Pomalu umírající

blog

08.06.2013 v 09:45 / Enehy (696 views)
Pomalu umírající
1 Bylo jí patnáct a byla to úplně obyčejná dívka. Žila sama jako všichni ostatní v jejím věku a měla ráda své drobné každodenní zvyky. Díky nim se cítila jistější. Ráno si dala čaj a čas snídaně trávila tvořením slov z čajových lístků. Slova měla často kuriózní tvary a byla plná inspirace. Pak šla do koupelny. Bylo jí řečeno, aby se osprchovala a použila deodorant, který dostávala každý měsíc do schránky v hale domu, kde bydlela. Oblékla se a šla do práce. Vždy procházela napůl prázdnými ulicemi. Dívala se na zem. Kolem nebylo nic zajímavého – jen šedé budovy s šedými okny a šedí lidé bez života. Její práce byla také úplně běžná. Byla mladá a docela hezká, takže ji poslali na administrativní oddělení jako asistentku, stejně jako ostatní pěkné dívky. Snažila se dělat svou práci dobře. Věděla, že je to dobrá práce a že měla štěstí, že ji dostala. Ve své práci byla přesná a dělala, co ji šéf řekl. Musela, pokud chtěla přežít.
Po práci chodila na procházku, jak jí bylo přikázáno. Procházení je zdravá činnost a každý měl za úkol žít zdravě. Vždy se dlouho potulovala po místním parku. Tohle byla doba, kdy si mohla hrát ve své mysli a nikdo nemohl přijít na to, že zkouší přemýšlet. Také se chtěla unavit, protože pak bylo mnohem jednodušší usnout. Neměla žádného manžela nebo domácího mazlíčka. Od dívek jejího věku se neočekávalo, že by měly partnera. Naopak bylo žádoucí být nezávislá a dvacet čtyři hodin dostupná. Dívky nikdy nevěděly, kdy je jejich šéf bude potřebovat. Pro asistentku také nebylo vhodné být za kohokoliv nebo cokoliv mimo zaměstnání zodpovědná. Každá osoba včetně Sam, která žila v těchto podmínkách, se samozřejmě občas cítila osaměle. V časech samoty Sam zoufale toužila po někom, kdo by ji měl rád a kdo by ji rozuměl.
Jednoho dne, když chodila po parku, uslyšela divný pisklavý zvuk přicházející zpoza keře. Když si klekla, objevila malé zanedbané kotě. Sam ho opatrně vzala do náruče a odnesla do bytu. Kotě bylo tak slabé, že se jí ani nesnažilo vyškrábat z rukou. Sam položila deku blízko radiátoru. Byla zima a topení výjimečně fungovalo. Sam se podívala do ledničky a vyndala kousek masa, který měla mít k večeři. Nakrájela ho na malé kousíčky a uvařila. Zkusila tím kotě nakrmit. Během prvních dní kotě potravu odmítalo, pak ale začalo pomalu jíst. Po dvou týdnech nocí bez spánku si mohla být jistá, že kotě bude v pořádku. Dostala tak nejlepšího kamaráda. Pojmenovala ho Lenny. Lenny byl černý a měl modré oči, a když byla Sam v bytě, Lenny jí všude následoval. Když byla Sam v práci, Lenny seděl u okna a čekal, až se vrátí. Lenny jedl, když Sam jedla, a spal, když Sam spala. A během snídaně jí pomáhal tvořit slova. Poprvé v životě se Sam cítila šťastná. Konečně věděla, jaké to je nebýt osamělá. Dostala víc, než se kdy odvážila očekávat.

Komentáře (2)

Daxie L. Jesus
14.06.2013

Mutace: Ehm...žeby sarkasmus?

mutace
14.06.2013

To je sociální drama nebo sci-fi?