Pohlazení slovem

blog

18.01.2015 v 23:15 / Bibiana (811 views)
Pohlazení slovem
Ne, nesmějte se názvu. Slovem lze skutečně pohladit. Tak příjemně, něžně po duši. Krásné slovo umí skutečně projít hluboko srdcem. Zachvět jím. Rozhoupat ho jako zvon. A nemusíme ho ani slyšet. Stačí že kouzelné, k našemu srdci doputuje...třeba i šeptem. Ale pošeptat ho musí jen někdo, kdo nás má rád. Komu na nás záleží. A obrátíme-li si význam slova, a z dobrého je drhnoucí kartáč v našem krku...ne nebudu dnes pokračovat na smutnou notu. Chtěla jsem jen říct, že slovem lze i zabíjet. Nevěříte? Samozřejmě že ne fyzicky. Jen psychicky. Pomalounku. Nenápadně. Utrousit tu a tam nějaké pěkně ostré, s ocelovými ostny. A tvářit se přitom neviňoučce. Třeba jako milius. No kdopak by nám pak dokázal, že jsme slovem otrávili něčí duši, že? Knihy jsou vůbec plné slov. Zásobárna zbraní. Ale i lásky. Stačí po nějaké knize sáhnout. Začíst se. Tak třeba žánru erotického. Myslíte si, že když se vám roztřesou kolena, zachvěje se vám horní ret, orosí čelo, že si toho někdo třeba v autobuse, všimne? Jo i ne. Totiž, někdo má oči všude. Nebo ve vlaku čtete detektivku, právě děj graduje, již již cítíte krev doslova na jazyku a...někdo vás právě otravuje s banální kontrolou jízdenek. Například já. Četla jsem tuhle Literární kuchařku od Marie Woodhamsové. Jen tak, pozdě večer v posteli. Vedle mě se ozývalo pravidelné oddechování, když tu jsem dostala bůhví proč ze slov autorky záchvat smíchu. Nejprve jen tlumený, pak smích zanikl v brblání spolunocležníka. Ještě, že existuje taková ta miniaturní místnůstka, kam lze zalézt a dusit se smíchem tam, aniž bychom tím někoho pohoršovali. Tu knihu vám doporučuji. Autorka v ní čtivě a humorně popisuje své zážitky z cest, ale i s tchýní, a ke každému zážitku přidá i fajn recept. Je tam i pár citátů. Jeden zněl: Pravda je jako cibule, kdo z ní chce strhnout slupky, nejednou zapláče. /Gabriel Lauf/
Ještě Vám prozradím jedno: když jste dobře naladěni a strefí se vám někdo humorným textem do noty, lze se i zabít smíchem. Alespoň mně se to na té malé místnůstce málem povedlo. Umlátit se o úzký prostor lze raz dva. Ale slzy smíchu jsou zdravé. Pamatujte na to, až budete sahat po nějaké knize. Chce to střídat. Napětí, příště zase humor. Mimochodem, ještě něco vám o sobě prozradím. Napsala jsem knihu, jmenuje se Na slzy nezbyl čas. Najdete odkaz na www.kosmas.cz Vyjde na konci ledna. Je to ale spíš psychologický román, humoru tam moc není, ale... určitě si jí také přečtěte. Tak zase někdy tady, přátelé!

Komentáře (0)