Ospravedlnění

blog

18.06.2013 v 21:35 / ostryzetko (579 views)
Ospravedlnění
Pýcha je prý
jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Lze považovat za hřích i hrdost? Jestliže,
člověk vybuduje říší, kde není žádná zločinnost a spravedlnosti se dostane
každému. Pak lez říci že, udělal dobrý skutek. Jenže pokud si k takovému
to činu vybral cestu krve, jak ho můžeme soudit?
 V časech
kdy lidé uctívali staré bohy, žil mladík, který se jmenoval Mageus měl rád
spravedlnost a upřímnost. Jenže ve starém světě žili lidé jako barbaři a brali
spravedlnost do svých rukou. Což prakticky znamenalo že, ten kdo byl silnější a
bojovnější tak mohl být králem. Spravedlnost tehdy znamenala, jen to co řekne
ten, kdo zrovna vládl nějaké říši. To se ale Mageusovi nelíbilo, sám vyrůstal
bez rodičů, jež vlastně ani nepoznal, nemohl, neboť ho nechali na prahu u dveří
sirotčince. Mageus se musel, o sebe postarat sirotčinec mu sice poskytl jídlo a
přístřeší, ale jen do té doby než dovršil, osmnáctého roku pak musel sirotčinec
opustit.  Byl to sirotek v chudé
čtvrti, stěží si sehnal jídlo a ještě větší úsilí mu dalo utéci v čas, aby
ho nikdo neviděl, jak si nějaké to jídlo „obstarává“. Jednoho dne se Mageus
procházel, po tržišti okukoval obchodníky, jak nabízejí své zboží. Mageusovi
nešlo o cennosti, ale o jídlo a pití. Již dva dny nic nejedl. Mageus už nechtěl,
nic krást mnohokrát si zkoušel na jídlo vydělat poctivou prací. Byl velmi
šikovný v kovářských pracích a tak se poptal u jednoho kováře na práci.
Ten mu ji nabídl a poskytl Mageusovi i střechu nad hlavou. Tehdy se Mageus měl,
velmi dobře kovář se k němu choval, jako k vlastnímu synovi. Možná
proto že, kovář sám žádného syna neměl, jeho žena umřela na velmi zákeřnou
nemoc. Kovář a Mageus spolu žili, poklidným životem práce měli dostatek, aby se
oba uživili. Starý kovář Mageuse učil k slušnému chování a zdvořilosti ke
starším lidem. Naučil Mageuse všechna pravidla slušného chování. Jak plynul čas
tak starému kováři ubývali síly, až nakonec umřel. Jeho veškerý majetek byl
odkázán Mageusovi.  Žil by nepochybně,
klidný a spokojeným životem. Kdyby nepřišel Dábinér vyznavač temnoty a lsti.
Mageus nevěděl kdo  Dábinér ve
skutečnosti je, působil velmi elegantně a dobrácky. Poklábosili spolu o
nespravedlnosti v jejich říši a o císaři Theritovi. Ve staré Evropě se
tehdy rozrůstala jedna mocná dynastie, nesla jméno Impérium sjednocených říší.
Impériu vládl císař Therit dobrosrdečný, láskyplný, ušlechtilí a bojující za
mír a klid. Dokázal celé Evropě že, jedině pokud je řád dá se žít spořádaný
život. Takhle se viděl a všem dokazoval jak je dobrým císařem. „Záleží mi jen
na vašem klidu a blahobytu!!“ To byli jeho slova, ale skutečnost vypadala
jinak. Podaní v dynastii Impérium sjednocených říší ho považovali spíše za
diktátora. Ó ano jeho slovo bylo zákon, jakmile se mu nikdo nelíbil ať už vzhledem
nebo podle jeho úsudku nevhodným chováním tak ho dal ihned popravit. Vládl
pevnou a krutou rukou zákona. Jeho krutovláda a zbytečné krveprolévání neznali
konce. Měl se starat o Impérium sjednocených říší o jejich obyvatele a zajistit
jim jídlo, spravedlnost a mír. To ale nedělal, jen se nechával unášet pocitem
moci. Jak se říká, byl „opilí mocí“. Lidé měli dost jeho krutovlády, ale zas co
mohly dělat? Pokud by císaře Therita svrhly, kdo se ujme trůnu? A nebyl by nový
císař ještě horší než Therit? A krom toho jeho schopnost boje byla na velmi
vysoké úrovni. Mnoho ušlechtilých a statečných rytířů se ho pokoušelo zabít,
marně císař Therit vždy zvítězil.  A tak
raději obyvatelé dynastie Impéria sjednocených říší snášeli Theritovu krutovládu.  Do doby než ho Mageus vyzval k boji. Císař
byl sice tyran a sobec, ale pokud ho nikdo chtěl vyzvat k boji tak výzvu
přijal. Mageus přišel, za císařem do arény kterou lidé nazývali arénou smrti,
neboť každý kdo do ni vstoupil, byl zabit bojovníky císaře Therita. Mageus se ho
nebál, než císaře vyzval k boji připravil se na něj. Vyznavač temnoty
Dábinér ho totiž cvičil v tajné magii. Ta to magie měla velkou moc a jen
tak nikdo ji využívat nemohl. Ale Dábinér věděl že Mageus není jen tak nikdo. A
tak ho začal učit té to tajné magii za nedlouho Dábinér zjistil že Mageus je
v tomto oboru velmi dobrý. No a časem usoudil, že by Mageus mohl
tiranského císaře Therita porazit v boji a nastavit mír a spravedlnost
v celé Evropě a měl pravdu. V aréně smrti se Mageus a Therit utkali
v souboji na život a na smrt. Předvedli unikátní souboj kde Mageus zajal
císaře do klece, jejíž mříže měli tvar písmen, které skládali jistá slova.
Císař se nadal tak snadno zajmout vytáhl z kožené pochvy stříbrný meč se
zářícími rudými runami a jediným máchnutím do mříží ve tvaru písmenek klec zničil.
Mageus se nevzdal, zašeptal nesrozumitelná slova a nad hlavou císaře se objevila
kosa. Ta se spustila dolu, ale císař vydatným švihem kosu rozpůlil. Císař se na
Mageuse vrhl, jeho stříbrný meč se zářivými runami zářil jako měsíční svit
v inkoustově černé tmě. Rozmáchl se mečem a chtěl Mageusovi useknout hlavu
ten se v čas sehnul. Poklekl, pravou ruku sevřel v pěst a levou vztyčil
k nebi. Písečná zem arény se vznesla a mířila k císaři. Ten zběsile
mávl mečem a chtěl písečnou stěnu rozseknout. To se mu nepodařilo písek ho obklopil
a udusil po několika minutách padl na písečnou zem arény. Jeho obličej byl plný
písku. Mageus tedy zvítězil a nastavil v dynastii Impérium sjednocených říší
pravidla a zákony, které dodržovali všichni. Tak nastal v Evropě klid a
mír spravedlnosti se dostalo každému, kdo o ni požádal. Mageus byl prohlášen za
nového císaře a staral se o lid tak jak to má být. Vše dopadlo dobře až pro
Mageuse. Po desetileté vládě přišel jeho čas odchodu. Dábinér si pro něho
přišel osobně. Mageus totiž s Dábinérem uzavřel dohodu, že mu pomůže
porazit tyranského císaře Therita a nastavit mír v celé Evropě. Dokonce
s ním usmlouval i desetiletou vládu v dynastii Impérium sjednocených říší.
Ale vše musí jednou skončit jak mile Mageus odešel s Dábinérem dynastie se
rozpadla. Nikdo už neuměl udržet takovou velikou říši, i když je pravdou, že
její část leží někde ukryta v Evropě doposud.
Jak
tedy máme Mageuse soudit? Vykonal dobrý skutek, ale sám propadl temnotě. Lze tedy
nepochybě říci že Mageus je dobrý člověk. Sám se obětoval a spojil se
s temnými silami ve jménu vyššího dobra.  Ale zas jeho trest je zasloužilí. Proč?
Protože využil většího zla, aby porazil zlo menší. Měl se raději spojit se
silami dobra a jeho činy by zůstaly i nadále. Ale záleží na každém, jakou si
zvolí cestu. Jedno si každý musí uvědomit a to že, pokud si zvolí jakoukoliv
cestu musí počítat i s následky
„Vybral jsem
si takovou cestu, jaká mi byla určena. Neboť není na mě, abych si vybral jinou
cestu, ale je v mých silách se smířit s následky mích činů.“ 
ostryzetko

Komentáře (2)

tyzik.cejka
17.07.2013

hrozný článek a jetě tak dlouhý já fakt nestíham ne fakt nestíhám

georginaa
22.06.2013

Milý ostryzetko, příběh je poutavý, ale občas si to přečti znova a oprav ty překlepy :-) dávám ti 1 za styl a 5 za chyby to znamená za tři, což je dobré hodnocení, že? :-)))

ostryzetko také napsal

HrdinaHrdina
blog
Chuť pomstyChuť pomsty
blog