Nejdražší dcera

blog

29.08.2015 v 15:29 / Lenka.Vílka (444 views)
Nejdražší dcera
Možná neumím (a neměla bych) psát recenze, protože mám potřebu psát pouze o dobrých knihách, ve kterých nenachazím nic špatného a negativního, protože je to snazší (ale tahle kniha mě to možná naučí). Proto pouze postřehy.

1. Kniha mě zaujala už v obchodě svou obálkou. Dostatečně tajemná. Krásná tvář, dokonalá, přesto rozdělená v půli. Má to být metafora do děje? Už jsem se těšila. Zůstanu ještě chvíli u obálky.
A) Kdy jste naposledy chtěli zabít svou matku?
Hned mě napadne odpověď: Když jsem s ní naposledy mluvila. Ale v téhle knize asi po půjde o něco jiného, co?
B) Konečně thriller, který si zaslouží označení 'nová Zmizelá'.
Tohle obálku prostě zabilo. Skousnu to na zadní straně (tam jsou plky ze zahraničních recenzí další tři, tak proč je tahle vepředu?), ale vepředu prostě ne. Tohle porovnávání a lákání mě odrazuje. Ale na druhou stranu to chápu. Knižní klub vydal i Zmizelou...

2. Knihu jsem si nekoupila. Počkala jsem si na ní v knihovně. Bála jsem se zbytečně vyhozených peněz. Prostě ta obálka, no... S tím, že pokud bude OK, její dodatečná koupě mi udělá radost znovu.

Takže je kniha přede mnou a já ji otvírám. Už jenom proto, abych se nemusela dívat na tu debilní větu na obálce, která knize ublížila.

3. Teď bych ráda napsala, proč jsem svým způsobem nečetla zase až tak špatnou knihu (to dobré až nakonec, ráda končím pozitivně).

-Nelíbilo se mi, jak je kniha vypravněná. Trochu sarkasmu, nadřazenosti a nadhledu je fajn, ale tohle bylo moc. Přirovnám to k parfému. Když to nepřeženete, je ta vůně krásná. Ale když to přeženete, z každé vůně se stane smrad. Tak nějak...
-Ani jednou se mi nestalo, že bych už v polovině strany držela list, abych mohla rychle otočit, abych se ani jedinou vteřinu nedržovala otáčením, jak to bylo napínavé (ano, žádný efekt natazenych kšand ani těšení na další kapitolu prostě nenastal).
-Od deváté kapitoly nastala krize. Najednou mi bylo jedno, jak to dopadne.
-Až posledních padesát stran bylo víc než průměrně zajímavých (což je prostě málo).

+Dodatečné informace, krátké skoky do minulosti, krátké vzpomínky, info z wiki, výňatky z knih, dopisy. Všechny tyto drobnosti, které knihu činili reálnou.
+Od deváté kapitoly jsem četla dál, přestože mi bylo jedno, jak to dopadne, protože hlavní hrdinka svou většinovou afektovanost vystřílela na prvních sto stranách a čtení bylo mnohem snesitelnější a já nabyla dojmu, že kniha přichází do své lepší části.
+Posledních padesát stran knihu trochu vytáhlo nahoru (ale ne o moc).

Knihu řadím mezi průměr. Ale víte, o čem nepochybuju? Že další kniha autorky bude určitě zajímavá...

Komentáře (0)