Pár otázek k výročí toho, jenž shořel

blog

06.02.2014 v 20:23 / panjan (642 views)
Pár otázek k výročí toho, jenž shořel
Ač už delší dobu nejsem dítko a už vůbec ne školou povinné, dostal jsem domácí úkol. Stalo se to jeden večer po telefonické debatě s mým velmi dobrým kamarádem na téma upálení Jana Palacha. A stalo se to díky mému názoru, že na tuto historickou událost nějaký ucelený názor nemám, protože krom toho, co se všeobecně traduje, jsou mé znalosti žádné nebo velmi dobře uklizené, což vychází nastejno. Zadáním bylo - něco zjistit, něco sepsat a následně kamarádovi zaslat s tím, že on učiní nápodobně. Takže se milí čtenáři neurazte, ale primárně tato stať není určena Vám.
Ještě jsem ani nezačal a už tu byl první problém. Ono toho totiž o Palachovi bylo sepsáno dosti a jak to tak bývá dobrého zřejmě pomálu. Jenže mně se nechtělo třídit zrno od plev a nechtěl jsem, aby můj názor byl zkreslen, nebo nějak ovlivněn. A tak mně napadlo udělat to naopak. Bez jakýchkoliv hlubších znalostí zamyslet se nad tím jednoduchým faktem – na protest proti okupaci se upálil mladý student. Proto jméno Jan Palach berte prosím s rezervou a s ohledem na to co bylo napsáno výše. Jinými slovy-jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná.

Co si pamatuji, stalo se to nějak takhle:

Jdete takhle navečer kolem Národního muzea a tam hoří Palach. Prostě tam stojí a tak si plápolá, ale dlouho to nevydrží jen tak nehybně stát. Jeho myšlenka není tak silná, aby dokázala potlačit fyzickou a biologickou povahu celého činu. Prostě nedokáže stát a shořet v klidu a docela. Začne zběsile pobíhat a křičet, válí se po zemi a za chvíli přiskočí muž s kabátem a celé to pokazí. V tu chvíli, kdy se mu plameny zběsile zakusují do masa, v těchto chvílích nepředstavitelně nesnesitelné bolesti, na co myslí Jan Palach? Na co myslel, když v benzínovém oparu škrtal sirku?

Jsou to otázky, na které shořely odpovědi. Navzdory tomu, se od té doby, kdy Jan Palach zazářil pod Národním muzeem, na tyto otázky snaží odpovědět lidé mocní avšak i ti nemocní. S proměnami politické i společenské situace byl a je tento čin rozličně využíván a odpovědi formulovány tak, jak je zapotřebí. Já se budu snažit oprostit od jakékoliv stylizace
Upálil se mladý člověk. Je to čin hrdinský nebo zbabělý? Každopádně tak jako tak zoufalý. Dejme tomu, že se jednalo o čin ryze hrdinský, což by znamenalo, že jediným motivem byl protest proti okupaci. Pro mě, dnešního studenta je to nepředstavitelné. Je vůbec možné, aby tento mladý muž doby tehdejší zvolil dobrovolně tak krutou smrt a obětoval se pro národ, v podstatě pro osudy jiných lidí? Může taková ryzí nesobeckost a čistý idealismus vůbec existovat jinde než v románech?
Teď trocha hnusného pragmatismu: Protestoval tak, že se zabil, čímž ulehčil práci představitelům tehdejšího režimu. Odstranil se sám. Mrtvý nepřítel – dobrý nepřítel. Kéž by takovou odvahu měli všichni oponenti, rázem by bylo po problémech, a my pozůstalí bychom si mohli užívat realistický socialismus ve vší jeho kráse.
Ale zpět od této neodolatelné představy k Janu Palachovi. Autor použil jako protiklad ke slovu hrdinský logicky slovo zbabělý. Jenže když nad tím teď přemýšlím, upálit se zaživa z jakéhokoliv důvodu nemůže být zbabělé, chce to hodně odvahy, takže myslím si, že toto slovo bylo spíše použito bezmyšlenkovitě jako logický protiklad. Ale možná to bylo spíše myšleno nemyšleno způsobem, jestli by bývalo nebylo lepší obětovat svůj život trochu konstruktivněji, bez benzínu a sirek? Kdo ví.

Otázky byly položeny, odpovězte si laskavě sami.

Komentáře (13)

panjan
09.02.2014

Vaše lordstvo,
zájmena jenž se samozřejmě používá v rodě mužském, jež v rodě ženském, pro pořádek.

Vaše věta:" Beru to jako pokus o zviditelnění se, KTERÁ z "článku" přímo čiší." , jest paskvil, který říká, že pokus,. která čiší, je divná pokus.

Vaše věta č.2: "Komentáře ..........., JE teda pěkný hnůj", je na tom dosti podobně, ale úplně naopak. K množnému číslu komentáře je přiřazen jednotný tvar, narozdíl od věty první, kdy k jednotnému číslu pokus, je přiřazen množný tvar vztažného zájmena.

Vítejte v sedmé třídě.

LordSnape
09.02.2014

Hm, obávám se, že ta cena za literaturu bude muset počkat, jelikož tento článek by obhájil maximálně tak žák sedmého ročníku základní školy. :-)

Lachenauerin: Bod za hezky napsaný, slušný a objektivní názor.

Lachenauerin
09.02.2014

Připomněli to už i jiní níže, ale přesto to připomenu i já, protože ono to pořád v povědomí české společnosti tak trochu tone v mlhách: Jan Palach se opravdu neupálil ani tak na protest proti okupaci, nýbrž na protest proti letargii. Z dopisu na rozloučenou to vyplývá poměrně jasně.

Já jsem v té době pro jistotu ještě nebyla na světě vůbec a můj pohled na jeho čin procházel různými proměnami a tříbením. Nebudu je všechny popisovat, jsou celkem předvídatelné; ve stručnosti se dá říct, že jsem začala u bezbřehého mladického obdivu, pokračovala vleklými filosoficko-náboženskými pochybnostmi a disputacemi se sebou samou a skončila u tiché, mlčenlivé úcty před něčím, co je tak nezměrné, že se k tomu netroufám příliš přibližovat.

Z mých „průběžných závěrů“ bych zmínila především dvě věci:

1. Překvapivě málo se při „hodnocení“ Palachova skutku zohledňuje jeho historický význam – totiž to, jestli nějak, aspoň dílčím způsobem a nebo aspoň u některých lidí – ovlivnil vývoj české společnosti a jejího myšlení. Já myslím, že ano, a to ve více směrech (nezlobte se, že to tu nerozeberu podrobněji), a že obojí bude ovlivňovat i nadále, protože ještě zdaleka nejsme „u konce“. Nebo tu otázku můžeme položit i trochu jinak – byla by česká společnost (a české myšlení nebo – chceme-li „vědomí“) jiná, kdyby Palachova činu nebylo? Opět myslím, že ano. A nemyslím si, že by byla jiná ve smyslu "lepší".

2. Myslím, že nám jako společnosti dost uniká jeden aspekt této historické události, totiž něco, čemu se říká „mystérium oběti“. To je něco, o čem bylo napsáno mnoho učených textů a vyřčeno mnoho hlubokých myšlenek, které jsou těžké, rmutné a vesměs velmi znepokojivé. Na obecné i konkrétní rovině je to – aspoň pro mě – těžko uchopitelné a ještě obtížněji pochopitelné (ostatně, ne nadarmo je to asi opravdu „mystérium“).

Přestože jsem tehdy ještě nebyla na světě, čím dál tím jasněji a bolestněji vidím, jak ona letargie, které tenkrát oba naše národy propadaly a později se v ní topily stále hlouběji a hlouběji, hluboce poznamenala mou rodinu a další lidi v mém blízkém i vzdáleném okolí, vlastně celou společnost; a tím – ačkoli si to nerada přiznávám – i mě samotnou. A poznamenává nás dodnes. Ta letargie dodnes žije ve zdánlivě nepodstatných maličkostech a já je objevuju a kladu si otázky, na něž se mi mnohdy těžko hledá odpověď. A její stopy mě stavějí před situace, které mi nejsou dvakrát příjemné, ale pokud se nechci zpronevěřovat sama sobě, musím je zkoumat i přesto, že se v důsledku takových průzkumů vidím ve světle, v němž bych se radši neviděla. Ta letargie na nás všechny – včetně našich dětí, které se narodily třicet, čtyřicet let po této události – stále dýchá, dnes a denně. Když ji nerozpoznáme, nikdy se s ní nevyrovnáme, nikdy ji nerozbijeme.

Neodvažuju se Palachův čin příliš hodnotit, lépe řečeno – vůbec se neodvažuju jej kritizovat. Zůstávám před ním v němé, bezhlesné pietě. Nic jiného mi pravděpodobně nepřísluší. Kromě té piety je asi jen jediná věc, kterou si při pomyšlení na něj můžu dovolit – jsou to slzy. Slzy smutku, slzy lítosti, slzy vzteku nad pociťovaným zmarem a podle mě stále malou (nebo aspoň ne k jádru věci zacílenou) snahou o hlubší pochopení nejen jedné individuální tragédie, ale především jejího poselství určeného nejen občanům jednoho státu, ale vlastně celému světu. Tím končím své cancání a přeju dobrou, pokojnou noc.

panjan
09.02.2014

Děkuji Vám všem za odpovědi a velmi plodnou diskuzi, obzvláště pak panu Lordu, kterýžto obdařen nezměrnou prozíravostí odhalil mé zvrhlé pohnutky. Teď už není co skrývat. Díky popularitě, kterou mi tento článek vynesl, jsem se rozhodl v příštím roce kandidovat na prezidenta USA a stát se laureátem Nobelovy ceny nejméně v pěti oborech včetně literatury.
PS: Vážené Lordstvo, pokus jest rodu mužského.

siena
09.02.2014

Binýsek, také jsem měla pocit, že už reagovat není třeba...
Nicméně číst, že můj komentář je "teda pěkný hnůj", to jednu nepovzbudí a nejspíš bych si tím měla uvědomit, kde je mé místo...Přesto si neodpustím LordeSnape...víte, že existuje dost literatury, filmových dokumentů, vzpomínky rodičů, že jsem měla štěstí na, v té době odvážné, profesory, tudíž si představit dovedu, ač jsem se narodila až v prosinci?

A teď ještě pár poznámek k napadání...Binýsek, myslím, že jsem nijak zvlášť nenapadla, pouze jsem reagovala na Vaši větu, která mne opravdu pobouřila. Teď cituji, neb se k ní už jaksi nehlásíte..."Pro mne je sebeupálení na stejné úrovni jako sebevražední atentátníci..." Toto vyjádření pro mne znamená, že je rovnítko mezi člověkem, který volí sebeupálení a lidmi, kteří stojí za sebevražednými útoky např. z Londýna 2005! A to vůbec neberu v potaz, samotné pohnutky těchto skutků. Kdybyste v tomhle neviděla rozdíl, tak jaký má smysl pak pokračovat v nějaké rozumné debatě...
O tom vidění světa není potřeba diskuse, z komentářů ke knížkám jsem si vytvořila. Na tom také nevidím nic špatného.
Ale už se nemusíte bát, že bych někdy v budoucnu zaplevelovala nějaké diskuse se svými "nesprávnými" názory. Tato mne z toho definitivně vyléčila...

LordSnape
09.02.2014

Napadá mě, jak to souvisí s literaturou... Nebylo by vhodnější to spíše přesunout kamsi na historicko-politické forum nebo nějaký blog? Jinak ty komentáře, co jsem měl možnost přelouskat je teda pěkný hnůj. Každý je hned znalcem a jistě si dokáže představit, jak to tenkrát bylo všechno, že.

Beru to jako pokus o zviditelnění se, která z "článku" přímo čiší.

binysek
09.02.2014

co jsem říci chtěla, jsem řekla, nemyslela jsem si, že ještě budu něco přidávat, protože podle mého soudu má každý nárok na svůj názor, svůj pohled na cokoliv. Nicméně musím se pousmát nad tím, co zjišťuji od svých spoludiskutujících, měla bych se sklonit před názorem člověka, který v té době byl otec rodiny či před názorem toho, kdo v té době vůbec nežil? jen já, která jsem byla malá holka se mýlím, oni mají pravdu? to mi přijde argumentačně docela slabé.

Že Palach byl levičák (zda byl v jakékoliv formě komunistického smýšlení, to já nevím a taky to pro levičáctví není podmínkou), je myslím zcela všeobecně známo. Ani já nevím, jak by se Palach díval na dnešní dobu a nevím to ani o nikom dalším, kdo se jí nedožil nebo ještě nežije, jak bych to k čertu mohla vědět já nebo kdokoliv další? lidi se během života mění tak i onak a jejich názory rovněž. Pokud by ale levičákem zůstal, nadšen by z ní nebyl.

Jak je možné, že já nenapadám osobně své názorové odpůrce, ale jsem osobně napadána - nikdy nedospěje, nemá smysl diskutovat, jako by můj názor byl špatný, ale ty dva další ne. Jenže tak to není já mám takový a vy onaký názor, všechny jsou možné a všechny ve společnosti existují. osobní napadání zpravidla provází nedostatek argumentů nebo možnosti jinak, nežli shazováním jiného názoru, vyložit ten svůj..

Pro sienu: jak "dávno jste pochopila, že máme odlišné vidění světa"? podle mne diskutujeme poprvé a asi dva dny, jaké "dávno"? Já vidím rozdíl mezi jakýmkoliv sebevražedným atentátníkem a jen sebevrahem, snad jsem to napsala zřetelně, nějak mi ale uniká rozdíl mezi sebevražedným atentátníkem a tím, kdo obsluhuje bezpilotní letoun, který vybije svatbu nebo vesničany na poli, kdo zabrání dovozu život zachraňujících léků do nějaké oblasti v zájmu prosazení svých politických názorů, dovážením zbraní do oblastí konfliktů a podobným jednáním. Jo, jeden tady je, ti druzí neobětují svůj život. Pro oběti obou těchto podob zločinů to ale vyjde nastejno. Oběti na jednom konci světa nejsou o nic méně nebo více obětmi nežli ty na jiném konci světa.

pro nightlybirda: ne, tanky jsem hořet neviděla a ani střelbu nezažila jen nevím proč že hořely ty tanky?

Vzpomínám si ale na 21.8.1968 zcela dobře, vzbudila jsem se, naši pustili rádio a já myslela, že je to nějaká hra,
pak mi naši řekli , co se děje a já, asi vás raním, ale já jsem pocítila úlevu, že nepřijeli Němci. Já, na rozdíl, od mnoha , neprožívám žádná vlastenecká traumata nad tím, že sem přijel sovětská a další vojska, nebyli jsme první a nebyli ani poslední, komu se to stalo, nakonec i naše armáda teď dlí v zemích, kam je běžné obyvatelstvo nepozvalo. Nevím, proč by všichni ostatní, Afganistán dvakrát, Grenada, mnohé africké země, bývalá Jugoslávie atd. atd. to měli skousnout a my se tím nechali ovlivňovat ještě za sto let.

V Maďarsku v roce 1956, co já jsem se o tom dočetla, byla regulérní občanská válka s odpornými vraždami na obou stranách - takže to je pro mne zcela a naprosto nepřijatelné , dokonce nepřeju podobný zážitek ani těm milovníkům maďarské papriky, protože by jim na ni brzy přešla chuť.

Váš pohled na Palacha, Zajíce,na to, čím pro vás byli, je zcela v pořádku, já ho však nesdílím ani náhodou.

Kdo je to "my, kteří rádi zapomínáme"? pokud jste to vy a vaši přátelé, nemám s tím problém, pokud však hodláte mluvit za národ tak to prosím pr - i já jsem národ a vaše názory nesdílím ani na oka mžiknutí.

nightlybird
09.02.2014

binýsek - "jak by dnes Palach, levicového smýšlení, asi hodnotil naši společnost?" - a i z dalšího vašeho textu je zřejmé, že jste v té době byla skutečně jen malá holka. Možná i proto dnes, s odstupem let, bezmyšlenkovitě papouškujete bohapusté kecy, kterými se snaží si jeho čin přivlastnit tehdejší a současně dnešní komančové, někdo prostě nedospěje.
Já tu dobu zažil jako dospělý, jako táta od rodiny, já viděl hořet ruské tanky a viděl střelbu do bezbranného davu. Zažil jsem i následující dobu a přesto si nedovolím hodnotit Palachův čin, natož odhadovat jeho pohled na současnost.
Z mého pohledu byl především vlastenec, který se svým činem snažil vyburcovat národ s idealizmem mládí a jako takový se stal symbolem vzdoru proti okupaci. Stejně jako Míša Zajíc, na kterého se jaksi pozapomíná.
My vůbec velice často a rádi zapomínáme a největší chybou toho podzimu 89 byla ta hesla : Nejsme jako oni a Pravda a láska ....Kdyby byl ten slavný samet okořeněn trochou maďarské papriky, možná bychom dnes nemuseli být v takovém morálním hnoji...

1