Nerecyklovatelní recenzenti

blog

18.07.2015 v 17:48 / JanH (1023 views)
Nerecyklovatelní recenzenti
Nedávno jsem objevil zajímavý (ne, to je slabé slovo - výborný) literární blog. Jmenuje se Hnízdo zvrhlé Narcisky a jakkoli se tento název může zdát na hony vzdálený světu literatury a evokovat zcela jiné asociace, je to opravdu literární blog par excellence.
No - a před časem mne na tomto skvělém blogu zaujal článek jeho majitelky s názvem Úskalí recenzních výtisků. Je to zajímavé (to taky, ale hlavně a především excelentní) počtení na téma „Knižní recenze od A do Zet“, které mne mimo jiné inspirovalo k napsání něčeho podobného, co jsem už měl delší dobu v plánu, k čemuž jsem se ale jaksi nemohl pořád dostat. Až nyní, díky Narcisce zvrhlé z čeledi recenzovitých.
Začnu od Adama a uvidím, kam až mne mé spisování dovede - žádný jasný plán nemám, pouze nějaké orientační body, kterých se budu pokud možno držet a když ne, pokusím se k nim vždy vrátit.
Chci psát - stejně jako moje předpisatelkyně - o recenzích, ale ne hned, nýbrž po takovém krátkosrstém úvodu. Začnu samotnými knihami, přesněji řečeno jejich obálkami.

OBÁLKY KNIH - MOŽNOSTI:

Žádné nejsou, resp. je jen jedna. Na obálce jsou pokaždé údaje, které knihu chválí, oceňují, doporučují. Z logiky věci vyplývá, že se nelze setkat s knižní obálkou, která by „svou“ knihu jakkoli hanila, znevažovala či odrazovala od jejího čtení.

Důsledky:

1. Kniha je zboží
2. Knihu je třeba prodat
3. Údaje na obálce jsou součástí reklamy
4. Pokud by - z nějakého důvodu - došlo k tomu, že by údaje na obálce knihy odrazovaly od jejího zakoupení, může se jednat pouze o dvě možnosti:
a) omyl
b) zamýšlený marketingový tah

Je to možná smutné, ale je to tak - kniha je (jakkoli to slovo v souvislosti právě s knihou zní strašně) zboží. Zboží, jak známo, nemá ležet na pultě, ale má být prodáno. Kdo knihy vydává, ten do svého podnikání investuje a dělá to pochopitelně za účelem zisku. Přesto nás, čtenáře (tedy aspoň některé), takovéto podnikání s knihami jaksi nadzvedává ze židle, je nám proti mysli, že naši miláčci jsou pouhým zbožím a produkty, na něž se vztahují zákony trhu včetně těch dvou nejzákonitějších, kterými jsou nabídka a poptávka.
Když si ovšem, nadzvednuti ze židle, na tuto opět sedneme a začneme přemýšlet nikoli emotivně, nýbrž racionálně, zjistíme zajímavé věci a ve vydavatelích knih už nebudeme vidět padouchy a obchodníky s lidskými city, ale lidi, bez kterých by se - například - k nám žádné knihy vůbec nedostaly. Z toho vyplývá:

Postulát č. 1: Vydávat knihy není - samo o sobě - nic špatného

K tomu, aby se zboží prodalo, je především nutná reklama. Ta má za cíl upozornit potenciální kupce na přednosti daného zboží. Protože i knihy jsou zboží, které má být prodáno, upozorňují prodejci na jejich přednosti, snaží se je nejrůznějšími způsoby „zviditelnit“ apod. Takovou ideální reklamní plochou je v případě knihy její obálka. Jak již bylo řečeno, údaje na obálce jsou pokaždé pozitivní. Z toho plynou následující dvě možnosti:

Možnost č. 1: Reklama je pozitivní - kniha je kvalitní
Možnost č. 2: Reklama je pozitivní - kniha je nekvalitní (nekvalitní ve smyslu literární hodnoty)

Z toho vyplývá:

Reklama (údaje na obálce) není - sama o sobě - ničím špatným. Tím se stává až v případě, že se pozitivně vyjadřuje o špatné knize, tedy literárním braku.

Kniha je sice zboží, má ale určitá specifika. Může být např. reklamována jako všechny ostatní výrobky či produkty, ale pouze v případě výrobních vad. Knihu ale nelze reklamovat např. na základě tvrzení, že hlavní hrdina nemá charakterové vlastnosti, o jakých se psalo na obálce nebo že děj není tak napínavý, jak bylo avizováno. Z toho je zřejmé, že:

Postulát č. 1: Hodnocení knihy je vždy subjektivní

Mluvíme samozřejmě o „obyčejných“ knihách. Existují pochopitelně klasická díla, která jsou všeobecně hodnocena pozitivně. To zajisté nevylučuje případ, že třeba Shakespearovy sonety se někomu nemusí líbit. Pokud ovšem takovýto člověk začne tvrdit, že Shakespeare, Dante či Dostojevskij psali špatně, nikoho tím nepřesvědčí, ale utrží si pořádnou ostudu.

Postulát č. 2: Klasickou (všeobecně pozitivně hodnocenou) se kniha může stát až po určité době

„Určitá doba“ může u různých knih trvat různě dlouho. Tak např. za života americké básnířky Emily Dickinsonové byla její tvorba považována za úpadkovou, dnes ji považujeme za jednu z největších lyriček všech dob.

Skutečnost, že údaje na obálce jsou vždy pozitivní, je způsobena především tím, že vydavatelé považují knihy pouze za zboží jako každé jiné, nikoli za zboží specifické. Jejich zkratkovité uvažování, kopírující obvyklou obchodní praxi (čím víc a halasněji zboží vychválím, čím víc pozitivních informací o něm rozšířím, tím lépe se bude prodávat) u knih neplatí. Důvod je zřejmý - ačkoli jsou informace na všech obálkách kladné, ze zkušenosti víme, že z toho ještě zdaleka neplyne, že všechny knihy jsou automaticky dobré či hodnotné. Stává se totiž, že i naprostý literární brak je doporučován jako kvalitní čtení. Z toho logicky vychází, že čím více je kniha vychvalována, tím více se mají čtenáři na pozoru. Vědí totiž, že dobrá kniha žádnou přehnanou reklamu nepotřebuje, resp. že oslavné ódy na určitou knihu signalizují nejspíše to, že to s její kvalitou nebude až tak slavné.
Nyní přejdeme k anotacím.

ANOTACE - MOŽNOSTI:

V zásadě platí to, co je charakteristické pro obálky. Anotace je jakousi „prodlouženou rukou obálky“. Jejím smyslem je shrnout několika slovy to, o čem se v knížce píše za účelem reklamy. Anotaci píší (nechávají si psát) nakladatelé.

Důsledky:

1. Anotace je vždy kladná
Poddůsledky:
a) anotace zásadně nevypovídá nic o kvalitě knihy
b) číst anotaci je zbytečné

2. Anotace je vždy zavádějící
Důvod: Anotace stojí uprostřed (mezi obálkou a zakoupením knihy). Je tedy druhou a poslední možností, jak zaujmout a nalákat zákazníka.

Je pochopitelné, že ne všechny anotace jsou nutně stejně stupidní. Dokonce se dá říct, že většina z nich je opravdu tím, čím být má - totiž jakousi stručnou informací o zaměření knihy. I ta nejlepší anotace je však vždy tendenční, což znamená, že se bez ní můžeme - bez jakékoliv škody - obejít.
Konečně recenze!

RECENZE - DEFINICE:

Recenze je posudek čtenáře, sdělení, jak na něj kniha zapůsobila, informace o kladech a záporech knihy.

Důvody, proč čtenáři píší recenze, tady nechci zdlouhavě rozebírat. Je jich jednak hodně a navíc se nijak bezprostředně nevztahují k tématu. Je možné, že někdo píše recenze proto, aby se pochlubil, jak je sečtělý, jiný má zase zájem o recenzní výtisky a chce na sebe přilákat pozornost nakladatelství atd. To, co mě ovšem v tuto chvíli zajímá, je nikoli odpověď na otázku, proč se recenze píší, ale proč by se psát měly.
A tady vidím jen jednu odpověď - knižní recenze by měla být psána proto, aby byl případný budoucí čtenář dané knihy upozorněn na její pozitiva či negativa. Smysl recenze je tedy (měl by být) především informační - recenze má knihu doporučit nebo před ní varovat.

DRUHY RECENZÍ:

1. Dobrovolná
2. Povinná

Dobrovolná říkám takové recenzi, kterou si mohu napsat „sám od sebe“, povinná je limitovaná určitým termínem, do kterého má být napsána. I povinná recenze je však ve skutečnosti dobrovolná - nakladatelství nikoho nenutí, aby psal recenze, ale jde z obou stran o svobodné rozhodnutí - většinou formou „knihu za recenzi“.
Základní otázka ovšem zní: Proč nakladatelství rozesílají recenzní výtisky, resp. proč mají vůbec o recenze zájem?
Odpověď, která se nabízí jako první - protože kalkulují s tím, že recenze bude kladná a reklama v podobě knižní obálky a anotace se tak rozšíří ještě o pochvalu ze strany čtenáře.
Ovšem - za zaslání recenzního výtisku se slibuje napsání recenze, nikoli napsání kladné recenze! Zároveň je ale pravděpodobné, že ten, kdo dostane knihu zdarma, bude mít jaksi přirozeně snahu se nakladatelství zavděčit - a jak lépe to udělat než kladnou recenzí? Napsat zápornou recenzi na darovanou knihu - není to tak trochu nevděk?
Tady se opět dostáváme k původnímu a zásadnímu problému. Když totiž budou všichni recenzenti postupovat takto, nebudou existovat jiné než pouze pozitivní, kladné recenze. Pak ale ztratí psaní recenzí jakýkoliv smysl - koho by totiž bavilo číst pořád dokola o tom, jak je kniha výborná, čtivá, pozoruhodná, obohacující, provokativní, úchvatná, velkolepá, neotřelá, otřelá a super, jak se dobře čte, jaký má krásný děj a spád a když jde o detektivku, tak jak je napínavá, lovestory zaláskovaná, dětská miloučká a pro dospívající poučná, zábavná, strhující a... Prostě hrůza.
Dobře - ale co v případě, že nakladatelství pošle recenzní výtisk a recenzent napíše, co si opravdu o knize myslí - a myslí si něco nekladného, ba nepozitivního. Napíše prostě pravdu. Jak zareaguje nakladatelství?
Jsou pouze dvě možnosti:
a) když půjde o nakladatelství na úrovni, vůbec v tom nebude vidět problém. Možná, že dokonce recenzentovi poděkuje - takových, jako je on (ona) je totiž málo, a takovéto kvalitní nakladatelství nemá zapotřebí, aby mu někdo neustále mazal med kolem pusy, ale chce slyšet i kritické hlasy - jak jinak je totiž možné se zlepšovat než tak, že nám občas někdo řekne, co děláme blbě? Ano, vydali jsme pitomou knihu, děkujeme za upozornění, poučíme se z toho - to je ta správná odpověď na negativní recenzi!
b) nakladatelství (hádejte jaké?) se s recenzentem rozloučí. Tedy - rozejde. Myslím - ve zlém.

A tady se (už totiž budu končit) vracím dlouhatánskou oklikou zase k Narcisce a jejímu zvrhlému hnízdu. Ne, jinak - ke hnízdu, v němž sedí (v hnízdě se sedí, ne?) Narciska. Říká si zvrhlá, já nevím proč, ale o to teď nejde, neb jde o něco jiného. Představte si, že tato Na... zvr... prostě recenzentka dostala od nakladatelství Host knihu a napsala na ni ne zrovna pozitivní hodnocení. Možná, že přímo negativní recenzi! Posuďte sami:
„Co napsat o knize, která je diskutovaná ze všech stran a vznáší se kolem ní opar lhaní, jenž zamotává hlavy nejednomu čtenáři? Co si počít s napjatým očekáváním, vyvolaným přímým rozkazem na obálce knihy? Young adult román Ostrov lhářů E. Lockhart rozhodně umí vzbudit zvědavost a přirozenou touhu knihu si přečíst a rozlousknout tu obrovskou záhadu, kvůli níž máme všichni tak bez okolků lhát. Ale stojí to vážně za to? Je celý poprask kolem této knihy zasloužený, nebo je její oblíbenost v čtenářských kruzích jedna velká lež?“
Ano, čteme dobře - přímý rozkaz na obálce, jedna velká lež... A nakonec ještě:
„Nebudu vám nic nalhávat - Ostrov Lhářů mne nijak zvlášť nezasáhl. Patrně to bude tím, že jsem do knihy šla s očekáváním - a to je téměř vždy cesta do pekel. S očekáváním famózního konce, který mi vyrazí dech - jenže ten tam, alespoň pro mne, nebyl. On tam patrně i je, ale asi jsem toho už prostě přečetla moc, neb mi autorčin záměr docvakl v půlce knihy. Což je dost velký průser, protože jinak je kniha, bohužel, jedna velká nuda.“
A teď to hlavní - Narciska poděkovala Hostu za recenzní výtisk a nakladatelství na ni nejenže nepodalo trestní oznámení za hanobení knihy, ale spolupracuje s ní dál...

Jakže se to říká? Aha - jen houšť!

Komentáře (5)

tisha8409
02.08.2015

Nic světoborného v té konečné recenzi nevidím... Taky si neberu servítky a když jsem nespokojena, hodnotím v podstatě stejně, ač se to mnohým nelíbí.

Stejně lživé lákadlo je i na Vraní dívce, kde je psáno příslibné a šokující JEN PRO SILNÉ POVAHY.
Ve finále tam pochopitelně, pokud nejste citlivka, co se složí i ze zabité mouchy, nic děsivého není.

Tyto navijáky čtenářovy pozornosti jsou pochopitelné - kniha musí z pultů přímo řvát, aby si jí lidé všimli, proto se z šokujících obálek přešlo na anotace s recenzemi velkých plátků ze zahraničí až po zvýrazněné výkřiky šoku, obdivu, umístění na žebříčku autorů nebo rozkazů, že "tohle prostě musíte číst!"

Kniha je věc, jež má vydělávat, proto musí čtenáře lákat a nutit. O tom, že si tím ještě víc uškodí, protože kdo má rozum a nedá na popisku a dovolí si vytvořit svůj názor, stejně nezaujme, protože prostě dobrá není, nakladatelé a autoři nejspíš neuvažují.

Čtu hodně a právě díky tomuto trendu podsouvat knihy čtenáři bývám také velmi často zklamaná.
A také jsem zklamaná vždy, když masa lidí na tato velkopanská prohlášeníčka dává a je vynuceně unesena.Pak jste jediní, kdo se před tím dílem nesklání a už je zle.

Ano, přemrštěně ohodnocené knihy, které jsou nakonec o ničem, mohou přinášet i rozpory mezi čtenáři ... a to je asi konečným cílem.

TaLu
22.07.2015

Velmi dobře jsem se u čtení bavila. Díky !

Yunnan
20.07.2015

Výborně napsáno :o). A Nikola je opravdu fajn a její blog, co dodat... :o)))?

bytost
20.07.2015

Krásně napsáno, přečetla jsem s chutí. Vaše inspirace Nikolou zabrala..:-)
Daffodila je inspirativní a silná osobnost, gratuluji ke spřízněné duši.

LordSnape
19.07.2015

Nikola je fajn. Sleduju ji už delší dobu a baví mě pořád. Shodou okolností jsem ale k ní přišel právě tady na DK, kde má i profil pod nickem Daffodila.