Panská (bibliofilní) degustace knih

blog

09.12.2014 v 16:35 / LordSnape (1070 views)
Panská (bibliofilní) degustace knih
Degustovat neznamená jen číst. Smyslem degustace knihy je smyslová analýza knihy; poznání a vyhodnocení jejího charakteru a subjektivních pocitů, které se na nás valí po jejím otevření. Degustace a čtení jsou tedy dvě různé věci. Knihu tím neponižujeme na pouhý produkt, nýbrž ji dokážeme ocenit jakožto umělecký předmět. Degustaci může člověk provádět kdekoliv, ale nejčastěji tuto činnost osobně provádím, než si daný titul koupím. A je úplně jedno, zdali se jedná o kus z hromádky pohozené v bedýnce zapadlého antikvariátu či poličky velkého knihkupectví.

Stejně jako u vína, má hodnocení knihy tři fáze: Zrakovou (vizuální), čichovou + hmatovou a chuťovou (čtecí).

1.
První část je vůbec nejdůležitější, tak se na ni rovnou vrhněme. Knihu popadneme a potěžkáme v ruce. Prohlédneme samotné desky a hřbet, což je páteří knihy samotné. Hodnotíme, jak na nás působí celkově. Je vázaná či lepená? Doléhají listy pevně ke hřbetu nebo už mají tendenci se vyškubnout? Jak na nás působí obálka je též velmi důležité. Pokud kniha oplývá přebalem, je dobré jej sundat ještě předtím, než se vrhneme k dalšímu posouzení. Jak vypadá svlečená? Neskrývá papírový přebal jen ošklivé desky za účelem praktickým - to jest držet listy pohromadě anebo je naopak krásným doplněním celkové vizáže dané knihy? Vázaných výtisků je dnes velmi málo a proto si v jejich případě všímáme i stylu, jakým jsou listy k sobě svázány, což koresponduje samozřejmě s počtem stránek.

2.
Čich i hmat je také důležitý. Knihu můžeme nyní otevřít a jemně prolistovat. Všímáme si důkladně nejen jak kniha voní, ale i jak na nás působí samotný papír. Zláště jakou má gramáž a jak lehce se dají listy otočit. Jsou jemné na dotyk a atmosféra ladí k celkovému vyznění? Zde bude záležet na žánru. Cítíte při samotném listování výpary z továren, když listujete steampunkovým románem, nebo tvrdost idustriální práce v novele o robotech či na vás dýchne nezapomenutelná dálava a prázdnota vesmíru u space opery? Vše je důležité. Při této fázi degustace by měla kniha ladit ke všemu ostatnímu, co jsme doposud prohlédli zrakem.

3.
Poslední část naší exkurze zakončíme už samotným čtením, což je vlastně důvod, proč si knihu kupujeme. Necháme stranou subjektivní hodnocení, jak na nás působí příběh, styl či jazyk, ale všímáme si především typografické a výtvarné úpravy. Musíme si odpovědět na otázku, zdali se nám kniha vlastně dobře čte. Vyhovuje nám použité písmo, velikost fontu jakým je kniha vysázena? Mezery mezi slovy, zalomení textu ke stránce či ilustrace dělají také hodně. Ilustrované knihy jsou dnes vzácností a tak si všímáme nejen jejich stylu, jestli sedí a hodí se k dané stránce textu, ale i jestli nepůsobí rušivě, když daný text čteme. Toto samotné hodnocení, kdy si danou knihu vezmu do rukou a čtu si ji, musí už každý bibliofil posoudit jen podle sebe a svých smyslů.

Každému vyhovuje něco jiného a tak doufám, že se vám dostane do rukou kus, který splňuje všechny podmínky na jedničku, jako třeba mnou, nedávno koupený výtisk Bílé velryby od Hermana Melvilleho z nakladatelství Odeon, vydaného roku 1968.


K napsání tohoto manuálu mě inspirovali uživatelé nokid a PAVEL z BRNA, když jsem jim přednášel tuto formu ochutnávání na brněnském srazu DK, který uskutečnil 6.12. 2014. Patří jim mé veliké díky, jinak by tenhle článek nikdy nevzniknul.

Komentáře (14)

LordSnape
22.12.2014

@Pejsánek: Jestli je myšleno to staré Železářství a domácí potřeby (+ vetešnictví) s tradicí od roku 1908 pana Eduarda Čapka, které sídlilo právě za chrámem v Dlouhé, tak bohužel musím oznámit, že Petr Čapek, syn Eduarda, v listopadu zemřel a celý obchod je zavřený. :-(

Nicméně musím souhlasit, Praha se v posledních letech hodně zkazila a vlastně mě už tu taky nic nedrží.

Pejsánek
22.12.2014

Antikvariáty jsou poslední místa kde lze prožít skutečné dobrodružství. Najít dobrou knihu je jako když v kovošrotu najdete chladič z měděného hada do přístroje na pálení slivovice. Znáte někdo starožitnictví za týnským chrámem v Praze? Nevím jestli to tam ještě je, ale za totáče to bylo NĚCO. Dosti odbočuji, ale tehdy byla Praha pohodová. Dnes je to hnus, do kterého bych jel jen kdybych musel.

LordSnape
11.12.2014

@moserova: Já se neurážím. Psal jsem to hlavně teda z mé zkušenosti, co jsem měl možnost vidět u žen z mého okolí. Věřím, že jsou i ty méně náročné, nicméně žádnou takovou jsem ještě neměl možnost poznat. Přemýšlím, zda napsat, že naštěstí. :-)

bytost
11.12.2014

LordSnape-chvilku jsem zaváhala, zda reagovat, no, ale snad se Vás to nedotkne.
Tedy já se domnívám, jaký je přístup ke knihám, podobný je přístup k jídlu, sexu a k životu vůbec.....:-) Ten, kdo se spokojí s průměrem, případně s nižší kvalitou, ten sice žije, ale jeho životní kvality jsou úměrné vstupům. Vaše zkušenost, že ženy si musí během degustace ke knize vytvořit vztah. Pozor, jsou i takové, co jídlo zhltnou a pokukují po dalším.:-)

LordSnape
11.12.2014

@moserova & siena: Rozdíl bude dle mě spíše v tom, že žena ke knize přistupuje právě více emočně. Ze své zkušenosti tedy vím, že ke knize si prostě během degustace musí vytvořit vztah. :-)

@Lector: Jsem rád, že se článek líbí a ještě více jsem nadšený, že v tom nejsem sám.

Lector
11.12.2014

Když jsem si prohlížel komentáře k brněnskému setkání, zaujaly mě poznámky k Tvému sugestivnímu vystoupení, a čekal jsem zda se chopíš výzvy a k tématu se vrátíš i písemně. Jsem rád, že jsi to udělal.
Díky za milou oslavu knihy a všech, kdo se na jejím stvoření podílejí. Zrovna dnes jsem si koupil "Něco se muselo stát" od kolektivu autorů vedených V. Cílkem. Když jsem v restauraci čekal na oběd, nevydržel jsem to, vyndal ji z tašky a zabořil do ní nos. Paní sedící u vedlejšího stolu se na mě podívala asi jako na chlapa odvádějící cizí dítě z dětského hřiště. Ale protože jsem nedělal nic nekalého, ustál jsem její znechucení a jal se "degustovat" dále...
Vím, o čem píšeš a plně se s tím ztotožňuji. Když si koupím knihu, lhostejno zda novou či z druhé ruky, nikdy neskončí rovnou v knihovně a musí mi opakovaně projít rukama, abychom si na sebe "zvykli". Je to taková její aklimatizace. :-)
Nedávno jsem si přes internet pořídil Flagelantskou civilizaci od J. Krupičky. Byla plná symbolů a čar (tužkou) označující pasáže, které si předchozí čtenář(i) potřeboval vyznačit. Dělám to ve svých knihách také, takže mi to nevadilo. Snažil jsem si představit ty přede mnou a představit si, co při četbě prožívali a zda na ně Krupičkova slova působila stejně jako na mě. Je to zvláštní dobrodružství...
Řemeslné provedení knihy obvykle ve zdejších komentářích zůstává stranou. U většiny knih není divu, ale i dnes se vydávají kousky, které mají skvělou vazbu. To je pak opravdu svátek.
Ještě jednou díky.

siena
11.12.2014

pro moserova: A ani já to nijak "feministicky" nemyslela, nic mi není víc cizí. Ve svém prvním příspěvku jsem reagovala čistě jen na nadpis povídání:)
Přesně jste to vystihla..."všeho schopné":-) To s Vámi naprosto souhlasím...

Obávám se, že jsme spolu diskusi, neplánovaně, posunuly do trochu zrádných vod, takže se LordeS omlouvám...

bytost
11.12.2014

pro siena-jééé, tak jsem to nemyslela. ,,někteří z nás,, bylo myšleno, bez ohledu na to, zda muž či žena.
Naopak, vím, že my ženy jsme éterické bytosti tzv.,,všeho schopné,,:-) hlavně pak empatie. Prima den.

1