O víře

blog

24.04.2013 v 19:42 / edysy (1183 views)
O víře
V dnešní moderní demokracii si zakládáme na tom, že
každý si může myslet, co chce. Potíž je v tom, že člověk nemůže žít bez
vnitřního přesvědčení, a to si myslím, je tak trochu problém naší doby, jakýsi
myšlenkový chaos. Bez vnitřního přesvědčení se nám naše činy vracejí
v podobě neštěstí, v podobě něčeho, co nechceme, a to tak dlouho,
dokud se naše myšlenky neustálí v jakési kredo. Nabízí se otázka, zda toto
kredo může nabídnout dnešní církev. Myslím, že úkolem církve je dát lidem
vnitřní přesvědčení, ale církev dnešního moderního člověka odpuzuje věčným moralizováním
a omíláním názorů na homosexualitu a antikoncepci apod. Proč církev nemůže být
trochu přitažlivá? Proč je tak úzkoprsá? 

A tak nám nezbývá,
než hledat svoji víru a přesvědčení na vlastní pěst. Znamená snad dnes víra,
víru v sebe sama? Ale není to tak lehké: víra v sebe sama znamená, že
věřím, že jsem na té správné cestě, která mi je určena. To je věc, kterou nikdy
nemohu vědět, mohu v ní pouze věřit. Tedy věřím, že nenarušuji zbytečně
stvoření, chci říct, že neprosazuji rozmary svého ega .

 


A tak hledejme svoji
víru, a buďme sami sebou, ale tak, jak jsme zamýšleni (od Boha, nebo od přírody
– každý dle svého gusta). A udržujme si svoji svobodu, protože fanatismem se
svoboda ztrácí.




21.11. 2015

Dnes mám volno a od rána přemýšlím: dlouho jsem přemýšlela, co je láska a také víra a tak. A mám pocit, že chyba je v tom, že je zažité uvažovat jako mít rád něco, věřit v něco. To něco tam nepatří. Mít nebo být? Chápete, víra je ryze lidská záležitost, rozvíjí se pouze díky existenci vědomí a umožňuje člověku být sám sebou, být svobodný (intuice?), samozřejmě to nejde absolutně. A láska je láska, jak jsem již psala Lásk JW Heŕa. Chápete? Láska je kvalita života stejně jako víra. To myslel Ježíš proměnou vody ve víno. Mluvil o kvalitě života a svobodě.

Komentáře (4)

Marika Vanova
28.04.2013

Za prvé tady nejde úplně o církev, ale o to mít osobní vztah s Bohem, důvěřovat Mu a nechat se vést ve svém životě a z toho to celé plyne- díky Kristově lásce . Život s Bohem nezaručuje procházku růžovou zahradou - to by bylo moc jednoduché a povrchní, Bůh je láska a chce pro nás to nej, i když to znamená, že nám lecos, o čem si myslíme, že je pro nás dobré, nedá a třeba později chápeme, že to tak je, On vidí daleko za přesah našich životů. Z vlastního života mohu život s Bohem jen doporučit - vyznat se v chaosu světa, uvěřila jsem před 22 lety a nikdy toho nelituji. Každý je zodpovědný za svůj život. Stačí žít podle jediného - Miluj Boha a miluj druhé jako sebe sám - to je hluboká podstata.

edysy
26.04.2013

Odpověď k: Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslov
V mém kredu se koncepce pekla nevyskytuje, chtěla jsem jen vyjádřit svoje hledání víry. Moje víra se bohužel nemůže obejít bez něčeho, co mne přesahuje a čemu se říká Bůh. Protože není nic slabšího, než lidské já – ego. Stejně tak bych mohla použít pojem nevědomí, zkrátka něco, co nemohu obsáhnout, co je větší, než JÁ. Ale bližší je mi pojem Boha. A církví jsem zklamaná stejně jako vy a máte pravdu, že má na svých rukou až příliš mnoho krve.

vic11
25.04.2013

Čtu o víře, opět v kontextu nábožensví, čtu o vnitřním přesvědčení opět se mluví o církvi.... Potřebujete, aby vám někdo diktoval? Aby někdo řekl to je správné a to ne? Já to nepotřebuji, neptřebuji svádět své činy na někoho jiného, Osud, Boha, Aláha. Ne bůh to žádá! Člověk, on to žádá! Jsem silně věřící člověk, věřím ve své hodnoty jenž jsem si stanovil. Sám se rozhoduji co považuji za správné a právě mé vnitřní přesvědčení mi ukazuje cestu. Pokud se kláníte před modlami, vzpomeňte si občas na historii. Nejsem historik, ale z žádného jiného důvodu nebylo prolito tolik krve jako pro Boha v jakékoli podobě, pojmenování. Pokud se ve vaší víře objevuje koncept pekla, či zatracení, stopro tam na vás budu čekat... Proto věřte sami sobě, pokud jste normální, nepotřebujete diktovat co máte dělat.

Sási
25.04.2013

Křesťané věří v prvotní hřích, který se dědí. Čili já jsem se narodil jakožto hříšník, stejně jako všichni ostatní, aniž bych se čehokoliv dopustil. Tahle myšlenka mi příjde absurdní. Pokud nepříjmu do svého života Krista, který kvůli mne zemřel na kříži, pak mne čeká věčné zatracení, tak to alespoň učí církve. Křesťanství se dá samozřejmě vykládat v různých symbolech a vyhnání z ráje zřejmě také něco symbolizuje, protože je poněkud naivní věřit, že opravdu nějaký Adam a Eva žili před cca. 10 tisíci lety a pojedli ovoce ze špatnýho stromu. Jenže si stačí vzít do ruky Bibli, kde se nachází asi tak přes 1000 krutostí včetně genocid, silného mužského šovinismu a nesmyslných nařízení. Proto nikdy nepřijmu žádné náboženství, protože je to pouze podmíněnost, která plyne z výchovy a z kultury.