„Nedá se to číst, spíš prožívat“ aneb postřehy z Foucaultova kyvadla Umberta Eca

„Nedá se to číst, spíš prožívat“ aneb postřehy z Foucaultova kyvadla Umberta Eca
Psal jsem povídání k desítkám, možná i stovce knih na různých platformách. Ale doposud žádné pro mě nebylo takovým „porodem“ jako toto. Přesně jak můj kamarád řekl: „Ta kniha se dá popsat buď hrozně dlouze, nebo hrozně krátce.“ A vysvětlení je prosté – neskutečné množství informací. Nyní se mi nabízejí dvě možnosti – rozdmýchat oheň nesčetných konspirací o interpretaci díla nebo konspirace vynechat a popsat, jak kniha působí na čtenáře, který na Umberta Eca není zvyklý a tohle je jeho první zkušenost s ním. Rozhodl jsem se pro obě možnosti, proto bude povídání rozděleno do dvou části.

1) „Nedá se to číst, spíš prožívat.“

O Ecovi jsem toho slyšel spousta. Vesměs pozitivní reakce s tím, že jeho četba připomíná hru na kočku a myš, přičemž čtenář je myš hozena do víru jeho vědomostí, tajných intrik a skrytých významů. Tomu se dá těžko jen věřit, dokud se opravdu nestanete tou myší.

První kapitola byla pro mě zároveň nejtěžší kapitolou. Dostanete se do rozbouřeného kotle vědomostí, superlativů a terminologie prakticky všeho druhu. Bez opravdu širokého rozhledu a znalosti historie, filozofie, matematiky a dalších prakticky všech společenských věd, nemáte šanci obstát bez překladového slovníku. První části románu, alespoň pro mě, působily jako útržkovitý příběh, jehož samotnou podstatu dusí nával vědomostí, které Eco bez ustání na čtenáře sype. Každá stránka se měnila v učebnici dějepisu templářů, rosenkruciánů a zednářů, která byla obohacena o permutační hrátky se slovy a historií. Tehdy jsem si uvědomoval, že hlavní podstata textu nejspíš nebude v samotném ději, ale v tom „prožít“ si čtení.

Byť by se po prvních dvou set stránkách čtení mohlo zdát, že si autor „honí ego“, neboť mnoho superlativů užitých v románu by se dalo nahradit za nám srozumitelná výraziva, nevěřil jsem tomu, že plán Eca by byl tak povrchní a prvoplánový. A obstát – vydržet, stálo opravdu za to. Jakmile si přivyknete na složitý způsob vyprávění a naučíte se oddělovat dějovou linku od linky vědomostní a konspirační (což je opravdu oříšek), dostane se Vám pohled na román v románu. První část, kdy se Vám Eco snaží namluvit, že čtete tajný spis, působí do určité míry opravdu záhadně. Neustálé narážky a ironizování zde dostávají notný prostor a kniha tím získává novou rovinu podtextu.

Druhá část se začíná měnit v určitou detektivní hru, kde se můžeme setkávat s odhalováním tajných zákoutí magických řádů a spolků. Autor však stále nic neuspěchává a kniha nemá tendenci svým rychlým spádem ukončit svou „životnost“. V tomto bodu jsem se přelomil z „Nedá se to číst, musí se to prožívat“ v „Sakra, jak to dopadne“. Děj dostává daleko větší důraz a autor nenechá v posledních chvílích knihy mysl čtenáře nezatíženou. Celý příběh potom končí nečekaně a zanechává po sobě hlubokou stopu a změť emocí.

Chápu, že ne každému sedne styl Ecova psaní, neboť na jeho řádky potřebujete opravdu trpělivost, nicméně věřím, že si své oblíbence ještě najde v mnohých řadách.

2) Pokus o vlastní interpretaci

Myslím si, že abychom pochopili a pochytili všechny narážky ve Foucaultově kyvadle, měli bychom si jej projít větu po větě. Na to samozřejmě není prostor a je to tak na desítky možná i stovky hodin přednášek, interpretace textu a podobně. Já si dovolím přidat alespoň (podle mého názoru) základní postřeh a zbytek zůstane na čtenáři – rozhodne-li se jej číst či pokud jej už nečetl.

Začal bych samotným názvem. Foucaultovo kyvadlo je zařízení umístěno v Pařížské konzervatoři. Pojmenování „Foucaultovo“ dostalo po francouzském fyzikovi – Foucalutovi a bylo po celá desetiletí symbolem cesty k racionalitě a racionality, symbolem příčiny a následku, symbolem akce/reakce. Samotný Eco ale kyvadlo v tomto směru ironizuje a používá jej nikoliv jako symbol racionality, ale jako symbol Boha. (Několikrát bylo kyvadlo zmíněno jako jediný nehybný a neměnný bod.)
Podobným způsobem Eco začíná převracet většinu významů v knize a vnáší tak na světlo světa nový pohled a možná i nový způsob interpretace.
Kyvadlo samotné se potom stává nástrojem smrti, jak jej známe z povídky Edgara Allana Poea. Nelze si nevšimnout určitých podobnostech i v tomto směru.


- Podtrženo/Sečteno:
Foucaultovo kyvadlo je opravdu složité čtivo. (Alespoň pro mě.) Tenhle druh literatury bych nazval jako „vzdělávací román“, neboť v něm prakticky není stránka, kdy byste se něco nedozvěděli. Smekám před znalostmi autora knihy a byť byl začátek čtení opravdu náročný, věřím, že si jej přečtu ještě jednou.

Děkuji za pozornost.

autor: tomas2002 · 28. října v 12:16 · přečteno 2361x

Komentáře (36)

Lector
předevčírem

»siena: Omlouvám se, ale nebudu tu řešit osobní věci. Za tím PS si stojím. Hry jsou mi ukradené, už dlouho je neřeším - zkuste si to ověřit. Nyní jsem je zmínil jenom proto, že Koka potřebuje umravňovat nějakou debatu. Ta debata byla zčásti o ničem, ale snadno bylo lze usoudit, že je v podstatě vyčerpaná a nebude pokračovat. Byla to debata ve své podstatě stejně neužitečná jako některé ty hry.
V poslední době víceméně vkládám jen příspěvky o knihách, hlavně pak do "svého" vlákna "Einstein", které stejně téměř nikdo nesleduje, ale tak nějak ze setrvačnosti jsem jsem to dělal dál.
Jednou jsem si dovolil diskutovat poněkud rozverněji a hned se tu objeví policajt, který posměšně píše o prosazování ega. Koka na to má právo a Vy také a já to respektuji.
Děkuji za zpětnou vazbu. V budoucnosti se budu snažit vyvarovat příspěvků, které nebudou intelektuálně na výši a nebudou analyzovat obsah té či oné knihy. Nemám rád silná prohlášení, ale toto je další drobný podnět ke změně mého chování zde, která de facto probíhá.
Více se v této diskusi opravdu nebudu angažovat, protože jí to odvádí opravdu někam jinam a čtenáři nejsou zvědaví na osobní spory. Má-li někdo potřebu, může mi svoje námitky sdělit formou OZ.
Tímto se všem, především pak uživateli tomas2002, omlouvám.

siena
předevčírem

Lectore, nezlobte se, ale bylo to Vaše PS nutné? Vyčítáte paní uživatelce zbytnělé ego, a sám použijete tuto zcela irelevantní souvislost? Rozumím, že Vás zdejší hádačská vlákna dlouhodobě iritují. Na druhou stranu, každý vidí, že to jsou vlákna hádací, takže není snad čekáno, že budou přinášet nějaká intelektuální zamyšlení. Ani náznakem jejich přispěvatelé si na nic velkého ani nehrají, proč jim to tedy vyčítat? Mne naopak mrzí, že na těch místech, kde by se nějaké čtenářské nóvum, nějaká zajímavá myšlenka mohla rozběhnout, řeší opět jen, jaký je čtenář jaký...a ano, také jsem v tom smyslu sama zareagovala, ale budiž mi snad omluvou, že jsem jen reagovala na ta předchozí prohlášení...

Lector
15. listopadu

»Koka: Kdybyste potlačila vlastní mentorské ego, které dle mého soudu na DK v poslední době poměrně bytní, a vložila příspěvek k věci, mohlo by se vše v dobré obrátit. Ale obávám se, že i přes svůj apel už neumíte věcné příspěvky psát.

PS: Tímto se omlouvám uživatelce Koka i ostatním za zaplevelení diskuse. Poté, kdy se pomalu zříkám diskuse v hlavním diskusním proudu, začínám mít pomalu pocit, že nemá smysl DK snad ani otevírat. Naší strážkyni řádného běhu věcí zde přeji velkou kreativitu při jejím zapojení do četných herních vláken.
A hezký večer všem ostatním.

Koka
15. listopadu

Tááák jsem se těšila, že se rozvine pořádná debata, třeba i hádka, každopádně nějaký, jakýkoliv - erudovaný nebo třeba i neználkovský - dialog o EKOVĚ FOUCAULTOVĚ KYVADLE! (Kniha samotná i povedený blog k tomu přímo vybízí.)
A místo Eca zas jen ega ....
P.S. : tomas2002 - dík za schopnost přemýšlení a dar podělit se.

Lenka.Vílka
15. listopadu

Lector: kačer je v pohodě. Jenom je to zavedené kliše a určitě přenesení (jako v literárním směru), ale to se u nás nenosilo. Já si nemohla dopoledne hrát s umělými zvířaty, když odpoledne přišel mord toho živého. Asi aby mi jich nebylo líto. Nepovedlo se ani tak. Bylo :(

Lector
15. listopadu

»Lenka.Vílka: Klidně můžete napsat "včetně nás", a tím nemyslím plural maiestaticus.
Děkuji za shovívavost ohledně toho kačera. :-)

Lenka.Vílka
15. listopadu

Lector: chápu metaforu, ale tu blbost jsem netahala :D
Tím "plyšákem" myslíte "zajíčka sameťáčka"? Jinak kraj, jinej slang...
Ale jo,.kuriozit jen tady dost. Včetně mě. To dost lidí potvrdí ;)

Lector
15. listopadu

»Lenka.Vílka: To chápu. Ale, upřímně řečeno, ona je tady různých "kuriozit" celá řada. Je to takové panoptikum. Ale osobně jsem rád za tu rozmanitost. Soudružské konformity jsme si my - dříve narození - užili až až.
Tedy pardon - Vás do toho nezatahuji. Když vypukl "plyšák", tahala jste kačera a změna zřízení na Vás mohla dopadnout leda tak, že z TV obrazovek zmizel večerníček "Jen počkej, zající".

Na vysvětlenou:
Toto není snaha vnést sem politické podtéma. To je takové nezávazné tlachání - asi to způsobil modafen, jenž jsem před chvíli pozřel.

Lenka.Vílka
15. listopadu

Lector: já už taky párkrát dala palec za komentář, který zpucnul knihu, která se mi líbila. Ale prostě to bylo dobře napsané a svým způsobem jsem se i pobavila, rozesmála.
To nízké hodnocení byl příklad, na kterém jsem chtěla ukázat druhou stranu. Podle vašich komentářů a přečtenych knih, je mi jasné, že podobné skvosty, už principu svého čtenářského základu, do ruky nevemete.
Omluv netřeba, myslím, že jste toho řekl dost :) a zároveň to mělo hlavu a patu ;)

Lector
15. listopadu

»Lenka.Vílka: Děkuji za dovysvětlení.
Upřímně řečeno, nerad bych z toho dělal kdovíjakou kauzu. Když pročítám komentáře, nijak zvlášť neřeším názory z opačného konce názorového spektra, zvláště pak ne, když se mi ty názory zdají smysluplné. Pokud reaguji, pak je to tehdy, když hodnotící na knihu svaluje odpovědnost za "svrab světa" (nebo svoji nedostatečnost) a neumí se s tím vyrovnat jinak, než když "vynadá" jednomu autorovi.
Pokud se týká toho dalšího případu, neumím se k tomu vyjádřit. Nijak zvlášť se nepotkávám s knihami s nízkým hodnocením a speciálně pak s logicky se vymykajícím dobrým hodnocením u těchto knih.
Já jsem ve své podstatně z toho hlediska velmi jednoduchý uživatel: když si přečtu knihu, napíšu komentář (od té doby, kdy jsem registrovaný na DK, píši komentáře ke všem přečteným knihám), popřípadě recenzi, troufám-li si na ni, a ta kniha za to stojí, pak si přečtu komentáře těch, kteří knihu četli přede mnou a dám palec těm, které mne zaujaly (občas dokonce bez ohledu na to, zda ty komentáře korelují s mým hodnocením či nikoliv).
V poslední době jsem dokonce "vypnul" sledování minimálně poloviny knih. Zjistil jsem, že nemám potřebu sledovat, jak jsou knihy hodnoceny ostatními, pokud na těch knihách nemám nějaký zvláštní zájem - např. si nejsem jist, zda ji chci číst či nikoliv.
Zase jsem byl dlouhý a přitom jsem nic důležitého nesdělil. Omlouvám se.

Lenka.Vílka
15. listopadu

Lector: někdo tu potřebu určitě má. Někdo knihu nadhodnotí, protože ji napsal jeho kamarád. Někdo lépe hodnotí knižní velikány, protože chce vypadat lépe v očích ostatních. Někomu je všechno jedno a hodnotí, jak to cítí sám za sebe. Někdo nemá strach hodnotit podle sebe, přestože bude následovat kartáč.

Ale nepochybuju, že jste si nevšiml ještě jedné věci. A to je přesně ten důvod, proč mi vadí, že má někdo potřebu pátrat po důvodech, proč se zrovna tomu druhému nelíbilo a někde se v něm vezme potřeba druhému psát. U jakých knih se to děje? Převážně u těch, které jsou obecně brané jako dobré. Proč to nefunguje obráceně? Třeba u knihy, která má hodnocení 20%. Samé dvojky, jedničky, odpad. A do toho někdo (pokud se odváží napsat komentář a ne jenom dát pět hvězd) dá hodně dobré hodnocení. Tomuhle uživateli asi nikdo nenapíše: "Mohla by jste mi napsat, proč se vám kniha tolik líbila, když nám ostaním se tolik nelíbila?"

Lector
15. listopadu

»Lenka.Vílka: Omlouvám se, ale nějak mi uniká pointa. Měli bychom být opatrní s komentáři, abychom neublížili autorovi? Chápu to dobře?

Lenka.Vílka
15. listopadu

Lector: nedávno jsem četla komentář, který začínal povzdechem, že čtenářka se hodně cukala a nevěděla jestli knihu vůbec hodnotit a napsat komentář, protože nebude milá a hodná, protože jde o českého autora, a u toho je větší šance, že si to onen autor přečte, ten zahraniční by se k tomu nedostal...
(Je to volně, už to bylo před týdnem.)
To je druhá strana...

Lector
15. listopadu

Budu hodně volně reagovat na uživatelku Lenka.Vilka - řekněme spíše, že mne inspirovala k tomu, abych napsal to, co se nachází dále.

Mám takový pocit, že když se tu někdo ohradí vůči nejapnostem v komentářích jiných uživatelů, hned je to prezentováno jako omezování jeho práva komentovat jakoukoliv knihu a v podstatě to působí regresivně na ostatní uživatele, kteří se pak nechtějí k takovým knihám vyjadřovat, nebo - ještě hůře - je vůbec číst.
Jako kdyby tu existoval klub těch, kteří "pochopili a chápou" stavějící se proti těm, jimž to "není dopřáno".

Takže k tomu - jak to vidím já:
Množiny chápajících a nechápajících nejsou u všech knih stejné a jsou velmi amébovité.
Každý z nás se občas objevíme v obou z těchto množin. Na tom není nic špatného a neměli bychom se tím trápit, protože každá kniha byla napsána "jen" pro někoho a žádná pro všechny.
Zdůrazňovat subjektivitu hodnocení, ačkoliv implicitně je zřejmé, že je to osobní hodnocení, není vůbec na škodu. Nechápu to jako pojistku či alibismus - vnímám to jako přirozenou pokoru čtenáře. Je mi to sympatičtější než objektivizující stanoviska.
Mám větší úctu k těm komentářům, které jsou osobní reflexí čtenáře a připouštějí to, že se čtenář s knihou nedokázal vypořádat, než k těm, které z neúspěchu viní autora (ale je pravdou, že některé "vysílače" by se opravdu měly vyzkratovat, vrátím-li se ke své alegorii). Nemálo takovým komentářům jsem dal palec pro povzbuzení.
Poměrně nekompromisně reaguji na "komentátory", kteří s gargantuovským sebevědomím napíší o dobrém autorovi, že je to jenom pozlátko. Zvláště pak v takových případech, když mne jejich čtenářské portfolio naznačí, že jejich standardní četba se sestává z knih úplně jiné kategorie...
Sumasumárum, celý ten humbuk není o tom, zda je možné dávat nižší hodnocení tzv. dobrým knihám, ale spíše o tom, zda je normální až na dřeň zjednodušujícími nálepkami označovat autory, od kterých otevřu jen jednu knihu a tu ani nedočtu.

Naší snahou by mělo být vzájemně se podporovat při četbě tzv. náročnějších knih a snažit se pitvat se dojmy z nich, byť pro mnohé z nás se to může změnit ve vivisekci a docela to může bolet. To vše je mnohem prospěšnější, než ty hloupé nálepky.
Omlouvám se za dlouhý a poněkud neuspořádaný příspěvek...
...a držím palce všem čtenářům, kteří se vrhají na komplikované knihy a nebojí se přiznat, že se s nimi perou, tak jako jsem to níže udělal ve vztahu k článku uživatele "tomas2002".

Lenka.Vílka
14. listopadu

Tomas2002: proto jste do posledního odstavce napsal: "Foucaultovo kyvadlo je opravdu složité čtivo. (Alespoň pro mě.)"? Což třeba mě přijde naprosto zbytečné. A všimla jsem si, že do komentářů píše dost lidí tuhle formulku "podle mě", pokud ta kniha má dobré hodnocení a oni jdou proti proudu. Jako pojistka. Ať jde vidět, že se nesnažim o všeobecný názor, ale jenom konkrétní, konkrétního čtenáře. Což je podle mě jasné přece už od začátku. Proto mě vždy naštve, když někdo reaguje na někoho, komu se kniha nelíbila, protože jemu se líbila. A je jedno, jestli nenapíše důvody (ono ani občas nestačí napsat ty důvody, i tak to někoho může dopálit). Co číst, poslouchat a sledovat beru v našem světě a v naší době jako automacky volný výběr. A když se mi to nelíbí, jdu dál. Možná to zní povrchně. Ale když se podívám na počet knih, které každý den vychází, je to šílené. Počet starých knih se už nezmění...
Dost lidem to vyjádření ale vadí. Proto jsem psala, že chápu obě strany.
PS: jinak hezky napsaný článek. Málem jsem to zapomněla zmínit ;)

tomas2002
14. listopadu

Lenka.Vílka: Nemám problém s tím, vyjádří-li se ke knize někdo tak, že se mu nelíbila a že ji považuje za odpad. Je to věc individuality - vnímá-li ji člověk tak, má na to plné právo a já ho za jeho názor nesoudím.
Co ale nesnesu je, když někdo svůj názor staví do role všeobecného faktu.

Lenka.Vílka
14. listopadu

Mě přijde, že obě strany posledních komentářů mají vlastně pravdu a logiku. Proto mám dokaz.
Týká se to "knih prověřených časem" jiným poměrem než těch, které vycházejí teď?

Já jsem moc knih z té první kategorie nečetla a nesedím se za to. Nepřipadám si, že mi z toho důvodu něco chybí v životě. Ale jak pozoruju komentáře na tyhle knihy, tak mám skoro strach se do nich vůbec pouštět. Pokud se mi nějaká z nich nebude libit a já svůj názor vyjádřím, je mi jasný, co bude následovat. Budu označena za někoho, kdo tu knihu evidentně nepochopil nebo pro něj holt není. Což je jediné možné vysvětlení, proč se mi kniha nemohla líbit. A pokud bych se odvážila (opovážila) dát "odpad", budu nazvána literárním negramotem, který nepozná dobrou knihu.

A potom je tady ta druhá kategorie. Současné knihy, které čas teprve prověří. Vtipné je, že jsem už narazila na názor, že žádné z nich nebudou tak dobré jako ty před nimi. Dát současné knize "odpad" je mnohem víc tolerováno, než tamtěm.

Škoda, že tady nebudu za 300 let. Třeba se z těch mojich odpadů stane zlatej poklad. Ony ani ty starý knihy všechny ve svý době nebyly "bestsellery" (víte, jak to myslím).

Hanka_Bohmova
14. listopadu

SBH: Foucaultovo kyvadlo jsem četla a přečetla. A vím, že to není kniha pro mne, nebudu se k němu nikdy vracet. Narozdíl třeba od děl Dostojevského, ať držím laťku vysoko. Přesto si nemyslím, že je to kniha prázdná a že kdo je z ní nadšen, podlehl triku autora anebo tlaku davu. Já totiž dokážu říct poměrně přesně, alespoň sama pro sebe, proč to není kniha pro mne, a nemám problém identifikovat ten Lectorem pěkně nazvaný "problém na straně přijímače". Stejně jako nemám problém identifikovat, v čem je ta kniha přínosná, aspoň v základním obrysu, nakolik to moje ne-souznění dokáže posoudit.

Myslím, že tohle je důležité: než začneme vynášet podobné soudy, měli bychom si být jisti, že jsme maximálně otevření, zapojujeme maximálně rozum (i tam, kde se nám kniha postojově nebo způsobem vyjádření příčí) a vycvičili jsme si vnímání a intelekt na dostatečném počtu náročných knih, takže nepředpokládáme, že cenná věc musí být automaticky snadno přístupná (a přístupná zrovna nám).

Když to přirovnám k jiné oblasti zkušenosti - chodí po světě mnoho lidí, se kterými se nespřátelím, přestože je vysoce oceňuji pro jejich osobnost, charakter a přínos světu. Je to otázka psychologie, kompatibility našich způsobů vnímání a vyjadřování. Než řeknu o někom, kdo mi neladí, že je k ničemu - přestože jeho blízcí si myslí opak - rozmyslím si to opravdu důkladně.

tomas2002
13. listopadu

SBH: Se vší úctou, nevím, je-li na místě obecně označit císaře nahého jen proto, že Vy mu nerozumíte.

Ale třeba se pletu. Třeba vlastníte patent na jediný správný světový názor, že? Alespoň tak soudím, když svůj názor přirovnáváte ke zpochybňování faktu, že se Země točí kolem Slunce.

Lector
13. listopadu

»SBH: Můžete specifikovat, jak vam moje vyjádření brání psát ty vaše nesmysly?

siena
13. listopadu

SBH, proč by mělo bránit? Proč bych nemohla říct, že jsem knihu nepochopila, že autor "nepíše" pro mne? A že to zjistím, až když se začnu s knihou, s autorem potýkat? Jak jinak bych to měla zjistit? Snad nějaké "odvážné" kolokvium, které bude rozdávat značky, kdo je z autorů "nahý" a který "oblečený", o tom rozhodne?

SBH
13. listopadu

Lector: Přesně toto stanovisko zabraňuje většině vyjádřit upřímně svůj názor. Jako když jsme u těch poklon. Jinak máte naprostou pravdu, jenže - a to je otázka do úplně jiné diskuze, to, že je kniha pro daného čtenáře nevhodná, zjistí dotyčný až ve chvíli, kdy se nad ní neuvěřitelně trápí. Štěstí by se šiklo, ale kdybych ho už měla mít, tak možná v jiných oblastech života.
tomas2002: No, princip tkvěl v tom, že BYL nahý. Taky můžeme zpochybňovat, jestli se Země točí kolem Slunce, že?

Lector
13. listopadu

»SBH: Každý sdělení má na jedné straně autora a na druhé straně čtenáře/posluchače. Nebo - chcete-li - je tu vysílač a přijímač. Pokud přijímač není schopen přijmout/dekódovat signál, nemusí to být vždy vina na straně vysílače.
Pokud tedy máte pokušení vyslovit příměr s nahým císařem v souvislosti s tímto románem, pak bych se nejdříve zeptal sám sebe, zda jsem pro takovou knihu ta správná cílové skupina.
Možná to zní z mé strany urážlivě, ale vězte, že je to seriózní otázka, kterou si sám kladu, kdykoliv mám pocit, že s nějakou knihou není něco v pořádku.
Dokázal bych tu Vaši otázku přeformuloval, ale není to nezbytně nutné.
Přeji Vám více štěstí při výběru dalších knih.

tomas2002
13. listopadu

SBH: Kdo bude mít odvahu vyslovit, že císař je nahý? Hezky řečeno!

Nicméně k Ecovi. Nutno říct, že jsem nikdy nebyl davová ovce a to, co ostatní vyzdvihují mi mnohdy nepřišlo atraktivní jako ostatním. (Například hovory s TGM od Čapka a podobně.) Tím chci jen říci, že tenhle článek jsem nepsal z důvodu jakéhokoliv vlastního přičinění se v očích ostatních ale z prostého faktu, že mě kniha zkrátka zaujala. Viděl jsem v ní přidanou hodnotu a chtěl se o ní podělit. Více v tom není.

PS: Opravdu je císař nahý?

SBH
13. listopadu

Foucaultovo kyvadlo jsem četla a nedočetla - exla jsem na šestisté stránce. Pokud je zapotřebí dílo rozebírat větu po větě, není to beletrie. Se stejným zdarem se můžete popasovat se Zákonem o dani z přidané hodnoty. Smysl Ecovy knihy mi uniká, snad vyjma ostentativní snahy autora omráčit čtenáře svými znalostmi a ukázat jim, kolik informací dokázal nastudovat a splácat dohromady. I v tomto případě si říkám - kdo bude mít odvahu vyslovit, že císař je nahý?

tomas2002
06. listopadu

Vilma232: Zkuste. Ta kniha je sice poměrně složité čtení ale dle mého soudu, ve výsledku má hodně co dát.

Vilma232
06. listopadu

Před pár lety jsem se do "kyvadla" pustila... a nezvládla. Asi jsem nebyla ve správné formě. Ale pod dojmem Vaší recenze se do něj možná pustím ještě jednou. Třeba už jsem pokročilejší.

tomas2002
02. listopadu

Teckovana: Děkuji za poznámku! Toho jsem si vůbec nevšiml. Opraveno.

Teckovana
02. listopadu

Nechci šťourat, na funkci to nemá vliv, ale aspoň v názvu článku by mohl být název knihy napsaný správně (Foucaultovo kyvadlo).

Lector
02. listopadu

»tomas2002: Literární terminologii nechte teoretikům literatury.
Napsal jste to, jak jste to cítil. Jak jsem napsal: je potěšitelné, že v přemíře recenzí na YA literaturu a další skvosty má někdo potřebu číst Eca a pokouší se o tom veřejně diskutovat.