knížky. A Muž, který sázel stromy taky, jen je to úplně jiného žánru, tak ho k nim nemůžu zařadit... Teď se zrovna chystám číst Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, přestože ji už v letošním seznamu nemáme... Kdyby nebyla povinná četba, co by bylo mojí nejoblíbenější knížkou? Snad dál nějaký knihy o koních pro ulítlé puberťačky...(omlouvám se za tenhle termín, jenom jsem tím chtěla podtrhnout svůj názor - přesto, co že to říkám já, která jsem ještě před rokem tyhle knížky milovala?) Ale ty 2 knížky - Quo vadis a Jana - mi vysloveně otevřely dveře do světa literatury, která je právem ceněná a která člověka obohatí mnohem víc, než mnoho jiných titulů... A já tak vlastně poznala, co sama doopravdy cením... Díky povinné četbě. Pokud mi dovolíte přehlídnout, že jsem jednu z nich četla dřív, ale nic to totiž nemění na tom, že ta kniha tam je a ne každý ji přečte dřív než ji tam má a přece se někomu může zalíbit...

Walkyrka
05.10.2013

Podobné pobrečení si nad povinnou četbou mám na svém blogu a nemohu jinak než souhlasit.

WEIL
28.09.2013

Užitečný článek, který poukazuje na stále stejný problém co se týče povinné literatury. a tím je vyučující. kdo má na něho štěstí, ten ho vtáhne do světa literatury, kdo ne, ten mu ji znechutí.

Barilac, jeho odpověď se mi líbí, tedy, že pokud bude psát někdy memoáry, tak tam raději ani ty vyučující nezmíní. Možná by trochu měl. dát tam seznam vyučujících, aby se jim vyhnuli další žáci či studenti a neočekávali od nich nic dobrého.

Barilac
25.09.2013

Souhlasím se článkem. Na střední mi literaturu ty učitelky tak znechutily, že jestli někdy budu psát svoje meoáry, tak je tam prostě nezmíním. Mí spolužáci začali po střední číst klasiku, jen tak a sami od sebe. Kecy o tom (které měly učitelky), že jsme líní a nečteme, se tedy nějak nepovedly.
Jsem možná rád za tu nenávost k Máchovi a spol, protože bez toho bych si nikdy nepřečetl tolik skvělých knih.

tyzik.cejka
20.09.2013

kato je to dobrý a bude těším se na tvůj druhý blog

1