O efektu nenalezitelné knihy

blog

06.07.2015 v 07:28 / knižní moora (819 views)
O efektu nenalezitelné knihy
Neříkejte, že to neznáte: Vyrazíte do knihkupectví s představou, co asi chcete. Nemusí to být jedna kniha, třeba máte více tipů. S tím, že se až na místě pro jednu z nich rozhodnete. A aby to nebyla zbytečná cesta, tak se ujistíte na netu, že ty vaše vyhlédnuté jsou na prodejně. Pak se otevřou kouzelné dveře, vy vejdete dovnitř a….

…nic není tam, kde odhadujete, že bude. A hledání vám rozhodně neusnadňuje fakt, že vlastně hledáte ne jednu, dvě, ale někdy třeba i tři knihy.

Začnete pohledem na exponovaná místa, pokud sháníte novinky nebo bestsellery, máte šanci. Nic? Aha, tak najít správnou kategorii a provést rychlý oční průzkum. Tady se ukazuje, jak moc důležitá je neotřelá obálka. Jestli jste podobně přisleplí jako já, pak máte problém s orientací v takovém kvantu knih. Prostě splývají.

Trochu tomu dáme řád a zaměříme se na menší prostor. Pokud máte štěstí, knihkupectví má knihy řazené podle příjmení autora a žádná skupina nenechavců tento systém výrazně nenarušila. Jedete očima po hřbetech knih a…b…c….h..H?? Jasně, moc dlouhý úsek, měli jste sjet očima o regál níže. Znovu.

Nenašli? Tak to jdeme zkusit do jiné kategorie. Cestou ze zvyku zkusíme nakouknout směrem ke stolečku informací. Prázdno. V jiné kategorii se opakuje to, co v té první. Ale nacházíte kousky, které vypadají zajímavě, a třeba byste se pro ně mohli vrátit, kdyby byl zbytek lovu neúspěšný.

Postup opakujeme u knihy dva a tři. Zvláštní je, že některé knihy (samozřejmě ty, co nás absolutně nezajímají) nacházíme ve všech kategoriích včetně novinka, bestseller, náš tip, severská detektivka, román pro ženy, historický román, upíří tématika a kdovícoještě. Ale ta vaše nikde.

A které že byly ty, co se vám celkem líbily? Jak jste si říkali, že se pro ně když tak vrátíte. Kde jste je jenom sakra viděli?

Půl hodina v tahu. Začíná být vedro. Informační stolek je stále opuštěný. Ale tak nevzdáte to, že jo. Přece neodejdete s prázdnou. Tak ještě jednou všechno znova projít. Pomalinku, soustředěně. Aaaa…nic.

Vrátíte se k prvnímu místu, kde jste začali hledat, pohledem sjedete třikrát všechny obálky. Rychle, pomalu a rychle. O jedné z knížek si vzpomenete, že jste ji vlastně kdysi chtěli. Kdysi, teď…to je jedno! Po zádech vám stéká kapička zoufalého potu (v létě, v zimě máte spíše sucho v puse a zarudlé tváře) když konečně přijdete u pokladny na řadu a platíte za knihu, pro kterou jste vlastně vůbec nešli.

Ale stejně máte radost. A důvod brzy se vrátit.

Komentáře (18)

Belatris
19.07.2015

Je třeba si uvědomit, že řazení regálů, polic a v konečné fázi i jednotlivých titulů není zcela na libovůli knihkupců. Mluvím z vlastní zkušenosti (knihkupec na patře s lit. pro dospělé od beletrie přes naučnou až k mapám). Je třeba vycházet z toho, jaké členění prodejny navrhnou mocipáni. Ne vždy je možné vyhovět tématům podle toho, v jaké četnosti měsíčně vycházejí. Také zařazení knih do žánrů určují lidé z kanceláře. Je pak o síle a rozhledu každého knihkupce ve velkém řetězci, aby s podmínkami bojoval, jak nejlépe dokáže. Největší problém však je nedostatek času na zkoumání novinek. Není v lidských silách projít ani všechny anotace, natož kouknout na styl psaní, naratologii, tematický záběr autorů nebo u naučné lit. projít obsah. Nemluvě o tom, že podpora knihkupeckého rozhledu zaměstnavateli většinou prakticky neexistuje.
Jsem si ale jistá, že když překonáte plachost a požádáte o asistenci zaměstnance knižních labyrintů, odejdete s tím, co jste chtěli, a nádavkem ještě s pár perlami, na které vás správce tvrze upozorní.
Tento můj příspěvek vyrůstá spíše z diskuse než z článku samotného, který dává jasně najevo nadhled a humor a rozhodně jsem ho nečetla jako sžíravou kritiku upadajícího cechu knihkupeckého.

Allia
10.07.2015

To mi něco připomíná :-D Já takto chodívám často. Většinou mám na papírku napsané tituly a pak hledám. Naštěstí v poslední době okukuji novinky, které mne zaujaly, takže maximálně můžou být vyprodané, nebo, pokud štěstí přeje čeká, na mne poslední kus. Naposledy jsem v knihkupectví hledala knihu zaměřenou na kreslení a 3x jsem ho obešla, než jsem našla danou kategorii pro mne nesmyslně umístěnou kousek od Military literatury a já ji 2x přehlédla :-D

Yunnan
08.07.2015

knižní moora: Vyřídím jim to, občas tam zajdu :o).

PandaGirl
08.07.2015

Já znám svoje revírní knihkupectví jako své boty. A věřte nebo ne, stejně občas stojím před regály a mhouřím oči, abych zahlédla svojí vytouženou knihu (kterou k mému zděšení stejně nenajdu). Nakonec když to vzdám a jdu se zeptat, tak zapomenu z té zmatenosti název knihy, kterou jsem to vlastně chtěla. Takže po vyprávění obsahu se většinou částečně dostaneme k názvu. Ale i tak je to děs.
Nejhorší je to v novém knihkupectví (zrovna včera se mi to stalo). Vůbec jsem nepochopila řazení, protože fantasy bylo skoro v každém regálu (nebo aspoň kousek). Slečny prodavačky se tam velice hlasitě bavily o Karlových varech a já svou stydlivostí jsem nic nezmohla, než hodinu bloudit bez toho, abych nalezla svou vytouženou knihu.

Jinak moc povedený článek :)

knižní moora
08.07.2015

Yannan
Ano, zrovna část o řazení je hlavně o Dobrovském. V Brně na Joštové se najdu, ale na přestěhovanou prodejnu ve Vaňkovce bych potřebovala mapku pro největší regál knih. A i pro řazení kategorií. Je to to nejdobrodružnější knihkupectví pro mě :) Ale s moc milým personálem :)

Spajdy
08.07.2015

No a co teprve hledání v knihovně... Než jsem se naučil ten systém, hledání knihy bylo vždycky dobrodružství, a ne zrovna na pět minut. :D Ale mělo to něco do sebe. A když náhodou zavítám do knihkupectví, nechám se vést intuicí, vytáhnu "náhodně" pár sympatických knížek, otevřu je na pár libovolných stránkách, a když se mi zalíbí, jsou moje :D

Yunnan
07.07.2015

To řazení je relativně jednoduché (byla jste v Knihy Dobrovský?). Regály jsou totiž brané jako sloupce s jistým ohraničením. Tudíž ta abeceda jde od shora dolů a opět pokračuje ve vedlejším regálu (sloupci) od shora :o).

knižní moora
07.07.2015

Díky za všechny komentáře, jsem ráda, že článek rozpoutal diskuzi.
Chtěla bych ještě jednou zdůraznit, že jde o nadsázku myšlenou mile, rozhodně ne kriticky. I když...to řazení teda fakt nechápu! :D
Pro mě je návštěva knihkupectví takovým soukromým svátkem. Nikdo mě nenutí hledání absolvovat, není problém si všechno objednat na osobní odběr. Jeto rychlé, praktické, ale nemá to to kouzlo.

1