Pomáhají knihy k rozvoji Vaší identity?

Pomáhají knihy k rozvoji Vaší identity?
Máte dojem, že knihy formují nějakým způsobem Vaší identitu? To, jací jste, respektive to, kým se cítíte být? Nikoliv to, jak se chcete jevit svému okolí. To je totiž image.

Image v dnešní postmoderní společnosti (ať už to znamená cokoliv) často potlačuje a deformuje identitu. Nutkavá touha zalíbit se ostatním a být obdivovaným vzorem nebo leaderem, jež je sledován například na sociálních sítích, bývá vyústěním toho, že se někomu chcete vyrovnat. Tato touha, která bývá živena médii, uměle vytvářenými celebritami nebo prostě jen nedostatečným pocitem vlastní hodnoty, bývá zdrcující třeba pro nalezení vlastních silných stránek. Důvod je ten, že se ve Vás tyto subjekty (nebo vlastní ego) snaží vyvolat pocit, že musíte pracovat pouze na svých slabých stránkách, abyste se někomu vyrovnali, abyste byli jako on, abyste žili jeho život. Mnoho jedinců, kteří se toho pak snaží marně docílit, se dostane do fáze jakéhosi vyhoření ve svém snažení. Pozitivní motivace přeroste v posedlost být jako někdo s úplně jinou identitou, než je ta Vaše. V této fázi místo vlastního rozvoje dojde k hledání chyb na ostatních. Ukřivděné a pošramocené ego se snaží hledat důvod, proč jste i přes své selhání lepší než ostatní kolem Vás právě tím, že poukazuje na jejich chyby. Jsou to ale Vaši vlastní démoni nebo nedostatky, které v ostatních vidíte.

A zde přicházejí na řadu naše milované knihy. Knihy mi pomáhají budovat identitu. Nacházím myšlenky, které jsem měl schované hluboko ve svém nitru, avšak nedokázal jsem je dostatečně popsat. Objevuji světy, které bych chtěl navštívit. Obdivuji mnohdy hrdiny románů, stejně tak jako spisovatele naučné literatury pro jejich vědomosti. Něco dobrého z nich zůstává ve mně. Ale zároveň po čase neklesnu na mysli, že nejsem například jako Simon Sinek nebo Irvin D. Yalom. Ba naopak, oni mě vnitřně motivují (ač každý úplně jinak) k tomu, abych hledal sám sebe, zdokonaloval svou vlastní identitu, a to se paradoxně projeví i na zlepšení Vaší image, ale nikoliv na úkor identity. Jeden známý, kterého si vážím, a který je velmi úspěšný v pracovním i soukromém životě, mi řekl, že jako člověk vyrostl až tehdy, když se přestal s ostatními srovnávat. Vždycky tu v drtivé většině případu bude v různých oblastech někdo lepší než vy. Ale pokud se zaměříte na rozvoj své identity, tedy i svých silných stránek a schopností, můžete být (VY!) zítra lepší než jste (VY!) dnes, a to bez toho, aby Vaše rozhodnutí záleželo na schválení kohokoliv dalšího.

Toto je pouze můj náhled na věc. Mohu se mýlit nebo si plést pojmy. Zajímá mě ale především, jaké knihy pomohly Vám změnit život k lepšímu. Jaké knihy Vám otevřely obzory nebo Vás jakýmkoliv způsobem inspirovaly k Vašemu vlastnímu rozvoji. Díky moc!

autor: Sási · 24. dubna v 12:44 · přečteno 1549x

Komentáře (27)

crazyslunicko
16. května

Myslím si, že kniha určitě zanechává v každém čtenáři nějakou stopu. Je to jako s lidmi. Každý člověk, kterého potkáme nám něco nového dává - ať už svých chováním nebo činy. Dává nám to dobré i to zlé. Poučení i lekci. To samé získáváme z knih. Některé knihy nás motivuji k přehodnocení života, k lepší práci, ke zdraví, k vylepšení vztahů nebo třeba i ke sportu. Nad některými příběhy z knih dochází k poučení nebo také k něčemu novému. Kdo z nás nechtěl být hrdinkou v románu, která je urputnou princeznou, kterou zachrání velký svalnatý rytíř z nepřátelského rodu? Nebo snad pirátem, který bojuje proti nepřátelům a vlastně zachraňuje svět? Čarodějem, který má kouzelnou hůlku a jedním mávnutí a zamumláním kouzelného slova vyčaruje vše co si přeje? Svým způsobem je čtení knih dobrým pomocníkem v úniku z reality. Ve dnech, kdy stojí všechno naprd, tak si přečteme veselou knížku a hned je nám líp. Máme lepší náladu a usmíváme se na svět. :)

RMarkéta
09. května

Jsem toho názoru, že každá kniha ve vás něco zanechá a to ať už chcete nebo nechcete. Taky jsem chtěla být jako moje oblíbené hrdinky nebo hrdinové. Vždycky jsem si představovala jak vypadají, kdybych je třeba potkala na ulici. Považuji je za spřízněné duše nebo se s nimi konfrontuji. Přemýšlím nad tím, jak bych se v jejich situaci chovala já. Image je jen divadelní maska, která dříve či později bude něčím nebo někým stržená, pokud si ji ten člověk nesundá sám. Hlavní ale je, že lidi si vůbec najdou na knihu čas a čtou. V metru se tento jev objevuje více a více. Kniha se neobjevuje jen jako něco mimořádného. To je přece důležité. Lidi, čtěte a čtěte i vašim dětem a oni pak ať také čtou. Kniha je parťák.

flurr
06. května

krásně napsáno, výstižné a souhlasím se zde popsanými postřehy (identita vs. image).
každá kniha, která člověka osloví, o něm (jeho identitě) něco vypovídá (pokud si ji vybere dobrovolně, sám za sebe). a též každá přečtená v něm něco zanechá - někdy víc, někdy méně, ale myslím, že z každé knihy se ty myšlenky nebo příběhy zaznamenají a alespoň podvědomě už v člověku jsou (a formují ho) - záleží ovšem na každém, co si z toho pro sebe vezme.
další věc je ta, že v každém životním období člověk prožívá / řeší něco jiného a tudíž mu i podle toho sednou určité knihy, které jsou v tu dobu pro člověka cenné (ať už jako rozptýlení, zábava, zdroj informací, náhled na problémy, vědomí, že v tom není sám, ztotožnění s postavou a možnost katarze při prožití určitého příběhu apod. - což je taky pro jeho osobnost prospěšné).

mě například dnes pobavil Deník mimoňky. ač je pro věkovou skupinu o 10 let mladší ode mě, kousek jsem si přečetla a v tu chvíli mi to tak roztomile sedlo :-)

Hanka_Bohmova
05. května

Bonda: Také jsem nad tím přemýšlela a řekla bych, že u mě to není jedno na úkor druhého. Dokonce mám pocit, že právě v obdobích větší komunikace s lidmi i více (lépe) čtu. Bude to obojí důsledek společné příčiny, spíše otevřeného nebo spíše uzavřeného duševního nastavení v daném období.
Kdybych nečetla, to samo by mě za lidmi nevyhnalo, našla bych si něco jiného. Mám toho k dispozici spoustu, do čeho se lze ponořit a schovat - vyzkoušeno.
Literární postavy vnímám vždycky z odstupu, jejich hodnoty přebírám, ale spřízněnými dušemi ani vzory nikdy nebudou, pro mě jsou jen nositeli myšlenek. To už si spíš vytvořím náznak vztahu k autorovi než k jeho postavám. Moje schopnost žít ve vlastní hlavě je v tomto smyslu omezená - potřebuju někoho se stejnou perspektivou - živého člověka, kterého se reálně týkají stejné životní volby a má stejné vyhlídky jako já. Potřebuju drama skutečnosti. Četba mou touhu po přátelství nenaplňuje. Naštěstí :o)

Bonda
05. května

Zamyslela jsem se nad tím a došla k částečně podobnému závěru jako Hanka_Bohmova. Díky literatuře člověk pozná do hloubky i do jemnosti, co jiní lidé prožívají, a to aniž by musel čelit riziku komunikace. Bez četby bych věděla míň o možnostech duše, ale líp by se mi s lidmi komunikovalo, a tím i žilo. Měla bych s nimi víc interakce. Spřízněné duše se v knihách najdou lehce, ale myslím, že víc potřebujeme ty z masa a kostí. Co se týká vlivu na kormidlování života, mé vzory byly vždy víc literární postavy než reální lidé, a hodnoty, podle kterých svůj život řídím, jsem přebírala z knih.

FrankCastle
03. května

Asi tak, vzor motivuje, třeba pan Zátopek a jemu podobní (když zůstaneme u tý sportovní analogie), člověk neuvěřitelnejch výkonu, ale zároveň skromnej a plnej pokory (což obrovský spoustě lidí dnes chybí, pomalu je to bráno jako projev slabosti..a nemám namysli nějakej biblickej rozměr :D ) a pak jsou tu idoly...no a ty se rekrutujou z řad již zmíněnejch, na který platí okřídlený "Stop making stupid people famous"... Image je jenom trapná maska, která dřív nebo později spadne a když ne, tak se natolik ošoupe, že ten fake stejně každej pozná :D

Sási
03. května

Alcan, já si myslim, že není špatný mít nějaké vzory (já si pod tim pojmem taky zrovna nepředstavuju youtubery a celebrity showbyznysu). Pokud tě to nějak zdravě motivuje a dává ti to jistej drive, tak ok. Ale dodnes si vzpomínám na známého, když jsme byli mladší. Chtěl bejt jako Cristiano Ronaldo. Neustále napodoboval jeho účesy, snažil se nosit podobný hadry, mluvil furt o drahejch autech, v hubě furt žvejkačku a dementní úšklebky. Nejsmutnější bylo, že neuměl kopnout do míče, protože totální antitalent na sport. Bylo to s nim po čase k nevydržení. Působil totiž neskutečně trapně, úplnej opak toho, co si od týhle image sliboval.

alcan
03. května

s tímhle se dá jen souhlasit. A tak kašlete na pochybné ikony, celebrity, youtubery a další pseudolapače prachů a buďte jednou provždy jen vy.

FrankCastle
01. května

mafrid: protože nejde dát u těhle komentů palec, tak ho musím dát doslovně: palec! :D

Jana512
30. dubna

"Neseš mi duchovní stravu," říkávala mi moje babička. Od dětství jsem měla velmi blízký vztah ke knihám a děkuji ze ty, které mě posunuly dál - profesioálně - duchovně - i lidsky. Seznamovaly mě se životy jiných lidí, a to je jistě vždy poučné. Jana

Sási
30. dubna

Mafrid, to rád slyším (respektive čtu)!

mafrid
30. dubna

Já uměla už v pěti letech číst, sice pomalu, ale uměla. Na základce jsem se nemusela učit pravopis, protože jsem věděla, jak se které slovo píše. Nepřečetla jsem snad ani jednu knihu, která byla na seznamu povinné četby, protože jsem ročník 1975 a nějaká Reportáž psaná na oprátce mě fakt netankovala. Na střední mě zajímali spíš kluci a punk. Takže abych to shrnula: všecko, co znám a vím, jsem se naučila z knih a rozhodně to nebyl ztracený čas.

Sási
28. dubna

Lectore, pod to bych se podepsal. Hezky napsáno a naprosto se s tím ztotožňuji!

Lector
27. dubna

Já myslím, že knihy mají příznivý vliv na většinu svých čtenářů. Už jsem na DK k tomu napsal dost řádků. A ten vliv může mít různé formy - od těch vznešených ve smyslu povzbuzování fantazie či mravních ideálů až po ty ryze pragmatické, jako jsou rozšiřování slovní zásoby či podvědomé vstřebávání pravidel pravopisu.
Proto také nemám potřebu pitvat, kdo co čte a jaký je to čtenář. Zjednodušeně říkám, že vše je dobré. Hlavně, že člověk čte.
To, že si moc nepopovídají čtenáři "harlekýnek" se čtenáři knih nakladatelství OIKOYMENH je věc jiná, ale tím bych se netrápil.

smazenaryba
27. dubna

V žiadnom prípade by som nepodceoval význam kníh, to nie, už len z historického hľadiska je krásne vidno, že knihy majú obrovskú moc. Ako nositeľ informácií a názorov, často krát vlozenych vo fiktívnych príbehoch, je kniha neocenitelná. Ukončme to tým že knihu - a teraz nehovorím o odbornej/náučnej literatúre ale o beletrii - nenazvime formujúcim nástrojom - kladivom, ale umeleckým prostriedkom - formou na zdieľanie myšlienok a názorov a informácií, tak ako aj hudba, či iné druhy umenia.

Sási
27. dubna

Smazenaryba: Formovat identitu je skutečně silný výraz. Zvolil jsem spíš trochu socialistické "pomáhají budovat" :D Já si to myslím, že některé knihy pomohly budovat to, jaký dnes jsem člověk, jaké mám přání a sny. To, že si to myslím, není ovšem objektivní pravda (ani nevím, jestli objektivní pravda vůbec existuje), pouze můj subjektivní názor. Třeba knihám přikládám až moc velkou váhu :)

smazenaryba
26. dubna

Len stručne. Rád si myslím, že knihy na mňa majú prospešný vplyv. Rozširujú slovnú zásobu, pomáhajú pochopiť, rozširujú všeobecné vedomosti, pomáhajú znižovať stres, zmysluplne vyplňujú voľný čas. Formovanie identity je na mňa príliš silný výraz. Takmer výhradne čítam beletriu.

Lector
26. dubna

»Sási: Jo, Feynman je fenomén. 30. května mu věnuji mimořádné Science Café v ČB. V květnu to bude 100 let, kdy se RF narodil. Přenášet bude prof. Cejnar.
Sagan byl také výborný. Souhlasím.

Pokud se týká sci-fi, nejsem znalec. Ustrnul jsem v minulosti. Knih vydaných po "plyšáku" jsem moc nepřečetl. Z nich uctívám Simmonsův Kantos Hyperionu a čekám na nový překlad Endymionu. Nedávno jsem přečetl velmi dobrý "Limit", ale to už není čistá sci-fi.

Z těch starých mám rád Clarka ("Odyseu", "Rámu"...), "Dunu", Asimovova "Robota", ale i Strugacké; a skvělý byl Lem -"Solaris". Je toho hodně - "Den Trifidů", "Zpěv drozda", "Kallocain", Bradbury... Na spoustu toho si teď nevzpomenu.
Kouzelný je i náš Troska, i když z dnešního pohledu je to archaická záležitost.

Z fantasy je moji stálicí Tolkien. Nic ho nepřekoná už jen proto, že tento žánr čtu už jen sporadicky. Je v něm obrovská inflace - stejně, jako nastala ve sci-fi v 90. letech, a to mne odrazuje.

Sási
26. dubna

Lector: Já Vám zase děkuji za tipy ke čtení. Na pana Feynmana se chystám již dlouho. Byla to velmi zajímavá postava v dějinách vědy. Mým největším oblíbencem je prozatím Carl Sagan (dodnes nechápu, proč u nás nebyla přeložena Bleděmodrá tečka). Jinak mi dovolte ještě poslední dotaz. Všiml jsem si, že jste býval velký fanda sci-fi románů. Které tituly patří mezi Vaše oblíbené?

Hanka: Děkuji i Vám za postřeh. To já si dle tohoto "limitu" Remarquea číst z nostalgie zatím nemusím, neb mi je 29 :) Já si taky nedovedu představit, že bych s knihami přestal. I když já vlastně ani nevím, jestli jsem s nimi vůbec kdy začal. Přijde mi, že čtu pořád málo! Mám úchylku neustále knihy kupovat, i když vím, že je nestihnu všechny přečíst! :D

Lector
26. dubna

»Hanka_Bohmova: U toho Remarquea jsem to negeneralizoval, psal jsem o sobě. :-) Vzpomněl jsem si přitom na vysedávání v kavárně během gymnaziálních studií a rozpravy o válečné literatuře. Remarque v tom hrál podstatnou roli. Tehdy mne dost ovlivnil podobně jako Muntyho "Červený kříž a Železný kříž".
Byly to knihy, které formovaly náš pacifismus v době, kdy jsme každou chvíli slyšeli kecy o válce s imperialistickými zeměmi. Když si dnes otevřu Remarquea, je to opravdu spíše z nostalgie. Ale nepopírám, že vždy si z toho odnesu něco nového. Ale to platí u opakovaně čtených knih obecně.

Hanka_Bohmova
26. dubna

Sási, Lector: Líbí se mi, jak to napsal Lector, vnímám to podobně - vliv knih ve smyslu "broušení nože". Ano, tak to u mě je. Nesouhlasila bych s tím, že po pětatřicítce si Remarquea přečteme jen z nostalgie (tohle by ovšem znělo lépe, kdyby mi nebylo třicet šest :o)), myslím, že tu hraje velkou roli osobnostní nastavení. Někomu je zásoba, kterou si během života "dovnitř nasbíral", mnohem přístupnější, když ji nahlíží zvenku. A proto čte (a třeba i píše, třeba jen pro sebe, třeba jen komentáře na DK). Řekla bych, že patřím mezi takové lidi. Celý život čtu "vážné" knihy, míním beletrii, abych přemýšlela o sobě, jako zpytování svědomí nebo pro povzbuzení. Nedovedu si představit, že bych s tím někdy přestala. Je to jako být v neustálém dialogu s druhými, až na to, že je to příjemně bezpečný dialog (říká silně introvertní žena, pro niž jsou běžné dialogy s druhými náročnou emocionální výzvou :o))

Lector
26. dubna

»Sási: Nejsem intelektuálně dál. To je hloupost, s prominutím. To, že se vyjadřuji jinak nebo nebo mám jiné názory nic takové neznamená. To, že se někdo vyjadřuje suverénně, jako mívám tendenci já, nic v tomto směru zvláštního neříká.
Pro mne je typické, že se vyjadřuji stroze a nechodím příliš kolem horké kaše, ale to vždy hlavně proto, že chci, aby diskuse měla spád a šla k jádru věci (kéž by se mi to vždy dařilo :-)). I když si rád šťouchnu, nemám potřebu být osobní.
Já se marketingovou komunikací mimo jiné už téměř čtvrt století živím a snaží se ji vytěsnit z ostatního života, proto ta moje reakce. Je plná anglických termínů a konceptů, které se co dva roky mění. Je to jako s tou motivační literaturou. :-) Nic z toho si člověk nesmí moc pustit k tělu.
Děkuji za Vaši profesionální reakci.
Z hlediska literatury máme obdobné preference.
Upřímně řečeno, neumím odpovědět na otázku nejoblíbenější knihy. Je jich dost na to, abych jednu vytahoval. Kromě toho na tu nejoblíbenější stále čekám. :-)
Ale dobře. Moc rád se vracím k Bronowského "Vzestupu člověka" a dal jsem to tu několikrát najevo. Velmi mne zaujal Krupička a jeho "Renesance rozumu". Na nočním stolku mám nyní připravenu další jeho knihu "Flagelantská civilizace".
Báječná je Feynmanova "Radost z poznání".
V beletrii na mne to nejlepší teprve čeká. Z těch dosavadních zmíním např. Mailerovy knihy "Oheň na Měsíci" (ale to není čistá beletrie) nebo "Nazí a mrtví". Nemohu zapomenout na "Bílou velrybu" - nádherné hluboké dílo.
Mohl bych psát dál a dál. :-)
Naneštěstí jsem toho zatím mnoho nepřečetl a asi nepřečtu. Škoda.

Sási
26. dubna

Mockrát děkuji za názory.
Lectore: každá negativní kritika musí způsobit trochu nevole (nejsem jen prázdná nádoba a názory ostatních si beru k srdci), jenže ruku v ruce s tím by měla být i analýza Vašich slov a já Vám dávám samozřejmě za pravdu. Holt budu muset zapracovat na svém projevu (bude to těžké, protože jsem vystudoval marketingovou komunikaci, a ač mám k marketingu spíše negativní vztah, očividně mě to poznamenalo :D)

Na starém fb profilu jsem Vás dokonce sledoval na základě komentářů na databázi, které mne přivedly k Vašemu profilu. Tady už máte nějaké jméno a já si Vašich názorů vážím, už i proto, že jste intelektuálně o notný kus dál než já, to nepopírám. Jinak třeba Covey mě vůbec ničím nenadchl. Patří mezi ty knihy osobního rozvoje, které zdlouhavě, nabubřele a rádoby květnatě popisují věci, které každému (kdo to alespoň trochu stojí) dojdou na základě sebereflexe a vlastního rozumu (jak jste řekl, je to mlácení prázdné slámy). A ještě aby nedošlo k nedorozumění. Já určitě nemám sen stát se nějakým motivátorem, koučem, řečníkem nebo tak něco (mým snem je jednou napsat knihu s fantasy nebo sci-fi tématikou). Některé z těchto věcí se mi mohou maximálně hodit v práci, kde vedu tým lidí a plánuji výrobu, toť vše.

Jinak souhlasím s tím, že osobnost či "identitu" utváří z valné části Vaše okolí. Já čtu nejradši science fiction, fantasy literaturu (nikoliv literaturu osobního rozvoje) a můj koníček jsou knihy na téma dialog mezi náboženstvím a ateismem. Nejsem si jist, jestli mě tyto knihy nějak formovaly nebo ne. Možná díky tomu, že jsem přečetl Bibli a diskutoval na mnoha místech s mnoha lidmi o křesťanství, se ze mě nestal křesťan. A možná to na to nemělo vliv.

Lector a Tsal: Zkusím se zeptat jinak. Jaká je prostě Vaše nejoblíbenější kniha? Je úplně jedno, jestli se jedná o nějaký román nebo odbornou či populárně naučnou literaturu.

Lector
26. dubna

»Sási: To, že Vás vzbudím nevoli, jsem předpokládal. Máte pocit osobního útoku. Chtěl jsem, abyste vymáčkl trochu od srdce a ne jako lektor motivačního kurzu. To je vše.
A teď k věci - můj názor?
Pokud se na něj ptáte, tak Vám odpovím, že v prvním plánu nepřemýšlím o tom, zda nějaká kniha pomůže vyprofilovat moji "identitu". Z několika důvodů.

A hned se pozastavím u toho pro mne nejdůležitějšího, který obměnou dilematu, zda dříve bylo slepice nebo vejce. Vybírám si knihy, protože mám nějaký světový názor a vím, proč ty knihy chci číst nebo jednám nahodile a ty knihy můj světový názor formulují? Já myslím, a nechci se nikomu hrabat v hlavě, že ve většině případů, platí scénář No. 1. Knihy si většinou vybíráme, protože od nich už něco očekáváme. Máme daný cíl nebo alespoň vnitřní pohnutky. Je-li člověk kreativní, bude číst sci-fi (nebo nevím co), je-li romantický, bude číst něco jiného. A bude si tím více utvrzovat myšlenkové vzorce ve své hlavě.
(Pro lepší porozumění dodávám, že nepíši o detektivkách a podobných žánrech, které člověk bere do ruky jen pro zábavu.)
Většina čtenářů má ve většině tendenci číst texty, které korelují s jejich názory. Méně často pak čte texty, které jsou s jejich názory v opozici.
Lze pak hovořit o vědomém formování "identity"? Já myslím, že je to jen "broušení nože".
Motivační literatura je pro mne mlácením prázdné slámy. Několik knih jsem přečetl, absolvoval pár různých kurzů a řadu kurzů pro týmový rozvoj jsem vedl. A mám tomu jediné stanovisko: buď v sobě máte ten vnitřní motor (a pak se potřebujete jen učit, jak ho optimálně využívat) nebo ne. Pokud ho nemáte, je efekt motivačních knih velmi omezený a většinou jen dočasný. Dobře o tom hovoří Ivo Toman (např. v knize "Motivace zvenčí je jako smrad"). Pokud mě mohou nějaké knihy vést k osobnímu rozvoji, jsou to knihy odborné, které prohlubují moje tvrdé kompetence. A to samozřejmě záleží na profesi každého z nás.
Většina tvz. měkkých kompetencí je sociálního rázu. To nenačtete, to musíte trénovat - prožívat. Z podstaty věci.
Kromě toho motivační příručky jsou zaměřeny na věci, které vyplývají ze zdravého selského rozumu. K tomu nemusíte číst. Vezměme si např. Coveyho "Návyk 1 - Buďte proaktivní". Opravdu si musím přečíst, že nemám sedět v koutě, chci-li něco dokázat?
Otázka, zda literatura formuje naši identitu, obecně má asi smysl. A moje odpověď zní: čím je člověk starší, tím méně k tomu dochází. Charakter ztuhne jako modurit a to, co se podařilo v mladším věku "vymodelovat", už mnoho nezměníme. Takže roli hrajou knihy, které člověk přečte do nějakých 35 let, možná ještě dříve. Všechny další knihy pak už jen "brousí ostří". Doplňují fakta, nutí možná přemýšlet a v některých případech změnit názor, ale jiného člověka z Vás neudělají.
Možná proto většina lidí čte Remarquea ve věku dospívání a méně pak v době zralé dospělosti. Zeptejte se jich, zda je to utváří. Myslím, že beze zbytku odpoví, že ano. Já si Remarquea přečtu už jen z nostalgie.
A to se nebavíme o tom, že existují jiné faktory ovlivňující osobnost: vzdělání, rodina, přátelé, masmédia...
Osobně si zpětně nejsem schopen říct, které knihy mě zásadně ovlivnily. Bylo jich dost. Celý život čtu populárně naučnou literaturu. A ta mě vyprofilovala zásadně. Ovlivnila celý můj život. Stačí si přečíst můj profil a sem tam nějaký můj příspěvek zde. Pomohla vytvořit moji identitu a rovněž tak moji image.
Stačí to jako konstruktivní příspěvek do diskuse?

tsal
26. dubna

Vidíte! Další důvod, proč je lenost vlastně fajn vlastnost. Než bych (se sebou) něco dělala, radši zůstanu ležet a prohlásím se za osobu dostatečně shodnou se svou představou xD

Ok, vážněji. Přestože knihám přisuzuji spoustu kladných vlastností a blahodárných vlivů, v osobním rozvoji bych k nim jako k nástroji nesáhla. Na to jsou dle mého příliš pasivní činností. Můžete si u nich sice říct: "Tý jo, taková bych chtěla být!" nebo "Tý jo, takhle bych na sobě mohla zapracovat!" ale tím to zhasne. Jsou jiné způsoby, jiná postrčení, která fungují mnohem více.

Pokud jde o beletrii, málokdy se s hrdiny ztotožňuji na takové úrovni, abych chtěla být jako oni. Když už si chci příběh nějak osobněji užít, prostě v představách nepohodlné postavy vykopnu a dosadím sebe. Motivační literaturu nevedu. Vzhledem k odstavci výše v ní absolutně postrádám smysl. Jediné, co by se možná dalo počítat, je literatura faktu, naučná nebo filozofická, která mi občas pomůže očistit a ucelit názory (Atlasova vzpoura od Randové, Civilizace od Fergusona). Jenže opravdu jen očistit a ucelit. Ty názory už tam před těmi knihami byly, jen zmatené, občas založené spíše na dojmech než na pojmech, s několika otazníky, ale byly.

Takže za mě knihy nepomáhají. Na druhou stranu toho dělají spoustu dalšího, takže to nevadí.

Sási
25. dubna

Je to jen pokus se vyjádřit. Možná Vám to nesedlo, ale já to jinak neumím a lepší pojmy k vyjádření myšlenky prostě neznám :) chci si povídat o čemkoliv, co Vás ovlivnilo v pozitivním slova smyslu. Co se osobního rozvoje týká, tak v tomhle směru preferuji knihy od Melvila. Nemám vysloveně rád kdejaké new age průjmy proložené esoterikou, kde se slovem Vesmír nešetří, ať už si pod tím dotyční představují cokoliv. Třeba zrovna můj oblíbený Yalom s motivačními příručkami nic společného nemá. Tak doufám Lectore, že svou potřebu udělit mi lekci jste naplnil a teď mě obohatíte něčím k tématu. Jinak je mi upřímně jedno, jestli Vás nějak ovlivnila Bible nebo třeba Vesmírná Odysea. Jen chci vědět co a proč

Lector
25. dubna

Trochu kostrbaté, marketingové. Slova, image, identita, osobní rozvoj... Módní pojmy, které se vyprázdňují. Chcete si povídat o literatuře nebo motivačních příručkách?