Michel Houellebecq – Parchant, který si vás podrobí

blog

20.04.2015 v 13:07 / Abulafia (610 views)
Michel Houellebecq – Parchant, který si vás podrobí
Román Podrobení (Soumission) od Michela Houellebecqa dosud česky nevyšel. Proč se jím tedy zabývat? Protože se do konce roku vynoří na českém trhu (k vydání ho připravuje Odeon), protože se ho během prvních pěti dnů prodalo ve Francii 120 000 výtisků a protože vzbudil doma i v zahraničí značnou kontroverzi. Aby toho nebylo málo, vyšel ve Francii 7. ledna 2015, tedy v den útoku na Charlie Hebdo, při němž zemřel Houellebecqův blízký přítel Bernard Maris. Ve stejný den se objevilo lednové číslo Charlie Hebdo, které mělo na titulní straně karikaturu Michela Houellebecqa s jasnou narážkou na Podrobení: „V roce 2015 ztratím poslední zuby... v roce 2022 budu slavit ramadán“ („En 2015 je perds mes dents... en 2022 je fais ramadan“).

V blízké budoucnosti vyhraje ve francouzských prezidentských volbách kandidát Muslimského bratrstva a stane se prvním muslimským prezidentem Francie. I přes původně umírněné postoje začne brzy zavádět „muslimské pořádky“. Pravice je oslabená, krajní pravice zdiskreditovaná a levicoví socialisté zmatení a neschopní vymanit se z multikulti rétoriky, aby ochránili původně levicové výdobytky jako je rovnoprávnost žen nebo oddělení státu od církve.

Změnami francouzské společnosti provází čtenáře univerzitní profesor François, který je odborníkem na spisovatele J-K. Huysmana. Stejně jako se před více než stoletím vyvíjely Huysmanovy postoje a dílo, mění se i François, až po svou závěrečnou konverzi k islámu, jejímž spouštěčem není ani tak snaha o záchranu kariéry nebo názorové přesvědčení, jako vidina manželství s několika velmi mladými dívkami.

Houellebecq provokuje výběrem tématu i podáním. Pokud nejste misogyn, bude se vám během čtení otevírat kudla v kapse. Zůstává však otázkou, do jaké míry vkládá autor do postavy François svoje názory a pozice, a do jaké míry se s jeho pomocí snaží čtenáře provokovat, aby si položil otázky po vlastních limitech, morálních hodnotách a schopnosti podřídit se společenským změnám. V Podrobení nejsou hrdinové; jsou jenom ti, co utekli, co se přizpůsobili a co se stáhli do pozadí.

Změna francouzského režimu v Houellebecqově podání proběhne až děsivě hladce a disponuje celou řadou shodných rysů s pádem Výmarské republiky a s nástupem Adolfa Hitlera k moci: dvojkolejnou politiku hlavního představitele, důraz na ideologické školství a výchovu mladých, ochod žen z pracovních pozic k rodinám a zvýraznění mateřské role, upřednostnění řemesla a základního vzdělání před vysokým školstvím, exodus Židů a v neposlední řadě pokles nezaměstnanosti a ekonomický vzestup.

Houellebecq je jízlivý a nic mu není svaté. Díky tomu otevírá témata, kolem kterých chodí ostatní po špičkách. A nejde jenom o postoj k islámu, ale o celkový pohled na moderní společnost, která ztrácí hodnoty, schopnost vzdorovat, žít i milovat, a tak nějak neví, co sama se sebou; o společnost, která je svobodnější, než byla kdy v minulosti, přesto v ní jednotlivec nenachází štěstí, protože mu chybí právě ty tradiční rodinné a společenské vazby, které ho na jednu stranu omezovaly, ale zároveň mu dávaly pevné kořeny a poskytovaly pocit bezpečí. Houellebecqova Francie jako by přijala nástup islámu s úlevou, že konečně našla lano, které sice poněkud škrtí, nicméně které zastavilo volný pád a dalo společnosti jednoznačný řád a strukturu. Otázku, jestli si ho Francie uvázala kolem pasu nebo krku, nechává autor otevřenou.

Houellebecq již tradičně vzbuzuje silné reakce. Nejinak je tomu i v případě Podrobení, které sklidilo velmi rozdílné kritiky od názorů, že se jedná o vizionářský román orwellovských kvalit (Emmanuel Carrère), až po tvrzení, že není ničím jiným než špatnou provokací (Jérôme Dupuis). Stejně jako většina autorovy tvorby je i Podrobení bez záruky: buď si ho zamilujete, nebo ho jednoznačně odmítnete. Ke cti mu slouží, že není plytké ani prvoplánové, nemoralizuje (zato se pošklebuje), klade otázky a nedává odpovědi.

Komentáře (1)

Babouš
20.04.2015

Díky za zajímavou recenzi! Moje francouzština bohužel není natolik dobrá, abych si knihu zvládl přečíst v originále, tak už se těším na český překlad z dílny Odeonu :-)