Muž

blog

23.11.2012 v 21:43 / herdekfilek (1239 views)
Muž
Stál. Byl důstojnost sama. Jeho se netýkaly pojmy jako kadit, jíst tekutou stravu pro nedostatek ochrupení či smát se lidskému neštěstí. Byl to muž. Jeho stín se vrhal impulzivně ze srázu. A on stál nad ním. Jako vždy, nad vším.
Seděl jsem od něho na deset kroků. I můj stín se vrhal ze srázu, ale ve srovnání s tím jeho se jednalo jen o jakési harašení světla s mou osobou. Co byl můj rozvrkočený stíneček proti jeho nehybné mohyle. Jeho stín, to nebylo jen směšné zastínění slunečního svitu. Jeho stín, toť pravá pohřební čerň.
Byl si vědom mého pohledu. Stál nehybně. Jeho ústa se sžila s náznakem úsměvu, který se nesmál ani nevysmíval, jen byl. Oči měl upřené v netušenou dálku. Neviděl pouze krajinu, viděl potenciál, viděl budoucnost, viděl všechno, za čím se my, obyčejní smrtelníci, musíme pachtit celý život. Jemu stačil jediný pohled.
Uši, och jak nedůstojný název pro ty jeho otvory pravdy, se jemně přisávaly k hlavě a tvořily s jeho nosem dokonalou iluzi jsoucna bez jediné chyby. Ano, musím říci iluzi.
Tu náhle se pod tímto mužem rozjely kameny. Nohy, jinak pevnost sama, ztratily balanc. Muž máchl rukou, pak oběma. A poté mi zmizel z očí.
Doběhl jsem k okraji srázu. Tři metry pode mnou stál. Důstojnost sama. Stál na vychýleném kameni a jednou rukou se přidržoval větve. S pohledem upřeným do dáli, v očích žal a bolest historie, zjišťoval, co je to pojem posrat se, když se stane skutečností.

Komentáře (10)

binysek
14.10.2014

ještě že jsem se mrkla do komentářů právě teď, tak skvělý článek mi unikl ., ne, nesměju se, já se řehtám...a se ženami to není jinak

Marwin
14.10.2014

Čtu to po padesáté a vždycky mi to zlepší náladu.Pokud by na DK byla síň slávy, tento článek tam patří!

herdekfilek
05.01.2013

Tož, do stejné řeky...jak se říká, ale pokud mě něco napadne, nebudu váhat ani moment.

Alix
05.01.2013

herdekfilek: Zas jsem se tady vrátila, abych si vylepšila náladu a tak mne napadlo, nenapíšeš něco s názvem " Žena " ?

herdekfilek
27.11.2012

Hmpf, ale v d-dur prosím.

Marwin
27.11.2012

Čtu to asi po dvacáté a pořád se bavím .To je článek o kterém se jednou bude zpívat u táborových ohňů.
Dokonce přemýšlím , jestli by z toho nešla udělat opera , nebo alespoň muzikál.

herdekfilek
26.11.2012

To je dobře, to je dobře, já jsem rád jako nikdo jiný.

Alix
25.11.2012

Tak tohle mne upřímně a hlasitě rozesmálo! Krátké, úderné a skvělé!

1