Pád do hlubin!

blog

01.04.2014 v 18:56 / doriska (342 views)
Pád do hlubin!
Padám. Padám. Padám do hlubin zatracení. Odstrčená z okrajé jámy, kterou teď letím. Z očí mi kanou slzy, které díky poryvům větru, usychájí dříve než stačí spadnout. Čekám na tvrdýd dopad a palčivou bolest. Ani jedno, ani druhé však nepřichází. Místo toho padám dál temnou černotou sama se sebou. Není zde nic slyšet jen hlas v mé hlavě stále opakující to samé dokola: ,, Zrada,,. Samota kolem mě je horší než kdybych měla dopadnou tak tvrdě, jak to jen jde. Náhle se mé tiché nářky změní v neovladatelný pláč, který nejde zastavit. Musím to skončit. V mysli se vracím zpět do chvíle kdy mě většina světa odvrhla a s pohrdavým úšklebkem strčila do jícnu jámy. Čím jsem si to zasloužila? Sama nevím. Najednou ucítím tvrdou ránu. Před očima se mi zatmí. Zpod mích zavřených očí se stále kutálejí slzy a smáčí mi obličej. Po chvíli oči otevřu. Stále však vidím jen tmu. Promnu si uplakané oči a párkrát zamrkám. Kolem je stále temnota. Pokládám si hlavu, ve které mi palčivě buší bolestí. Už nepláču. Mísí se ve mně vztek a lítost. Nevím však, co převládá. Zakašlu. V hlavě se mi rozezvoní tisíce zvonců, které duní a přivádějí mě k šílenství. Bolestně zaryji prsty do hlíny pode mnou. Chci vykřiknout, ale hlas se ve mě zlomí. Nedokážu myslet. Nedokážu nic jiného, než bolestně zyrývat prty do země a snažit se o tichý vykřik zoufalství. Nesnesu to. Nesnesu.

PS: Omlouvám se za pravopisné chyby...

Komentáře (0)