Mít tak velkou knihovnu...

blog

12.03.2014 v 11:33 / Palele (810 views)
Mít tak velkou knihovnu...
Vloni jsme se stěhovali. Protože v našem malém bytečku bylo málo prostoru, jako nadšený čtenář jsem měla knihy všude, kde bylo trochu místa – v kuchyni, v koupelně.. Zakopávali jsme o ně všude. Můj muž mi tedy do nového obydlí jako předčasný dárek nechal vyrobit velkou knihovnu na míru.
Moje nadšení neznalo mezí. Věci jsme převáželi postupně a knihy měly přijít na řadu až naposledy. Láskyplně jsem objímala pohledem obří hromadu krabic a těšila se, až budu knihy rovnat do poliček zářících novotou.
Zrovna jsem hned po ránu uklízela v novém bytě, když mi zavolal známý, co nám zajišťoval stěhování, že se omlouvá, ale získal důležitou zakázku, takže hned ráno naložili mé knihy a teď mi je jeho kolega veze. Potřeboval by, abych to vyložila co nejrychleji.
Zanedlouho přifrčel náklaďák, umaštěný chlap vyskočil z kabiny a se slovy : „Tak si to rychle vyložte paninko, já si skočím někam na sváču..“ zmizel.. Můj muž byl jako na potvoru někde na služební cestě a takhle narychlo jsem nikoho nesehnala, takže mi nezbylo než popadnout krabice a šup do schodů. Zapomněla jsem se zmínit, že náš nový byt je kouzelný, má jen jednu vadu - je to čtvrté patro bez výtahu.
Po patnácté cestě do schodů jsem proklela svého manžela (to on nám našel ten byt) až do patnáctého kolena a vzpomněla si, jak jsem nedávno v jakési anketě uvedla, že bych si s sebou na pustý ostrov vzala v první řadě knihu (manžel a děti skončili na pěkném druhém místě :) ). No to jsem musela být naprostý debil, tahat se kamsi s knihami. Po dvacátém výstupu jsem začala rozdávat knihy kolemjdoucím a po třicátém okruhu jsem se vážně zanášela myšlenkou, že podpálím knihy i s náklaďákem.
Děti mě po návratu ze školy prý našly sedět v křesle, jak zírám na svou krásnou novou knihovnu skelným zrakem a žmoulám v ruce krabičku sirek.
Lýtkové svaly mě přestaly bolet asi po týdnu a teprve po dalším jsem dokázala vzít knihu do ruky opět s láskou.
P.S. Asi jsem opravdu nepoučitelná. Když jsem minulý týden vezla domů kamarádku, objevila jsem vedle popelnice hromádku vyhozených knih. No uznejte, přece je tam nenechám ... :)

Komentáře (7)

Lolaniky
14.12.2015

tak to je pěkně připomíná mi to mě

Raksa.A
23.08.2015

Tohle povídání mě fakt rozveselilo a dovolte, abych se s vámi podělila o neknižní vzpomínku. Můj starší syn se oženil, a jeho manželka, tenkrát v jiném stavu, leč pohyblivá, hledala byt. Mám ji ráda, je praktická a šikovná a nepere se s mladým, ačkoliv ten někdy dost vydá.
A našla krááásný byt. Ve čtvrtém patře! bez výtahu! bez kočárkárny! Myslím, že ji moje reakce překvapila, jelikož jim ze zásady do ničeho nemluvím - Eliško, ty ses zbláznila! Ale když jsem ji vysvětlila, že ji živě vidím, jak vleče kočárek, nákup a pochopitelně dítě do onoho čtvrtého patra, tak ten krásný byt vzdala... A našla byt, také ve čtvrtém patře, krásný, ale s výtahem. A jezdí!

HDosoudilová
21.08.2015

To je přesně jak u nás, když se buď já s přítelem nebo naši stěhují. Bohužel mí rodiče se teď stěhovali poměrně často a krátce po sobě a jelikož my s mámou ty bedny (kterých je tedy mnoho) plné knih nebudeme tahat, nosili to naši muži (bratr, otec a přítel). Ti nadávali a de facto nadávají púořád. Protože pro nás dvě jsou knihy prostě ten nejlepší dárek a většinou nezůstane u jedné knihy a pak když se to spočítá, po vánočním stromečkem se nám pak klidně sejde i patnáct knih. A místa ubývá, tudíž už je máme také nacpané úplně všude. Ale pořád je to veliká radost :-))

Natique
16.04.2014

Nejvtipnější článek, jaký jsem za poslední (hodně dlouhou) dobu četla :-)

LordSnape
15.03.2014

To znám. Tisíc svazků se špatně stěhuje. :-)

Patw
15.03.2014

Úplně jsem si představil osobu, jak sedí na X krabicích s knihami a rozdává je kolemjdoucím. Pobavilo mě to. Jinak tvá sbírka musí být opravdu obrovská.

binysek
13.03.2014

líbí se mi a - taky jsem to zažila