Nirvána euroatlantické civilizace

Nirvána euroatlantické civilizace
Strávil jsem posledních pět dnů prací na strategii krizové komunikace pro jednoho mého klienta. Šlo o zajímavou, ale poměrně intelektuálně náročnou práci, a tak si dnes dávám trochu oraz. Mozek zaměstnaný monotematickými myšlenkami se chová jako utržený ze řetězu a skáče od jednoho k druhému.
A tak sedím a poslouchám album Nirvány a zpětně se vracím k pátečnímu 25. výročí smrti jejího frontmana Kurta Cobaina. Ten snad proto, že jeho vnitřní oheň byl příliš silný, nenašel cestu k dosažení své nirvány trpělivou niternou cestou a svůj oheň uhasil pořádnou porcí methyl-(1R,2R,3S,5S)-3-(benzoyloxy)-8-methyl-8-azabicyklo[3.2.1]oktan-2-karboxylátu, zvaného kokain (nebo poeticky třeba také sněhová vločka) a pojistil to dávkou broků vstřelených do hlavy. Jisté je, že tahle kombinace by uhasila sebevětší oheň v každém z nás. Koktail alkaloidů a olova v mozkové tkáni je terminální řešení. Ale o tom nechci psát.
Ty myšlenky na Cobaina a na Nirvánu mi připomněly jeden esej, který jsem před lety četl v nějakém magazínu a jehož autorem byl tuším biolog Komárek. Jeho kostrou, stručně řečeno, byla myšlenka, že naše civilizace, respektive jistá její část, zvolila cestu nirvány k tomu, aby uvolnila životní prostor. Obracel se k původnímu významu pojmu a psal o nirváně jako o vyvanutí všech tužeb, žízni po životě po vytváření nového. Cílem je přechod do nicoty… Ostatně stesky na život a na jeho smysl a touha po nebytí je stará jako lidstvo samo.
Autor eseje přitom upřel svůj zrak k naší civilizaci, která se v jeho očích de facto upírá k témuž. Nevědomě, ale o to více masově. Psal o generaci, která rezignuje na podstatu života a jeho pokračování a soustředí se jen na sebe. To téma se stále častěji vrací, respektive nabírá na intenzitě.
Minulý týden se v médiích například objevil článek o tom, jak mladí Američané stále méně touží po sexu. Vytváří se generace lidí, kteří netouží po reprodukci života. Ostatně, o používání antikoncepce jako prostředku pro zachování osobní svobody se v této souvislosti hovoří už dlouho. Vytrácí se hodnota rodiny a je nahrazována novými sociálními konstrukty, které však v sobě nenesou potenciál obnovy a pokračování života. Objevují se – pro někoho možná scestné, ale není divu, že přijímané - teorie, že homosexualita je vzývána jako ideál právě takové svobodné cesty bez závazků (stejně jako jím byla v antickém Řecku). Smyslem bytí je život ve svobodě, život bez závazků, život bez odpovědnosti. Jde o naplnění slov Madame de Pompadour, jimiž odrazovala Ludvíka XV. od toho, aby si dělal starosti s věcmi vezdejšími.
Komárek se tázal, zda naše civilizace nenaplňuje odkaz Gautamy Buddhy a nesměřuje masově k nirváně – vyhasnutí plamene – k vyhasnutí žádostivosti a touhy po životě. Pomalu míří k vymizení tím, že „nechává děti se nenarodit“.
Už před lety, kdy autor esej napsal, vedl úvahy i o imigraci a její roli, ale netušil, co se odehraje v letech následujících, v nichž naše pasivita a mizivá touha hájit svoji populaci jako by mu dávala za pravdu. Z biologického hlediska se vyčerpal potenciál populace – skupiny -, která pomalu svoji niku přenechává jiné - jiným. Upřímně řečeno, ale to není jen otázka Evropy – podívejme se na život mladých Japonců nebo jiných Asiatů žijících v urbanizovaných společnostech.
Umíme však najít cestu k obnovení touhy po životě? Nevím.
Tady na DK i jinde, zejména na internetu, vidím spoustu kritických připomínek a komentářů ke stavu dnešního světa. Je tu hodně odsudků a kritiků lidí, pro něž nemám osobně žádné označení, protože jakékoliv jejich „nálepky“, jež dostávají, při bližším pohledu nevydrží a odpadávají. Tyto příspěvky „statečně“ bojují s cestou k „nirváně“, kterou jsme se vydali, ale nemají sílu nás z ní odvést. Mimo jiné možná i proto, že řada těch kritiků je sama příkladem individuální cesty životem – „intelektuálové“ uzavřeni do svých úvah bez ochoty vlastní reprodukce a bez schopnosti podporovat reprodukci jiných.
Nebo se mýlím?
Není ono otevření hranic, jehož jsme se stali svědky, také pomyslným „koktailem koksu a olova“, protože nemáme tu sílu pozorovat svoje vyvanutí? Je to promyšlený počin prosazovaný a podporovaný lidmi na cestě „k nirváně“, nebo jen hloupé přecenění (týmiž lidmi) naší životaschopnosti a touhy vzdorovat neodvratnému osudu a schopnosti ustát biblických sedm měsíců v „podhůří Araratu“?

Poznámka: Aby bylo jasno: o „sedm měsíců v podhůří Araratu“ nestojím. Už jen proto, že před sto lety „neudělaly dobře“ 1,5 milionu Arménů.

autor: Lector · 10. dubna v 12:37 · přečteno 982x

Komentáře (30)

Mimir
29. dubna

Ďakujem za dodatočné ozrejmenie a samozrejme, za podnetný text.
PS. Údaje v profile sú v zhode s pravdou.

alekis
29. dubna

lector
to jsem ráda...
a promiňte, už s tímto pro dnešek končím.
Forma: každého z nás se občas něco dotkne, to máme asi každý v sobě. Mně stačí jedno slovo a "z lásky se stane nenávist", i to o sobě vím. Musím víc trénovat hroší kůži a odolnost.
A.

Lector
29. dubna

»Mimir: Díky za Váš dlouhý - to nemyslím pejorativně - příspěvek. Rád jsem si ho přečetl a pokud údaje ve Vašem profilu jsou pravdivé, pak vyjadřuji i svůj respekt.
Protože bych dnes večer rád ještě stihl něco jiného než diskusi zde na DK (ale té se nezříkám, protože zastávám názor, že každá taková příležitost je prostorem pro kultivaci myšlení), budu pro tuto chvíli reagovat jen na Vaši pasáž týkající "intelektuálů".

Ano, použil jsem jen uvozovky a nepoužil slovo "pseudointelektuál". Proč? To druhé z nich se, alespoň v českých krajích, používá jako urážka pro určitou skupinu lidí, kteří bývají také označování jako "pražská kavárna" a já nevím co ještě. V podstatě to je v našem kulturním okruhu takový terminus technicus. Ale já nepsal o těchto lidech. Měl jsem na mysli lidi, kteří právě tímto termínem označují své protivníky, pohrdají jejich intelektuálním přístupem, ale de facto používají stejnou metodu. Abstrahují, používají rozum, provádějí myšlenkové experimenty, objektivizují ve snaze usvědčit ty první z nečestnosti, ze lži, manipulace. Nemají rádi slovo intelektuál, ale v mnohdy je lze ve stylu práce jen těžko odlišit. Odlišují je jen výsledky jejich práce...
V daném kontextu jsem chtěl poukázat na to, že existuje řada lidí, které by bylo možno označit za intelektuály (v neutrálním slova smyslu), ale oni by to o sobě neradi slyšeli. Proto ty uvozovky.

Lector
29. dubna

»alekis: Rozhodně se neloučíme ve zlém. Není k tomu žádný důvod. Rád si s Vámi někdy opět "popovídám". Jen ty příležitosti vidím omezeně.
Já jsem rád, když lidé diskutují. Vážím si toho a právo na názor nikomu neupírám, ale rovněž se důsledně dožaduji toho, aby jej nikdo neupíral ani mně. Jsem však velmi citlivý na formu...

alekis
29. dubna

lector
nejspíš jsem se špatně vyjádřila, to se mi docela často stává, to o sobě vím. Těžiště bylo v tom právu na svůj názor.
Mám dojem, že Eldar se tady nějak omlouval, ale už se k tomu nehodlám vracet.
Vy jste napsal blog a nastala k němu diskuze. Je to úspěch, hodně lidí, včetně mě, se nad vaším psaním, každý podle sebe, zamyslelo.
Též se s vámi (pro tento blog) rozloučím a doufám, že se spolu neloučíme ve zlém.
A.

Ad PS2: mlácení prázdné slámy - z mé strany, když mluvím o věcech stále stejných, že už to považuju za zbytečné.

alekis
29. dubna

siena
Když se nad tím zamyslím, připadá mi, a ono to má nějaký název, zrovna teď nevím... prostě se snižují mantinely. To je asi v tom, že se hodně věcí mění. Co dřív bylo znakem neurvalosti a hulvátství, je dnes normální (viz vrcholová politika například). Přesto, a to nebráním Eldara, máme k sobě asi tentýž pocit, že pouze velice vzdáleně víme, že existujeme a to díky DK, za nenávist považuji něco úplně jiného.
Ze své strany už bych zde skončila, neměla jsem v úmyslu nikoho urazit ani rozhořčit, o tom jsou diskuze, člověk se dozví něco nového a někdy získá jiný pohled na věc.
Zdravím. A.

Lector
29. dubna

»alekis: Váš předposlední odstavec ve mne vyvolává údiv. Reagujete na moje úvahy, ale přitom máte pochopení pro Eldarova silná slova. Skoro bych to označil za konfirmační zkreslení, ale nechci přecházet do tohoto druhu komunikace. Proto se s Vámi také rozloučím.
PS1: Ale diskuse na téma "odsuzování", "vyjádření názoru", "polemika" atd. by stála za to. Třeba někdy jindy někde jinde.
PS2: Škoda, že toto považujete za mlácení prázdné slámy. To já vidím v jiných diskusích. Ale tam už se nepotkáme, takže výše uvedené "někdy jindy někde jinde" beru zpět.

Mimir
29. dubna

Pán Lector, dovoľte reakciu aj zástupcovi práve tej generácie, ktorá nie je ešte nositeľom toho opojného zdroja trpkej múdrosti (mám na mysli večne zelený strom života), ale zatiaľ sa len prismelo k všetkému vyjadruje a neváha do všetkého strkať svoj naivný ostrovtip, čím sa stáva ...nerád by som podľahol intenzívne vábivej sile skryť sa za zovšeobecnenia, preto teda - čím sa i JA neraz stávam neznesiteľnejším než k všetkému sa vyjadrujúci starec, ale už je pomerne živnou pôdou kritických impresií. V tom texte, ktorý som subtílne, odstavec po odstavci, úvahu po úvahe prechádzal som našiel také množstvo dotknutých tém, z ktorých vy ste pomerne umne vytvoril túto kontinuálnu a konzistentnú, v neposlednom rade vhodnú reflexiu society, že by na ňu k spokojnosti oboch strán, nedokázalo odpovedať ani zainteresované sympózium.

Kde vôbec začať? Ponúkate tým, ktorých premohlo nutkanie reagovať len dve možnosti. Rezignovať pod tiažou a komplexnosťou problematiky a nájsť útočisko v "radikálnej" odpovedi, ktorá je vždy naporúdzi ako akési útočisko pred nejasnosťou, alebo odpoveď, ktorá by rozsahom omrzela a stala by sa, napriek adekvátnosti - "záživnou ako americké romány". Asi nie je potrebné začínať úplne od zenitu, ale tak sa pýtam sám seba, ako to ten Fromm myslel, keď vyslovil myšlienku, že "moderný človek v kapitalistickej spoločnosti podobá sa kojencovi, ktorého nezaujíma nik a nič iné, len on a jeho fľaška mlieka, za ktorou neprestajne kričí." Nie je to vhodná paralela? Frankfurtská škola upozornila pomerne dávno na zvláštneho podomového obchodníka, ktorý klope na vrátka ľudskej prirodzenosti, a kto mu otvorí, tomu sa zavďačí ilúziou "jednoduchších zajtrajškov" . Raný Marx, ktorého umlčal "vyšší spoločenský záujem", hovorí o človeku a jeho pravých potrebách, ktoré sú zakorenené v ľudskej prirodzenosti a človek by mal dostať šancu ich napĺňať, aby našiel svoju podstatu a tu kapitalizmus zvolá - komoditu, každý deň inú a novú - ale Marx tíško šepká: "mal som na mysli slobodu." Smerujem k tomu, aby som nie zodpovedal, ale snáď z časti vyslovil svoju úvahu o možnej príčine ľudskej (mojej) povrchnosti, ktorá je len jedným z mnohých symptómov neistého človeka úspešných zajtrajškov. Človek teda, podľa vzoru svojho pána - "ideológie trhovej ekonomiky" chce stále niečo nové a rodiny, deti, vzťah - to sú konštantné a rušivé premenné na ceste dobrodružným životom. Zašlo to tak ďaleko, že neotrasiteľný obhajca spomenutých premenných -evolúcia, tiež nestíha reagovať na dynamiku okolností? (akoby aj mohla, keď stojí na prahu mezolitu a neolitu) Sexualita už nie je prostriedkom k reprodukcii, stala sa cieľom, ktorý instantne kompenzuje frustráciu z nudy. Nájsť odvahu prijať dieťa, znamená nájsť odvahu prijať záväzok, zodpovednosť a v neposlednej rade, odoprieť si..."lepšie zajtrajšky". Teda opäť Fromm-ovým žargónom, stávame sa nekrofilnou generáciou a úlohou nastupujúcich mladých ľudí, úlohou tak potrebnou a viditeľnou je objaviť iluzórne potreby, ktoré parazitujú na koreni ľudskej prirodzenosti. Ďalší symptóm, ktorý vidím medzi "svojimi" je citeľný strach a neistota, niekedy úspešne, s vynaložením nemalého úsilia, niekedy menej úspešne prekrývaný zdanlivou istotou a sebavedomím. Odkiaľ sa ten strach berie? Môj názor je, že vychádza z ontologickej prázdnoty človeka. "Existenčné vákuum", hovorí Frankl a obsesívna potreba zaplniť ho moderným trendom. Európa starne a vymiera? Je to dôsledok alebo príčina? Veď tu človek, ten od ktorého očakávame, že prevezme pochodeň, nespoznáva po odstránení trendového balastu sám seba - resp. nachádza prázdno.

Len veľmi povrchná odpoveď, ktorá sa vopred odsudzuje na obmedzenosť, ale pýtala sa uzrieť svet. Premýšľam aj nad tým, ako to myslíte s "intelektuálmi", pretože ak správne rozumiem konotátu, ktorý pod tým mám rozumieť vo Vašom príspevku, tak by som skôr použil "pseudointelektuáli". Myslím, že pod pojmom intelektuál rozumiem nasledovné: ...intelektuál je človek, ktorý presahuje svoje subjektívno pomocou univerzálneho myslenia, teda myslenia, ktoré produkuje idey všeobecnej platnosti, čím dosahuje úroveň objektivity. Tým sa stáva spoločensky nepostrádateľným, pretože dokáže prekročiť hranice svojho sveta, vlastne ich zbúra. (definícia, ktorú som pochopil z dielka Hrobka intelektuála, Lyotard). Intelektuál, to neznamená spoločenská letargia a pozornosť len na, v lepšom prípade, tvorivé vnútro. Človek "trpiaci" intelektom a zdravou individuálnou autonomnosťou, by nemal pozabudnúť na svoj spoločenský dlh. Ako píše Jung: Človek v procese individuácie musí za seba priniesť výkupné, to znamená, musí predložiť hodnoty, ktoré sú rovnocennou náhradou za jeho neprítomnosť v kolektívnej sfére. Jedinec je zaviazaný kolektívnymi požiadavkami, aby si svoju individuáciu vykúpil za cenu ekvivalentnej práce v prospech spoločnosti. Tento človek, ktorý je na ceste individuácie, musí prijať pohŕdanie zo strany spoločnosti, dokiaľ nesplatí svoj dlh."