O čtení a psaní zábavně

blog

29.08.2012 v 20:51 / HTO (1594 views)
O čtení a psaní zábavně

„Pozor, mořský stařec sem pádluje!", volám s žákem z knihy Jaroslava Žáka: „Nedávno zemřelý Jakub Haberl za svého jednapadesátiletého učitelování dle mírného sečtení sobě svěřené mládeži udělil 911 517 ran prutem, 24 010 metlou, 20 988 lineálem a 436 715 rukou. Mimoto rozdal 1 115 000 pohlavků, 12 763 upomínáčků gramatikou a jinými knihami, 777 dětí klečelo na hráchu, 613 na trojhranných dřevech, 5001 školáků chodilo a stávalo s oslovskýma ušima, 1707 žáků metlu nosilo. Mezi třemi tisíci přezdívek měl prý třetinu, kterou sám byl vynašel.“

Zjistil jsem před čtyřmi roky, že česká nakladatelství se už neobtěžují ani se zasíláním odmítacího formuláře rukopisu.

Jedno japonské nakladatelství rozesílalo odmítavý formulář tohoto znění:

„Milý synu!

Váš příspěvek je mistrovským dílem techniky a Váš styl je nesrovnatelný. Okakura Kazuzo, Největší z Velikých, nenapsal nic lepšího. Od severu na jih a od východu na západ není nikoho, kdo by se Vám vyrovnal. Vaše psaní je dobré, a proto dovolte, abychom Vám je vložili zpátky do klína. Buďte i nadále naším odběratelem."


V Číně jedno nakladatelství rozesílalo toto:

Vysoce vážený bratře Slunce a Měsíce!

Váš otrok se plazí u Vašich nohou. Líbá zemi před Vámi a prosí o dovolení mluvit a přece zůstat mezi živými. Váš rukopis, ó ctihodný, jsme plni oddanosti, nadšení a rozkoše přečetli. Přísahám při duši a památce svých předků, že jsem nikdy nečetl nic vznešenějšího. Vracím Vám jej pln úcty a strachu. Kdybych se někdy odvážil uveřejnit tento poklad, vydavatel listu by mi rázem nařídil, abych jej měl stále před sebou jako zářící příklad a nic už po něm netiskl. Moje literární zkušenost mi dává odvahu prohlásit, že literární perly, jako je ta Vaše, se vyskytují pouze jednou za deset tisíc let. Proto si Vám dovoluji poslat Váš vznešený výtvor zpátky. Prosím uctivě za odpuštění. A vrhám se Vám k nohám jako otrok Vašeho otroka.

A takto odmítal zaslané příspěvky Jan Neruda v Lumíru:

F. J. S.: Pravíte, že chcete jen úsudek, že nedbáte toho, aby Vaše verše byly tištěny. Máte dobře, že nedbáte.

L. K. v P.: Romance o Demblinském se Vám výborně povedla, ale upozorňujeme Vás, že v podpisu jste se zmýlil a že má pod romancí stát jméno A. F. von Schack.

Č. J.: Nebuďte tak neopatrný! Zasíláte, jak sdělujete, verše své po redakcích – někde by Vám mohli náhodou něco otisknout a máte malér.

A. C. v P.: Vaše písmo dokazuje, že máte výborného učitele krasopisu. Pozdravujte ho od nás!

L. U.: Přečetli jsme, co jste napsal Na našeho kanára. Prosím Vás, jakým právem píšete Vy verše na Našeho kanára?

V. M.: Napsal jste: „Hoďte to do koše, když se vám to nebude líbit." Vyhověli jsme Vašemu přání.


Přemýšlel jsem nedávno o vulgarismech v literatuře. První, který jsem viděl, bylo slovo „hovno“ v Příbězích pilota Pirxe. A když jsme u té fantastické literatury: zde je citát, který považuju za jeden z nejlegračnějších, na jaké jsem kdy ve SF narazil: – Bylo to vůbec poprvé, co Lucas slyšel Delaneyho promluvit. „A kurva“, řekl Delaney. „Tak to jsme v prdeli.“

Pro členy spolku „Mravnost nade vše" přepisuji myšlenky geniálního Jana Zábrany nad překladem „Prezydenta Krokadýlů": Duke, který by kumpány oslovoval „kamaráde" místo „vole", který by Vlkům říkal „lotři" místo „sráči" a který by si ulevoval slovem „saprlot" místo „doprdele", by nebyl Duke, nebyl by přesvědčivý, nebyl by živý.. Nikoho by nepobouřil, protože by byl němý; jak říká John Steinbeck: „Pracující člověk, oloupený o takzvané ‚sprostoty‘ ve vyjadřování – to je němý člověk!"

Ostatně průkopnický překlad Hroznů hněvu akademika Procházky využívající nářečí nadchl i Vladislava Vančuru. (Jan Zábrana, Potkat básníka, Odeon, 1989)

„Zvolal-li vojín Knotek ‚Kýho výra, desátníku, zdá se, že jsme obklíčeni‘, pak dlužno mu upříti existenci. Jisto totiž je, že nemůže existovati vojín, ať již Knotek či jiný, jenž odlehčil by si při seznání choulostivé strategické situace tímto zaklením." (Karel Poláček)

A na závěr: něco hrdosti na češtinu:

Poděliv se s básníkem Miloslavem Topinkou o radost nad knihou Barona Gjřjho Cuviera Rozprawa o přewratech kůry zemnj a o proměnách w žiwočistwu gimi způsobených, w ohledu přjrodopisném a děgopisném (překlad Jan Svatopluk Presl, Praha 1834) a Preslovými překlady jmen zvířat jako:


Welozwěr gižný (Megatherium Cuvieri)
Hustozubec wětšj (Anoplotherium commune)
Rybogeštěr obecný (Ichtyosaurus communis)
Plawnogeštěr dlouhokrký (Plesiosaurus dolichoderes)
Křjdloprsták tlustomordý (Pterodactylus crassirostris)
Křjdloprsták dlouhomordý (Pterodactylus longirostris)

, jejichž obrázky lehce najdete tady, dozvěděl jsem se od něj, že Češi jsou (kromě Chorvatů, kteří to slovo od nás převzali) JEDINÍ na světě, kteří nemají jméno klokan odvozeno od slova gangurru pocházejícího z aboridžinského jazyka Guugu Yimidhirr. Jan Svatopluk Presl vymyslel klokan. Původně chtěl použít skokan, ale to už byla žába, tak vymyslel „klokan“, z ruského klok = chomáč chlupů, protože zvíře má vlnatou srst. – Klokana jsem si v zoo hladil (jako ošetřovatel, jinak v zoo jako návštěvníci na žádná zvířata nesahejte, pokud tam není výslovné vyzvání, třeba v dětském koutku!), byli to báječní uličníci. Vždycky si počkali, až jsem naložil plné kolečko k odvezení, pak do něj naskákali a převrhli ho. – Presl vymyslel třeba i slovo „kopretina“…



A na úplný závěr: slavná věta, vymyšlená a vyrobená bratrancem mé maminky, vyvedená v barvě na dřevě v kadibudce na Vysočině: Ser tiše, nepřítel naslouchá!


Obrázek klokana v lisabonské zoo laskavě dodala naše portugalská dopisovatelka Ema Muminha B.

Komentáře (12)

HTO
31.08.2012

To je pravda. Ale pořád je mi sympatičtější ten zubař, který v letech 1868 – 1904 vytrhl 2 000 744 zubů.

WEIL
31.08.2012

Vedl si třeba poctivě učitelský deník.

HTO
31.08.2012

Nu, dost by mne zajímalo, co to bylo za pána, ty pohlavky musel evidentně počítat od začátku – asi si byl jist, že jich bude bohatá ouroda.

WEIL
31.08.2012

Ano, tomu se říkalo výchova. Ostatně i Komenský říkal - když už na žáka nestačí slovní domluva, rychlá ruka vše rychle napraví.

HTO
31.08.2012

Simono, předevčírem jsem na Ilju Hurníka myslel. Díky!

Teď mám vysoký sloupek knih k přečtení – kdybych chtěl číst nějakou nepřečtenou, měl bych sáhnout po Neuromancerovi, tam jsem došel nejdál na stranu 63. Třeba bych ji teď po těch letech už chápal líp.

TakySimona
31.08.2012

Omlouvám se, že se mísím do debaty zasloužilejších... kdo to napsal o řediteli nevím, ale o tohle ze zdi přepsal PRÝ Ilja Hurník : "Joža je blbec, i když se to smaže." (Ilja Hurník, Infračervený notýsek).

Měla bych si něco od pana Hurníka přečíst, ale pro letošní: http://www.denneprecitanychknih.sk/ už jsem zadána...
Simona

HTO
30.08.2012

Marwine, to s tím ředitelem jsem taky slyšel a připadá mi to úžasné – a taky nevím, kde to bylo. Ale je to skvěle filosofické, n'est-ce pas? – – K bratřím Preslům moc doporučuju knihu Evy Hoffmannové z edice Odkazy pokrokových osobností naší minulosti. Práce lidí jako byli oni nebo Jungmann je nedocenitelná a dnes už prakticky nepředstavitelná.

A děkuju za pochvalu.

Marwin
30.08.2012

Tvůj jako vždy vtipný článek , mě nejen pobavil ,ale rozšířil moje obzory .Už několik let na služebních cestách parkuji v Preslově ulici , v jednom městečku .Už několik let si slibuji , že zjistím , co to bylo za chlapa ,ten Presl .Díky.

Před mnoha a mnoha lety(1982) , se zjevil na náměstí nejmenovaného krajského města(UL) obrovský nápis " Kdo se směje ,krade !"
Okamžitě byl tehdejšími mocnými vládci zamalován , neboť zaváněl nebezpečnou propagandou .Dodnes existuje spousta odborníků (hlavně u piva) , kteří v tom nápise hledají nějaký skrytý význam .

Zajímavý je též nápis na školní zdi "Ředitel je vůl i když se to smaže!" , to je z nějaké knihy , jejíž název jsem již zapoměl ,ale ta věta se vryje hluboko do srdce.

1