O Sněhurce

blog

16.08.2012 v 13:54 / herdekfilek (1034 views)
O Sněhurce
Sněhurka se ohnula a pohladila trpasličího pudla za uchem.



Sledoval jsem křivku jejího zadku.

Trpasličí pudl zaštěkal.



Sněhurka se psího ňafnutí ulekla.

Odskočila, škobrtla a padala k zemi.

Galantně jsem nastavil ruce a Sněhurku chytil.

"Och, jak jste...," nedal jsem polibkem Sněhurce příležitost větu
dokončit.



Zčervenala. Zrudla. Zapýřila se ostychem.


"Ale pane, vždyť já vás vůbec neznám," řekla.


Nejsem žádný povrchní hejsek. Jsem člověk sečtělý. Moudrý. A i člověka
sečtělého a moudrého někdy přepadají myšlenky obsahující výhradně výrazy typu
zadek, stehno či poprsí.


Ne, nehněvejte se na mě. Musím konstatovat, že Sněhurka ten zadek měla
výstavní. V muzeu voskových zadků, byl by ten její ve zlaté vitrínce. Se zlatým
nápisem. A s velmi moderním bezpečnostním zařízením.



"Nevadí, že mě neznáte," odpověděl jsem a snažil se nedat najevo
jisté vzrušení.

"Láska bezejmenná a anonymní je smyslnější,
vytříbenější."



Podařil se mi husarský kousek. Drže Sněhurku oběma rukama pevně v náručí,
stáhnul jsem jí šaty.


"Ale pane," úpěla Sněhurka.


"Copak malinká?"optal jsem se a nevraživě se podíval na
kolemjdoucí ňadro Marie Antoinetty.



"Co to se mnou jen děláte?" odfoukla si z čela pramen vlasů.
"Jsem z vás jemně rozrušená. Chce se mi volat - pomoc - a přitom
nechce. Pusťte mě prosím."



Pustil jsem ji. Vyčítavě se na mě podívala. Zvedl jsem ji a vtisknul polibek
do jugulární jamky.

Vděčně se mi oddala. Neřekla již ani slovo.

Položil jsem ji na postel. Celou ji vysvlékl. Sáhnul jsem do kapsy a
vytáhl  již dost opotřebovaný časopis Čtyřlístek. Díl jedenáctý. Ten
nejlepší k těmto příležitostem. Letem kulatým světem. Už při tomto názvu
Sněhurka prohnula šíji v rozkoši. Pokračoval jsem dál. Popis Myšpulínova
vynálezu na loupání vajíček přivodil Sněhurce jemný orgasmický poryv. Neustával
jsem. Vášnivým hlasem jsem se propracovával dějem. Při slovech - Pinďo, pojď,
nasbíráme dřevo na táborák, Sněhurka vyvrcholila. Padli jsme v objetí do lůžka.
Sněhurka znaveně, ale šťastně usnula. Díval jsem se na její do široka rozevřený
chřtán. Snad i polknout by mě mohla. Takový ona měla chřtán.

Komentáře (4)

herdekfilek
17.08.2012

Jsem strašně rád, že se někdo smál. Protože smích je, ať si říká kdo chce co chce, přeci jenom krása boží.

Alix
17.08.2012

Herdekfilek: Vzrušeně jsem čekala na konec a ten mne opravdu nezklamal. Dostala jsem záchvat, za což děkuji, neboť smích je zdravý!

paulhunter
16.08.2012

Herdeku, vážně nemám slov. V dobrém. Neskutečně jsem se pobavil a rozesmál nahlas. Začátek a prostředek se může zdát tuctový, ale tím koncem jsi svůj výtvor vyšperkoval. Řečeno tvými slovy: Krása boží.

panjan
16.08.2012

Herdekfilkova zprasená sněhurka je vtipná, hořce vtipná. Snad pohádky nebudou muset být takového rázu, aby je děti četly. Mně známá pohádka o sněhurce snad nekončí gruppen sexem se sedmi trpaslíky, nebo se pletu? Coby odrostlé děti jsme si občas také nějakou pohádku podobně zvulgárněli, ale vycházeli jsme z původní předlohy.