Pomalu umírající

blog

18.06.2013 v 13:10 / Enehy (422 views)
Pomalu umírající
2 Patnáctý únor byl den jako každý jiný. Sam si připravila čaj a zavolala Lennyho, aby jí zpříjemnil snídani. Pak šla do koupelny, udělala všechno, co musela, vzala si deštník a vyrazila do práce. Jelikož pršelo, nebylo venku moc lidí a ti, kteří byli na cestě, spěchali, aby se dostali na místo co nejrychleji. Kolem projelo auto a rozstříklo kapky vody, z nichž některé dopadly na Sam. Ona si toho ale nevšimla, dál si hrála se slovy ve své hlavě. Když šla nahoru po schodech, málem vrazila do svého šéfa. Ani se na ní nepodíval a pokračoval v chůzi. Byl to obrovský muž s velkými tlustými prsty a holou hlavou.
Sam vešla do budovy a zařadila se do zástupu žen, který se pomalu šinul ke skleněným dveřím v zadní části haly. Malá místnost za dveřmi byla přecpaná skříňkami. Mnoho žen stálo před nimi a převlékalo se do uniforem. Ačkoliv byla místnost plná lidí, vládlo v ní téměř mrtvé ticho. Jen šustění látky a zipů bylo slyšet. Sam se převlékla a vše zamkla ve skříňce. Teď měla na sobě šedé šaty ke kolenům. Podle hygienických pravidel byla pod šaty nahá a na nohách měla pouze sandály.
Sam odešla z místnosti a výtahem dojela do desátého patra. Tam byla její místnost a kancelář jejího šéfa. Nejdříve vešla k sobě. Pokoj byl malý a šedý s psacím stolem na jedné straně a nástěnkou, který visela nad ním. Sam se podívala na nástěnku, ale nenašla tam žádné nové zprávy – jen zprávu z předchozího dne, na které stálo, aby připravila podklady k nové smlouvě. Papíry ležely na stole. Sam se otočila zády k nástěnce a přešla na druhou stranu místnosti. Tam stála malá skříňka s kávovarem. Tohle byla druhá věc, kterou musela Sam ráno udělat – připravit kávu pro svého šéfa. Sam vyndala ze skříňky balíček cukru a dala dvě vrchovaté lžíce do šálku, přidala kávu a vše zalila vodou. Zaklepala na dveře a vešla do šéfovy kanceláře. Seděl u stolu a očividně na ni čekal.
„Dala jsi tam cukr?“ zeptal se, když se na ni podíval.
„Samozřejmě. Stejné množství jako vždy.“
„Už jsi připravila ty papíry, co dnes budu potřebovat? Polož to kafe sem. A nestůj tam takhle.“
Sam udělala pár kroků směrem k němu. Když se nakláněla nad stolem, přejel jí svými tlustými prsty po zádech.
„Dneska nejsi moc přátelská, co? Mazej něco dělat.“
Sam rychle odešla z místnosti. Nenáviděla dny, kdy se takhle choval, když byl tak blízko a když se jí dotýkal. Snažila se sebrat papíry ze stolu, ale třásly se jí ruce. Nakonec je všechny sesbírala. Nechtěla se vrátit zpět do kanceláře, ale musela.
„Co je dneska s tebou? Pojď, trochu se pobavíme.“ Donutil ji, aby se posadila na jeho klín. „Tak je to správně.“ Odhrnul pramen vlasů, co ji spadl na rameno, a rozepnul jí šaty.
„No, podívejme, co tu máme, taková krása.“ Jednu ruku jí položil na prso a zmáčkl ho, druhou ruku nechal na jejím zadku. „Teď jsi jenom moje a nikam nepůjdeš.“ Sam se zoufale snažila myslet na svá slova, na oválnost o a jednoduchost v. Tvořila slova, která obsahovala tato dvě písmena. Jen, aby nemyslela na něj a na věci, co jí dělal. Ucítila něco tvrdého pod sebou a snažila se odtáhnout tak daleko, jak mohla. Držel ji ale příliš pevně. Najednou se uvolnil.
„Koukni, cos udělala, ty malá mrcho. Nestůj tam tak a přines ručník.“ Šla do pokoje a udělala, co po ní chtěl. „Teď vypadni. Máš dost své práce.“
Vyšla z kanceláře jako ve snu. Nechápala, proč tohle dělal a neměla nikoho, koho by se mohla zeptat. Nesměla mluvit s ostatními ženami. Sedla si ke stolu a začala přepisovat dopisy, které jí tam nechal. Ve tři hodiny vešel do místnosti.
„Je čas na oběd.“ Vstala a následovala ho. Jídelna byla velká místnost plná stolů. Muži seděli na jedné straně a ženy na druhé. Muži mohli mluvit, ženy musely jíst v tichosti. Muži měli také jiné jídlo než ženy. Obvykle si mohli vybrat mezi rybou a masem a také navíc dostávali ovoce a sladkosti. Ženy měly obvykle polévku s kusem chleba a trochu zeleniny. Když šéf dojedl a rozhodl se odejít z jídelny, jeho asistentka ho musela následovat. Sam někdy nestihla dojíst ani polévku a pak měla hlad celý zbytek dne. Naštěstí dnes šéf něco prodiskutovával s ostatními, takže Sam mohla jíst, jak dlouho chtěla. Po hodině se šéf postavil a kývl na ni. Sam vstala a následovala ho zpět do kanceláře.
„Tady. Tohle přepiš a můžeš jít domů. Pro dnešek je to všechno.“ Řekl a zavřel za sebou dveře. Sam udělala, co jí řekl, a umyla šálek od ranní kávy. Pak odešla do šatny a ven z budovy. Stále pršelo, ale jí to nevadilo. Milovala déšť. Byl jako sprcha, která spláchla všechnu špínu a šedivost dne. Šla do parku. I ten vypadal v dešti lépe. Stromy a zem měly temně hnědou barvu. Sam dávala přednost hnědé před šedou.

Komentáře (1)

binysek
21.06.2013

je to opravdu působivé, ale nevím, co to je, je to povídka? sen macha? konec civilizace v genderovém pojetí? no, doufám, že se ženy vzbouří a že kočky budou na jejich straně. jsem žena a mám ráda kočky.