Monty Python – Papež a Michelangelo (skeč a jeho inspirace)

blog

28.03.2012 v 16:20 / HTO (6989 views)
Monty Python – Papež a Michelangelo (skeč a jeho inspirace)

Skeč Monty Pythonů, který byl původně napsán Cleesem a Chapmanem pro Létající cirkus, ale z jakéhosi důvodu ho nepoužili, a tak byl poprvé předveden až v jednom dílu show The Secret Policeman's Ball. Známý je i z Live at the Hollywood Bowl.




Je založen na skutečné historické události, o čemž se tady taky dočtete.



(Renesanční sbor zpívá Gregoriánský chorál)

Sluha: Přišel za vámi Michelangelo, Vaše Svatosti.

Papež: Kdo?

Sluha: Michelangelo, ten slavný renesanční umělec, jehož
nejznámějšími díly jsou strop Sixtinské kaple a proslulá socha Davida.

Papež: Aha. Výborně.

Sluha: V roce 1514 se vrátil do Florencie a –

Papež: Dobře, to stačí, stačí, už to všichni pochopili.

Sluha: Ach.

Michelangelo: Dobrý večer, Vaše Svatosti.

Papež: Dobrý, Michelangelo. Rád bych si s tebou promluvil o tvé malbě Poslední večeře.

Michelangelo: Jo?

Papež: Nelíbí se mi.

Michelangelo: Ach jejda. Strávil jsem tím malováním celý hodiny.

Papež: Vůbec se mi nelíbí.

Michelangelo: Nelíbí se vám ty ovocný dezerty?

Papež: Ne, těmi to není.

Michelangelo: Aha, no, jasně, jsou hezky barevný, což? Och, už vím, nelíbí se vám ten klokan.

Papež: Jaký klokan?

Michelangelo: Žádnej problém, já ho přemaluju.

Papež: Neviděl jsem tam žádného klokana!

Michelangelo: Ehm... je úplně vzadu. Přemaluju ho. V pohodě, udělám z něj učedníka.

Papež: Aha!

Michelangelo: V pořádku?

Papež: To je ten problém.

Michelangelo: Co?

Papež: Učedníci.

Michelangelo: Vypadají moc židovsky? Jidáše jsem udělal nejžidovštějštího.

Papež: Ne, ale je jich tam dvacet osm.

Michelangelo: No jo, tak to jeden navíc vůbec vadit nebude,
přemaluju klokana na dalšího učedníka.

Papež: Ne, tak to nemyslím.

Michelangelo: Tak jo, toho klokana zamaluju. Popravdě jsem s ním stejně nebyl úplně spokojenej.

Papež: Tak to nemyslím! Je tam dvacet osm učedníků!

Michelangelo: Je to moc?

Papež: Samozřejmě, že je to moc!

Michelangelo: Jo, já vím, ale já chtěl, aby vznikl dojem opravdový Poslední večeře. Chápete? Nejenom tak nějaké. Ne poslední jídlo nebo závěrečnej hlt. Prostě, chtěl jsem, aby ten dojem byl – tohle je vopravdovej prototyp pořádný hostiny, rozumíte?

Papež: U Poslední večeře bylo pouze dvanáct učedníků.

Michelangelo: Možná že nějací další přišli o trochu poz-

Papež: Bylo jich jen dvanáct celkem.

Michelangelo: Možná teda zaskočili někteří z jejich přátel, ne?

Papež: Tak podívej! U poslední večeře bylo pouze dvanáct učedníků a náš Pán. Bible to jasně říká.

Michelangelo: Žádní přátelé?

Papež: Žádní přátelé.

Michelangelo: Číšníci?

Papež: Ne.

Michelangelo: Kabaret?

Papež: Ne!

Michelangelo: Víte, mně se líbí, ta scéna je díky nim bohatší, ale můžu jich pár zamalovat, to bych mohl...

Papež: Tak podívej! U Poslední večeře bylo jen dvanáct učedníků...

Michelangelo: Už to mám! Už jsem na to přišel! Nazveme to „Ta večeře před tou poslední“.

Papež: Cože?

Michelangelo: No nějaká taková musela být; když byla Poslední večeře, musela být nějaká, která jí předcházela, takže tohle je Předposlední večeře! Bible neříká, kolik lidí se zúčastnilo té, mám pravdu?

Papež: Ne, ale...

Michelangelo: No, takže to by bylo!

Papež: Podívej se! Poslední večeře je podstatnou událostí v životě našeho Pána, předposlední ne. I kdyby tam byl i kouzelník a mexická pouliční kapela. Objednal jsem si od tebe Poslední večeři a chci Poslední večeři! S dvanácti učedníky a jedním Kristem!

Michelangelo: Jedním?!

Papež: Ano, jedním! Můžeš mi vysvětlit, co tě to ve jméně Božím popadlo namalovat tam tři Kristy?

Michelangelo: Funguje to, kámo!

Papež: Funguje?

Michelangelo: Jo! Vypadá to suprově! Ten tlustej vyvažuje ty dva hubený.

Papež: Byl tam jen jeden Vykupitel!

Michelangelo: Jé, to přece vím. Každej to ví. Co trochu básnický licence?

Papež: Já chci jen jednoho Spasitele!

Michelangelo: Řeknu ti, co chceš, kámo! Nějakýho pitomýho fotografa! To je to, po čem toužíš. Ne pořádnýho tvořivýho umělce, kterej tě vomráčí!

Papež: Já ti řeknu, co chci! Chci Poslední večeři s jedním Kristem, dvanácti učedníky, žádnými klokany a žádnými artisty na trampolíně, do čtvrtečního oběda, nebo nedostaneš zaplaceno!

Michelangelo: Pitomej fašisto!

Papež: Tak hele, papež jsem tady já, jasný? Možná toho moc nevím o umění, ale vím, co se mi líbí!


***

A toto Monty Pythony inspirovalo:

V roce 1573 namaloval Paolo Veronese (1528 – 1588)
obraz Poslední večeře, který si objednali dominikáni z benátského kláštera Svatého Jana a Pavla, aby nahradil Tizianův obraz zničený při požáru o dva roky dříve. Jedná se o snad největší plátno 16. století: 5,58 m x 12,80 m. Po dokončení obrazu si Veroneseho k výslechu předvolala inkvizice:


Otázka: Na této Večeři, již jste namaloval pro Svatého Jana a Pavla, jaký je význam postavy, jejíž nos krvácí?

Odpověď: Je to sluha, jehož nos krvácí po nějaké nehodě.

Otázka: Co představují ti ozbrojenci oblečení po německém způsobu, s halapartnami v rukou?

Odpověď: Na to budu potřebovat množství slov.

Otázka: Řekněte je.

Odpověď: My malíři užíváme téže libovůle jako básníci a blázni, a já zobrazil ty dva halapartníky, jednoho pijícího, a druhého, který jí u paty schodiště, ale oba připravené k službě, protože mi připadalo vhodné a možné, aby pán domu, jenž, jak mi bylo řečeno, byl bohatý a vznešený, měl takové sluhy.

Otázka: A ten oblečený jako šašek s papouškem na zápěstí, proč jste na obraz namaloval jeho?

Odpověď: Je tam jako ozdoba, neboť je obvyklé malovat takové postavy.


(...)

Otázka: O kom byste řekl, že byl na této Večeři skutečně přítomný?

Odpověď: Věřím, že tam byl pouze Kristus a Jeho učedníci; ale mám-li na obraze místo, vyzdobím je postavami, které vytvořila moje fantazie.

Otázka: Poručil vám někdo, abyste na tento obraz namaloval Němce, kašpary a další podobné postavy?

Odpověď: Ne, ale byl jsem zmocněn vyzdobit jej podle svého uvážení; je obrovský a vejde se na něj mnoho postav.

Otázka: Neměla by výzdoba, kterou na obrazech obvykle používáte, být vhodná a mít přímou souvislost s předmětem obrazu, nebo je to zcela na vaší chuti, zcela bez rozvahy a rozumu?

Odpověď: Všechny své obrazy maluji podle všech uvážení, jež jsou přirozené mé inteligenci, a podle toho, jak je má inteligence chápe.

Otázka: Připadá vám vhodné zobrazit na obraze Poslední večeře Našeho Pána kašpary, opilé Němce, trpaslíky a podobné absurdity?

Odpověď: Zcela jistě ne.

Otázka: Proč jste to tedy udělal?

Odpověď: Udělal jsem to předpokládaje, že tyto postavy jsou mimo místnost, v níž se Večeře odehrává.

Otázka: Nevíte, že v Německu, a dalších zemích nakažených kacířstvím, je zvykem pomocí obrazů plných absurdit hanobit a zesměšňovat věci související s naší Svatou katolickou Církví, a tím učit nerozumné nevědomce falešným doktrínám?

Odpověď: Souhlasím, že je to nesprávné, ale opakuji, co jsem již řekl, že je mou povinností následovat příklady mých mistrů.

Otázka: Co tedy malovali vaši mistři? Takovéto věci, třeba?

Odpověď: V Římě, v papežské kapli, namaloval Michelangelo Našeho Pána, Jeho Matku, svatého Jana, svatého Petra a celý kůr nebeský; a všechny tyto postavy zobrazil nahé, nevyjímaje Pannu Marii, a to v různých pózách neinspirovaných hlubokým náboženským citem.

Otázka: Nechápete, že při zobrazení Posledního soudu je chybou domnívat se, že lidé budou mít na sobě šaty, a tedy nebyl důvod šaty tam malovat? Které z těch postav neinspiroval Duch Svatý? Nejsou tam ani kašpaři, ani psi, ani zbraně, ani další absurdity. Domníváte se tedy, na základě svrchu řečeného, že jste namaloval dobrý obraz, a dokážete, že je to dobrá a slušná věc?

Odpověď: Ne, mí nejproslulejší pánové, nemohu předstírat, že to dokážu, ale nevěděl jsem, že činím špatnou věc; nikdy jsem neuvažoval o tolika věcech. Nechtěl jsem záměrně zobrazit takový nepořádek, ba dával jsem pozor, abych všechny tyto kašpary umístil mimo místnost, v níž sedí Náš Pán.

S tímto, co bylo řečeno, soudci rozhodli, že svrchu řečený Paolo je povinen opravit tento obraz během tří měsíců od okamžiku, kdy byl pokárán, tak, aby vyhovovala závěrům a rozhodnutím Svatého Soudu, to vše na vlastní náklady.


"Et ita decreverunt omni melius modo."


Veronese ale obraz nepřemaloval. Místo toho jej pouze přejmenoval na Hostinu v domě Léviho, podle šesté kapitoly Evangelia podle Lukáše:

27. A potom vyšel a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu: Poď za mnou. 28. A opustiv všecko, vstav, šel za ním. 29. I učinil jemu hody veliké Léví v domě svém, a byl zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili. 30. Tedy reptali zákonníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete? 31. I odpověděv Ježíš, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní. 32. Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.


Obraz dnes najdete v benátské Akademii.


Komentáře (2)

HTO
05.04.2012

Děkuji, Woro, a pozvednutým imperiálním (totiž Františka Josefa pamatujícím) hrnkem čaje říkám rádo se stalo. - Myslím, že sem do blogů ještě nějaké překlady dám, je škoda to nešířit. Tento skeč je k nalezení na YouTube jednak v podání Cleese, Idla a Chapmana živě, a pak živě třeba i s Adrianem Edmondsonem (pankáčem ze seriálu The Young Ones, Mladí v partě).

Vůbec jsem netušil, že to historické pozadí existuje, ale když už jsem je našel, přeložil jsem je taky - poprvé a snad naposledy jsem překládal zápis inkvizičního tribunálu, což nebyl zrovna příjemný pocit.

Jak říkáš, ty skeče opravdu fungují samy o sobě. Včera mne zcela složilo, že na Omniglotu existuje v sekci Useful phrases, kde už roky je "Moje vznášedlo je plné úhořů" (jak tvůrce Omniglotu říká, "možná nejužitečnější věta vůbec") tato věta i sumersky, v klínovém písmu! V tom je myslím jasné znamení, že lidstvo má naději. Pokusím se ji tam dodat v nějakém dalším umělém jazyce, novoslověnštinu tam nemají.

Život Briana je geniální.

Woro
05.04.2012

Nerad píšu komentáře jako první, už kvůli tomu, že jsou za to body, ale nějak nemám sílu čekat déle.
Pozadí příběhu je dostatečně vykreslující. Ale ať už je pozadí, u Monty Pythonů, jakékoli, samotný text skeče funguje, ať se děje co se děje. Někde jsem o tomhle skeči zaslechl pár informací (možná TV pořad, možná kniha, možná internetový zdroj), ale netušil jsem, že byl opravdu použit a natočen.
V šestidílném pořadu "Monty Python - Almost the Truth" byla pak dokonce zmínka o tom (je dost možné že se jednalo o stejný skeč, akorát z jiného pohledu), že Chapman a Cleese plánovali, ještě předtím, než se rozhodlo, jakou bude mít Pythonovácký film "Život Briana" nosnou kostru, upotřebit skeč, ve kterém se odehrává taktéž scéna blízká Poslední večeři - cituji z odposlechu z výše zmíněného pořadu (snad ne příliš nepřesně, zároveň pokoušeje se o překlad)
...
Michael Palin: "... there was some sketches when John and Graham came up with something about the Last Supper, where ... you know ...Jesus is going to try book the restaurant..."
(...bylo zde pár skečů, kdy John a Graham přišli s něčím ohledně Poslední večeře, kde ... víte ... se Ježíš snaží zamluvit rezervaci v restauraci...)
Eric Idle: (předváděje skěč)
"So, you are going to book for the Lost Supper? 13? No, we can do you one of six and one of seven..."
("Takže, vy si chcete zamluvit rezervaci pro Poslední večeři? 13? Ne, můžeme Vám připravit jeden pro 6 a jeden pro 7...")
M.Palin (pokračuje ve skeči):
"But we all need to be on the same side."
("Ale my potřebujeme být na jedné straně.")
...
Taktéž to vypadalo na dosti zábavný skeč. Škoda, že se neupotřebil.

Každopádně Ti (se sklenkou vína v ruce si možná poněkud drze dovoluji tykati) HTO děkuji za Monty Pythony a budu doufat, že britský vítr sem, do DK, přivane dříve či později další zmínku o této komediální sebrance. Ještě jednou díky.