Po smrti

blog

01.08.2013 v 10:07 / Nelin (467 views)
Po smrti
Stála jsem nad nehybným tělem čtrnáctileté holky s zrzavými vlasy. Byla jsem to já. Asi před pár minutami jsem ještě žila, ale trochu se to zkomplikovalo. Nakupovala jsem v oblíbeném obchodě. Probírala jsem se v oblečení a těšila jsem se na nový školní rok. Na kamarády. Zrovna jsem na sebe oblékla modré triko, když se to stalo.Z ničeho nic dovnitř vtrhl muž. Nikdy jsem ho neviděla, ale nevypadal, že se vydal nakupovat. Přišel přímo ke mě. Mlčel. Z rukávu mu sklouzl nůž. Nezaváhal a bodl mi ho přímo do srdce. Ihned utekl a já jsem na místě umřela. Ležela jsem v kaluži krve a prodavačka z mé maličkosti málem zešílela. Jakmile přivolala záchranku, omdlela. Kromě nás dvou tam nikdo nebyl.Měla jsem takový divný pocit. No, vlastně jsem necítila nic. Stala jsem se duchem. Jediné, co jsem uvnitř sebe dokázala rozeznat byla touha. Touha po pomstě. Toužila jsem toho chlápka v rudým hábitu s nožem v rukávu svázat a kopat do něj tak dlouho, než by mu život neunikl mezi prsty. Měla jsem vlastně jednu velikou výhodu - nikdo ně nemohl spatřit, ale by la to i veliká nevýhoda.Do obchodu s oblečením vtrhl muž v uniformě. Patřil k záchranné službě. V těsném závěsu za ním další muž s ženou. Ti dva se už zdaleka nepodobali záchranné službě. Byli to policisté. Detektivové vyšetřující mou smrt.To, co se s mým mrtvým já bude dít dál už jsem vidět nechtěla. Doléhal na mě smutek a žal. Vyběhla jsem z obchodu. Kolem se napínala rudá páska s nápisem "Zákaz vstupu". Opodál stála sanitka a pohřební služba s policejním vozem. Při tom pohledu jsem to nevydržela. Zadržované slzy mi vytryskly z očí.Za páskou se začali shromažďovat lidé. Všechny jsem znala. Přišli kamarádi, kamarádky, teta se strýce. Kamarádi mých rodičů. Do předu se davem probily dvě osoby. Žena s pokročilým nádechem hysterie a brečící muž. Okamžitě jsem je poznala. Máma a táta. Sesunula jsem se na zem. Řvala jsem z plných plic, jak nejvíce to šlo. Nikdo o mě ani okem nezavadil. Neviditelná, neslyšitelná a zdrcená jsem klečela na studených dlaždicích. Zůstala jsem tam dlouho, stejně tak moji rodiče."Mami, tati..." křičela jsem na ně. "jsem tady!"Po několika hodinách vynesli mé tělo ven a položili ho do připravené rakve. V tu chvíli moje matka zakročila. Podlezla pásku a rozběhla se k rakvi. Můj táta jí následoval. Policisté je okamžitě popadli za ruce a táhli je pryč."To je moje dcera, pusťte mě k ní!" Ječela matka zoufale. Otec se pral s policisty, ale nakonec skončili za hranicí jako před tím.Nevěděla jsem, co mám dělat. Domů už jsem se vrátit nechtěla. Nesnesla bych ty tíživé vzpomínky na můj život. Rozhodla jsem se najít toho chlapa a zjistit o něm vše. Možná se dokážu pomstít. Počkám, až ho policisté vystopují a pak bude řada ne mě.

Komentáře (2)

Nelin
25.08.2013

Díky :) Možná to upravím.

Grossberg1
01.08.2013

Pěkně napsané,ale chtělo by to konec.Jednu věc jí ovšem nevěřím,že by se hlavní hrdinka ve čtrnácti letech těšila do školy?Já jsem v tom věku spíš doufal,že naší školu konečně někdo podpálí.

Nelin také napsala

SenSen
blog
PronásledovatelPronásledovatel
blog